Jak na věc


významní vědci

Nikodem Wiedemann (* 1738, Odry – 9. 1. 1797, Olomouc)

    Park se nachází v mírně modelovaném terénu a je rozdělen na část v blízkosti kostela a jižního vstupu do centra města, rovinatou část s vodotečí a travnatými plochami východně pod svahem u kostela a plochy v okolí obchodnímu domu včetně svahu pod ním. Prostory zámeckého parku byly původně přísně funkčně vázány na zámeckou budovu a byly zde posíleny především jeho reprezentativní funkce (viz římský panteon – soubor terakotových plastik), komunikační systém byl vytvořen pouze pro nutnou zahradní obsluhu a dominovala také produkční funkce, protože především v druhé pol. 19. a první pol. 20. století byly plody zámecké zahrady trvalým zdrojem příjmů velkostatku.
    Kašna se zvedá uprostřed vodní nádrže, která má v průměru 6 metrů. Podstavec nese vázu, na které sedí dítě krotící rybu, z jejíž tlamy tryská vysoký paprsek vody. Kolem vázy se nachází další motiv – dvě děti a husa, která se s roztaženými křídly snaží utéci, jedno dítě ji drží za křídlo – z jeho obličeje je znát radostný výraz. Jako protipól je na druhé straně vázy chlapec s plačícím výrazem, který se brání padající vodě zdviženýma rukama. Původně byl na přední straně reliéf císaře Josefa II. zarámovaný vavříny, ten byl po 2. sv. válce odstraněn.


Heinrich Johann Demel (* 26. 11. 1808, Odry - + 16. 1. 1867, Vídeň)

    Další rozsáhlé stavební zásahy prodělal farní kostel po roce 1792, kdy byla stavba a okolní měšťanské domy zachváceny zničujícím požárem. O míře poškození farního kostela vypovídá smlouva uzavřena 20. ledna roku 1800 mezi oderským farářem Augustinem de Beer a frýdeckým zednickým mistrem Antonínem Tajaferem. V prvé řadě byly poškozeny hlavní pilíře, na kterých spočívaly klenby.[4] O něco podrobnější je stavební rozpočet, který ihned po požáru, v červenci 1792 sestavil fulnecký stavitel Sarkander Tallherr. Klenby v lodi, presbytáři a boční kapli byly požárem silně vysušeny.
    Stavební výdaje dochované v jednom z kostelních účtů z roku 1688 zachycující celkový objem stavebních hmot i finanční výdaje jednotlivým řemeslníkům, jsou dokladem o poměrně monumentální přestavby chrámové lodi Z kostelních účtů je také zřejmé, že se celá stavba chrámové lodi protáhla na tři roky. Zednickému mistrovi městská rada vyplatila 2040 zl., tesařům 308 zl., kameníkovi 103 zl. a nemalé částky plynuly také ostatním řemeslníkům (kováři 98 zl., truhláři 144 zl., sklenáři 169 zl.). Dalších 398 zl. musela městská rada v průběhu 3 let uvolnit za dovoz písku a 103 zl. za zpracování a dopravení lomového kamene.[2] Pro čerstvě dokončenou loď včetně kůru nechala městská rada objednat varhany u kroměřížské varhanářské dílny Jakuba Antonína Casparida. Nástroj byl ve farním chrámu instalován v roce 1694.[3]


Anton Rolleder (* 24. 5. 1855, Odry – 20. 8. 1912, Steyer)

    V prostoru vnitřních hradeb a v části tzv. Opavského předměstí se dochoval hodnotný soubor pískovcových soch z první poloviny 18. století (socha sv. Jana Nepomuckého, sv. Františka z Assisi, sv. Floriána, Immaculata). Sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Františka z Assisi umístěné u bývalého starého mostu přes řeku Odru pochází z dílny olomouckého sochaře Davida Zürna.
    Farní kostel sv. Bartoloměje je poprvé písemně zmiňován roku 1373, původní objekt však byl několikrát radikálně přestavěn. Dnes na jeho místě stojí v jádru gotická trojlodní bazilika s presbyteriem s polygonálním závěrem, vybudovaná kolem poloviny 15. století. Loď byla přestavěna v roce 1691 a upravena po požáru v roce 1792. V ose před průčelím stojí vysoká hranolová věž, vybudovaná v 90. letech 18. století.


