Jak na věc


zúžení sjm notářem cena

IV. Zúžení SJM a vypořádání SJM

    Citovaný rozsudek byl v časopisu Soudní rozhledy zveřejněn poněkud neobvyklým způsobem. Dva další soudci Nejvyššího soudu, kteří v předmětné věci nerozhodovali, k němu připojili vlastní názory. JUDr. Jiří Spáčil vidí problém v těch případech, kdy dojde k vyloučení určitých věcí ze SJM do výlučného vlastnictví jednoho z manželů, současně „však nic nedohodnou ohledně vypořádání společných prostředků, ze kterých byly tyto věci pořízeny“. Doporučuje, aby bylo ze smlouvy jasně patrno, „že podle shodné vůle manželů žádná náhrada za prostředky vynaložené ze společného na oddělený majetek jednoho z manželů nepřísluší a že jsou tedy i náklady vynaložené ze SJM takto vypořádány“. JUDr. František Balák je ve svém názoru mnohem vyhraněnější – dohodu o zúžení SJM (také oba soudci používají nesprávně termín „dohoda“ místo „smlouva“), která byla v dané věci posuzována, nepovažuje za platnou dohodu o vypořádání SJM, neboť neobsahuje jakoukoliv zmínku „o vyrovnání podílů z vypořádání mezi účastníky“. P
    V čísle 1/2008 tohoto časopisu se notář JUDr. Roman Bláha ve svém článku zabýval obsahem dohody o zúžení rozsahu společného jmění manželů (dále jen „SJM“) do budoucna (používá slovo „dohoda“, já se budu držet zákonného termínu „smlouva“). Závěry autora lze shrnout do teze, že zákonné úpravě odpovídá taková smlouva, která obsahuje ujednání, že se SJM zužuje až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti, přičemž dalších ujednání přitom netřeba, naopak jsou takřka nepřípustná či neplatná. Jak autor článku uvádí, hlavním účelem článku bylo vyvolat diskusi mezi notáři o tom, jaký obsah by měly mít smlouvy o zúžení SJM. V tomto směru považuji článek za přínosný a souhlasím s tím, že je opravdu třeba v diskusi prezentovat názory, které napomůžou ke sjednocení praxe a k vyloučení pozdějších nepříjemných překvapení vyplývajících z toho, jak na tyto smlouvy budou nahlížet v případech pozdějších sporů soudy.


Zúžení společného jmění manželů smlouvou

    Pro svou praxi si musí každý z notářů učinit vlastní závěry. Nakolik budou správné, to bohužel zřejmě ukáže až čas, neboť, jak vidno, není vyloučeno, že se ještě dočkáme jiného, kvalitativně odlišného rozhodnutí Nejvyššího soudu, který dosavadní praxi obrátí naruby.
    S první částí právní věty beze zbytku souhlasím, druhá část však ve mě vyvolává pochybnosti. Týká se to hlavně požadavku na vypořádání k majetku a závazkům, které již SJM tvořily a toho, jak tomuto požadavku rozumět. V předmětné smlouvě totiž žádná zmínka o „vypořádání“ nebyla, bylo tam jen ujednání, že se jeden z manželů stává nebo stane výlučným vlastníkem věcí. Proč toto smluvní ujednání nazývat vypořádáním a proč v odůvodnění rozhodnutí Nejvyšší soud uvádí, že v posuzovaném případě „došlo smlouvou současně se zúžením SJM i vypořádání jmění, jehož se zúžení týkalo“? Z tohoto hlediska nepovažuji za správné vytvoření právní věty bez toho, aniž by vyplývala z posuzované věci. Důvody samozřejmě chápu, i když s nimi nesouhlasím – existuje silný názor, že při vypořádání SJM se má uskutečněné zúžení SJM ve smyslu aplikace §  149 odst. 2 ObčZ zohlednit.


Varování před vypršením zámku pro editaci

    Ustanovení §  143a odst. 1 ObčZ umožňuje manželům smlouvou uzavřenou ve formě notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah SJM. Toto obecné vymezení je dále konkretizováno tak, že lze „změnit rozsah majetku a závazků, které již tvoří SJM“. Dále je stanoveno, že lze „změnit rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti“. Úmysl zákonodárce je v tomto případě zřejmý, nicméně poněkud nevhodně gramaticky vyjádřený – zamýšlenému účelu by asi lépe vyhovovala formulace „do budoucna změnit rozsah majetku a závazků“. Umožňuje se také, aby předmětem smlouvy podle tohoto ustanovení byly „i jednotlivé majetkové hodnoty a závazky“.
    Pokud potřebujete zjistit informace o konkrétní nemoci, stačí navštívit Katalog nemocí, kde můžete vyhledávat onemocnění podle abecedního pořádku. Po kliknutí na nemoc se Vám znovu otevře stručný popis s vypsanými příznaky konkrétní nemoci.
    Smlouvy o zúžení SJM by i přes shora výkladové problémy nebylo tak obtížné sepisovat, nebýt další poměrně značné nejistoty v tom, jak budou tyto smlouvy „hodnoceny“ po zániku SJM – nejčastěji v případě rozvodu manželství soudem, kdy lze očekávat spory častější, nebo v případě smrti jednoho z manželů, kdy se s existencí smlouvy bude muset vypořádat notář – soudní komisař.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00