Jak na věc


syn a matka dělají bratříčka v pornu

Oko za oko, recenze na novinku Syn od Jo Nesba

    Každá detektivka musí mít i záporného hrdinu, zločince, za kterým se detektiv stůj co stůj žene, aby na něm mohla být vykonána spravedlnost. Tady není postava záporáka tak jasná. Se Sonnym, který chce konečně sjednat spravedlnost a pomstít svého otce, prostě musíte sympatizovat. Ale jestli toužíte po nějakém záporném hrdinovi v knize jich určitě není málo.
    Stejně jako předchozí holeovky Nesbø udržuje kvalitu svého románu mnohovrstevnatostí. Nemluví jen o zločinu, nemluví jen o korupci, o zločinné politice, nemluví pouze o rodinných vztazích. Míchá vše dohromady, ovšem tak, aby nevznikl rozmělněný mišmaš. Dává čtenářovi možnost prostupovat smysluplně jednotlivými vrstvami. Na mušku si Nesbø tentokrát vzal i téma vztahu otce se synem.
    Autorovy příběhy jsou díky soustředění na více postav, mezi nimiž umně přeskakují, ale i kvůli snaze o důkladný popis jejich okolí, které vždy rovněž utváří význam, téměř ideální ke zfilmování. Chystá se Sněhulák v režii Tomase Alfredsona (a produkci Martina Scorseseho), role Harryho Holea je zatím přiřknuta Michaelu Fassbenderovi. V souvislosti s adaptací Krve na sněhu se hovoří o Leonardu di Capriovi a o Syna projevil koprodukční zájem herec Channing Tatum.


Recenze: Jo Nesbø – Syn jako posedlý mstitel

    Syn je velmi dobrým románem. Jo Nesbø jím čtenářům ukázal, že Harrym Holem nejsou jeho kvality omezené ani vyčerpané. Ukázal, že umí krimi literaturu i jiným úhlem pohledu.
    „Syn“ – to je Jo Nesbø ve vrcholné formě. Thriller je napínavý, komplikovaný a neuvěřitelně čtivý. Zápletek a zločinů k vyřešení je zde hned několik, takže na vás v průběhu čtení čeká řada šokujících odhalení. Nesbø vám poskytl řadu vodítek, ale ty se utápí v moři falešných stop. „Syn“ manipuluje s vašimi šedými buňkami mozkovými i s vašimi emocemi.
    Proč vlastně takto brutální knihy vůbec čteme? Asi pro tu pohádkovou pravdu, že zlo v nich bývá potrestáno, viníci dostiženi a konec dobrý, všechno dobré. A hlavně, máme jistotu, že se ta hrůza odehrála pouze v představách nějakého autora, a tudíž se nás nedotýká tolik jako skutečnost. Naopak nám umožňují snít a odpočinout si od vlastních problémů. Dávají nám naději, že když v knize všechno dobře skončí, i nám se povede naše každodenní boje vyhrát.


I prodej a výkup ojetých vozů se dá dělat srdcem

    Postavy kolem Sonnyho Nesbø nenechává pouze kulisovitě sloužit událostem. U každé z nich svědomitě vykresluje její osud, nechává čtenáře nahlédnout do její hlavy a předkládá smysl, který postava v ději má.
    Sonny Lofthus vždycky vzhlížel ke svému otci, byl příkladným žákem, talentovaným zápasníkem, byl oblíbený, vždycky ochotný pomáhat, toužil se stát policistou jako on. Pak se mu ale zhroutil celý svět. Ab Lofthus spáchal sebevraždu a v dopisu na rozloučenou přiznal, že byl levák, bral úplatky. Zanedlouho zemřela i Sonnyho matka a obrovskou zradu, která šestnáctiletého mladíka pronásledovala, dokázal utišit pouze heroin. Teď je Sonny už 12 let závislý a sedí ve vězení za zločiny, které nespáchal. Přizná se ke všemu, chcete-li, stačí pár sáčků bílého prášku.


