Jak na věc


syn a matka dělají bratříčka videos

Recenze: Jo Nesbø ubral na brutalitě a mění detektivky za thriller hnaný pomstou

    Než spáchal před lety sebevraždu, byl otcem, manželem a policistou. / Než přišel o otce, byl nadějným studentem a zápasníkem. Otec a syn. Otec zemřel, syn na život rezignoval, propadl drogám a skončil ve vězení.
    Po Krvi na sněhu, kterou veřejnost přijala více než rozpačitě, se tak jistě nabízí otázka, jestli vůbec tento autor dokáže ještě něčím zaujmout. Oproti již zmíněné Krvi na sněhu, která se rozhodně s předchozími knihami autora nemůže rovnat, protože na cca 200 stranách nejde rozvinout nějaký složitější příběh, vypadá Syn už podle anotace více než zajímavě. Otázkou zůstává, zda to bude stačit.
    Knih tohoto autora se zároveň bojím, protože jsou realistické a popisují obyčejné lidi, kteří se dostali, často ne vlastní vinou do průšvihů. A to se může stát i nám, každému z nás. Přistihl jsem se, že po přečtení části nebo i celé knihy se nedívám na zprávy. Už začátek Syna stojí za to. Vězeň, který poslouchá o vraždách, loupežích a jiném násilí, a tak vlastně bere na sebe jejich vinu. S tím jsem se ještě nesetkal. Již jen tohle dává knize dramatický nádech.


Jo Nesbø opět o rodičích a dětech

    Abe Lofthus, byl jedním z nejlepších policistů jaké kdy Oslo mělo. Manželka, dospívající syn, domek na předměstí, slibně našlápnutá kariéra. To však jednoho dne skončilo. V dopise na rozloučenou se vyznal ze zkorumpovanosti a zastřelil se. Jeho žena se upila k smrti a patnáctiletý Sonny skončil na heroinu. Aby měl na dávku, přiznal se ke zločinům, které nespáchal. Jako profi obětní beránek tak skončil na 15 let za mřížemi. Umaštěný feťák, poslední z posledních, z kterého nikdy nebude policista, jak si kdysi dávno vysnil.
    Jo Nesbø ve své knižní novince Syn dokázal, že umí napsat velmi dobrý kriminální román i bez svého osvědčeného hrdiny Harryho Hola. A my se můžeme těšit, co dalšího pro nás tento nesmírně pracovitý spisovatel chystá. Je totiž vidět, že je ve formě.
    Jo Nesbø se vrací ve vrcholné formě. Na knižní pulty přichází jeho román Syn, který je mnohem zábavnější, než série s detektivek s vyšetřovatelem Harry Holem.


Recenze: Jo Nesbø – Syn jako posedlý mstitel

    Pokud některá z Nesbøho posledních vydaných knih reprezentuje celou jeho tvorbu, pak je to právě Syn. Drsný chlapský svět, vynalézavé násilí, přehnané emoce, dialogy i samotné vyprávění, postavy charakterizované jen několika význačnými rysy, sarkasmus, vodění čtenáře za nos pomocí nejednoznačných vět, odkazy na filmová a hudební díla (Men in Black, Depeche Mode, Wagnerovy opery…) a za vlasy přitažená akce. To všechno už však fanoušek od Nesbøho očekává, a může proto zůstat trochu zklamán, že autor k obvyklým atributům nedokázal nic nového přidat. Na druhou stranu Nesbø opět předvádí, že patří mezi prvotřídní vypravěče a ve svém žánru představuje naprostou špičku. Děj Syna ani na okamžik neztratí spád, čte se jedním dechem a kniha jednoznačně patří mezi autorův nadprůměr. Závěrečné rozuzlení z hlediska uvěřitelnosti jako obvykle neobstojí, tedy alespoň v reálném světě by neobstálo. V Nesbøho Oslu však platí jiná pravidla a vyčítat autorovi nepravděpodobnou zápletku by bylo stejně pošeti
    Knihy tohoto autora mám rád, protože popisuje život a životní situace bez přikrášlování a některé problémy jeho hrdinů se stávají i nám, obyčejným smrtelníkům. Sice naprostá většina z nás nepřísluší k policii, ale máme s nimi určitou zkušenost. Dobrou nebo špatnou. Jak kdo. A ruku na srdce, kdo z nás se někdy v životě necítil jako Harry Hole po flámu.
    Knihy Joa Nesbøho jsou návykové. Pokud jste od něj ještě nic nečetli, klidně se pusťte nejprve do Syna. Je to skvělá kniha, která vás k dalšímu objevování autorova díla dozajista navnadí.
    Syn je samostatný román, v němž jde především o pravdu, přátelství, drogy, peníze, pomstu a odpuštění. Setkáváme se tu s detektivem Šimonem Kéfasem, mužem stojícím na prahu důchodového věku, s bandou drogových zločinců, a s jedním zdvořilým, mlčenlivým vězněm.


