Jak na věc


syn andreje babiše je na krymu

Maminka dosáhla prvního orgasmu.

    Kniha je neuvěřitelně lidská a uvěřitelná. Být to tuctový příběh, autor by mohl lehce sklouznout ke kýči nebo patosu. Některé scény (zejména ty, ve kterých je řeč o ženách) balancují na hraně dobrého vkusu, ale Nesbø z podobné situace pokaždé vybruslí svým břitkým a cynickým humorem. Autor je drsný a drsné jsou i jeho postavy. Lidé se vraždí z rozličných důvodů a většina motivů vám bude připadat pochopitelná.
    Zítra je velký knižní čtvrtek a jedna z knížek, na kterou se můžete těšit je další kniha mého oblíbeního autora Jo Nesboho, která se jmenuje Syn. Knížku mi jako e-knihu k recenzi poskytla Kniha Zlín (čímž jí za to děkuju).
    Sonny je sice vrah a zabíjení mu jde bez váhání, ale je jiný. Není to ten chladnokrevný zabiják, který by nelitoval jediné oběti. Sonny je velmi citlivý muž v nejlepších letech. Má toho za sebou hodně a všechny zážitky ho také velmi poznamenaly. Mstí se jen tomu, kdo si to zaslouží. Je spravedlivý a vzhledem k tomu, že strávil mnoho let ve vězení, unikl muinternet v mobilu a vyhledávání na Googlu, v příběhu tak vzniká mnoho vtipnýchmomentů. Zkrátka nezná tyhle moderní vymoženosti a jeho neznalost čtenáře opravdu dokáže rozesmát. Sonny je vrah a hlavní hrdina, který vážně stojí za poznání.


Mami, já už budu, už budu stříkat!

    Po dvanácti letech ve vězení, kde se Sonny stal zpovědní vrbou všech spoluvězňů, se od jednoho z nich dozvídá, že pravda o jeho otci byla jiná a že za jeho smrtí stojí někdo, kdo spravedlnosti uniká. Sonny přestává být přežívající troskou, prchá z vězení a stává se mstitelem. Ovšem – je legální vraždit?
    O tom, že Jo Nesbø psát umí, asi netřeba moc dlouze spekulovat. Jeho knihy vždy nabízejí strhující zápletku s nezřídka šokujícím odhalením. V tomto trendu autor pokračuje i ve své nejnovější knize, ovšem oproti sérii s Harry Holeem, však tentokrát prim hraje odvrácená strana zákona, kdy podstatnou část knihy sledujeme počínání Sonnyho Lofthuse. Aby však bylo spravedlnosti učiněno za dost a ještě se nám trochu zkomplikovala celá zápletka, nemalý prostor zde dostává i policie v čele s již zmíněným Šimonem Kéfasem.


Spasitel (paperback) (Harry Hole #6)

    Sonny Lofthus kdysi býval šťastný. Žil v domě se svými rodiči, otce obdivoval a chtěl být jednou policista stejně jako on. Svou matku miloval. A najednou se všechny jeho jistoty zhroutily jako domeček z karet. Otec se zastřelil, když na něj padlo podezření, že je „levák“ u policie, hraje dvojí hru a bere úplatky od „dvojčete“ – hlavy osloského podsvětí. Matka neunesla zklamání z poznání, že její muž nebyl tím, kým si myslela, že je. Sonny nachází únik od hrozné reality v drogách. Ocitne se v přísně střežené věznici, kde si odpykává trest za zločiny, které nespáchal. O své nevině mlčí výměnou za stálý přísun drog. Projevují se u něj zvláštní schopnosti, dokáže spoluvězně vyslechnout a dát jim rozhřešení. Roky v poklidu plynou. Zpověď starého umírajícího vězně však přinese Sonnymu poznání, že okolnosti smrti jeho otce byly úplně jiné, než si celá léta myslel. V jeho životě nastává zvrat, přestává brát drogy a po zdařilém útěku z vězení vyráží jako mstitel do světa zastoupit slepou sprave
    Na detektivní dvojici Šimona a mladé Kari mi něco málo připomnělo Volání kukačky. Prostě skvěle fungující tým tvořený zkušeným policistou, kterého nic nepřekvapí a mladou dívkou, věnující případu maximální péči.
    Musím říct, že  Nesbø se tentokrát opravdu vyřádil. Staví čtenáře do zvláštní pozice. Na jednu stranu víte, že to, co Sonny dělá, je špatné, přesto mu fandíte a přejete si, aby tu krvavou honbu za spravedlností přežil. Láska, nenávist, pomsta, smíření, odpuštění a samozřejmě chladné násilí a potoky krve. Celá kniha je na pozadí protkána drobnými příběhy lásky, které jen umocňují pocit, že když člověk miluje, dokáže obětovat pro druhého prakticky cokoliv.


Já jsem zůstala s otcem sama doma.

    Dějová linka se rozbíhá ve vězení, kde postava Sonny se těší značné oblibě, protože slouží ostatním vězňům jako zpovědník. Svým soucitem naslouchá jejich přiznání a uděluje rozhřešení. Působí, jakoby do cely nepatřil. V ubíhajících měsících se dozvídá o tajnostech svého otce, ani v takovém okamžiku neočekává obrat svého života o sto osmdesát stupňů. Do cesty se proplete vrchní komisař oddělení vražd Šimon Kéfas, kolega Sonnyho otce. Mezi nasloucháním spoluvězňům se jednoho dne objevila velmi nečekaná indicie, která donutila syna přehodnotit svůj dosavadní postoj. A rozhodl se řešit situaci venku za zdmi věznice po svém. Podobně jako Sonny, si nejprve nebudete se situací vědět rady a zpočátku převládne zmatení, o kterém jsem psal. Nástupem napětí a snad nedočkavostí konce stejně jako já poznáte, že se na vlnách příběhu pohybujete známými cestami po kterých Jo Nesbø umí dobře vést.
    Jo Nesbø je autor, kterému se dá věřit, že vše, co očekáváte, také dostanete.Syn je důkazem toho, že i bez Harryho Holea (osobně se musím přiznat, že se mi líbil možná víc, než některé díly s Harrym) by z norského tvůrce byla skutečná spisovatelská hvězda. Nepostrádá totiž napětí od první do poslední stránky, logické vývody geniálního mozku detektiva a také konec, který vás překvapí. Pět set stran vám v Nesbøho společnosti uteče jako voda a na konci budete doufat, že brzy zase vyjde nějaká jeho další kniha…
    Nesbo na každé stránce knihy dokazuje, jak znamenitý je vypravěč a jak mistrovsky dokáže vystavět příběh. Ví, že thriller vyžaduje, aby do sebe všechny naznačené i napsané indicie zapadly, a v Synovi to bravurně dodržuje. Navíc překvapuje, mění rytmus vyprávění, šokuje.


Co si mi to nastříkal do pusinky bráško?

    Stejně jako předchozí holeovky Nesbø udržuje kvalitu svého románu mnohovrstevnatostí. Nemluví jen o zločinu, nemluví jen o korupci, o zločinné politice, nemluví pouze o rodinných vztazích. Míchá vše dohromady, ovšem tak, aby nevznikl rozmělněný mišmaš. Dává čtenářovi možnost prostupovat smysluplně jednotlivými vrstvami. Na mušku si Nesbø tentokrát vzal i téma vztahu otce se synem.
    Ani Sonnyho protivník však není žádný andílek. Šimon Kéfas je policajt ze staré školy, který navíc dost často zastává neortodoxní metody vyšetřování. Není proto divu, že svému šéfovi a nové spolupracovnici přidělá nejednu novou vrásku. I on se musí vyrovnat se svými démony z minulosti, kteří však neustále vyplouvají na povrch. Jeho gamblerská vášeň ho již stála prakticky vše, a tak je jasné, že když se ocitne před lákavou nabídkou vyřešit své finanční problémy a ještě zachránit zrak své nemocné ženy, neváhá občas překročit i přípustnou mez…


