Jak na věc


syn a matka dělají bratříčka videos

Niekedy je pomsta jediným riešením

    Poté, co v roce 2013 norský prozaik Jo Nesbo ponechal po deseti příbězích osobitého detektiva Harryho Holea spát, napsal knihu Sonnen (2014), Syn. Před několika týdny vyšla v českém překladu. Vyšetřujícím detektivem je v ní Šimon Kéfas, stárnoucí muž s pestrým životem na obou stranách zákona. Hrdinou je nicméně Sonny Lofthus, syn policisty, který po letech strávených ve vězení za to, že se za dávku drog přiznal k vraždám, které neudělal, bere zákon do vlastních rukou.
    S tou se pojí romantičtější část knihy. Nesbø do svých příběhů rád motá city, nikdy ale nejde o jednoduché vztahy. Další podobnost můžete vidět v detektivech, protože jak Harry, tak Šimon, se vyléčili ze závislosti, bojují se svou minulostí a velmi osobitým a často netradičním způsobem také se zločinci. Roli v této detektivce sehraje nám všem již známý Kripos, který Jo Nesbø zřejmě opravdu nemá rád, protože si spolu s osloskou policií budou znovu lézt do zelí. O místech, na kterých už jsme se v Oslo procházeli třeba s Harrym Holem ani nemluvím...
    Již v úvodu si je potřeba uvědomit jednu důležitou věc. Toto není další Holeovka, i když k nim nemá daleko. Pokud se tedy těšíte na další případ svérázného Harryho Holea, budete možná trochu zklamáni. Věřte však, že hrdinové této knihy vám dají na slavného alkoholika rychle zapomenout. Jak už je u Nesbøho zvykem, i zde se hlavní hrdinové budou potýkat s nejrůznějšími závislostmi. A v tomto ohledu autor tentokrát rozhodně nešetřil.


Nesbøho Syn přišel na Velký knižní čtvrtek

    Zítra je velký knižní čtvrtek a jedna z knížek, na kterou se můžete těšit je další kniha mého oblíbeního autora Jo Nesboho, která se jmenuje Syn. Knížku mi jako e-knihu k recenzi poskytla Kniha Zlín (čímž jí za to děkuju).
    Ab Lothfus a Šimon Kéfas tvořili nerozlučnou dvojici. Jako kriminalisté vyšetřovali jeden případ za druhým, když ale jednoho dne spáchal Ab sebevraždu. Zůstali po něm manželka a patnáctiletý syn Sonny. Oba dva ztráta manžela a otce odrovnala a od té doby to šlo s nimi z kopce. Ze Sonnyho se stal feťák a nakonec skončil ve vězení. Neměl pro co žít a bral na sebe i viny ostatních vražd, které přitom vůbec nespáchal. Když se k němu ale dostalo, že jeho otec byl zavražděn, rozhodl se pomstít. A to ve velkém stylu! V ten moment se na scénu dostává i vrchní komisař Kéfas, ke kterému byla přidělena mladá vyšetřovatelka Kari.
    Než spáchal před lety sebevraždu, byl otcem, manželem a policistou. / Než přišel o otce, byl nadějným studentem a zápasníkem. Otec a syn. Otec zemřel, syn na život rezignoval, propadl drogám a skončil ve vězení.


Nesbø patří ve svém žánru mezi naprostou špičku

    Postavy kolem Sonnyho Nesbø nenechává pouze kulisovitě sloužit událostem. U každé z nich svědomitě vykresluje její osud, nechává čtenáře nahlédnout do její hlavy a předkládá smysl, který postava v ději má.
    Nemluvného narkomana Sonnyho odsoudili v jeho osmnácti letech, následujících dvanáct prožil za vězeňskou mříží. Odpykává si trest za dvojnásobnou vraždu, kterou nespáchal, výměnou za pravidelnou dávku heroinu. V moderní a přísně střežené věznici funguje pro ostatní vězně jako jakýsi zpovědník s pověstí léčitele. Při jedné ze zpovědí se však dozvídá převratnou pravdu o svém mrtvém otci, bývalém policistovi. A tato pravda se stane spouštěčem událostí, hnacím motorem jeho pomsty.
    „Dokázal však jeho pohledu čelit jen pět vteřin, potom se musel odvrátit. Protože to, co v něm uviděl, bylo chladnější a prázdnější než smrt a nicota. Bylo to zatracení. Slib, že jsi měl duši a že ti bude odebrána.“