Oko za oko, recenze na novinku Syn od Jo Nesba

    Úvod knihy je trochu pomalejší, protože příběh v něm dostává ráz, a než ho získá, zaměřuje se na úkor vypravěčské ladnosti na přiblížení okolností. Jakmile ale Sonnyho Lofthuse autor pojmenuje Synem, startuje drama pomsty, ve kterém brzy čtenář přijme fakt, že muž, jenž vraždí, je ten, komu přeje.
    Pomsta v literatuře vždycky – nebo téměř vždycky – funguje na jedničku. Dovolí, aby na povrch vypluly ty nejtemnější i nejsvětlejší stránky mstitele a často i těch, které má na „mušce“, a kteří ve snaze vyhnout se svému osudu odkryjí karty stejně on sám.
    Sonny sedí od svých osmnácti let ve vězení za dvojnásobnou vraždu. Na život ve vězení si navíc zvykl. Trest se mu prodlužuje, protože na sebe bere vinu za činy majetných občanů. Díky tomu má navíc stálý přísun heroinu, a tak si svůj pobyt za mřížemi vlastně užívá. Protože je ale velmi tichý, chodí za ním ostatní vězni a zpovídají se mu. Sonny je tak brán za bezproblémového muže, který dost možná ani nevnímá okolní svět, a který zřejmě celý život stráví právě ve vězení. To by mu ale nesměl jeden zpovídající se vězeň prozradit, že jeho otec vlastně ani sebevraždu, kvůli které se Sonnyho život obrátil na ruby, nespáchal...


I prodej a výkup ojetých vozů se dá dělat srdcem

    Děj sledujeme z více úhlů i stran. Napětí se otáčením stránek zvolna stupňuje, ponurá atmosféra příběhu houstne, a samotný závěr tkví tentokrát v jakési prosté jednoduchosti, která ale možná o to víc překvapí.
    Nikdy dřív by se mi nezdálo, ještě v letech, kdy jsem nečetl, že se k jednomu autorovi budu vracet během roku tak často. Poté, co během jara zamrzla linie vyšetřovatele Harryho Holea prozatím poslední knihou, vzápětí se na české půdě objevily tenké příběhy Krev na sněhu a v blízké době Půlnoční slunce (Krev na sněhu 2). Takové, jenž nenasytily dostatečně kručící žaludky po Holeahovi. Lék Jo Nesbø přivezl v podobě krimi nazvané Syn. Nadějně navazuje na způsoby vyprávění, které známe, očekáváme a miliony lidí po celém světě si tolik oblíbili. Obměna z mého pohledu přišla v postavách a alespoň pocitově (možná právě po odlišné knize Krev na sněhu) ve svěžím duchu Nesbovské krimi. V prvních kapitolách jsem měl takový pocit, jako když se vracím po dlouhé době domů. Nejprve cítím zmatení, trochu dezorientace v prostředí, ale vše s pocitem dobrého domova, který mě vzápětí vítá svou náručí. Poznávám jeho rysy, rozjímám uvolnění.


Jo Nesbø - vychází jeho nový román Syn

    Nechci moc prozrazovat, protože bych si přál, aby každý čtenář měl možnost vychutnat si Nesbøa naplno.  Vždyť už to, že vězeň dostane vycházku, uteče a zabije neznámou ženu. Nebo se k tomu alespoň přizná. Musíme přemýšlet o tom, co je to společnost, která umožní a dovolí něco takového. A to je jen začátek knihy. A potom se objevuje další mrtvola kněze, který předal instrukce, jak má vězeň vypovídat. Tenhle případ bude vyšetřovat bývalý kolega vězňova otce a jeho nová parťačka. Jednoduše. Spoustě čtenářů bude při četbě běhat po zádech mráz a budou se ptát, jestli je něco takového možné i u nás. Nejspíš si odpoví, že ne, ale ta nejistota tam zůstane.
    Román o pěti stech stranách je vzhledem ke svému obsahu dlouhý. Krev na sněhu byla délkou ke své kvalitě odpovídající, Synovi by však proškrtání o dobrých padesát až sto stran prospělo. Nesbø netíhne vyloženě ke grafomanii, zbytečný či zdlouhavý popis mu unikne jen místy, na ploše románu se to ve výsledku však nasčítá.
    Syn je možná nejlepší kniha Jo Nesboa, která u nás vyšla. Je to nejbrilantnější kriminální román posledních let, protože je psaný svižně a se zásadou, že rány nepadají vedle. A je také více než detektivka.
    I přes prostředí věznice a přítomnost detektivních postav má Syn žánrově daleko blíže k thrilleru než k tradiční moderní detektivce. Nesbø se snaží uchopovat aktuální témata korupce, stavět vedle sebe element dobra a zla a nechat je spolu v prostředí prohnilém zločinem, korupcí a drogami bojovat.