Nesbøho Syn přišel na Velký knižní čtvrtek

    Sonnym ale výčet hlavních hrdinů nekončí, paralelně se příběhem proplétá vrchní komisař Šimon Kéfas, starší muž těsně před důchodem, vyléčený gambler, s mladou, skoro slepou manželkou, bývalý kolega a nejlepší přítel Aba Lofthuse. Srovnání s Holem se samozřejmě nevyhnete, je tedy dobře, že z něj Šimon vychází s vysokým skóre. Je dobrým policistou a vynikajícím vyšetřovatelem. Na místech činu vidí víc než ostatní, jeho schopnost dedukce je vybroušená léty praxe, nebojí se volit nekonvenční postupy, aby dosáhl potrestání těch zlých. A stejně jako Harry má své slabé místo – ženu. Jeho charakteru dává vyniknout kontrast s mladičkou kolegyní Kari, čerstvou absolventkou policejní akademie, která má krátkou zkušenost z protidrogového, věří v zákon a věří v předpisy.
    Pomsta v literatuře vždycky – nebo téměř vždycky – funguje na jedničku. Dovolí, aby na povrch vypluly ty nejtemnější i nejsvětlejší stránky mstitele a často i těch, které má na „mušce“, a kteří ve snaze vyhnout se svému osudu odkryjí karty stejně on sám.
    Oproti holeovkám ubral na jednoznačné brutalitě. Ta sice co do množství nemizí, ale nestává se tak podstatnou, je spíše dokreslující kulisou. Naopak zapracoval na sofistikovanějším vyjádření mentality postav. Sonny, zlomený narkoman posedlý touhou po pomstě, tak není otevřenou myslí, ani tradičně zobrazovaným záhadným elementem, ale jemně vykreslenou esencí tajemna a přitom zranitelné, křehké čistoty. Budí tak dojem, že byl napsán urputnou snahou o získání sympatií čtenáře.
    Detektiv Harry Hole proslavil Jo Nesba v (nejen) našich končinách proslavila. Ačkoli Syn není „holeovka“, přesto je excelentní detektivkou plně v intencích Nesbeho vypravěčského umu.


Kdo může pomstít otce? Přece syn!

    Pokud některá z Nesbøho posledních vydaných knih reprezentuje celou jeho tvorbu, pak je to právě Syn. Drsný chlapský svět, vynalézavé násilí, přehnané emoce, dialogy i samotné vyprávění, postavy charakterizované jen několika význačnými rysy, sarkasmus, vodění čtenáře za nos pomocí nejednoznačných vět, odkazy na filmová a hudební díla (Men in Black, Depeche Mode, Wagnerovy opery…) a za vlasy přitažená akce. To všechno už však fanoušek od Nesbøho očekává, a může proto zůstat trochu zklamán, že autor k obvyklým atributům nedokázal nic nového přidat. Na druhou stranu Nesbø opět předvádí, že patří mezi prvotřídní vypravěče a ve svém žánru představuje naprostou špičku. Děj Syna ani na okamžik neztratí spád, čte se jedním dechem a kniha jednoznačně patří mezi autorův nadprůměr. Závěrečné rozuzlení z hlediska uvěřitelnosti jako obvykle neobstojí, tedy alespoň v reálném světě by neobstálo. V Nesbøho Oslu však platí jiná pravidla a vyčítat autorovi nepravděpodobnou zápletku by bylo stejně pošeti
    Jeho cílem je policejní donašeč, který má na svědomí smrt jeho otce, a také špička celé drogové chobotnice, záhadný muž známý pod přezdívkou Dvojče. Na paty mu však dýchá dávný přítel jeho rodiny, vyšetřovatel Šimon Kéfás a jeho mladá, inteligentní a snaživá kolegyně Kari Adelová.
    V textu se objevují zajímavé filozofické pasáže rozebírající víru, lásku, morálku, dobro i zlo, zločin a trest. Nelze si proto nevzpomenout na slova jiného velmi úspěšného severského autora Stiega Larssona: „Detektivky jsou jedna z nejoblíbenějších forem zábavy a výborně se hodí, když chcete skutečně něco říct.“