I prodej a výkup ojetých vozů se dá dělat srdcem

    V Synovi se vyskytují i další postavy a každá z nich má svůj příběh. Po Sonnym je v díle hodně rozebraný komisař Šimon Kéfas. Už v mládí se zadlužil a bohužel se s ním finanční problémy táhnou pořád. Do toho ještě potřebuje jeho milovaná polovička drahou operaci očí, a to už člověka donutí shánět peníze úplně kdekoli a jakýmkoli způsobem.
    Pořádně si s námi Jo Nesbø ve svém novém detektivním románu Syn pohrál. Hlavu čtenáře zaplnil spoustou podobných otázek, vše se jeví v jednom okamžiku křišťálově jasné, abychom v příštím momentu pochopili, že je to úplně jinak a my jsme z falešné hry podezřívali špatnou postavu. Občas nás schválně nasměruje na mylnou stopu, příště zdůrazní indicii, která předtím nebyla zřejmá. A my se až téměř do posledních řádků ptáme: Kdo je ten „levák“ u policie v Oslu?
    Ve svém dalším románu autor bestselleru Nemesis uvádí na scénu nového hrdinu. Roger Brown je podle svého vlastního názoru nejlepší a nejhůře placený lovec hlav (headhunter) v Norsku…
    Teď ale přišel s románem Syn, kterým názory čtenářů razantně převrací. Napsal dílo zcela jiných rozměrů, než kterých jsme se od něj doposud dočkali. Nesbø je v Synovi temnější, soustředěnější a poctivěji hraje na psychologickou strunu.


Kdo může pomstít otce? Přece syn!

    Syn je stejně jako ostatní romány autora i zajímavou sondou do života norské společnosti. Zprávou o stavu politiky a kriminality, svědectvím o všudypřítomné korupci. Čtenáře určitě zaujme ubytovna pro aktivní narkomany, nebo vězení s režimem, o jakém se českým vězňům ani nesnilo.
    Taková rána otřese Sonnyho pubertální psychikou natolik, že mladík rázem rezignuje na původně slibné studijní i sportovní výsledky a oddá se na dvanáct dalších let drogovému rauši. Čtenář se s ním poprvé setkává v přísně střeženém kriminálu jako s trestancem, který se výměnou za pravidelný přísun heroinu přiznává ke zločinům jiných. Díky své schopnosti naslouchat, andělské vizáži a omamnými látkami nabyté uklidňující vyrovnanosti zároveň funguje coby jakási neoficiální verze zpovědníka – ostatní muklové se mu svěřují se svými přečiny a doufají v udělení rozhřešení. Jednoho dne si však pro odpuštění přijde i někdo, koho tíží na duši dávné tajemství týkající se Sonnyho otce a jeho smrti, která dost možná nenastala vlastní rukou. A ze smířeného obětního beránka se rázem stává nesmiřitelný mstitel, rozhodnutý soudit a trestat všechny, kteří kdysi rozvrátili jeho rodinu.


Jo Nesbø opět o rodičích a dětech

    V záplavě podzimní nálady a sychravého počasí se čtenáři nemohli dočkat velkého knižního čtvrtku. Před víkendem dovezli do knihkupectví mnoho novinek a taky já se vrátil k dlouho rozečtené knize. Prodloužené večery k tomu vybízejí. Pokud váháte, kterou novinku otevřít, Jo Nesbø se svým příběhem Syn může být dobrou volbou. Pro fanoušky autora určitě.
    Proč vlastně takto brutální knihy vůbec čteme? Asi pro tu pohádkovou pravdu, že zlo v nich bývá potrestáno, viníci dostiženi a konec dobrý, všechno dobré. A hlavně, máme jistotu, že se ta hrůza odehrála pouze v představách nějakého autora, a tudíž se nás nedotýká tolik jako skutečnost. Naopak nám umožňují snít a odpočinout si od vlastních problémů. Dávají nám naději, že když v knize všechno dobře skončí, i nám se povede naše každodenní boje vyhrát.