Niekedy je pomsta jediným riešením

    „Chci vytvořit něco, co má hodnotu. Něco opravdového o lidském údělu nebo o morálním dilematu nebo o povaze zla. Napsat o těch tématech aspoň dvě pravdivé věty. Abych se zabýval něčím, o čem má smysl vyprávět,“ prohlásil Jo Nesbø při své jarní návštěvě Prahy.


Žízeň (audiokniha) (Harry Hole #11)

    Zatímco autor z pozice vševědoucího vypravěče (stvořitele, jenž postavám nahlíží do nitra, i kameramana, který snímá vnější zdání) švenkuje mezi pohledy nejrůznějších figur, jejichž prostřednictvím Sonnyho představuje, vynořuje se z děje jeho antagonista, u něhož však není dlouho jasné, zda je či není nepřítelem. Synova cesta za spravedlností je vbrzku lemována obstojnou řadou mrtvol, načež se po krvavé stopě pouští ostřílený kriminalista Šimon Kéfas s novou kolegyní, která působí jako souhrn charakteristických rysů soudobé hrdinky skandinávské detektivky: blonďatá jako Saga Norénová, orientovaná i na ženy jako Lisbeth Salanderová, neúplatná jako Rebecka Martinssonová; chytrá a drsná jako všechny dohromady. Nesbø se neštítí používat klasické žánrové typy jako je otřískaný detektiv se závislostmi, zkorumpovaný držitel moci, sadistický gangster, bezprizorný feťák, všehoschopný dealer, bezskrupulózní boháč, fatální žena či andělská, obětavá kráska – protože zkrátka ví, že do daného způsob
    Číst novou detektivku do Jo Nesba bylo jako potkat starého známého a mít si s ním pořád co říct. Příběh sice nebyl taková rychlá smršť jako Krev na sněhu, o to víc si však autor vyhrál s charakterem jednotlivých postav a já si mohla příběh opravdu vychutnat.
    Na detektivní dvojici Šimona a mladé Kari mi něco málo připomnělo Volání kukačky. Prostě skvěle fungující tým tvořený zkušeným policistou, kterého nic nepřekvapí a mladou dívkou, věnující případu maximální péči.


Kdo je „dvojče“? A kdo „levák“?

    Pomsta, častý prvok v Nesbøvých dielach, je tu umocnená vzťahom otca a syna. To Sonnyho zľudšťuje a pridáva emocionálnu hĺbku jeho charakteru antihrdinu závislého na drogách. Obratne napísaná kniha si po tradične pomalšom začiatku udržuje svižné tempo a cit pre chytré dialógy. Ako je zvyčajné pre severskú krimi školu, v diele rezonuje aj sociálna téma. Tentokrát je to fenomén gentrifikácie, sociálneho javu, keď sa bohatší ľudia sťahujú do doteraz menej prosperujúcich oblastí miest. Nesbø tu poukazuje na následky, ktoré to má na rodiny z pracujúcej triedy, ktoré v daných lokalitách žili po celé generácie. No téma je do deja votkaná jemne, bez skĺznutia k poučovaniu.
    15. října na Velký knižní čtvrtek vyjde samostatný thriller Joa Nesbøho s názvem Syn. Autor se po menším zaváhání s Krví na sněhu opět vrací na vrchol svých sil a nabízí dílo, které balancuje na stejné laťce jako série s Harrym Holem.
    „Dokázal však jeho pohledu čelit jen pět vteřin, potom se musel odvrátit. Protože to, co v něm uviděl, bylo chladnější a prázdnější než smrt a nicota. Bylo to zatracení. Slib, že jsi měl duši a že ti bude odebrána.“
    Sonny Lofthus je už dvanáct let za mřížemi, kde si odpykává trest za několik vražd. Pravdou ale je, že ani jednu z nich nespáchal. Bere na sebe dobrovolně vinu za jiné a odměnou za to je mu pravidelný přísun drog. Když ovšem Sonny jednoho dne vyslechne zpověď vězně, z níž se dozví, že jeho otec před lety ve skutečnosti nespáchal sebevraždu, ale byl zavražděn, všechno se mění. Sonny z vězení utíká a vydává se mstít…