Jo Nesbø opět o rodičích a dětech

    Súbežne a prepojene s Lofthusovým príbehom prebieha dejová linka sledujúca vrchného komisára Šimona Kéfasa a jeho mladou spolupracovníčku Kari. Tí sú povolaní vyšetriť príval hrozných vrážd. Skúsený kriminalista Kefas odmieta prijať, že páchateľom zločinov je človek, na ktorého poukazujú všetky dôkazy. Pokračovanie v pátraní smerom proti radám kolegov a nadriadených odráža v Kefasovi Harryho Holea. Rovnako ako on bojuje za spravodlivosť a porozumenie – nielen za seba, ale aj pre Lofthusa.
    Teď ale přišel s románem Syn, kterým názory čtenářů razantně převrací. Napsal dílo zcela jiných rozměrů, než kterých jsme se od něj doposud dočkali. Nesbø je v Synovi temnější, soustředěnější a poctivěji hraje na psychologickou strunu.
    Je něco silnějšího než touha po pomstě? Touha pomstít člověka, jehož krev vám koluje v žilách?Podobné myšlenky víří v hlavě i Sonnymu. Jeho otec kdysi dávno spáchal sebevraždu pod tíhou viny zkorumpovaného policisty. Pro mladíka to znamenalo úplné rozbití dosavadního světa, otec pro něj byl vzorem dokonalého policisty. Svůj smutek začal utápět v drogách, nakonec i přes vlastní nevinu zvolil raději vězeňskou celu než realitu světa. Po mnoha letech se k němu přes ostnatý drát dostává pravda, co se tenkrát doopravdy stalo. Najednou je mu vězeňská cela příliš malá...


Ukaž mi, jak má syn milovat matku.

    Každá detektivka musí mít i záporného hrdinu, zločince, za kterým se detektiv stůj co stůj žene, aby na něm mohla být vykonána spravedlnost. Tady není postava záporáka tak jasná. Se Sonnym, který chce konečně sjednat spravedlnost a pomstít svého otce, prostě musíte sympatizovat. Ale jestli toužíte po nějakém záporném hrdinovi v knize jich určitě není málo.
    Překlad je, tak jak jsme již z předchozích děl zvyklí, na velmi vysoké úrovni, text se čte lehce, nezadrhává, dialogy jsou vystavěny tak, že posunují děj dopředu a čtenář nemá tendence něco přeskakovat. Je to opět požitek ze čtení.
    Proč vlastně takto brutální knihy vůbec čteme? Asi pro tu pohádkovou pravdu, že zlo v nich bývá potrestáno, viníci dostiženi a konec dobrý, všechno dobré. A hlavně, máme jistotu, že se ta hrůza odehrála pouze v představách nějakého autora, a tudíž se nás nedotýká tolik jako skutečnost. Naopak nám umožňují snít a odpočinout si od vlastních problémů. Dávají nám naději, že když v knize všechno dobře skončí, i nám se povede naše každodenní boje vyhrát.
    Jo Nesbø se vrací ve vrcholné formě. Na knižní pulty přichází jeho román Syn, který je mnohem zábavnější, než série s detektivek s vyšetřovatelem Harry Holem.


Nejdříve mě kouřila matka a potom sestra

    Oproti holeovkám ubral na jednoznačné brutalitě. Ta sice co do množství nemizí, ale nestává se tak podstatnou, je spíše dokreslující kulisou. Naopak zapracoval na sofistikovanějším vyjádření mentality postav. Sonny, zlomený narkoman posedlý touhou po pomstě, tak není otevřenou myslí, ani tradičně zobrazovaným záhadným elementem, ale jemně vykreslenou esencí tajemna a přitom zranitelné, křehké čistoty. Budí tak dojem, že byl napsán urputnou snahou o získání sympatií čtenáře.
    Nikdy dřív by se mi nezdálo, ještě v letech, kdy jsem nečetl, že se k jednomu autorovi budu vracet během roku tak často. Poté, co během jara zamrzla linie vyšetřovatele Harryho Holea prozatím poslední knihou, vzápětí se na české půdě objevily tenké příběhy Krev na sněhu a v blízké době Půlnoční slunce (Krev na sněhu 2). Takové, jenž nenasytily dostatečně kručící žaludky po Holeahovi. Lék Jo Nesbø přivezl v podobě krimi nazvané Syn. Nadějně navazuje na způsoby vyprávění, které známe, očekáváme a miliony lidí po celém světě si tolik oblíbili. Obměna z mého pohledu přišla v postavách a alespoň pocitově (možná právě po odlišné knize Krev na sněhu) ve svěžím duchu Nesbovské krimi. V prvních kapitolách jsem měl takový pocit, jako když se vracím po dlouhé době domů. Nejprve cítím zmatení, trochu dezorientace v prostředí, ale vše s pocitem dobrého domova, který mě vzápětí vítá svou náručí. Poznávám jeho rysy, rozjímám uvolnění.


Recenze: Jo Nesbø ubral na brutalitě a mění detektivky za thriller hnaný pomstou

    Zatímco autor z pozice vševědoucího vypravěče (stvořitele, jenž postavám nahlíží do nitra, i kameramana, který snímá vnější zdání) švenkuje mezi pohledy nejrůznějších figur, jejichž prostřednictvím Sonnyho představuje, vynořuje se z děje jeho antagonista, u něhož však není dlouho jasné, zda je či není nepřítelem. Synova cesta za spravedlností je vbrzku lemována obstojnou řadou mrtvol, načež se po krvavé stopě pouští ostřílený kriminalista Šimon Kéfas s novou kolegyní, která působí jako souhrn charakteristických rysů soudobé hrdinky skandinávské detektivky: blonďatá jako Saga Norénová, orientovaná i na ženy jako Lisbeth Salanderová, neúplatná jako Rebecka Martinssonová; chytrá a drsná jako všechny dohromady. Nesbø se neštítí používat klasické žánrové typy jako je otřískaný detektiv se závislostmi, zkorumpovaný držitel moci, sadistický gangster, bezprizorný feťák, všehoschopný dealer, bezskrupulózní boháč, fatální žena či andělská, obětavá kráska – protože zkrátka ví, že do daného způsob
    Číst novou detektivku do Jo Nesba bylo jako potkat starého známého a mít si s ním pořád co říct. Příběh sice nebyl taková rychlá smršť jako Krev na sněhu, o to víc si však autor vyhrál s charakterem jednotlivých postav a já si mohla příběh opravdu vychutnat.
    Opět je v hlavní roli neúplatný detektiv řešící řadu sériových vražd. Jeho třináctou komnatou je gamblerství, které jej v minulosti přivedlo až na sám okraj propasti. Ovšem Šimon Kéfas není jediným hrdinou, kterému budou čtenáři držet palce. Kladně totiž působí i postava z druhé strany barikády, a to je u norského autora překvapující novinkou. V podstatě kriminalista i jím stíhaný „syn“ Sonny Lofthus bojují za stejnou věc – za potrestání všech, kteří kvůli zkorumpované policii dosud spravedlnosti unikali.


Netopýr (paperback) (Harry Hole #1)

    Nesbø se nebojí bořit tabu a mluvit i o věcech, o kterých raději mlčíme. Ke svým čtenářům je surový, upřímný a nebere si servítky. Příběh je skvěle vyvážený a konzervativnějším čtenářům bude možná připadat překombinovaný. Ale on má svůj příběh pod kontrolou a vy tu nenajdete jediné místo, kde by něco nesedělo nebo skřípalo. Kdybych řekla, že román „Syn“ je příjemné překvapení, nebyla by to pravda. „Syn“ překoná i vaše nejsmělejší očekávání. Je odpovědí na otázku, jak má vypadat pořádný thriller.
    Knihy Joa Nesbøho jsou návykové. Pokud jste od něj ještě nic nečetli, klidně se pusťte nejprve do Syna. Je to skvělá kniha, která vás k dalšímu objevování autorova díla dozajista navnadí.
    1. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. V Austrálii je nalezena mrtvá norská dívka. Vše poukazuje na to, že byla znásilněna a zavražděna. Oddělení vražd osloského policejního…
    Série příběhů s Harrym Holem v hlavní roli už skončila. Jakého hrdinu si Nesbø zvolil pro svůj nejnovější román? Dokáže si Syn vybojovat místo na výsluní nezapomenutelných hlavních postav?
    Knihy tohoto autora mám rád, protože popisuje život a životní situace bez přikrášlování a některé problémy jeho hrdinů se stávají i nám, obyčejným smrtelníkům. Sice naprostá většina z nás nepřísluší k policii, ale máme s nimi určitou zkušenost. Dobrou nebo špatnou. Jak kdo. A ruku na srdce, kdo z nás se někdy v životě necítil jako Harry Hole po flámu.