Půlnoční slunce (paperback) (Krev na sněhu #2)

    Že se Nesbøho vyšetřovatelé jeden druhému podobají, lze snadno vysvětlit. V Nesbøho světě totiž vyšetřovatel zkrátka jako Šimon nebo Harry vypadat musí, neboť tak velí žánrové klišé a každý jiný charakter by se od něj vzdaloval. V případě norského spisovatele totiž klišé není stylistický nedostatek, nýbrž stylistický prostředek: Jo Nesbø své postavy záměrně charakterizuje schematicky a předvídatelně. Obsazuje svými postavami konkrétní literární typy – bezskrupulózní politik, sadistický gangster, nadějná mladá policistka, stárnoucí vyšetřovatel, žena-anděl. Nejsou snad Marta ze Syna a ošetřovatelka Helena z Červenky jedna a tatáž osoba? S každou další knihou je jasnější a jasnější, že tak Nesbø činí zcela vědomě a s chladnou hlavou. Občas si totiž vystřelí i sám ze sebe. Například když jeden z mafiánů hovoří s ukrajinským přízvukem, přestože z Ukrajiny nepochází. Mluví tak, protože mají oba se spisovatelem dojem, že by tak mluvit měl.
    Ozvala se rána a jako by ji něco udeřilo, tvrdě praštilo do hrudníku, a ona pokračovala vzad, při průchodu dveřmi se zapotácela, ochable a bez vlády v údech, v předsíni se však přesto udržela na nohou, jen rozhodila pažemi ve snaze chytit rovnováhu a ucítila, že bouchla do jedné z fotografií na stěně. K zemi se skácela až poté, co pozpátku proběhla dveřmi do kuchyně, a v pádu si vlastně neuvědomila, že se hlavou uhodila o kuchyňskou linku a strhla s sebou vázu, která na ní stála. Když však poté ležela na podlaze s ohnutým zátylkem a hlavou přitisknutou k nejspodnější přihrádce tak, že viděla na své tělo, všimla si květin. Kopretin ležících mezi střepy. A něčeho, co se podobalo červené růži a co jí rostlo na bílé zástěře. Pohlédla ke vchodovým dveřím. Viděla venku siluetu mladíkovy hlavy, stál obrácený ke keřům javoru dlanitolistého, rostoucím nalevo od dlážděné cestičky. Pak se sklonil a zmizel. A ona se modlila, aby zmizel doopravdy."


Recenze: Jo Nesbø – Syn jako posedlý mstitel

    Pomsta v literatuře vždycky – nebo téměř vždycky – funguje na jedničku. Dovolí, aby na povrch vypluly ty nejtemnější i nejsvětlejší stránky mstitele a často i těch, které má na „mušce“, a kteří ve snaze vyhnout se svému osudu odkryjí karty stejně on sám.
    Syn je velmi dobrým románem. Jo Nesbø jím čtenářům ukázal, že Harrym Holem nejsou jeho kvality omezené ani vyčerpané. Ukázal, že umí krimi literaturu i jiným úhlem pohledu.
    Sonnym ale výčet hlavních hrdinů nekončí, paralelně se příběhem proplétá vrchní komisař Šimon Kéfas, starší muž těsně před důchodem, vyléčený gambler, s mladou, skoro slepou manželkou, bývalý kolega a nejlepší přítel Aba Lofthuse. Srovnání s Holem se samozřejmě nevyhnete, je tedy dobře, že z něj Šimon vychází s vysokým skóre. Je dobrým policistou a vynikajícím vyšetřovatelem. Na místech činu vidí víc než ostatní, jeho schopnost dedukce je vybroušená léty praxe, nebojí se volit nekonvenční postupy, aby dosáhl potrestání těch zlých. A stejně jako Harry má své slabé místo – ženu. Jeho charakteru dává vyniknout kontrast s mladičkou kolegyní Kari, čerstvou absolventkou policejní akademie, která má krátkou zkušenost z protidrogového, věří v zákon a věří v předpisy.


Kdo je „dvojče“? A kdo „levák“?

    Letos vydaná útlá detektivní novela Krev na sněhu, ve které se autor inspiroval stylem noir a již chtěl původně vydat pod pseudonymem neznámého autora, však příliš úspěchu mezi čtenáři nesklidila. Ozvaly se dokonce hlasy, že Harrym Holem je Nesbø coby tvůrce bestsellerů vyčerpán.
    Opět sedmdesátá léta minulého století, tentokrát však na dalekém severu Norska. Opuštěná vesnice Kåsund kdesi ve Finnmarce, jejíž obyvatelé jsou příslušníky laestadiánského…
    Během jedné takové zpovědi se však dozví zásadní informace o okolnostech smrti svého otce a rozhodne se vzít spravedlnost do svých rukou. Uprchne z vězení a rozjede neuvěřitelnou jízdu na jejímž konci je (zcela podle očekávání) překvapivé rozuzlení. Příběh doplňují nečernobílé a výborně prokreslené postavy zkušeného policejního komisaře, policejní elévky, ředitele věznice a Osloského drogového podsvětí. Postavy jsou tak zajímavé, že bych si i rád přečetl nějaký sequel, kde budou vystupovat ty, co na konci příběhu zbyly.


Žízeň (audiokniha) (Harry Hole #11)

    Nejslavnější současný norský spisovatel Jo Nesbø si sice dává pauzu od své nejproslulejší série s Harrym Holem, přesto však nelení. Kromě noirového diptychu Krev na sněhu a Půlnoční slunce vydalo nakladatelství Kniha Zlín také jeho román Syn, který sice funguje zcela samostatně, nicméně příznivci autora v něm najdou jak jeho oblíbená témata, tak typický dynamický styl plný elips a změn perspektivy připomínající filmový střih.
    Vztah otců či náhradních rodičovských vzorů s jejich syny řešil Nesbø důkladně už v devátém holeovském svazku Přízrak (podrobnosti v naší recenzi). S vlastním rozporuplným pocitem ohledně válečné minulosti svého otce se vypořádal zase v Července (více v recenzi). Desátý díl příběhů Harryho Holea Policie (naše recenze >>>zde) pak už svým vyústěním pouze potvrdil důležitost tradičního pojetí rodiny ve světě autorových ztrápených hrdinů sužovaných závislostmi, silnými emočními poryvy, špatnými rozhodnutími a činy, které už se nedají vzít zpět. Činy, jaké může člověku odpustit zase jen vlastní rodina – první životní past a poslední záchranná síť v nouzi. Své o tom ví eponymní syn Aba Lofthuse symptomaticky pojmenovaný Sonny: léta ke svému tátovi a jeho povolání policisty vzhlížel, ovšem jen do doby, než jeho otec spáchal sebevraždu a v dopise na rozloučenou se přiznal ke spolupráci s kriminálním podsvětím.


Recenze: Jo Nesbø ubral na brutalitě a mění detektivky za thriller hnaný pomstou

    Mstitelem je v novém knize „Syn“ od Jo Nesboa syn policisty, o kterém se všichni domnívají, že v policejním sboru působil jako „levák“. Když tato skutečnost vyšla před dlouhými dvanácti lety najevo, změnila život policistovu synovi. A stála za jeho cestou do vězeňské cely. Nyní nové, naprosto převratné informace, stojí za synovou cestou z cely ven, za cestou za pomstou. Cesta je to plná ostrých zatáček a zvratů a na jejím konci – tak jak už to ostatně u Nesboových knih bývá – velké překvapení.
    Děj sledujeme z více úhlů i stran. Napětí se otáčením stránek zvolna stupňuje, ponurá atmosféra příběhu houstne, a samotný závěr tkví tentokrát v jakési prosté jednoduchosti, která ale možná o to víc překvapí.
    Autora knihy určitě není třeba představovat. Jo Nesbo je dnes už považován za opravdového mistra severské detektivky a jeho knihy jsou pro čtenáře sázkou na jistotu. Po nezapomenutelné sérii s detektivem Harrym Holem přichází s novu impozantní postavou detektiva  - Šimona Kéfase.


Syn vychází z pekla a soudí živé i mrtvé

    Sonny, o kterém kniha je, je prototyp Hrdiny. Ačkoliv se s ním setkáváme ve vězení, kde se dobrovolně likviduje heroinem a tělo má plné vpichů, stačí několik kapitol, abyste si ho zamilovali, fandili mu a snad ho i obdivovali. Sonny má vytříbený cit pro spravedlnost, je čestný a cílevědomý. Když se pro něco rozhodne, jde si za tím bez ohledu na to, jaké to pro něj bude mít následky. Zároveň s tím je inteligentní a vy žasnete nad triky, které předvádí. Navíc je ve skvělé fyzické kondici a bojuje jako profesionální zápasník.
    Nesbøho SYN vyšel jako audiokniha dokonce o týden dříve než tištěný svazek. Herec Petr Kubes z Moravského divadla v Olomouci si coby vypravěč autorovu tendenci k teatrální dramatičnosti obzvlášť vychutnal. Poslechněte si ukázku.


Oko za oko, recenze na novinku Syn od Jo Nesba

    V Oslu řádí gang drogových dealerů a nájemných zabijáků, které zpovzdálí řídí záhadný arcipadouch zvaný Dvojče. Ve vězení si mezitím odpykává trest za několikanásobnou vraždu mladík jménem Sonny. Zločiny, za které je souzen, ale nespáchal; je profesionálním obětním beránkem a svou svobodu směňuje za do cely pašovaný heroin. Jednoho dne však uprchne a skutečným vrahům se jednomu po druhém začne mstít. Syn tak v mnohém připomíná povedený Přízrak: prostředí organizovaného zločinu, čtvrť Kvadratura, soupeření osloské policie a státní kriminálky. A v neposlední řadě v tom, že se nejedná o klasickou detektivku, ale o plnohodnotný akční thriller: každému je jasné, kdo tu koho zabíjí, a více prostoru než malé šedé buňky dostanou zbraně, vězeňským nožem počínaje a samopalem Uzi konče.
    Sonny Lofthus, dlhoročný väzeň, je pre ďalších odsúdených niekto ako spovedník. Väzni zo všetkých smerov k nemu prichádzajú pre rozhrešenie, na liečenie duše. Ich dôveru si získal kľudnou povahou, vyžarujúc charizma snáď až svätca. No iní, za trochu drogy, ho presvedčili priznávať sa k zločinom miesto skutočných vinníkov. Takto to trvá po dobu 12 rokov, kým sa Sonnymu nepríde zveriť aj odsúdenec na doživotie Johannes Halden. Poznal Sonnyho otca, policajta, ktorý spáchal samovraždu po odhalení, že bol skorumpovaný. Johannes pri spovedi prezradí, ako to so smrťou bolo naozaj. To naštartuje celý príbeh.
    Po dvanácti letech ve vězení, kde se Sonny stal zpovědní vrbou všech spoluvězňů, se od jednoho z nich dozvídá, že pravda o jeho otci byla jiná a že za jeho smrtí stojí někdo, kdo spravedlnosti uniká. Sonny přestává být přežívající troskou, prchá z vězení a stává se mstitelem. Ovšem – je legální vraždit?


Jo Nesbø - vychází jeho nový román Syn

    Sonny je sice vrah a zabíjení mu jde bez váhání, ale je jiný. Není to ten chladnokrevný zabiják, který by nelitoval jediné oběti. Sonny je velmi citlivý muž v nejlepších letech. Má toho za sebou hodně a všechny zážitky ho také velmi poznamenaly. Mstí se jen tomu, kdo si to zaslouží. Je spravedlivý a vzhledem k tomu, že strávil mnoho let ve vězení, unikl muinternet v mobilu a vyhledávání na Googlu, v příběhu tak vzniká mnoho vtipnýchmomentů. Zkrátka nezná tyhle moderní vymoženosti a jeho neznalost čtenáře opravdu dokáže rozesmát. Sonny je vrah a hlavní hrdina, který vážně stojí za poznání.
    Sonny Lofthus je už dvanáct let za mřížemi, kde si odpykává trest za několik vražd. Pravdou ale je, že ani jednu z nich nespáchal. Bere na sebe dobrovolně vinu za jiné a odměnou za to je mu pravidelný přísun drog. Když ovšem Sonny jednoho dne vyslechne zpověď vězně, z níž se dozví, že jeho otec před lety ve skutečnosti nespáchal sebevraždu, ale byl zavražděn, všechno se mění. Sonny z vězení utíká a vydává se mstít…
    Syn je možná nejlepší kniha Jo Nesboa, která u nás vyšla. Je to nejbrilantnější kriminální román posledních let, protože je psaný svižně a se zásadou, že rány nepadají vedle. A je také více než detektivka.
    Syn je samostatný román, v němž jde především o pravdu, přátelství, drogy, peníze, pomstu a odpuštění. Setkáváme se tu s detektivem Šimonem Kéfasem, mužem stojícím na prahu důchodového věku, s bandou drogových zločinců, a s jedním zdvořilým, mlčenlivým vězněm.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00