Jak na věc


výstava letohrádek královny anny praha

Hledám dům holubí, kdopak z vás cestu ví?

    Po celý duben bude ve Viničním altánu zpřístupněna výstava fotografií Karla Richtra Women: Scenes in the library. Autor na sebe upoutal pozornost kromě tvorby samotné také vynuceným předčasným ukončením stejnojmenné výstavy v knihovně AVČR na sklonku minulého roku. Současnou výstavu ve Viničním altánu autor navíc obohatí některými dalšími díly, která v rámci této „putovky“ dosud prezentována nebyla.
    Hudba která působí zdánlivě neviditelně, v autorovi vyvolává duševní vibrace v oblasti citů a emocí, které se promítají do obrazů. Obraz se tak stává projekční složkou vnitřních pocitů. V některých z děl můžeme vidět horrorové vacuum, které pozorovatele zcela pohltí. Z díla je cítit inspiraci mýty, idoly. Mýty o prekolumbiánství, dětech přírody, kouzelné interakci slyšení a vidění, které dává vzniknout vizím. A vše je propojeno tak přirozeně jako nám kroužící ptáci dávají vědět o příchozím hurikánu. Zvuky a barvy se pro umělce stávají vibračními jevy, smysly v citové angažovanosti a jsou pro něj neoddělitelné ve svém modu operandi.
    2002 - 2006 Ateliér ak. mal. Barbory Kyškové, kresba, malba 2000 - 2004 Ateliér ak. mal. Kamily Ženaté, semináře na téma Sebevyjádření pomocí výtvarných prostředků, (Aktivní imaginace jako metoda zkoumání struktury nevědomí a jeho obrazů)


Mikulášská nadílka na oblastní výstavě v Nezvěsticích

    Ve Viničním Altánu v pražské Grébovce představí aktuální sérii digitálních grafik na téma “Různé formy Boha” a ukázku svých ručně kreslených deníků, které jsou obvykle základem jeho tvorby. Vernisáž výstavy Dvanáctero se uskuteční 31. října 2018, v 18 hodin. Výstava potrvá do 30. listopadu 2018.
    V její tvorbě vidíme osobní pocitové vyjádření, podané jedinečným stylem, který obsahuje umělecké prvky expresionismu, abstrakce a syntetického kubismu. Autorka začala s kresbou a malbou jako samouk. Skrze umění formuluje nelehké osobní prožitky, niterné pohnutky a dojmy ze svého života.


XXXVI. Zaječovská výstava králíků, holubů a drůbeže.

    Andrzej CieslarNarodil se 7.4. 1981 v Českém Těšíně a navštěvoval Slezskou univerzitu Katovice - konkrétně Institut umění v Českém Těšíně, ateliér malby prof. Tadeusze Ruse. Zemité barvy, tu a tam se mihne červená, tu probleskující odstíny okrových, oranžových a jiných slunečních tónů, jinde zase blankytně modrá ... jako obloha jako vodní hlubina... Strukturované abstrakce, které jsou sestaveny z na sebe navazujících a vzájemně se prostupujících komponentů-krychlí a budí dojem architektonicky zpracovaných objektů nebo jejich částí. Zároveň se těmito krychlovými komponenty vytváří prostorovost. Nebo jakési informelně působící plochy, často sestavené z horizontálních nebo vertikálních plátů různých barevných valérů kladených vedle sebe tak, aby vytvářely prostorovost v těchto malbách. Přes ně potom autor umisťuje další motivy nebo skrze ně nechá tyto motivy z malby vystoupit... jako vnitřně ztvárněné odrazy momentálně viděného, ale hlavně prociťovaného a prožívaného. Z jeho maleb naplněn
    Fotografické tvorbě se věnoval intensivně již v 70.letech, aby se k ní po delší odmlce s novým zaujetím vrátil. Pracuje nadále s mechanickými kamerami středního formátu a fotochemickými postupy klasické černobílé fotografie. Jeho cílem není technicky dokonalé zobrazení krásného či zajímavého objektu, nýbrž zachycení a sdílení momentů visuální fascinace, přicházení obrazu, jeho vyvstávání, zahlédání. Dvoufásový postup negativ–positiv je mu pak příležitostí k opětovnému setkávání se s obrazem ve stavu zrodu a jeho postupnému vypracovávánív procesu „činné kontemplace“.