Přihlašte se k odběru newsletteru

    Volně stojící dvoupodlažní dům, vybudovaný v roce 1699 na místě starší stavby a částečně upravený v polovině 19. století. První písemná zmínka o existenci fary v Odrách je z roku 1373. Průčelí je šestiosé, ve třetí ose zleva je hlavní vchod se segmentovým záklenkem, nad vchodem je trojúhelný fronton. V patře je nika s muší v konše, původně v ní stála socha sv. Jana Nepomuckého. V ostatních osách jsou pravoúhlá nerámovaná okna s přímými nadokenními římsami. Nároží jsou bosovaná, podlaží odděluje plochá kordonová římsa. Obdobné členění mají i boční fasády. Budova má valbovou střechu krytou eternitem. Vstupní část přízemí je zaklenuta valeně se styčnými výsečemi, schodiště má stlačenou valenou klenbu, ostatní prostory jsou plochostropé.
    Matematik a astronom. Původně studoval filosofii a práva a obojí studium zakončil doktorátem. Později se věnoval studiu matematiky a fyziky. Matematiku a fyziku později přednášel na vídeňské univerzitě a polytechnickém institutu ve Vídni. V roce 1850 byl jmenován ředitelem tereziánské akademie ve Vídni.
    Stavební úpravy domu jsou archivně doloženy až od osmdesátých let 19. století, kdy byl objekt ve vlastnictví provozovatele pivovaru Salomona Frieda. Na základě dochované stavební dokumentace a příslušného aktového materiálu je zřejmé, že přední trakt objektu byl roku 1882 stržen a na jeho místě byla vztyčena nová budova, a to podle projektu oderského stavitele Franze Wankeho.


Eduard Gerlich (* 3. 2. 1836, Odry – + 14. 10. 1904, Curych)

    Nespornou kulturně historickou hodnotu mají v kontextu plošně chráněného území MPZ Odry také dvorní trakty v hloubi parcel měšťanských domů, situované za jednotlivými frontami domů na náměstí a Hranické ulici. Na základě rozboru dochované archivní stavební dokumentace z přelomu 19. a 20. století vyplývá, že se stavební činnost v rámci vnitřního města se soustředila právě na přestavby a adaptace dvorních prostor. Stavby kůlen, chlévů, prádelen, dřevníků a záchodů tak dotvářely charakter utilitárního a hospodářského zázemí v hloubi parcel jednotlivých měšťanských domů.
    V pondělí 5. března si Vás dovolujeme od 18.00 hod. pozvat na vernisáž výstavy Významní Češi. Mezi jazykem, národem a státem 1800-1945, která se zaměřuje na významné české osobnosti, které jsou spojené s německým jazykem, kulturou či habsburskou monarchií. 
    Jedinečné a do všech podrobností provedené dílo v podobě kašny, které je ozdobou náměstí se vypíná na místě, na kterém kdysi stával symbol svoboného měšťanstva - staré radnice.
    První doklady o domu jsou z roku 1620, kdy dle historika Antona Rolledera koupil dům a dvůr č. 19 (podle urbáře z roku 1650, po roce 1805 č. 22) v Odrách Martin Grahl a roku 1679 byl ve vlastnictví oderského městského písaře Václava Peschla. Dům č.p. 22 na oderském náměstí je uváděn jako pohostinství již k roku 1699, kdy zde živnost provozoval hostinský František Antonín Herfort. Jako pohostinství sloužil dům i druhé polovině 18. století za držby měšťanského rodů Brustmannů.[5]