Přiložil jsem ho na okraj sestřiny píči

    Příběh začíná tím, že se v Osloském vězení seznámíme se Sonny Lofthusem, narkomanem a synem zemřelého policejního komisaře Aba Lofthuse, který posledních 12 let žije ve moderním norském vězení. Sonny je ostatními vězni považován skoro za svatého muže, který je dokáže vyslechnout a dát jim odpouštění.
    Detektivní závěry jsou překvapivé a následně ještě překvapivější. Nesbø umí. Pro čtenáře je to dobrá zpráva, autor neztrácí tempo ani energii a to je určitě příslib do budoucnosti.
    „Ano,“ odtušil Šimon prostě. „Vrah vypálil první ránu z výtahu. Kulka prošla oběti hlavou a zasáhla zeď v místě, kde jste viděla tu díru. Prázdná nábojnice přitom spadla na podlahu výtahu…“„Po křivé podlaze se skutálela a propadla štěrbinou do výtahové šachty.“„Přesně tak.“„Ale… ale co ta kulka v podlahovém prkně?“„Vrah pak toho muže střelil ještě jednou, zblízka.“„Jenže ten vstřel…“„Náš přítel z Kriposu se domníval, že vrah použil pistoli větší ráže, ovšem kdyby věděl o kulkách víc, všiml by si, že prázdné nábojnice byly z munice menšího kalibru. Takže ten velký vstřel jsou ve skutečnosti dva menší, překrývající se vstřely, které se vrah pokusil zamaskovat tak, aby vypadaly jako jeden. Právě proto si také odnesl první kulku, která vyryla tu díru do zdi.“


Šukej mě ještě víc! Mrdej maminku!

    V Synovi je Jo Nesbø přesně takový, jak ho známe ze série s HH. Znovu jsou nejdůležitějším prvkem postavy. Sonny je feťák, který se momentálně snaží být čistý, postupně si máčí ruce v krvi jiných grázlů, a přesto zůstává k okolí galantní, stydlivý a velmi milý. U toho všeho navíc prožívá i svoji první lásku. Detektiv Šimon Kéfas zase v minulosti prosázel všechny peníze i vlastní střechu nad hlavou. Jeho milovaná manželka každým dnem vidí o kousek méně, a pokud brzy nebude operována, oslepne zcela. Jo Nesbø má nepopiratelný talent na antihrdiny. Profiluje s velkou přesvědčivostí grázly, které si nejde neoblíbit.
    Asi ne každého při čtení zaujme tato novozákonní symbolika. Myslím si ale, že i bez tohoto vhledu bude příběh Syna srozumitelný široké čtenářské obci. Jistěže není příliš reálný (tedy, alespoň v to doufám) stejně jako všechna díla severské krimi. Obsahuje až moc velké množství mrtvol, shod okolností a náhod, které hrají hrdinům do karet. Přesto se u jeho čtení budou čtenáři bavit, protože obsahuje přesně to, co u knih tohoto žánru vyhledávají: napínavý nejednoznačný příběh, osudové lásky, hrdiny, kterým se dá věřit a ztotožnit se s jejich odhodláním bojovat se špatností.


Vsouval jsem svůj jazyk do maminky a sál její šťávy.

    Navzdory všem mínusům jsem z knihy nadšená. Nadšení budou všichni fanoušci Joa Nesbøho a nadšení budou i ti, kteří se s ním setkají poprvé. Během čtení totiž žádné chyby neuvidíte, je to perfektně napsaná jízda, dostane vás do rauše, který zamaskuje každý přešlap. Pokud se však na Syna budete dívat trochu s odstupem, zjistíte, že má své mouchy. Ale… záleží na tom vůbec? Není důležitější to, co se stane teď a tady, ve chvíli, kdy hltáte stránku za stránkou?
    Od stvoriteľa Harryho Holea prichádza samostatný román, odohrávajúci sa v Osle. Je to dych berúci príbeh o korupcii, gangsteroch, drogách, obchode s ľuďmi a pomste, hrajúcej sa ako mačka s myšou. Sonny brilantne unikne z väzenia s vidinou odplaty za smrť svojho otca. Nastupuje cestu vražedného vyčíňania, ktoré ochromí políciu aj podsvetie. No nebol by to Jo Nesbø, ak by veci dopadli tak, ako spočiatku naznačujú.


Jsem tvoje nadržená děvka! Mrdej maminku!

    Pokud některá z Nesbøho posledních vydaných knih reprezentuje celou jeho tvorbu, pak je to právě Syn. Drsný chlapský svět, vynalézavé násilí, přehnané emoce, dialogy i samotné vyprávění, postavy charakterizované jen několika význačnými rysy, sarkasmus, vodění čtenáře za nos pomocí nejednoznačných vět, odkazy na filmová a hudební díla (Men in Black, Depeche Mode, Wagnerovy opery…) a za vlasy přitažená akce. To všechno už však fanoušek od Nesbøho očekává, a může proto zůstat trochu zklamán, že autor k obvyklým atributům nedokázal nic nového přidat. Na druhou stranu Nesbø opět předvádí, že patří mezi prvotřídní vypravěče a ve svém žánru představuje naprostou špičku. Děj Syna ani na okamžik neztratí spád, čte se jedním dechem a kniha jednoznačně patří mezi autorův nadprůměr. Závěrečné rozuzlení z hlediska uvěřitelnosti jako obvykle neobstojí, tedy alespoň v reálném světě by neobstálo. V Nesbøho Oslu však platí jiná pravidla a vyčítat autorovi nepravděpodobnou zápletku by bylo stejně pošeti
    Velký knižní čtvrtek je konečně tady a s ním přichází i vydání další knihy celosvětově známého autora Jo Nesba. Po tenoučké Krvi na sněhu se čtenáři konečně dočkali bichličky s jednoslovným názvem, která má rovných pět set stran. Dokáže nás po všech těch dílech, které za sebou autor má, ještě Syn něčím překvapit?
    Sonny Lofthus je už dvanáct let za mřížemi, kde si odpykává trest za několik vražd. Pravdou ale je, že ani jednu z nich nespáchal. Bere na sebe dobrovolně vinu za jiné a odměnou za to je mu pravidelný přísun drog. Když ovšem Sonny jednoho dne vyslechne zpověď vězně, z níž se dozví, že jeho otec před lety ve skutečnosti nespáchal sebevraždu, ale byl zavražděn, všechno se mění. Sonny z vězení utíká a vydává se mstít…


Tak pojď maličký, opíchej svou maminku

    Jo Nesbø v románu Syn používá mnoho biblických obrazů. Nejen obětního beránka pykajícího za viny druhých, ale už i jméno hlavního kriminalisty Šimon Kéfas. Šimon značí naslouchající a Kéfas je hebrejská podoba jména Petr, tedy kámen, skála. Má zřejmě symbolizovat život hlavního hrdiny – jako Šimon se tvrdě lopotil a namáhal, jako Petr zradil svoji čest a jako skála zůstal neúplatný, aby odčinil své předchozí viny.
    Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
    Vystříkej se mi na kozičky a já to pak všechno slížu. Nebo si tě strčím do pusinky a vysaju tě do sucha. Tak jak by se ti to líbilo? A to je jen začátek…
    Sonny Lofthus, dlhoročný väzeň, je pre ďalších odsúdených niekto ako spovedník. Väzni zo všetkých smerov k nemu prichádzajú pre rozhrešenie, na liečenie duše. Ich dôveru si získal kľudnou povahou, vyžarujúc charizma snáď až svätca. No iní, za trochu drogy, ho presvedčili priznávať sa k zločinom miesto skutočných vinníkov. Takto to trvá po dobu 12 rokov, kým sa Sonnymu nepríde zveriť aj odsúdenec na doživotie Johannes Halden. Poznal Sonnyho otca, policajta, ktorý spáchal samovraždu po odhalení, že bol skorumpovaný. Johannes pri spovedi prezradí, ako to so smrťou bolo naozaj. To naštartuje celý príbeh.


Sestru jsi skoro vojel a matku vojedeš určitě!

    Sonnym ale výčet hlavních hrdinů nekončí, paralelně se příběhem proplétá vrchní komisař Šimon Kéfas, starší muž těsně před důchodem, vyléčený gambler, s mladou, skoro slepou manželkou, bývalý kolega a nejlepší přítel Aba Lofthuse. Srovnání s Holem se samozřejmě nevyhnete, je tedy dobře, že z něj Šimon vychází s vysokým skóre. Je dobrým policistou a vynikajícím vyšetřovatelem. Na místech činu vidí víc než ostatní, jeho schopnost dedukce je vybroušená léty praxe, nebojí se volit nekonvenční postupy, aby dosáhl potrestání těch zlých. A stejně jako Harry má své slabé místo – ženu. Jeho charakteru dává vyniknout kontrast s mladičkou kolegyní Kari, čerstvou absolventkou policejní akademie, která má krátkou zkušenost z protidrogového, věří v zákon a věří v předpisy.
    Mstitelem je v novém knize „Syn“ od Jo Nesboa syn policisty, o kterém se všichni domnívají, že v policejním sboru působil jako „levák“. Když tato skutečnost vyšla před dlouhými dvanácti lety najevo, změnila život policistovu synovi. A stála za jeho cestou do vězeňské cely. Nyní nové, naprosto převratné informace, stojí za synovou cestou z cely ven, za cestou za pomstou. Cesta je to plná ostrých zatáček a zvratů a na jejím konci – tak jak už to ostatně u Nesboových knih bývá – velké překvapení.


Oko za oko, recenze na novinku Syn od Jo Nesba

    Vítejte zpátky v nádherném světě, kde je zlo černější než noc a dobro se zdá být sice o pár odstínů světlejší, ale vlastně taky černé. Kde je zapalovač, který vypadá jako pistole, skutečně pistole. Kde se heroin do vězení pašuje v bibli s vyříznutými stránkami. Kde se po ulicích potácejí figurky jako z béčkového komiksu: kněz-hříšník, zkorumpovaný náměstek ředitele věznice s Porsche Cayenne zaparkovaným u brány, drogový baron – napůl přeoperovaný litevský transvestita, krásná a naivní dívka pracující v ubytovně pro závisláky, tajemný mstitel na cestě za odplatou, postarší vyšetřovatel s démony v těle a jizvami na duši a padouch tak děsivý, že se před ním strachem potí i ti, kteří se jinak kvůli vrozené genetické vadě nikdy nepotí. Vítejte v Oslu dvacátého prvního století, jak ho vidí norský spisovatel Jo Nesbø.
    Již v úvodu si je potřeba uvědomit jednu důležitou věc. Toto není další Holeovka, i když k nim nemá daleko. Pokud se tedy těšíte na další případ svérázného Harryho Holea, budete možná trochu zklamáni. Věřte však, že hrdinové této knihy vám dají na slavného alkoholika rychle zapomenout. Jak už je u Nesbøho zvykem, i zde se hlavní hrdinové budou potýkat s nejrůznějšími závislostmi. A v tomto ohledu autor tentokrát rozhodně nešetřil.
    Sonny byl vzorným synem svého otce, policisty Aba Lofthuse, a toužil jít v jeho šlépějích. Když se však otec zastřelil a nechal dopis na rozloučenou, v němž se přiznává, že pracoval jako „levák“, tedy, že spolupracoval s drogovým podsvětím, syn pod tíhou zrady ztratí o vše zájem. Když umře i matka, stává se „obětním beránkem“ – feťákem, který se za pravidelný přísun drogy, umožňující zapomenout na vše zraňující, přiznává k páchání vražd za jiné.


Maminka má moc krásnou kundičku

    Role jsou v této hře jasně dané. Sonny, napravený feťák, který vzal spravedlnost do svých rukou a likviduje darebáky na potkání. Sice zabíjí jenom ty, kteří si to zaslouží, ale i tak, je to pořád vrah. Šimon, bývalý gembler, jehož žena potřebuje nutně peníze na komplikovanou operaci, jinak přijde o zrak. Ctižádostivá Kari, která bere práci u policie jen jako drobnou zastávku ve své kariéře. Marta, sociální pracovnice. Její  snoubenec ji mlátí a ona se jen tak nechává unášet životem, dokud jí cestu nezkříží Sonny. Nikdo není ani zlý ani dobrý. Všichni jsou šediví, všichni něco skrývají, všichni si jsou rovni, všichni se snaží odolat pokušením, uniknout svým nočním můrám.
    Než spáchal před lety sebevraždu, byl otcem, manželem a policistou. / Než přišel o otce, byl nadějným studentem a zápasníkem. Otec a syn. Otec zemřel, syn na život rezignoval, propadl drogám a skončil ve vězení.
    Dost však chození kolem horké kaše, Jo Nesbø je zkrátka a dobře zpět v plné síle. A dokazuje, že to jde i bez Harryho Holea. I když na druhou stranu, kdybychom zaměnili některá jména, byl by Syn další perfektní Holeovkou. Čtenáři se tak mohou opět těšit na temný, drsný příběh, který sice oproti Nesbøho předchozí tvorbě nepřináší v zásadě nic nového, ovšem jako celek funguje opět více než dobře. A je jasným důkazem toho, proč právě Nesbø patří ve svém žánru mezi naprostou špičku.
    Syn je samostatný román, v němž jde především o pravdu, přátelství, drogy, peníze, pomstu a odpuštění. Setkáváme se tu s detektivem Šimonem Kéfasem, mužem stojícím na prahu důchodového věku, s bandou drogových zločinců, a s jedním zdvořilým, mlčenlivým vězněm.


Syn vychází z pekla a soudí živé i mrtvé

    Sonny alias Syn je neskutečně zajímavá postava, kterou si navzdory jeho činům ihned oblíbíte. Je klidný, sympatický, velice zdvořilý, spravedlivý… takový Ježíš s uzikem v tašce. Budete mu přát jeho pomstu, bude mu přát lásku a budete mu přát svobodu, i když váš vnitřní morální kompas napovídá, že si zaslouží být potrestán i on. Sonnyho se budete snažit poznat co nejlépe, je to taková hra, protože ho neustále sledujeme očima jiných lidí, samotný Sonny nám neposkytne náhled do své mysli, žádnou kapitolu sám nevypráví. Kdo to tedy je? Co se v něm odehrává? Proč právě s úsměvem odevzdal všechny své peníze feťákovi, který se ho snažil okrást?
    Přestože není perfektní, své fanoušky uspokojí a dá jim možnost spravit si po nepříliš vydařené Krvi na sněhu chuť. Otázkou je však na jak dlouho, už za několik dní se totiž v českém překladu dočkáme jeho druhého, opět sotva stopadesátistránkového pokračování.
    Nemluvného narkomana Sonnyho odsoudili v jeho osmnácti letech, následujících dvanáct prožil za vězeňskou mříží. Odpykává si trest za dvojnásobnou vraždu, kterou nespáchal, výměnou za pravidelnou dávku heroinu. V moderní a přísně střežené věznici funguje pro ostatní vězně jako jakýsi zpovědník s pověstí léčitele. Při jedné ze zpovědí se však dozvídá převratnou pravdu o svém mrtvém otci, bývalém policistovi. A tato pravda se stane spouštěčem událostí, hnacím motorem jeho pomsty.
    Děj sledujeme z více úhlů i stran. Napětí se otáčením stránek zvolna stupňuje, ponurá atmosféra příběhu houstne, a samotný závěr tkví tentokrát v jakési prosté jednoduchosti, která ale možná o to víc překvapí.


Ach ten je velkej, bože jak je velkej brácho

    Nesbøho věrný fanoušek při úvodní zmínce o vnitřně rozervaném policistovi jistě zbystřil. Vrátil se snad na scénu vyšetřovatel Harry Hole, hlavní hrdina Nesbøho předchozích deseti románů? V Synovi se přece neměl vyskytovat, ne? Taky se nevyskytuje. Tedy… ano, vyskytuje, jen se mu z nějakého důvodu neříká Harry Hole, ale Šimon Kéfas. Hazardní hráč, drsňák, který kašle na pravidla, bezhlavě zamilovaný do ženy, kterou ztrácí, a uvnitř zoufale křehký. Věk tedy nesedí, to se musí uznat: Šimon Kéfas se pomalu chystá do penze, zatímco Harrymu v poslední Policii teprve táhne na padesátku. Jinak ale jako kdyby Šimon Harrymu z oka vypadl.
    Úvod knihy je trochu pomalejší, protože příběh v něm dostává ráz, a než ho získá, zaměřuje se na úkor vypravěčské ladnosti na přiblížení okolností. Jakmile ale Sonnyho Lofthuse autor pojmenuje Synem, startuje drama pomsty, ve kterém brzy čtenář přijme fakt, že muž, jenž vraždí, je ten, komu přeje.
    Příběh začíná ve chvíli, kdy se Sonny od spoluvězně dozví, že jeho otec nebyl křivák a nespáchal sebevraždu. Byl zavražděn a přiznání sepsal jen aby ochránil svoji rodinu. Sonny přestane brát drogy, odmítne další svědectví, uteče z vězení a začne se mstít. Chladně a systematicky.
    Postavy kolem Sonnyho Nesbø nenechává pouze kulisovitě sloužit událostem. U každé z nich svědomitě vykresluje její osud, nechává čtenáře nahlédnout do její hlavy a předkládá smysl, který postava v ději má.


Niekedy je pomsta jediným riešením

    Dalo by se říct, že Nesbo má talent na tvoření postav detektivů, které vám ihned padnou do oka. Příjemní neurotikové, kteří si vždy všimnou něčeho, co jiní přehlédnou a v hlavě se jim neustále točí kolečka. Jdou do všeho naplno a klidně i na vlastní pěst.
    Abe Lofthus, byl jedním z nejlepších policistů jaké kdy Oslo mělo. Manželka, dospívající syn, domek na předměstí, slibně našlápnutá kariéra. To však jednoho dne skončilo. V dopise na rozloučenou se vyznal ze zkorumpovanosti a zastřelil se. Jeho žena se upila k smrti a patnáctiletý Sonny skončil na heroinu. Aby měl na dávku, přiznal se ke zločinům, které nespáchal. Jako profi obětní beránek tak skončil na 15 let za mřížemi. Umaštěný feťák, poslední z posledních, z kterého nikdy nebude policista, jak si kdysi dávno vysnil.
    Jo Nesbø u nás bezpochyby patří mezi nejoblíbenější severské autory. Za svou popularitu může vděčit především svésérii s Harry Holem, kterou si oblíbilo bezpočet čtenářů. Nesbø - to však není jen tento slavný vyšetřovatel, ale také řada dalších neméně zajímavých knih, které se však u čtenářů netěší takové oblibě. Tento fakt však Nesbø hodlá zvrátit se svou nejnovější knihou, která právě vyšla u nakladatelství Kniha Zlín.


Nesbøho Syn přišel na Velký knižní čtvrtek

    V Oslu řádí gang drogových dealerů a nájemných zabijáků, které zpovzdálí řídí záhadný arcipadouch zvaný Dvojče. Ve vězení si mezitím odpykává trest za několikanásobnou vraždu mladík jménem Sonny. Zločiny, za které je souzen, ale nespáchal; je profesionálním obětním beránkem a svou svobodu směňuje za do cely pašovaný heroin. Jednoho dne však uprchne a skutečným vrahům se jednomu po druhém začne mstít. Syn tak v mnohém připomíná povedený Přízrak: prostředí organizovaného zločinu, čtvrť Kvadratura, soupeření osloské policie a státní kriminálky. A v neposlední řadě v tom, že se nejedná o klasickou detektivku, ale o plnohodnotný akční thriller: každému je jasné, kdo tu koho zabíjí, a více prostoru než malé šedé buňky dostanou zbraně, vězeňským nožem počínaje a samopalem Uzi konče.
    I tentokrát autor do knihy propašoval krapet muziky. Sonny sice ve sluchátkách nejradši poslouchal Depeche mode, ale já jsem pro vás zvolila písničku od Leonarda Cohena, která je v knize taky zmiňována a která mi přišla vhodnější k celkové teskné atmosféře.
    Jediné, k čemu mám výhrady, je brutalita a násilí, některé scény jsou skutečně nechutné a za hranicí únosnosti. Ale to je prostě Nesbø, tak jak ho známe i z jeho předchozích děl. Brutalita je nedílnou součástí jeho textů a asi se u kriminálního thrilleru něco podobného očekává. Pro slabší čtenářské nátury však raději doporučuji přeskočit scénu se psy-zabijáky.


Tak pojď synáčku a udělej mě ze zadu.

    Nechci moc prozrazovat, protože bych si přál, aby každý čtenář měl možnost vychutnat si Nesbøa naplno.  Vždyť už to, že vězeň dostane vycházku, uteče a zabije neznámou ženu. Nebo se k tomu alespoň přizná. Musíme přemýšlet o tom, co je to společnost, která umožní a dovolí něco takového. A to je jen začátek knihy. A potom se objevuje další mrtvola kněze, který předal instrukce, jak má vězeň vypovídat. Tenhle případ bude vyšetřovat bývalý kolega vězňova otce a jeho nová parťačka. Jednoduše. Spoustě čtenářů bude při četbě běhat po zádech mráz a budou se ptát, jestli je něco takového možné i u nás. Nejspíš si odpoví, že ne, ale ta nejistota tam zůstane.
    I přes skvěle napsanou zápletku a vynikající styl, na který jsme u Joa Nesbøho zvyklí, postrádá Syn místy hloubku. Řada situací je podřízena tomu, aby věci nakonec zapadly do správného vzorce, který nás dovede k vyvrcholení příběhu. Jde zejména o vedlejší postavy, jejichž chování a motivace nebývají vždy logické, ale dostanou je ve správný čas na správné místo. Problém jsem měla i s tím, jak rychle a snadno se Sonny dostal ze závislosti (i když přiznávám, že se jeho rekonvalescence může zdát nereálná zejména kvůli absenci Sonnyho myšlenek). Poslední výtka padne na adresu hlavního špatňáka – Dvojčete, který ovládá prakticky celé kriminální podsvětí. Zdá se být skoro až komiksovou postavou, Sonny se stává Batmanem a Dvojče je jako Tučňák.


Koupil jsem si za matku kalhotky

    Už jsem zmínila výše, že autorovo jméno bývá spojováno s pojmenováním mistr detektivky. Zaručeně to platí i u Syna. Prostě vás vtáhne do děje a nutí vás číst až do konce. Pravda se ze stránky na stránku mění a čtenáře nenechá ani na chvíli v klidu. Jednoduše by se dalo označit knihu jako napínavou od začátku až do konce (moc primitivní, ale pravdivé). Celý příběh je proměnlivý. Někdy je příliš drsný a vzápětí je scéna milá a něžná.
    Knize dávám plné hodnocení proto, že jsem nenašla nic, co by mi na ní vadilo. Já jsem vlastně ani nehledala, protože mne bavil jak děj, tak postavy. Zmiňovala jsem se o tom, že se mi děj zdál občas poklidný, na to, že jde o detektivku, byl ale zajímavý a nutil mne číst dál. Líbilo se mi na příklad, že jsem si občas právě ani nepřipadala, jako když čtu detektivku. Byly chvíle, kdy šlo o klasický román a i tyhle pasáže se Nesbøvi povedly. Téměř s jistotou můžu říct, že pokud se vám líbily předchozí knihy, které norský spisovatel napsal, nebudete zklamaní ani z této. Je velmi podobná těm předchozím ve stylu psaní, najdete v ní i některé paralely, přesto se jedná o zcela nový příběh, který vás překvapí. Pozitivně také vnímám to, že jde o uzavřený příběh, takže si na těchto 500 stránkách vychutnáte úplně vše, co klasické detektivky nabízejí.