Předvánoční výstava zvířat v Rakousku

    Jana Vorlová (* 1957)se narodila v Semilech a od roku 2002 žije a tvoří v Podkrkonoší – v Bozkově. Během studia na gymnasiu se učila kresbě a grafice u Vladimíra Komárka. Během studia na Fakultě architektury ČVUT byla ovlivněna svými učiteli - Jaroslavem Křížem a Rudolfem Riedelbauchem. Silný dojem na ni udělala tvorbaFrantiška Ronovského, s níž se setkala v době, kdy již začínala experimentovat s enkaustikou.Tvorba Jany Vorlové je velmi individuální – tvoří pro sebe, vyjadřuje své vnitřní pocity. Její obrazotvornost je bezprostřední. V obrazech je mnoho skrytých významů – v reálných i fantazijních figurálních kompozicích, stejně jako v geometricky členěnýchkompozicích, plných významových znaků a symbolů. Ve všech jsou zašifrované vnitřní příběhy vyjádřené výtvarnou formou, harmonickou barevností a náročnou malířskou technikou. Na jejích obrazech jsou sice zachycené reálné předměty a figury, imaginativní příběhy však příliš reálné nejsou. Nezobrazují skutečnost, jsou
    Nar. 1976 Kytarista a zpěvák kapely WOHNOUT. Vystudovaný loutkař, funguje též jako grafik a výtvarník. Mnoho let se živil úpravou a retuší fotografií. V České republice byl jedním z nejvyhledávanějších v tomto oboru. V posledních letech se začal věnovat animaci, videu a střihu. Do světa vypustil několik klipů a pohádek. Napsal a ilustroval knihu Deník mořskýho ježka. V současnosti se aktivně věnuje výtvarnému projektu ART332 spolu se svou kurátorkou Renátou Mužíkovou. Honza Homola tvoří převážně svou vlastní technikou počítačové malby DigitalAcryl332®, která je jeho poznávacím znamením a zároveň unikátním způsobem kombinace nejmodernějších a klasických výtvarných stylů.


Chovatelské zajímavosti na výstavě v Dnešicích

    Igor Hardunka už během svých studií na Akademii výtvarných umění důvěřoval spíše tradičnímu zobrazení, obracel se více do minulosti, inspiroval se klasickým evropským malířstvím a své náměty ohledával skrze křesťanskou ikonografii. Osobní zážitky transformoval do mystických výjevů a vizionářských kompozic, kde on sám znázorňuje alegorickou postavu vyhoštěnou z tohoto světa. Studoval po celou dobu v ateliéru klasických grafických technik, kde zhodnocoval své předchozí zkušenosti a rozvíjel nesporný kreslířský talent. 
Po absolutoriu se Igor Hardunka z osobních důvodů na dlouhou dobu umělecky odmlčel a pozvolna sbíral odvahu k tomu, aby se mohl po více než deseti letech vrátit a znovu bojovat s hmotou v malířském ateliéru.
    Christian Tode je fotografem ženského světa. Tímto světem rád proplouvá a sám - skrytý za objektivem svého aparátu - loví záblesky vizuálních zpráv, které jeho modely vysílají do světa a jemu samotnému. Hledáčkem neúnavně loví skrytá tajemství, které mu jeho modely sdělují svými gesty a výrazy těla i obličeje.


Holubi na České výstavě drobného hospodářského zvířectva v Litoměřicích

    Marie Ban (*1982) Vyrůstala a studovala v Praze. Po dokončení přírodovědně zaměřeného gymnázia se rozhodla pro výtvarnou dráhu a roku 2000 nastoupila na Akademii výtvarných umění v Praze a věnovala se klasické malbě a restaurování v ateliéru profesora Karla Strettiho. Roku 2004 odjela na studijní stáž do španělské Granady, kde ji vůně moře, jižní vítr a jiné osudové okolnosti přiměly k tomu, že se do Prahy na akademii už nevrátila. V Andalusii žila 9 let a kromě malby se věnovala nejprve józe a humanitárním činnostem a později podnikání. Založila značku oblečení, jehož potisky navrhuje, několik let provozovala malý obchod v malebném přímořském městečku Nerja. Zároveň se věnovala ilustraci a grafickému designu. Později se ale rozhodla Středomoří opustit a vrátila se do Čech. Od roku 2013 žije na venkově severně od Prahy na okraji Kokořínska.
    V následujícím měsíci můžete ve Viničním altánu shlédnout výstavu dvou velmi výrazných autorů – autodidaktů. Jsou jimi Daniel Váchal a Miroslav Pangrác.
    Oba autoři již svá díla prezentovali na mnohých výstavách a jsou zastoupeni jak v českých, tak zahraničních sbírkách. Spojuje je ovšem nejen jejich autodidaktismus, zastoupení ve sbírkách a po technické stránce i fakt, že oba malují olejový barvami. Jsou to oba dva velmi intuitivní a citliví autoři, kteří se rádi výtvarně vyjadřují na větších plochách, rádi se rozmáchnou, ale zároveň jejich práce obsahují i velmi křehce a filigránsky zpracované detaily, které jsou nezbytnou součástí celého zpracovávaného díla. Miroslav navíc maluje i akrylovými barvami a používá kombinovanou techniku, která mu umožňuje dobře ztvárnit prvky struktury. Ta se zdá být středobodem jeho zájmu.


Co spojuje chovatelskou výstavu v Blovicích a státní vlajku ČR

    "Trávil jsem tolik času malováním s bratrancem Fernandem, že jsme se mnohdy probrali až za dva dny úplně od barvy a v pozadí hrála stejná gramofonová deska pořád dokola. Až časem nás napadlo uspořádat výstavu. Po dlouhých hodinách diskuze o nekonečných detailech a pár dalších přehraných deskách, byly obrazy konečně na zdi“.
    V následném roce v Galerii Ambit, Praha a v roce 2018 jsou tři z jeho členů vybráni k vystavení svých děl na výměnné akci pod patronátem Francouzského institutu v Praze s názvem Le Havre-Praha.
    „Expresívní romantik, romantický expresionista, dokumentarista života, indikátor duše, vytrvalý hledač pravdy, komentátor krajiny i událostí, vynalézavý vypravěč“.
    Pozor, výstava bude s ohledem na autorovu původně neplánovanou účast na výtvarném plenéru ukončena již tento pátek 22.9.Poslední možnost shlédnout obrazy je ve čtvrtek 21.9., do konce zavírací doby Viničního altánu.


Lysá nad Labem-chovatelské přehlídky

    Malíř Richard Náhlovský se narodil 22. května 1957 v Turnově, dětství prožil v Rovensku pod Troskami, kde příznačné okolí s krajinou Českého ráje a dominantou hradu Trosky do jisté míry určilo jeho umělecké směřování. Svůj talent prohloubil na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě. V roce 1981 začal studovat na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru profesora Františka Jiroudka. Zde získal solidní základy malířského řemesla – kresba, kompozice, malířské techniky, využití barev a světla. Profesorova osobnost se ukázala být natolik silná, že po absolutoriu v roce 1987 začal Richard Náhlovský prožívat složitý a obtížný zápas o osobní výtvarný výraz. Do svých 33 let žil a pracoval v Rovensku, námětově čerpal z uhrančivých reálií Trosek. Převažovala krajina a zátiší zhodnocené silně expresivním pojetím tvarů a barev. Přicházející umělecká krize téměř končí sebezničením. Richard Náhlovský podstupuje zápas sám se sebou, zápas o hodnotu a podobu budoucího malíř
    Narodila se 31.12.1982 v Českých Budějovicích. Ve 23 letech se vypravila do Londýna, kde byla oslovena židovskou malířkou Barbarou Jackson, pod jejímž vedením se začala umělecky rozvíjet na denním studiu v The Institute, Archer Academy. Po tříletém pobytu v Londýně se vrátila zpět do vlasti, kde absolvovala kurz arteterapie při Masarykově univerzitě v Brně a půlroční kurz malby v Atelieru Jaroslava Platila v Českých Budějovicích.


Speciální výstava králíků, českých albínů, v Kolíně

    Obrazy Vladimíra Kiseljova vyjadřují jeho komplexní synestetické vnímání světa - autor vnímá hudbu a všechny vjemy barevně a svými obrazy tedy vzácně propojuje všechny smysly diváka - barvy, filosofický význam, hudbu, pohyb, prostor a čas. Jeho tvorba je promýšlená a prožitá autentická přímá vnitřní cesta, přetvořená do uměleckého díla a jeho vhled do mechanizmů světa. Autor vždy na vernisáži komunikuje s publikem, poskytuje výklad svých obrazů, čímž osvětluje příběhy a symboly, které jsou v nich obsaženy. Zrealizoval již přes osmdesát samostatných výstav maleb - mimo jiné na Biennále ve Florencii, největší mezinárodní výstavě scénografie - Prague Quadriennale 2015, v Berlíně, Vídni, Lipsku, Edinburgu, Kodani, Ženevě. Mezi výstavy maleb Vladimíra Kiseljova patří i tři v prestižní pražské Galerii kritiků, v Paláci Adria. Kurátorkou byla kunsthistorička Vlasta Čiháková Noshiro, předsedkyně Unie českých výtvarných kritiků, dále v Arthotelu Le Palais v Praze, s kurátorkou Alenou Bartkovou
    Jako by nějaký hlas (...) řekl jako anděl Flamelovi: „Prohlédněte si dobře tuto knihu, ničemu v ní neporozumíte, ani vy, ani mnoho jiných, ale uvidíte v ní jednoho dne, co by v ní nikdo nehledal.“ (...) Prosím, aby si čtenář laskavě uvědomil, že surrealistické výzkumy mají pozoruhodně obdobný cíl jako výzkumy alchymistů: kámen filozofů není nic jiného, než co mělo umožnit lidské fantazii pomstít se radikálně všem věcem, a tak se dnes znovu pokoušíme po staletém věznění ducha a bláhové rezignaci osvoboditi definitivně tuto fantazii „dlouhým, bezhraničným, vědomým uvolněním všech smyslů“ a osvoboditi všecko ostatní“.


Co nadělil Mikuláš chovatelům na oblastní přehlídce Plzeň

    Výtvarné činnosti se v různých časových prodlevách věnuji již od dětství. Výtvarno je pro mě prostředek k vyjádření toho, co kolem sebe vnímám a nad čím přemýšlím. Je to práce, která mi zároveň pomáhá nalézt pochopení a souvislosti mezi vším, co mě v nějaké formě v životě potkává anebo čeho jsem svědkem. Jedná se o jednu z mála činností, při kterých dokážu zapomenout na čas a plně se ponořit do příběhu, který vytvářím.
    studoval psychologii na Karlově universitě v Praze a věnoval se poté výzkumné činnosti v oborech psychofysiologie a neurofysiologie. Působil na vědeckovýzkumných institucích v Československu, Švýcarsku a Německu, kde od r. 1998 žije trvale.
    Ve své tvorbě navazuje na východiska a podněty z formativních let – patrné jsou vlivy surrealismu a magického realismu – neupisuje se však žádnému „-ismu“, není vázán žádnou programovou posicí. Dopřává si volnost pohybu od prosté optické lyriky až po syrový informel. Své obrazy chápe jako „nálezy a zprávy z území mezi fakticitou a fantasií.“
    "Často své výtvarné záměry realizuji použitím netradičních materiálů, zejména těch nalezenými v ulicích“.
    Před pěti lety se Jacinto přestěhoval do Čech, kde pracuje se surovými materály, poskytnutými přírodou, ty jsou pak transformovány do expresivních maleb.


Devatenáctá výstava drobných hospodářských zvířat,ovcí a koz v Horšovském Týně

    - sídlo Evropského parlamentu v Bruselu 2008, - Muzeum Andy Warhola 1991, 2005 - Parlament České republiky 2004 - Muzeum moderního umění Ukrajiny v Kyjevě 2011,- Art-centr Oděssa 2011,- Katedrála Sv. Vita v Praze 2011.
    Narozen v roce 1974 v Moravské Třebové. Vyučen jako jeden z posledních v dnes již zaniklém řemesle knoflíkář – perleťář. Tento využívá i k tvorbě autorských šperků z přírodní perleti v kombinaci z různými materiály. Nikdy nestudoval žádnou uměleckou školu. Díla vytváří nekonvenčními a mnohdy i kuriózními technickými postupy, často používá nalezené věci, které dle jeho slov „mají stopu života“. Dá říci, že po období surrealismu navazuje na výraznou stopu českého informelu, čím ho oživuje a staví do pozornosti na scéně dnešního umění. Vedle výtvarné tvorby se věnuje autorskému psaní, tvorbě animovaných filmů formou pixilace a také fotografií.
    Během devadesátých let měl Jacinto několik úspěšných výstav v Portugalsku, na kterých představil své olejomalby, kovové sochy, kresby na karbonovém papíře a koláže.


Evroská výstava chovatelů drobných hospodářských zvířat v Lipsku 7. - 9. prosince 2012

    Fotograf Vojtěch Vlk prezentuje serii fotografií odkazující ke krajině. Fotografií na první pohled neostrých a jaksi rozmazaných, při bližším pohledu však v detailu ostře prokreslených. S podobně zpracovanými fotografiemi jsme se v tvorbě Vojtěcha Vlka již jednou setkali. Bylo to v roce 1998 a tyto fotografie nafotil během své stáže na Bezalel akademii v Jeruzalémě. Tehdy se nám skrze fotografie obyvatel věčného města a jeho zákoutí doslova zjevil rozpohybovaný genius loci tohoto jedinečného místa. Klademe si otázku: Proč se Vojtěch Vlk vrací po tak dlouhé době k tématu pohybu a rozostřených kontur ve svých fotografiích? A proč volí právě krajinu jako scénu pro ztvárnění svých vizí? Vojtěch Vlk je úspěšný portrétní fotograf .... a nebojme se to říci úspěšný komerční fotograf. Je však také zároveň - tvůrce, který má velkou vnitřní potřebu umělecké tvorby. A nechce se nachat lapit každodenní rutinou komerční ateliérové práce pohybující se v ostrých a vymezených hranicích. Jeho touha a pn
    Od roku 2014 do roku 2017 studovala na Art & Design institutu v Praze, v atelieru grafiky a malby, který úspěšně zakončila státní zkouškou. Dále se zdokonaluje a postupně začíná pronikat se svými obrazy do veřejných galerií a soukromých sbírek.
    Digitální grafiky, fotokoláže s výstižnými názvy, fotografie s básnickými texty, pohled do dávných světů i poezie ulice, tak lze definovat práci autorů Pavi TAire a Petra Dubjaka.
    Má nejnovější série obrazů pro tuto výstavu má opravdu specifickou paletu barev, které zrcadlí mou náladu. Jsou velmi pestré a vyjadřují jisté natěšení se na něco nového a určitý posun v mém životě.


Přinášíme snímky fotografa Stanislava Maxy z výstavy v Želčanech...

    Výstava Skupiny DWAU je čtvrtou společnou výstavou Ivana Králíka a Petra Tošovského, dvou výtvarníků, které přes rozdíl generací a odlišný výtvarný projev spojuje produktivní přátelství. To je akcentované géniem loci Královských Vinohrad. Ten prosvítá během jejich četných setkání a hovorů, kdy vzájemně sdílí své umělecké i životní postoje. Setkávají se nejen v ateliéru, ale řečeno slovy Vladislava Vančury, také v přívětivém útvaru hostinském v Lucemburské ulici.
    „Malba Michaila Ščigola je pevně ukotvená v jeho subjektivním vnímání okolí i fenoménu života. Využívá malování jako autoterapii, jako způsob vyrovnávání se s životem a světem, princip hledání a ukotvení, osahávání fyzického a duchovního prostoru, ve kterém se ocitl, druh komunikace pro navazování vztahu a kontaktu s okolím, hledání sama sebe a nacházení místa v životě a struktuře světa. Distanc mezi autorem a zobrazovanou scénou přitom zůstává minimální a osobní zainteresovanost vysoká. Obrazy vypovídají o světě jednoho člověka i celého lidstva, světě těkavosti, pomíjivosti, rozpadu, ale i vzpoury a naděje, světě každodenních všedních minut i vesmírného trvání, světě banalit i univerzálních pravd. Jde o svět přísně individuální, ale zároveň dráždivý, protože nás vtahuje do sebe svou silou všeobecné platnosti a pravdivosti, podoby se světem, který nás čekal, čeká a bude čekat“.