Syn vychází z pekla a soudí živé i mrtvé

    Sonny Lofthus kdysi býval šťastný. Žil v domě se svými rodiči, otce obdivoval a chtěl být jednou policista stejně jako on. Svou matku miloval. A najednou se všechny jeho jistoty zhroutily jako domeček z karet. Otec se zastřelil, když na něj padlo podezření, že je „levák“ u policie, hraje dvojí hru a bere úplatky od „dvojčete“ – hlavy osloského podsvětí. Matka neunesla zklamání z poznání, že její muž nebyl tím, kým si myslela, že je. Sonny nachází únik od hrozné reality v drogách. Ocitne se v přísně střežené věznici, kde si odpykává trest za zločiny, které nespáchal. O své nevině mlčí výměnou za stálý přísun drog. Projevují se u něj zvláštní schopnosti, dokáže spoluvězně vyslechnout a dát jim rozhřešení. Roky v poklidu plynou. Zpověď starého umírajícího vězně však přinese Sonnymu poznání, že okolnosti smrti jeho otce byly úplně jiné, než si celá léta myslel. V jeho životě nastává zvrat, přestává brát drogy a po zdařilém útěku z vězení vyráží jako mstitel do světa zastoupit slepou sprave
    Sonny Lofthus, dlhoročný väzeň, je pre ďalších odsúdených niekto ako spovedník. Väzni zo všetkých smerov k nemu prichádzajú pre rozhrešenie, na liečenie duše. Ich dôveru si získal kľudnou povahou, vyžarujúc charizma snáď až svätca. No iní, za trochu drogy, ho presvedčili priznávať sa k zločinom miesto skutočných vinníkov. Takto to trvá po dobu 12 rokov, kým sa Sonnymu nepríde zveriť aj odsúdenec na doživotie Johannes Halden. Poznal Sonnyho otca, policajta, ktorý spáchal samovraždu po odhalení, že bol skorumpovaný. Johannes pri spovedi prezradí, ako to so smrťou bolo naozaj. To naštartuje celý príbeh.
    Série příběhů s Harrym Holem v hlavní roli už skončila. Jakého hrdinu si Nesbø zvolil pro svůj nejnovější román? Dokáže si Syn vybojovat místo na výsluní nezapomenutelných hlavních postav?


Nesbøho Syn přišel na Velký knižní čtvrtek

    I tentokrát autor do knihy propašoval krapet muziky. Sonny sice ve sluchátkách nejradši poslouchal Depeche mode, ale já jsem pro vás zvolila písničku od Leonarda Cohena, která je v knize taky zmiňována a která mi přišla vhodnější k celkové teskné atmosféře.
    Teď ale přišel s románem Syn, kterým názory čtenářů razantně převrací. Napsal dílo zcela jiných rozměrů, než kterých jsme se od něj doposud dočkali. Nesbø je v Synovi temnější, soustředěnější a poctivěji hraje na psychologickou strunu.
    Dost však chození kolem horké kaše, Jo Nesbø je zkrátka a dobře zpět v plné síle. A dokazuje, že to jde i bez Harryho Holea. I když na druhou stranu, kdybychom zaměnili některá jména, byl by Syn další perfektní Holeovkou. Čtenáři se tak mohou opět těšit na temný, drsný příběh, který sice oproti Nesbøho předchozí tvorbě nepřináší v zásadě nic nového, ovšem jako celek funguje opět více než dobře. A je jasným důkazem toho, proč právě Nesbø patří ve svém žánru mezi naprostou špičku.


