Jak na věc


typy přísudku

K otázce několikanásobnosti přísudku

    Závěr. (1) Pro praktický rozbor by stačilo jednoduché rozlišovací kritérium. Slovesa samostatně rozvitá jsou samostatné přísudky a zakládají věty, a naopak slovesa těsně spojená slovosledem a společnými rozvíjejícími členy jsou několikanásobné přísudky téže věty. U přísudků nerozvitých, které jsou v menšině, rozhoduje věcný význam. Slovesné přísudky, které se významově překrývají a doplňují, tvoří jednu predikaci, slovesné přísudky významově samostatné a zřetelně odlišené jsou samostatnými predikacemi.
    Ale přísudky složené z modálního a významového slovesa se vždy za jeden celek nepokládají. Šmilauer považuje spojení typu musím psát za dva větné členy, a při takovém pojetí by pak ovšem o několikanásobné přísudky nešlo. Proti tomu věty typu ... za niž profesorka kreslení nemůže a nechce brát odpovědnost (Pujmanová) musíme vždy považovat za několikanásobné přísudky.
    Příklady několikanásobných přísudků: Také tyto orgány musí prohlubovat a zdokonalovat svou činnost v těsné spolupráci s dobrovolnými masovými organizacemi. (Z novin) — Díla musí být přihlášena a předložena sekretariátu soutěže do 25. února 1960. (Z novin) — Musel pochopit a přiznat si, že talent není nic jednou provždy daného. (Literární noviny) — Jak si mohou ti mladí lidé život tak ztrpčovat a otravovat? (Nor)


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00