„To mi dělej,“ vykřikovala matka. Hlouběji, hlouběji.

    Na rozdíl od Krve na sněhu je to tohle čistokrevný Harry Hole s trochu jinými postavami. Hole ani jiné postavy ze série o HH tam samozřejmě nefigurují, zato všechny známé rekvizity a vypravěčské postupy ano. Spiknutí, geniální policista, brilantní stážistka, neznámý “levák”, magický Syn a drogová mafie v čele s tajemným Dvojčetem. A Nesbo opět jako geniální vypravěč, který dokáže ze stejných surovin umíchat pokaždé jiný a pokaždé skvělý koktejl.
    Co ještě na Nesbøho knihách čtenáře přitahuje, čím se odlišují od ostatních krimi románů? Originální jsou autorovy popisy umírajících, zavražděných. Je to jako film, který běží umírajícímu před očima. To není popis zvenčí, to je pohled toho, který cítí, že smrt přichází. Silné a napínavé pasáže, protože čtenář si není zcela jist, jestli smrt je a bude přítomna. Nesbø již tuto metodu uplatnil v jiných svých knihách a je to neskutečně působivé.


Tvůj jazyk je sexuální nástroj synáčku.

    Nevím, jestli se u Nesbøvých knih vůbec hodí používat označení ,,hrdina" pro hlavní postavy, přesto ho nadále používám. Oni totiž hrdinové většinou jsou, i když trošku zvrácení a určitě ne každým coulem správní. Přesto, kdo měl rád Harryho Holea, bude mít rád i hlavního vyšetřovatele Šimona Kéfase a ústřední postavu Sonnyho. Oba jsou zatíženi těžkou minulostí a oba se s ní vyrovnávají po svém. Ne vždycky jednají čestně a správně, přesto vás Jo donutí mít je rád. Sonnymu dokonce odpustíte i vraždy, budete mu vlastně přát, aby vzal spravedlnost do svých rukou. Je ale možné, že mu postupem času budete fandit méně a méně.
    Taková rána otřese Sonnyho pubertální psychikou natolik, že mladík rázem rezignuje na původně slibné studijní i sportovní výsledky a oddá se na dvanáct dalších let drogovému rauši. Čtenář se s ním poprvé setkává v přísně střeženém kriminálu jako s trestancem, který se výměnou za pravidelný přísun heroinu přiznává ke zločinům jiných. Díky své schopnosti naslouchat, andělské vizáži a omamnými látkami nabyté uklidňující vyrovnanosti zároveň funguje coby jakási neoficiální verze zpovědníka – ostatní muklové se mu svěřují se svými přečiny a doufají v udělení rozhřešení. Jednoho dne si však pro odpuštění přijde i někdo, koho tíží na duši dávné tajemství týkající se Sonnyho otce a jeho smrti, která dost možná nenastala vlastní rukou. A ze smířeného obětního beránka se rázem stává nesmiřitelný mstitel, rozhodnutý soudit a trestat všechny, kteří kdysi rozvrátili jeho rodinu.


Kdo je „dvojče“? A kdo „levák“?

    Sonny je mezi spoluvězni považován skoro za svatého, je klidný, naslouchá a nesoudí, mnozí věří, že jeho dotek uzdravuje, že jeho rozhřešení poskytne lístek do nebe. Chodí se k němu vyzpovídat kdekdo. Jednou si pro odpuštění přijde i umírající Johannes Halden, donašeč jeho otce, a Sonnymu prozdradí, že to s jeho smrtí bylo úplně jinak. A tím se všechno změní, Sonny má najednou pro co žít – pro pomstu. A seznam těch, kteří si zaslouží pykat, je dlouhý.
    Jeho cílem je policejní donašeč, který má na svědomí smrt jeho otce, a také špička celé drogové chobotnice, záhadný muž známý pod přezdívkou Dvojče. Na paty mu však dýchá dávný přítel jeho rodiny, vyšetřovatel Šimon Kéfás a jeho mladá, inteligentní a snaživá kolegyně Kari Adelová.
    Velký knižní čtvrtek 15. 10. 2015 přináší šestnáct lákavých titulů, mezi nimiž tradičně nesmí chybět ani novinka norského krále thrilleru Joa Nesbøho. Ačkoli Nesbø sérii s Harry Holem (prozatím) desátým dílemPolicie uzavřel, rozhodně nepřestal psát. Na pulty knihkupců míří Syn.


Maminka seděla na mě a můj nastroj v ní.

    Přestože ani v Synovi nechybí obvyklá autorova ironie i nálož popkulturních narážek na hudbu nebo film, čím dál zřetelněji z textu vystupuje také tíhnutí k dramatičnosti a patosu. Nesbø sice ví, že píše „jenom“ kriminálku, hodlá tak ale činit v souvislosti s velkými archetypálními tématy. Otec a syn, hřích a odpuštění, zločin a trest, láska a nenávist… Není náhoda, že jeho dalším spisovatelským počinem má být variace na Shakespearova Macbetha. Jím nastíněné situace mají totiž nejen vizuálně filmovou, ale i nepřehlédnutelně divadelní podstatu – zejména pro něj příznačné nečekané zvraty jsou pečlivě inscenovány. Text vždy „nasvítí“ na jevišti jistý moment či detail, jehož význam je následně vypointován střelhbitým dialogem či objasňujícím monologem (mnohdy jen vnitřním). Jeho Sonny je mstícím Hamletem i roztouženě zamilovaným Romeem. Jeho detektivka není jen pátráním po vrahovi, jehož vendetu celou dobu sledujeme, ale hledáním chybějících střípků do rozbitého obrazu minulosti, který sice
    Jo Nesbo je tak profláknutý spisovatel, že o jeho čtivém stylu snad nikdo nemůže pochybovat. A Syn se čte jedna báseň. Jediné, co mi tak trochu vadilo, bylo příliš hodně jmen a postav. Je fakt, že každá z nich měla něco do sebe, ale ze začátku mi chvilku trvalo, než jsem se v těch jménech zorientovala. Ke konci už ale postavy postupně mizely (jednoduše umíraly) a bylo to čím dál víc lepší.


Kdo může pomstít otce? Přece syn!

    Jestli vám chybí pravidelná dávka napětí, kterou přinášely příběhy Harryho Holea, Syn tuto mezeru spolehlivě zaplní. Oproti alkoholikovi Harrymu, který vzbuzoval ambivalentní pocity, je Sonny hrdina, kterého si rychle oblíbíte. Je to čistá duše, které není možné nefandit. I když se Nesbø ani tentokrát nevyhýbá brutálním vraždám, nejsou tolik v popředí, děj se spíš soustřeďuje na běžnější mezilidské vztahy. A tak Sonnymu držíme palce v jeho prvním milostném vztahu nebo se bavíme jeho zmatkem pramenícím ze zmeškaného nástupu digitální revoluce. Dramatičnosti to ovšem neubírá, napětí se udrží až do poslední stránky epilogu.
    V příběhu najdeme víc dějových linií. Rozvíjí se před námi například životní příběh Šimona, policisty-gamblera, jeho vztah k manželce, která potřebuje na operaci poškozeného zraku velkou finanční částku. Zajímavé je, že policista je opět problémový, v tomto případě se jedná o gamblerství, stejně tak jako v předchozích spisovatelových románech byl hlavní hrdina Harry Hole alkoholik. Autor má evidentně tendenci své kriminalisty zařazovat do kolonky „problémoví“. Možná nemá rád hrdiny typu dokonalého Jamese Bonda, a také pro čtenáře je postava policisty s lidskými chybami víc uvěřitelná.
    „Chci vytvořit něco, co má hodnotu. Něco opravdového o lidském údělu nebo o morálním dilematu nebo o povaze zla. Napsat o těch tématech aspoň dvě pravdivé věty. Abych se zabýval něčím, o čem má smysl vyprávět,“ prohlásil Jo Nesbø při své jarní návštěvě Prahy.


Sestro. To je klitoris, ten je nejcitlivější.