Recenze: Jo Nesbø ubral na brutalitě a mění detektivky za thriller hnaný pomstou

    Role jsou v této hře jasně dané. Sonny, napravený feťák, který vzal spravedlnost do svých rukou a likviduje darebáky na potkání. Sice zabíjí jenom ty, kteří si to zaslouží, ale i tak, je to pořád vrah. Šimon, bývalý gembler, jehož žena potřebuje nutně peníze na komplikovanou operaci, jinak přijde o zrak. Ctižádostivá Kari, která bere práci u policie jen jako drobnou zastávku ve své kariéře. Marta, sociální pracovnice. Její  snoubenec ji mlátí a ona se jen tak nechává unášet životem, dokud jí cestu nezkříží Sonny. Nikdo není ani zlý ani dobrý. Všichni jsou šediví, všichni něco skrývají, všichni si jsou rovni, všichni se snaží odolat pokušením, uniknout svým nočním můrám.
    Velký knižní čtvrtek je konečně tady a s ním přichází i vydání další knihy celosvětově známého autora Jo Nesba. Po tenoučké Krvi na sněhu se čtenáři konečně dočkali bichličky s jednoslovným názvem, která má rovných pět set stran. Dokáže nás po všech těch dílech, které za sebou autor má, ještě Syn něčím překvapit?
    Jediné, k čemu mám výhrady, je brutalita a násilí, některé scény jsou skutečně nechutné a za hranicí únosnosti. Ale to je prostě Nesbø, tak jak ho známe i z jeho předchozích děl. Brutalita je nedílnou součástí jeho textů a asi se u kriminálního thrilleru něco podobného očekává. Pro slabší čtenářské nátury však raději doporučuji přeskočit scénu se psy-zabijáky.


Senzační sbírka zvířat doktora Proktora

    Jo Nesbø v románu Syn používá mnoho biblických obrazů. Nejen obětního beránka pykajícího za viny druhých, ale už i jméno hlavního kriminalisty Šimon Kéfas. Šimon značí naslouchající a Kéfas je hebrejská podoba jména Petr, tedy kámen, skála. Má zřejmě symbolizovat život hlavního hrdiny – jako Šimon se tvrdě lopotil a namáhal, jako Petr zradil svoji čest a jako skála zůstal neúplatný, aby odčinil své předchozí viny.
    V záplavě podzimní nálady a sychravého počasí se čtenáři nemohli dočkat velkého knižního čtvrtku. Před víkendem dovezli do knihkupectví mnoho novinek a taky já se vrátil k dlouho rozečtené knize. Prodloužené večery k tomu vybízejí. Pokud váháte, kterou novinku otevřít, Jo Nesbø se svým příběhem Syn může být dobrou volbou. Pro fanoušky autora určitě.
    Jo Nesbø (*1960) – to je jméno, které již není třeba našim čtenářům představovat. I ti, kteří jeho knihy nečtou, už norského autora detektivních a dětských knih určitě zaregistrovali. Jeho kontroverzní hrdina Harry Hole (Netopýr, Švábi, Červenka, Nemesis, Pentagram, Spasitel, Sněhulák, Levhart,Přízrak, Policie) si už nadělal v literárním světě mnoho příznivců, ale i odpůrců. Teď, když jej po strhující akci v Policii nechává jeho tvůrce vydechnout, je tu čas na nové hrdiny.


Krev na sněhu (paperback) (Krev na sněhu #1)

    Abe Lofthus, byl jedním z nejlepších policistů jaké kdy Oslo mělo. Manželka, dospívající syn, domek na předměstí, slibně našlápnutá kariéra. To však jednoho dne skončilo. V dopise na rozloučenou se vyznal ze zkorumpovanosti a zastřelil se. Jeho žena se upila k smrti a patnáctiletý Sonny skončil na heroinu. Aby měl na dávku, přiznal se ke zločinům, které nespáchal. Jako profi obětní beránek tak skončil na 15 let za mřížemi. Umaštěný feťák, poslední z posledních, z kterého nikdy nebude policista, jak si kdysi dávno vysnil.
    Knihy tohoto autora mám rád, protože popisuje život a životní situace bez přikrášlování a některé problémy jeho hrdinů se stávají i nám, obyčejným smrtelníkům. Sice naprostá většina z nás nepřísluší k policii, ale máme s nimi určitou zkušenost. Dobrou nebo špatnou. Jak kdo. A ruku na srdce, kdo z nás se někdy v životě necítil jako Harry Hole po flámu.
    Série příběhů s Harrym Holem v hlavní roli už skončila. Jakého hrdinu si Nesbø zvolil pro svůj nejnovější román? Dokáže si Syn vybojovat místo na výsluní nezapomenutelných hlavních postav?