Půlnoční slunce (paperback) (Krev na sněhu #2)

    Jestli vám chybí pravidelná dávka napětí, kterou přinášely příběhy Harryho Holea, Syn tuto mezeru spolehlivě zaplní. Oproti alkoholikovi Harrymu, který vzbuzoval ambivalentní pocity, je Sonny hrdina, kterého si rychle oblíbíte. Je to čistá duše, které není možné nefandit. I když se Nesbø ani tentokrát nevyhýbá brutálním vraždám, nejsou tolik v popředí, děj se spíš soustřeďuje na běžnější mezilidské vztahy. A tak Sonnymu držíme palce v jeho prvním milostném vztahu nebo se bavíme jeho zmatkem pramenícím ze zmeškaného nástupu digitální revoluce. Dramatičnosti to ovšem neubírá, napětí se udrží až do poslední stránky epilogu.
    Stejně jako dříve, ani v nejnovější Nesbøho knize nejsou postavy černobílé. Stačí se podívat na hlavní hrdiny této knihy. Sonny, takřka ideální vězeň, nedělá problémy, v kolektivu je oblíbený a za pravidelnou dávku drog na sebe neváhá vzít vinu i za ty nejhorší zločiny. Což je bezpochyby jeden z důvodů, proč si ho špičky osloského podsvětí vydržují, jemu však na tom nezáleží, důležitá je pouze droga. Tedy alespoň do chvíle, než se Sonny dostane k informaci, která zcela převrátí jeho pohled na historii své rodiny a pověst jeho otce. V té chvíli nezbývá, než se vydat na křížovou výpravu za odplatou…


Kdo může pomstít otce? Přece syn!

    Nevím, jestli se u Nesbøvých knih vůbec hodí používat označení ,,hrdina" pro hlavní postavy, přesto ho nadále používám. Oni totiž hrdinové většinou jsou, i když trošku zvrácení a určitě ne každým coulem správní. Přesto, kdo měl rád Harryho Holea, bude mít rád i hlavního vyšetřovatele Šimona Kéfase a ústřední postavu Sonnyho. Oba jsou zatíženi těžkou minulostí a oba se s ní vyrovnávají po svém. Ne vždycky jednají čestně a správně, přesto vás Jo donutí mít je rád. Sonnymu dokonce odpustíte i vraždy, budete mu vlastně přát, aby vzal spravedlnost do svých rukou. Je ale možné, že mu postupem času budete fandit méně a méně.
    Dějová linka se rozbíhá ve vězení, kde postava Sonny se těší značné oblibě, protože slouží ostatním vězňům jako zpovědník. Svým soucitem naslouchá jejich přiznání a uděluje rozhřešení. Působí, jakoby do cely nepatřil. V ubíhajících měsících se dozvídá o tajnostech svého otce, ani v takovém okamžiku neočekává obrat svého života o sto osmdesát stupňů. Do cesty se proplete vrchní komisař oddělení vražd Šimon Kéfas, kolega Sonnyho otce. Mezi nasloucháním spoluvězňům se jednoho dne objevila velmi nečekaná indicie, která donutila syna přehodnotit svůj dosavadní postoj. A rozhodl se řešit situaci venku za zdmi věznice po svém. Podobně jako Sonny, si nejprve nebudete se situací vědět rady a zpočátku převládne zmatení, o kterém jsem psal. Nástupem napětí a snad nedočkavostí konce stejně jako já poznáte, že se na vlnách příběhu pohybujete známými cestami po kterých Jo Nesbø umí dobře vést.


Nesbø patří ve svém žánru mezi naprostou špičku

    Příběh začíná tím, že se v Osloském vězení seznámíme se Sonny Lofthusem, narkomanem a synem zemřelého policejního komisaře Aba Lofthuse, který posledních 12 let žije ve moderním norském vězení. Sonny je ostatními vězni považován skoro za svatého muže, který je dokáže vyslechnout a dát jim odpouštění.
    Súbežne a prepojene s Lofthusovým príbehom prebieha dejová linka sledujúca vrchného komisára Šimona Kéfasa a jeho mladou spolupracovníčku Kari. Tí sú povolaní vyšetriť príval hrozných vrážd. Skúsený kriminalista Kefas odmieta prijať, že páchateľom zločinov je človek, na ktorého poukazujú všetky dôkazy. Pokračovanie v pátraní smerom proti radám kolegov a nadriadených odráža v Kefasovi Harryho Holea. Rovnako ako on bojuje za spravodlivosť a porozumenie – nielen za seba, ale aj pre Lofthusa.
    V Synovi se vyskytují i další postavy a každá z nich má svůj příběh. Po Sonnym je v díle hodně rozebraný komisař Šimon Kéfas. Už v mládí se zadlužil a bohužel se s ním finanční problémy táhnou pořád. Do toho ještě potřebuje jeho milovaná polovička drahou operaci očí, a to už člověka donutí shánět peníze úplně kdekoli a jakýmkoli způsobem.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00