    Děj románu se může jevit na první pohled jako tuctový. Příběh vězně, který uprchne z vězení, byl napsaný a natočený snad milionkrát. Jo Nesbø ale dokázal to, co ještě nikdo před tím. Zneužil vaše očekávání toho, co by mělo být. Celou dobu si s vámi pohrává jako kočka s myší a vy ho za to budete milovat. Neříkám, že nic nevyřešíte, protože se najde pár podružností, u kterých vám to dovolí, ale esa si nechává v rukávu a vyrukuje s nimi ve správnou chvíli. Nesbø je dokonce takový manipulátor, že vám přichystal několik překvapení i v epilogu, když už je jasné, kdo co a proč spáchal.
    Během jedné takové zpovědi se však dozví zásadní informace o okolnostech smrti svého otce a rozhodne se vzít spravedlnost do svých rukou. Uprchne z vězení a rozjede neuvěřitelnou jízdu na jejímž konci je (zcela podle očekávání) překvapivé rozuzlení. Příběh doplňují nečernobílé a výborně prokreslené postavy zkušeného policejního komisaře, policejní elévky, ředitele věznice a Osloského drogového podsvětí. Postavy jsou tak zajímavé, že bych si i rád přečetl nějaký sequel, kde budou vystupovat ty, co na konci příběhu zbyly.
    Syn je stejně jako ostatní romány autora i zajímavou sondou do života norské společnosti. Zprávou o stavu politiky a kriminality, svědectvím o všudypřítomné korupci. Čtenáře určitě zaujme ubytovna pro aktivní narkomany, nebo vězení s režimem, o jakém se českým vězňům ani nesnilo.


Pořádně mě ošukej! bylo další maminčino přání.

    V záplavě podzimní nálady a sychravého počasí se čtenáři nemohli dočkat velkého knižního čtvrtku. Před víkendem dovezli do knihkupectví mnoho novinek a taky já se vrátil k dlouho rozečtené knize. Prodloužené večery k tomu vybízejí. Pokud váháte, kterou novinku otevřít, Jo Nesbø se svým příběhem Syn může být dobrou volbou. Pro fanoušky autora určitě.
    „Syn“ – to je Jo Nesbø ve vrcholné formě. Thriller je napínavý, komplikovaný a neuvěřitelně čtivý. Zápletek a zločinů k vyřešení je zde hned několik, takže na vás v průběhu čtení čeká řada šokujících odhalení. Nesbø vám poskytl řadu vodítek, ale ty se utápí v moři falešných stop. „Syn“ manipuluje s vašimi šedými buňkami mozkovými i s vašimi emocemi.
    A nyní si představte tohoto důvěrníka, který toho tolik zná a který se chce pomstít.  Nikdo nemůže vědět, co si všechno zapamatoval a co může udělat. Je to někdo, kdo není pod kontrolou. A to musí vyděsit každého, kdo má máslo na hlavě.
    Nesbøho SYN vyšel jako audiokniha dokonce o týden dříve než tištěný svazek. Herec Petr Kubes z Moravského divadla v Olomouci si coby vypravěč autorovu tendenci k teatrální dramatičnosti obzvlášť vychutnal. Poslechněte si ukázku.


Ano synáčku,děláš to dobře,tohle se mamince líbí

    Jak už jsem psala v předchozím odstavci, Jo Nesbø v každé své knize stvoří postavu, kterou čtenáři budou v její životní cestě podporovat. Harry Holem počínaje a Olavem Johansenem zdaleka nekonče. V Synovi je takových postav hned několik. Klidný, na první pohled mírumilovný a správný mladík Sonny si vás okamžitě získá. Spravedlivý, starostlivý a vtipný detektiv Kéfas tvoří skvělou dvojici s mladou a nezkušenou vyšetřovatelkou Kari, která zpočátku vypadá jako klasická premiantka, která bude mít ale v praxi problémy, to ale Kéfasovi i čtenářům rychle vyvrátí. V neposlední řadě budete fandit i milé a dobrosrdečné Martě...
    Syn je možná nejlepší kniha Jo Nesboa, která u nás vyšla. Je to nejbrilantnější kriminální román posledních let, protože je psaný svižně a se zásadou, že rány nepadají vedle. A je také více než detektivka.
    Syn – třicetiletý feťák Sonny – je ve vězení od svých osmnácti let za dvě vraždy, k nimž se přiznal výměnou za slib, že bude i za mřížemi dostávat drogy. Má tu zvláštní postavení: naslouchá zpovědím svých spoluvězňů a tím jako by je zbavoval hříchů. A jedna ze zpovědí mu odhalí tajemství smrti jeho otce – policisty, který údajně spáchal sebevraždu. Sonnymu se podaří ze supermoderního kriminálu uprchnout. Jeho cílem je pomsta.


Nesbø patří ve svém žánru mezi naprostou špičku

    Sonny Lofthus vždycky vzhlížel ke svému otci, byl příkladným žákem, talentovaným zápasníkem, byl oblíbený, vždycky ochotný pomáhat, toužil se stát policistou jako on. Pak se mu ale zhroutil celý svět. Ab Lofthus spáchal sebevraždu a v dopisu na rozloučenou přiznal, že byl levák, bral úplatky. Zanedlouho zemřela i Sonnyho matka a obrovskou zradu, která šestnáctiletého mladíka pronásledovala, dokázal utišit pouze heroin. Teď je Sonny už 12 let závislý a sedí ve vězení za zločiny, které nespáchal. Přizná se ke všemu, chcete-li, stačí pár sáčků bílého prášku.


Zatlačila jsem ještě více proti tátovo kolíku svojí malou broskvičku.

    Dobrá detektivka se vyznačuje tím, že během čtení jste několikrát přesvědčeni o tom, že víte, kdo je vrah. Výborná detektivka vás během četby několikrát usvědčí ze špatného úsudku. Syn je víc, než je dobrá detektivka. Zaskočí vás tím, že tentokrát jste měli správný úsudek. Jo Nesbø bude v recenzích porovnáván s proslulou sérií knih s Harry Holem v hlavní roli, podobně, jako každý nový produkt je porovnávám se svým předchozím modelem. Je to tak u aut, nového alba staré skupiny, upgrade počítačových programů i knih. Není to fér, neboť vždy jde o něco nového, ale je to tak. Ačkoli je Syn příběhem mimo „holeovskou“ sérii“, nelze si nevšimnou styčných bodů a podobné struktury příběhu. Jeden z hlavních hrdinů, vyšetřovatel Šimon Kéfas, je bývalý gambler, zatímco Hole je bývalý alkoholik. Oba pátrají na vlastní pěst a mají, eufemisticky řečeno, poněkud nestandardní metody, na nichž by je v případě potřeby policejní inspekce „dostala“. Ovšem nikdy k tomu nedojde protože prostě nesou výsledky.
    Jo Nesbø ve své knižní novince Syn dokázal, že umí napsat velmi dobrý kriminální román i bez svého osvědčeného hrdiny Harryho Hola. A my se můžeme těšit, co dalšího pro nás tento nesmírně pracovitý spisovatel chystá. Je totiž vidět, že je ve formě.
    S tou se pojí romantičtější část knihy. Nesbø do svých příběhů rád motá city, nikdy ale nejde o jednoduché vztahy. Další podobnost můžete vidět v detektivech, protože jak Harry, tak Šimon, se vyléčili ze závislosti, bojují se svou minulostí a velmi osobitým a často netradičním způsobem také se zločinci. Roli v této detektivce sehraje nám všem již známý Kripos, který Jo Nesbø zřejmě opravdu nemá rád, protože si spolu s osloskou policií budou znovu lézt do zelí. O místech, na kterých už jsme se v Oslo procházeli třeba s Harrym Holem ani nemluvím...