Půlnoční slunce (Krev na sněhu #2)

    O tom, že Jo Nesbø psát umí, asi netřeba moc dlouze spekulovat. Jeho knihy vždy nabízejí strhující zápletku s nezřídka šokujícím odhalením. V tomto trendu autor pokračuje i ve své nejnovější knize, ovšem oproti sérii s Harry Holeem, však tentokrát prim hraje odvrácená strana zákona, kdy podstatnou část knihy sledujeme počínání Sonnyho Lofthuse. Aby však bylo spravedlnosti učiněno za dost a ještě se nám trochu zkomplikovala celá zápletka, nemalý prostor zde dostává i policie v čele s již zmíněným Šimonem Kéfasem.
    Úvod knihy je trochu pomalejší, protože příběh v něm dostává ráz, a než ho získá, zaměřuje se na úkor vypravěčské ladnosti na přiblížení okolností. Jakmile ale Sonnyho Lofthuse autor pojmenuje Synem, startuje drama pomsty, ve kterém brzy čtenář přijme fakt, že muž, jenž vraždí, je ten, komu přeje.


Syn vychází z pekla a soudí živé i mrtvé

    Sonny Lofthus kdysi býval šťastný. Žil v domě se svými rodiči, otce obdivoval a chtěl být jednou policista stejně jako on. Svou matku miloval. A najednou se všechny jeho jistoty zhroutily jako domeček z karet. Otec se zastřelil, když na něj padlo podezření, že je „levák“ u policie, hraje dvojí hru a bere úplatky od „dvojčete“ – hlavy osloského podsvětí. Matka neunesla zklamání z poznání, že její muž nebyl tím, kým si myslela, že je. Sonny nachází únik od hrozné reality v drogách. Ocitne se v přísně střežené věznici, kde si odpykává trest za zločiny, které nespáchal. O své nevině mlčí výměnou za stálý přísun drog. Projevují se u něj zvláštní schopnosti, dokáže spoluvězně vyslechnout a dát jim rozhřešení. Roky v poklidu plynou. Zpověď starého umírajícího vězně však přinese Sonnymu poznání, že okolnosti smrti jeho otce byly úplně jiné, než si celá léta myslel. V jeho životě nastává zvrat, přestává brát drogy a po zdařilém útěku z vězení vyráží jako mstitel do světa zastoupit slepou sprave
    Knih tohoto autora se zároveň bojím, protože jsou realistické a popisují obyčejné lidi, kteří se dostali, často ne vlastní vinou do průšvihů. A to se může stát i nám, každému z nás. Přistihl jsem se, že po přečtení části nebo i celé knihy se nedívám na zprávy. Už začátek Syna stojí za to. Vězeň, který poslouchá o vraždách, loupežích a jiném násilí, a tak vlastně bere na sebe jejich vinu. S tím jsem se ještě nesetkal. Již jen tohle dává knize dramatický nádech.
    Sonny Lofthus je už dvanáct let za mřížemi, kde si odpykává trest za několik vražd. Pravdou ale je, že ani jednu z nich nespáchal. Bere na sebe dobrovolně vinu za jiné a odměnou za to je mu pravidelný přísun drog. Když ovšem Sonny jednoho dne vyslechne zpověď vězně, z níž se dozví, že jeho otec před lety ve skutečnosti nespáchal sebevraždu, ale byl zavražděn, všechno se mění. Sonny z vězení utíká a vydává se mstít…


Nesbø patří ve svém žánru mezi naprostou špičku

    Musím říct, že  Nesbø se tentokrát opravdu vyřádil. Staví čtenáře do zvláštní pozice. Na jednu stranu víte, že to, co Sonny dělá, je špatné, přesto mu fandíte a přejete si, aby tu krvavou honbu za spravedlností přežil. Láska, nenávist, pomsta, smíření, odpuštění a samozřejmě chladné násilí a potoky krve. Celá kniha je na pozadí protkána drobnými příběhy lásky, které jen umocňují pocit, že když člověk miluje, dokáže obětovat pro druhého prakticky cokoliv.
    Dalšími výraznými postavami knihy jsou stárnoucí detektiv Šimon Kéfas, pronásledovaný svými démony, novicka v týmu kriminalistů, která naopak stojí na počátku své kariéry, Kari, která se teprve učí o čem život detektiva je. Nechybí ani ženy-andělé, ženy, které jen svou pouhou přítomností probouzejí v mužích, kteří jsou jim nablízku, jejich lepší já...Dále pak zkorumpovaný náměstek ředitele věznice Staten i šéfové a členové drogových gangů pohybujících se po ulicích a zapadlých zákoutích Osla...
    Děj sledujeme z více úhlů i stran. Napětí se otáčením stránek zvolna stupňuje, ponurá atmosféra příběhu houstne, a samotný závěr tkví tentokrát v jakési prosté jednoduchosti, která ale možná o to víc překvapí.
    Opět sedmdesátá léta minulého století, tentokrát však na dalekém severu Norska. Opuštěná vesnice Kåsund kdesi ve Finnmarce, jejíž obyvatelé jsou příslušníky laestadiánského…


