Jak na věc


syn a matka dělají bratříčka v pornu

Jo Nesbø opět o rodičích a dětech

    Pomsta v literatuře vždycky – nebo téměř vždycky – funguje na jedničku. Dovolí, aby na povrch vypluly ty nejtemnější i nejsvětlejší stránky mstitele a často i těch, které má na „mušce“, a kteří ve snaze vyhnout se svému osudu odkryjí karty stejně on sám.
    „Dokázal však jeho pohledu čelit jen pět vteřin, potom se musel odvrátit. Protože to, co v něm uviděl, bylo chladnější a prázdnější než smrt a nicota. Bylo to zatracení. Slib, že jsi měl duši a že ti bude odebrána.“
    Opět je v hlavní roli neúplatný detektiv řešící řadu sériových vražd. Jeho třináctou komnatou je gamblerství, které jej v minulosti přivedlo až na sám okraj propasti. Ovšem Šimon Kéfas není jediným hrdinou, kterému budou čtenáři držet palce. Kladně totiž působí i postava z druhé strany barikády, a to je u norského autora překvapující novinkou. V podstatě kriminalista i jím stíhaný „syn“ Sonny Lofthus bojují za stejnou věc – za potrestání všech, kteří kvůli zkorumpované policii dosud spravedlnosti unikali.


Recenze: Jo Nesbø ubral na brutalitě a mění detektivky za thriller hnaný pomstou

    Jediné, k čemu mám výhrady, je brutalita a násilí, některé scény jsou skutečně nechutné a za hranicí únosnosti. Ale to je prostě Nesbø, tak jak ho známe i z jeho předchozích děl. Brutalita je nedílnou součástí jeho textů a asi se u kriminálního thrilleru něco podobného očekává. Pro slabší čtenářské nátury však raději doporučuji přeskočit scénu se psy-zabijáky.
    Jediné v čem se čem se čtenář může v příběhu ztratit je záplava jmen. Téměř v každé kapitole přichází na scénu nová postava, zasahující ať méně či více do dění v knize. Všechny postavy jsou dobře psychologicky vykreslené, jejich vnitřní myšlení a důvod jejich konání. To se mi na knize (kromě ostatních věcí) opravdu líbilo. Příběh pro měl byl přímo tím, co jsem zrovna potřebovala. Po přečtení mám hned chuť si od autora přečíst něco dalšího.
    Děj sledujeme z více úhlů i stran. Napětí se otáčením stránek zvolna stupňuje, ponurá atmosféra příběhu houstne, a samotný závěr tkví tentokrát v jakési prosté jednoduchosti, která ale možná o to víc překvapí.


Půlnoční slunce (Krev na sněhu #2)

    Na rozdíl od Krve na sněhu je to tohle čistokrevný Harry Hole s trochu jinými postavami. Hole ani jiné postavy ze série o HH tam samozřejmě nefigurují, zato všechny známé rekvizity a vypravěčské postupy ano. Spiknutí, geniální policista, brilantní stážistka, neznámý “levák”, magický Syn a drogová mafie v čele s tajemným Dvojčetem. A Nesbo opět jako geniální vypravěč, který dokáže ze stejných surovin umíchat pokaždé jiný a pokaždé skvělý koktejl.
    Stejně jako dříve, ani v nejnovější Nesbøho knize nejsou postavy černobílé. Stačí se podívat na hlavní hrdiny této knihy. Sonny, takřka ideální vězeň, nedělá problémy, v kolektivu je oblíbený a za pravidelnou dávku drog na sebe neváhá vzít vinu i za ty nejhorší zločiny. Což je bezpochyby jeden z důvodů, proč si ho špičky osloského podsvětí vydržují, jemu však na tom nezáleží, důležitá je pouze droga. Tedy alespoň do chvíle, než se Sonny dostane k informaci, která zcela převrátí jeho pohled na historii své rodiny a pověst jeho otce. V té chvíli nezbývá, než se vydat na křížovou výpravu za odplatou…
    Zítra je velký knižní čtvrtek a jedna z knížek, na kterou se můžete těšit je další kniha mého oblíbeního autora Jo Nesboho, která se jmenuje Syn. