Jak na věc


věty o shodnosti trojůhelníku

překlad vět online do 66 jazyků

    Vyjadřují účinek hlavní věty. Jsou uvozeny spojkou ut, která se v těchto případech překládá jako že. Kromě toho existuje i vztažná forma účinkových vět. Hlavní věta, která účinkovou větu uvozuje, často obsahuje příslovce nebo přídavné jméno vyjadřující zvýšenou míru vlastnosti: ita, sīc, adeō (tak); tantō (natolik); tam (tak, natolik); tālis (takový); tantus (tak velký). Konjunktivy se ve vedlejších větách účinkových kladou nezávisle na čase hlavní věty.
    Účelem doplňovacích otázek je doplnění neúplné znalosti věci. Slovosled mívají stejný jako v češtině, začínají tázacími zájmeny nebo příslovci: quis?, quid?, ubi?, quandō?, quō?, quōmodo?, cur?, ... Například:


Souvětí je spojení dvou a více vět do vyššího větného celku.

    Zápor je v latinských větách vyjádřen buď pomocí některé ze záporek (nōn, nec, neque, nē, haud, ...), nebo slovem, jehož samotný význam je záporný – obvykle nějakým záporným zájménem, příslovcem nebo adjektivem. Ovšem věty, ve kterých se vyskytuje zápor, nemusí být vždy záporné. Je potřeba rozlišovat, zda negace platí pro celou větu, nebo celé souvětí, nebo jen pro větný člen. To se poměrně snadno pozná z kontextu dané věty. U záporky si stačí všimnout, před kterým slovem je použita (neboť právě to zpravidla popírá) a jakou úlohu má toto slovo ve větě. Nōn scholae sed vītae discimus. (Ne škole, ale životu se učíme.) Tato věta obsahuje zápor, přesto je její vyznění kladné (přece jenom se něčemu učíme). Napovědět může v podobných případech i použitá záporka; např. záporka haud většinou popírá jen jednotlivá slova, naopak souřadící spojka neque, někdy zkráceně psaná jako nec, dává tušit zápornost celé věty, jako v následujícím příkladě:
    Všiměme si, že v uvedeném příkladu není oproti češtině použit dvojitý zápor. Dvojitý zápor známý z češtiny totiž v latině neplatí. Zdvojení záporu by latinské větě paradoxně dodalo silně kladný smysl. Výraz nihil nescit by tedy neznamenal, že dotyčný nic nezná, ale právě naopak, že ví skoro všechno. Opět je ale potřeba všímat si kontextu – v dalším příkladu se obě záporná slova už nepopírají navzájem, a věta zůstává proto záporná.
    Konjunktiv perfekta vyjadřuje minulý ukončený děj, a překládá se proto do češtiny indikativem minulého času slovesa v dokonavém vidu. Místo spojky ut se někdy používá vztažného zájmena, které se pak v takovém případě překládá jako že.
    Na tyto otázky se odpovídá buďto zopakováním slov z otázky, anebo příslovci – např. kladně odpovídáme: etiam, sīc est, ita, ita vērō, vērō, sānē atd.; záporně pak: nōn, nōn ita, minimē, minimē vērō, …


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00