Niekedy je pomsta jediným riešením

    Sonny je chlápek, kterého byste chtěli mít doma. Citlivý, hodný, zdvořilý, spravedlivý. Vraždí sice ve velkém, no ale vždyť víte, nikdo není dokonalý. Prostě antihrdina typu Dexter. Původně se chtěl stát po otcově vzoru policistou, jenže otec se v dopise na rozloučenou přiznal k braní úplatků a k spolupráci s podsvětím. Sonnymu se po otcově sebevraždě zhroutil svět, začal fetovat a skončil ve vězení, kde si výměnou za pravidelný přísun drog odpykával tresty jiných. Pro spoluvězně se stal navíc i zpovědní vrbou. Po letech ale mladý muž zjistí, že otec byl zavražděn, a tak se rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou. Využít ve vězení nabytých informací a pěkně najít a potrestat jednoho viníka po druhém. Zastavit se ho snaží bývalý otcův přítel, vrchní komisař  Šimon Kéfas, s novou kolegyní Kari. Vyjde skutečná pravda o levákovi v řadách policie najevo? Pomstí syn svého otce?
    Autora knihy určitě není třeba představovat. Jo Nesbo je dnes už považován za opravdového mistra severské detektivky a jeho knihy jsou pro čtenáře sázkou na jistotu. Po nezapomenutelné sérii s detektivem Harrym Holem přichází s novu impozantní postavou detektiva  - Šimona Kéfase.
    Co ještě na Nesbøho knihách čtenáře přitahuje, čím se odlišují od ostatních krimi románů? Originální jsou autorovy popisy umírajících, zavražděných. Je to jako film, který běží umírajícímu před očima. To není popis zvenčí, to je pohled toho, který cítí, že smrt přichází. Silné a napínavé pasáže, protože čtenář si není zcela jist, jestli smrt je a bude přítomna. Nesbø již tuto metodu uplatnil v jiných svých knihách a je to neskutečně působivé.


Jo Nesbø opět o rodičích a dětech

    Taková rána otřese Sonnyho pubertální psychikou natolik, že mladík rázem rezignuje na původně slibné studijní i sportovní výsledky a oddá se na dvanáct dalších let drogovému rauši. Čtenář se s ním poprvé setkává v přísně střeženém kriminálu jako s trestancem, který se výměnou za pravidelný přísun heroinu přiznává ke zločinům jiných. Díky své schopnosti naslouchat, andělské vizáži a omamnými látkami nabyté uklidňující vyrovnanosti zároveň funguje coby jakási neoficiální verze zpovědníka – ostatní muklové se mu svěřují se svými přečiny a doufají v udělení rozhřešení. Jednoho dne si však pro odpuštění přijde i někdo, koho tíží na duši dávné tajemství týkající se Sonnyho otce a jeho smrti, která dost možná nenastala vlastní rukou. A ze smířeného obětního beránka se rázem stává nesmiřitelný mstitel, rozhodnutý soudit a trestat všechny, kteří kdysi rozvrátili jeho rodinu.
    Nevím, jestli se u Nesbøvých knih vůbec hodí používat označení ,,hrdina" pro hlavní postavy, přesto ho nadále používám. Oni totiž hrdinové většinou jsou, i když trošku zvrácení a určitě ne každým coulem správní. Přesto, kdo měl rád Harryho Holea, bude mít rád i hlavního vyšetřovatele Šimona Kéfase a ústřední postavu Sonnyho. Oba jsou zatíženi těžkou minulostí a oba se s ní vyrovnávají po svém. Ne vždycky jednají čestně a správně, přesto vás Jo donutí mít je rád. Sonnymu dokonce odpustíte i vraždy, budete mu vlastně přát, aby vzal spravedlnost do svých rukou. Je ale možné, že mu postupem času budete fandit méně a méně.


Kdo je „dvojče“? A kdo „levák“?