Krajská výstava ČSCH Plzeňského a Karlovarského kraje 2009

    Lenka Štěpaníková se narodila 25.4. 1987 ve Zlíně. Vystudovala Střední průmyslovou školu polytechnickou. Výtvarné dovednosti si osvojovala pod vedením ak. malířky Naděždy Čančíkové. Grafice se začala věnovat v roce 2008. Momentálně dokončuje grafiky k Dantově Božské komedii a soubor volných ilustrací inspirovaných verši Bohuslava Reynka, Vše technikou suché jehly.Má za sebou několik kolektivních výstav. Z těch významnějších:- Hosté Hollaru 2011, galerie Hollar Praha- Galerie Drahomíra, Karlovy Vary 2015, společně s Tomášem Hřivnáčem- mezinárodní soutěž Celebrating print, galerie KADS New York, 2015
    Autor je architekt, rád ovšem také vstupuje s barvami na paletě a štětcem v ruce do imaginárního, svobodného prostoru malířství, aby ztvárnil inspirační podněty a impulsy ze svého podvědomí. Vystavoval obrazy a kresby s tematikou krajiny a města, civilizační témata, ale také výtvarné záznamy z cest za uměním a architekturou. V současnosti jeho malba směřuje k abstraktní expresi, vytváří také závěsné objekty z nalezených předmětů .


Pozvánka na první výstavu poštovních holubů standardního typu v ČSCH Chválenice

    Do výstavního plánu se snažíme zařazovat jak osvědčenější autory, tak i méně zavedené výtvarníky a fotografy, jejichž práce nás nějakým způsobem oslovuje a které tak rádi podpoříme v jejich tvorbě. Vystavovali zde fotografové jako Petr Zhoř, Josef Hník, Rudolf Jung nebo Ivana Vostřáková a výtvarníci Karel Prášek, Josef Hnízdil, Michail Ščigol, Václav Benedikt nebo Alena Petříčková.Z mladších či méně zavedených autorů například Andrzej Cieslar, Lenka Štěpaníková, Vlasta Handzelová a Jacinto Alves, Marie Ban, Irena Trefilová, Norbi Kovács, Otakar Petříček, Filip Buryán, Karel Richtr a Christian Tode.
    Michail Ščigol se narodil 26.srpna 1945 v Čeljabinsku, v Ruské federaci, ukrajinským rodičům. Vystudoval Kyjevskou Národní univerzitu stavebnictví a architektury a nástavbu urbanistiky Vysoké školy architektury v Moskvě. Už v té době se soustavně věnoval architektuře, sochařství a malbě.
    Od roku 1969 pořádá samostatné výstavy a prezentuje své umění na Ukrajině, v Československu, v České republice, Německu, Slovenské republice, USA, Rakousku, Itálii, Belgii. Kdnešnímu dni uspořádal 90 samostatných výstav.
    Volný spolek FF16 byl založen v roce 2016 malíři Karlem Práškem a Šimonou Součkovou a fotografem Pavlem Talichem. Hned v tomto roce vystavují v Chamaliers / Clermont.Ferrand.


Chovatelská výstava vedle zámku v Dolní Lukavici

    Výstava je věnovaná fotografiím z cest po USA. Vystavené jsou fotografie z New Yorku (GUMOTISK) a ze západního pobřeží USA, (BROMOLEJ). Jak gumotisk, tak bromolej jsou techniky ušlechtilého tisku, které se používaly na přelomu 19. a 20. století. Příprava knihy trvala dlouhé dva roky a nedílnou součást sbírky tvoří básně Jiřího Olšovského, které doplňují každou fotografii o příběh a dávají tak ucelený vjem čtenáři o dané kompozici.
    Jeho ranou tvorbu silně ovlivnila v letech 1978–1984 soukromá studia u profesora Jiřího Patery. Výrazný vlastní malířský výraz umělec nalezl a dále rozvinul v druhé polovině 80. let. Obrazy se projasnily, významnou roli začala hrát bílá barva. Kompozice stojí na koloristicky založené hře pastelových tónů. Tím vlastním způsobem vyjadřuje poetickou a duchovní složku malířské výpovědi. Je to výpověď o okamžiku, mnohdy o snové krajině, v níž se objevují i fugurální prvky a často – v personifikované podobě – i animální typy. Realistické prvky jeho malby v sobě nesou stopu původního tvaru, ale jsou pozměněné a vytvářejí svébytně viděné novotvary. Rytmus, atmosféra okamžiku, to jsou prvky, se kterými Benedikt pracuje. V jeho obrazech se něco děje a autor zachycuje důležitý moment tohoto děje. Ten poté zakonzervuje v kompozici. ... přesto ale máme dojem, že se v každém okamžiku odehraje něco navazujícího. Jeho obrazy rozhodně nepůsobí staticky.