Významní grafici 19 a 20.století

    Střední školu studoval v Opavě a práva na vídeňské univerzitě. Jako soudce později působil na několika místech na Balkáně (Chorvatsko). Pomáhal organizovat soudnictví v rakousko – uherské monarchii.
    Kreslič map, cestovatel a diplomat v rakouských službách. V roce 1877 doprovázel uherského politika hraběte Scéchenyiho na cestě do Mongolska a Číny. Po návratu z Číny vydal Kreitner dílo „Na Dálném východě, cesta hraběte Széchenyiho“ (In fernen Osten, Reise des Grafen Széchenyi, 1881). Později byl jmenován rakouským státním konzulem v Yokohamě. Cestoval po Japonsku a zpracoval mapu ostrova Yesso.
    Nacházíte se v módu "Bez grafiky", takže vidíte tuto stránku bez zdobné grafiky a pokročilého formátování. Pokud váš prohlížeč podporuje CSS2, můžete se přepnout do grafického módu.
    Sochař a malíř. Původně se učil řezbářství a po 1. světové válce studoval v Praze u profesora Thieleho. Získal výroční cenu a podnikl cestu do Itálie. Jeho obrazy jsou dnes umístěny v galerii Muzea Novojičínska a Slezského zemského muzea v Opavě.


Gustav Kreitner (* 2. 8. 1848, Odry – 20. 11. 1893, Yokohama)

    Pozdně gotická okrouhlá bašta, původně součást středověké městské fortifikace, v 19. století upravena na hospodářskou budovu při domu č. p. 122. Původní zdivo je z lomového kamene, doplňky (korunní římsa, štítové průčelí) je z cihelného zdiva. Objekt je částečně omítnutý, kryje ho sedlová střecha.
    Vaši e-mailovou adresu bude Goethe Centrum JU zpracovávat pouze za účelem zasílání newsletterů v souladu s platnou legislativou. Svůj souhlas se zasíláním a zpracováním osobních údajů můžete kdykoli odvolat prostřednictvím odhlašovacího odkazu v každém newsletteru.
    Technik, stavební inženýr a stavitel horských železničních tratí. Po studiích na vídeňské technice zde působil krátkou dobu (1866 – 1868) jako docent. Odsud přešel do stavebního oddělení tehdejšího ministerstva železnic a podílel se na stavbě velké části vysokohorských tratí v rámci rakouské monarchie. V roce 1875 vstoupil do služeb Švýcarska, kde mu byl svěřen projekt stavby železnice na sv. Gottardu. Stavba probíhala v letech 15875 – 1882 a bylo vybudováno celkem 57 tunelů, přičemž nejdelší, svatogotthardský tunel je dlouhý 15 kilometrů. V roce 1882 byl jmenován profesorem polytechniky v Curychu a zde přednášel až do roku 1903, kdy odešel na odpočinek.


Nejvýznamnější památky ve městě Odry

    Významný sochař z okruhu olomouckých barokních sochařů. V roce 1769 získal sňatkem s vdovou po sochaři Kammereithovi v Olomouci dům. Jedna ze nejznámějších Wiedemannových soch je z roku 1777 a nachází se na oltáři v kostele v Olomouci – Novosadech.
    Význačný vídeňský sochař období realismu. Studoval ve Vídni na umělecko-průmyslové škole. Jeho práce se nachází ve Vídni, Karlových Varech a pracoval rovněž pro uherský Raab. Pro Odry vytvořil v roce 1897 kašnu a několik náhrobků.
    Pokud budete mít během března cestu do Prahy, nenechte si ujít česko-německou výstava „Významní Češi – Bedeutende Tschechen“ (Mezi jazykem, národem a státem 1800–1945), která se zabývá vztahem patnácti osobností k německé kultuře a jazyku a k habsburské monarchii. Představí tak mimo jiné osobnosti, jako je Tomáš Garrigue Masaryk, Karel Čapek nebo Tomáš Baťa. Výstava kulturního referenta pro české země ve Spolku Adalberta Stiftera - pana Wolfganga Schwarze - se koná v Německé škole v Praze Jinonicích (Schwarzenberská 1/700), 6. – 23. března 2018. Otevřeno pondělí až pátek od 7.30 do 17.00 hodin. 


GOETHE CENTRUM JUČeské Budějovice

    Vlastivědný pracovník a místní historik. Studoval na technice ve Vídni matematiku a geometrii. Po dokončení vysokoškolského studia byl v roce 1880 ustanoven suplentem na reálce v Novém Jičíně a odtud odešel jako profesor na reálku do Vídně. Později byl přeložen do Steyeru, kde od roku 1889 působil jako školní inspektor. V soukromíse věnoval výzkumu regionální historie a publikoval několik významných prací: „Die Herrn von Krawarn“ (1899), „Odrau, einst Wihnanow gennant“ (1901) a stěžejní monografii „Geschichte der Stadt Odrau und des Gerichtsbezirkes Odrau“ (1903).
    V areálu městského hřbitova se nachází kvalitní soubor hrobek z druhé poloviny 19. století, který je dokladem kvalitní sepulkrální plastiky. Hrobky rovněž dokládají společenskou prestiž místní měšťanské honorace.
    Liturgické prostory oderského farního chrámu vytvářely již od pozdního středověku neodmyslitelnou součást městského organismu a interiér kostela vypovídá v případě poddanského města nejen o postavení místní vrchnosti, ale rovněž o společenském postavení a ekonomické stabilitě místních měšťanských vrstev. Mnohé části kostelního mobiliáře či liturgického vybavení byly pořízeny z testamentárních odkazů a zbožných fundací místní měšťanské honorace nebo jako výraz společenské prestiže zdejších cechovních společenství.


Emil Zimmermann (* 1861, Odry – 13. 11. 1928, Vídeň)

    Tato dominanta oderského náměstí vznikla při příležitosti oslav stého výročí zrušení nevolnictví a vydání tolerančního patentu. V Odrách byl zřízen památkový výbor, který měl rozhodnout o podobě památníku císaře Josefa II. Po dokončení nového vodovodu byla prosazena myšlenka zřídit monumentální kašnu. Oderský rodák, sochař Emil Zimmermann se ujal s velkou obětavostí čestného úkolu vytvořit pro své rodné město model památné kašny.


Město Odry - Oficiální web města

    Charakteristický ráz dodávala tomuto poddanskému městu rovněž kompozice zámeckého areálu otevírající se prostřednictvím vybíhajícího pásu anglického parku do prostoru náměstí. Původně měšťanské právovárečné domy, které uzavíraly frontu náměstí a stínily výhledu na zámeckou budovu, byly v 70. letech 16. století zbourány z rozhodnutí majitele panství Tomáše ze Zvole. Výsledkem poměrně prudkého právního sporu mezi městskou správou a majitelem panství však nebylo pouze přímé propojení zámeckého komplexu s prostorem náměstí. Z hlediska utváření vztahů mezi vrchnostenskou mocí a městskou správou znamenalo stržení šenkovních domů Maxe Schindlera, Urbana a řezníka Herfortha završení dosavadního konfliktního soužití a mocenskou expanzi vrchnostenské moci do vnitřního organismu města. Ať již z důvodu přímé, nepřetržité kontroly každodenního městského života nebo rychlejšího komunikačního propojení zámku s náměstím, výsledkem těchto stavebních úprav bylo přímé otevření městského prostoru a jeho s
    Získejte všechny novinky z dění centra vždy jako první s předstihem a nepropásněte žádnou z akcí, které sami pořádáme nebo které bychom vám rádi doporučili.

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0000:00:00