    Od stvoriteľa Harryho Holea prichádza samostatný román, odohrávajúci sa v Osle. Je to dych berúci príbeh o korupcii, gangsteroch, drogách, obchode s ľuďmi a pomste, hrajúcej sa ako mačka s myšou. Sonny brilantne unikne z väzenia s vidinou odplaty za smrť svojho otca. Nastupuje cestu vražedného vyčíňania, ktoré ochromí políciu aj podsvetie. No nebol by to Jo Nesbø, ak by veci dopadli tak, ako spočiatku naznačujú.
    Syn – třicetiletý feťák Sonny – je ve vězení od svých osmnácti let za dvě vraždy, k nimž se přiznal výměnou za slib, že bude i za mřížemi dostávat drogy. Má tu zvláštní postavení: naslouchá zpovědím svých spoluvězňů a tím jako by je zbavoval hříchů. A jedna ze zpovědí mu odhalí tajemství smrti jeho otce – policisty, který údajně spáchal sebevraždu. Sonnymu se podaří ze supermoderního kriminálu uprchnout. Jeho cílem je pomsta.


Sněhulák (filmová obálka) (Harry Hole #7)

    Kdo přečetl všechny – nebo alespoň některé – z knih Jo Nesboa, bude mít pocit, že všechny tyto postavy zná, že už se s nimi určitě někde potkal. Ano, potkal. V každé z předchozích autorových knih. Nesboovy postavy jsou typy. Typy, které zůstávají ve své podstatě stejné, jen se nacházejí v nových situacích, okolnosti, které je ovlivňují se mění, ale prototyp detektiva a zločince, toho, kdo stojí na straně „dobra“ a toho, kdo stojí na straně „zla“, zůstávají více méně neměnné. Přesto jsou v oněch nových kulisách a příbězích vždy natolik zajímavý, že i přes onen pocit „již čteného“, čtenář vždy a znovu bezpečně dopluje až na poslední stranu knihy.
    Překlad je, tak jak jsme již z předchozích děl zvyklí, na velmi vysoké úrovni, text se čte lehce, nezadrhává, dialogy jsou vystavěny tak, že posunují děj dopředu a čtenář nemá tendence něco přeskakovat. Je to opět požitek ze čtení.
    Příběh začíná ve chvíli, kdy se Sonny od spoluvězně dozví, že jeho otec nebyl křivák a nespáchal sebevraždu. Byl zavražděn a přiznání sepsal jen aby ochránil svoji rodinu. Sonny přestane brát drogy, odmítne další svědectví, uteče z vězení a začne se mstít. Chladně a systematicky.
    Nesbo na každé stránce knihy dokazuje, jak znamenitý je vypravěč a jak mistrovsky dokáže vystavět příběh. Ví, že thriller vyžaduje, aby do sebe všechny naznačené i napsané indicie zapadly, a v Synovi to bravurně dodržuje. Navíc překvapuje, mění rytmus vyprávění, šokuje.


Jo Nesbø - vychází jeho nový román Syn

    S tou se pojí romantičtější část knihy. Nesbø do svých příběhů rád motá city, nikdy ale nejde o jednoduché vztahy. Další podobnost můžete vidět v detektivech, protože jak Harry, tak Šimon, se vyléčili ze závislosti, bojují se svou minulostí a velmi osobitým a často netradičním způsobem také se zločinci. Roli v této detektivce sehraje nám všem již známý Kripos, který Jo Nesbø zřejmě opravdu nemá rád, protože si spolu s osloskou policií budou znovu lézt do zelí. O místech, na kterých už jsme se v Oslo procházeli třeba s Harrym Holem ani nemluvím...
    Příběh začíná tím, že se v Osloském vězení seznámíme se Sonny Lofthusem, narkomanem a synem zemřelého policejního komisaře Aba Lofthuse, který posledních 12 let žije ve moderním norském vězení. Sonny je ostatními vězni považován skoro za svatého muže, který je dokáže vyslechnout a dát jim odpouštění.
    Nesbø se nebojí bořit tabu a mluvit i o věcech, o kterých raději mlčíme. Ke svým čtenářům je surový, upřímný a nebere si servítky. Příběh je skvěle vyvážený a konzervativnějším čtenářům bude možná připadat překombinovaný. Ale on má svůj příběh pod kontrolou a vy tu nenajdete jediné místo, kde by něco nesedělo nebo skřípalo. Kdybych řekla, že román „Syn“ je příjemné překvapení, nebyla by to pravda. „Syn“ překoná i vaše nejsmělejší očekávání. Je odpovědí na otázku, jak má vypadat pořádný thriller.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00