Nemesis (paperback) (Harry Hole #4)

    Dnes vychází další kniha u nás snad nejznámějšího norského autora, Joa Nesbøa. Pokud se vám ale hned vybavilo jméno detektiva Harryho Holea, zaplašte ho. Norský spisovatelský čaroděj se s Harrym už nadobro rozloučil a detektivka Syn má jiného hlavního hrdinu. Nebo dokonce dva?
    Že se Nesbøho vyšetřovatelé jeden druhému podobají, lze snadno vysvětlit. V Nesbøho světě totiž vyšetřovatel zkrátka jako Šimon nebo Harry vypadat musí, neboť tak velí žánrové klišé a každý jiný charakter by se od něj vzdaloval. V případě norského spisovatele totiž klišé není stylistický nedostatek, nýbrž stylistický prostředek: Jo Nesbø své postavy záměrně charakterizuje schematicky a předvídatelně. Obsazuje svými postavami konkrétní literární typy – bezskrupulózní politik, sadistický gangster, nadějná mladá policistka, stárnoucí vyšetřovatel, žena-anděl. Nejsou snad Marta ze Syna a ošetřovatelka Helena z Červenky jedna a tatáž osoba? S každou další knihou je jasnější a jasnější, že tak Nesbø činí zcela vědomě a s chladnou hlavou. Občas si totiž vystřelí i sám ze sebe. Například když jeden z mafiánů hovoří s ukrajinským přízvukem, přestože z Ukrajiny nepochází. Mluví tak, protože mají oba se spisovatelem dojem, že by tak mluvit měl.


Jo Nesbø - vychází jeho nový román Syn

    Ačkoli se jedná o pěti set stránkovou knihu, zabrala mi mnohem méně času než nějaká tří set stránková kniha. Kapitoly nebyly nijak dlouhé a všechno rychle ubíhalo. Napínavý byl Syn už od začátku a děj postupně gradoval až do samého závěrečného vyvrcholení. Ti čtenáři, kteří ještě od severského mistra nic nečetli, bych Syna jednoznačně doporučila. Postavy jsou propracované do hloubky, celý příběh se čte lehce a mezi vraždami se i zasmějete. Předpokládám, že fanoušci Jo Nesba se na Syna už těší a já vám všem závidím, že budete knihu číst poprvé. Byl to opravdu skvělý zážitek!
    Kalhotky jsou zbytečnost. Mám ráda chození naostro, sex kdekoliv a kdykoliv pro mě není problém. Rozdáme si to spolu, máš na to chuť a není nikdo s kým by sis to udělal?


Jak nadržená sestra začala mrdat s bráchama

    Nejinak je tomu v krimi románu Syn. Konstrukce se nemění. Případ už nevyšetřuje Harry Hole, ale Šimon Kéfas, zasloužilý a vysloužilý policejní inspektor těsně před důchodem. Taky on má za sebou minulost se závislostí. V jeho případě gamblerství. Má přehled a zkušenosti, není tak akční a rtuťovitý jako Harry Hole, trochu takový medvěd bručoun (už jeho jméno ledacos naznačuje). Je zajímavé, jak jsou tyto závislosti u policejních inspektorů oblíbené. Prostě jsou to chybující lidé jako všichni ostatní. Tomu čtenář dobře rozumí a má to rád. Šimon Kéfas vyšetřuje sérii vražd, které úzce souvisí s jeho minulostí a minulostí dalších protagonistů. Ve vyšetřování mu pomáhá mladá novicka Marta, kterou má Kéfas zasvětit do vyšetřovacích tajů osloské policie. V lecčems ale tato nezkušená kriminalistka svého učitele předčí. Hlavní postavou je Johnny Lofthus, mladík který sedí ve vězení a dělá zpovědníka ostatním vězňům za propašované drogy, které hojně užívá. Ten se při jedné zpovědi dozví něco, co
    6. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. Píše se srpen 1991. Na letním táboře Armády spásy je znásilněna čtrnáctiletá dívka. O 12 let později… v Oslu panuje nejen adventní…
    Autorovy příběhy jsou díky soustředění na více postav, mezi nimiž umně přeskakují, ale i kvůli snaze o důkladný popis jejich okolí, které vždy rovněž utváří význam, téměř ideální ke zfilmování. Chystá se Sněhulák v režii Tomase Alfredsona (a produkci Martina Scorseseho), role Harryho Holea je zatím přiřknuta Michaelu Fassbenderovi. V souvislosti s adaptací Krve na sněhu se hovoří o Leonardu di Capriovi a o Syna projevil koprodukční zájem herec Channing Tatum.


Recenze: Jo Nesbø – Syn jako posedlý mstitel

    Vztah otců či náhradních rodičovských vzorů s jejich syny řešil Nesbø důkladně už v devátém holeovském svazku Přízrak (podrobnosti v naší recenzi). S vlastním rozporuplným pocitem ohledně válečné minulosti svého otce se vypořádal zase v Července (více v recenzi). Desátý díl příběhů Harryho Holea Policie (naše recenze >>>zde) pak už svým vyústěním pouze potvrdil důležitost tradičního pojetí rodiny ve světě autorových ztrápených hrdinů sužovaných závislostmi, silnými emočními poryvy, špatnými rozhodnutími a činy, které už se nedají vzít zpět. Činy, jaké může člověku odpustit zase jen vlastní rodina – první životní past a poslední záchranná síť v nouzi. Své o tom ví eponymní syn Aba Lofthuse symptomaticky pojmenovaný Sonny: léta ke svému tátovi a jeho povolání policisty vzhlížel, ovšem jen do doby, než jeho otec spáchal sebevraždu a v dopise na rozloučenou se přiznal ke spolupráci s kriminálním podsvětím.
    Letos vydaná útlá detektivní novela Krev na sněhu, ve které se autor inspiroval stylem noir a již chtěl původně vydat pod pseudonymem neznámého autora, však příliš úspěchu mezi čtenáři nesklidila. Ozvaly se dokonce hlasy, že Harrym Holem je Nesbø coby tvůrce bestsellerů vyčerpán.
    Jediné v čem se čem se čtenář může v příběhu ztratit je záplava jmen. Téměř v každé kapitole přichází na scénu nová postava, zasahující ať méně či více do dění v knize. Všechny postavy jsou dobře psychologicky vykreslené, jejich vnitřní myšlení a důvod jejich konání. To se mi na knize (kromě ostatních věcí) opravdu líbilo. Příběh pro měl byl přímo tím, co jsem zrovna potřebovala. Po přečtení mám hned chuť si od autora přečíst něco dalšího.


Ho maminka olizuje a pak si ho vezme do úst

    Ozvala se rána a jako by ji něco udeřilo, tvrdě praštilo do hrudníku, a ona pokračovala vzad, při průchodu dveřmi se zapotácela, ochable a bez vlády v údech, v předsíni se však přesto udržela na nohou, jen rozhodila pažemi ve snaze chytit rovnováhu a ucítila, že bouchla do jedné z fotografií na stěně. K zemi se skácela až poté, co pozpátku proběhla dveřmi do kuchyně, a v pádu si vlastně neuvědomila, že se hlavou uhodila o kuchyňskou linku a strhla s sebou vázu, která na ní stála. Když však poté ležela na podlaze s ohnutým zátylkem a hlavou přitisknutou k nejspodnější přihrádce tak, že viděla na své tělo, všimla si květin. Kopretin ležících mezi střepy. A něčeho, co se podobalo červené růži a co jí rostlo na bílé zástěře. Pohlédla ke vchodovým dveřím. Viděla venku siluetu mladíkovy hlavy, stál obrácený ke keřům javoru dlanitolistého, rostoucím nalevo od dlážděné cestičky. Pak se sklonil a zmizel. A ona se modlila, aby zmizel doopravdy."
    Dalšími výraznými postavami knihy jsou stárnoucí detektiv Šimon Kéfas, pronásledovaný svými démony, novicka v týmu kriminalistů, která naopak stojí na počátku své kariéry, Kari, která se teprve učí o čem život detektiva je. Nechybí ani ženy-andělé, ženy, které jen svou pouhou přítomností probouzejí v mužích, kteří jsou jim nablízku, jejich lepší já...Dále pak zkorumpovaný náměstek ředitele věznice Staten i šéfové a členové drogových gangů pohybujících se po ulicích a zapadlých zákoutích Osla...
    V textu se objevují zajímavé filozofické pasáže rozebírající víru, lásku, morálku, dobro i zlo, zločin a trest. Nelze si proto nevzpomenout na slova jiného velmi úspěšného severského autora Stiega Larssona: „Detektivky jsou jedna z nejoblíbenějších forem zábavy a výborně se hodí, když chcete skutečně něco říct.“


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00