Krajská výstava králíků, holubů a drůbeže v Nezvěsticích

    Malíř a grafik. Narodil se 10. 7. 1952 v Plzni. Vyrůstal skromně, domácí prostředí malbě ani výtvarnému umění příliš nepřálo. Od raných počátků si musel postupně svůj postoj vydobýt, svou neochvějností až zarputilostí a přesvědčením, že poetičnost, krása ani dramatičnost by neměly z životů vymizet.
    V současné době se kromě volné výtvarné tvorby věnuje tvorbě a malbě vitráží, historické vitráže také restauruje. Žije a tvoří v Kamenickém Šenově.


Morava je krásná zem, na její slávu připijem

    "Snad žádný lidský dynamický projev není fotogeničtější než tanec a obzvláště balet. Ta úžasná symbióza síly a něhy, elegance a námahy, skutečnosti a snění, lehkosti i náročnosti, pohybu i klidu ... a to vše v kráse a ladnosti mne již dlouho fascinuje. úžasné schopnosti tanečníků a tanečnic chci zachytit na svých fotografiích v kontrastech světla a tmy, pohybu a klidu, v černé a bílé. Všechny tyto zdánlivé i skutečné protiklady a kontrasty ožívají na mých fotografiích v jedinečné harmonii, kterou obrazu krom malby dává snad nejlépe klasická černobílá fotografie. Ten pocit, kdy se obraz vynořuje na bílém papíře během namočení do vývojky, se nedá přirovnat k ničemu jinému, než samotnému prožitku tance tanečníkem. Je to prostě nádhera. Na výstavě Danza, kterou prezentuji v březnu v prostorách Viničního altánu, Vás zvu k nahlédnutí do magie baletu, zachycené do stříbra černobílého filmu a vlastnoručně zpracovaných fotografií".
    Jiří Wackermann je členem Německého fotografického svazu (DVF), vystavuje však převážně samostatně. Své fotografické obrazy představil veřejnosti na výstavách v Německu, České republice a Brazílii. Jeho práce byly též presentovány na stránkách fotografických časopisů PhotoKlassik, Brennpunkt a Schwarzweiss.
    Irena Trefilová (1967*) se malířství a výtvarnému umění učila u Dany Puchnarové, Karla Těšínského a Ludmily Jiřincové. Její díla jsou projevem bohaté emocionality, barevné harmonie odkazují k hudebnímu cítění. Vystavovala doma i v zahraničních galeriích – má obdivovatele nejen v Evropě, úspěšné výstavy měla také v Káhiře a Casablance.
    Výtvarník s výrazným a osobitým rukopisem, má rád velký formát a do svých maleb stylizuje biblické i světské děje a postavy. Inspiraci čerpá z mytologie, náboženství, historie, běžných životních situací a osobních prožitků, ale také z podvědomí, snů a duchovních vizí.


Chovatelská výstava na jihu Plzeňska

    Otakar Petříček je amatérský fotograf - autodidakt, samostatně se vzdělávající za pomoci dostupné literatury a vlastní tvůrčí praxe, často cestou pokusů a omylů. Začínal fotografovat legendární středoformátovou dvouokou zrcadlovkou Flexaret a po dlouhém období s kinofilmovým fotoaparátem se od začátku současného tisíciletí věnuje téměř výhradně digitální fotografii.
    Na současné výstavě ve Viničním altánu Ivana Vostřáková prezentuje soubor svých nejnovějších fotografických koláží pod názvem Příběhy.
    Jacinto Alves se narodil v roce 1970 v portugalském Castelo Branco a malovat začal již v raném věku. O své tvorbě, zvláště o jejích počátcích, se vyjadřuje takto:

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0000:00:00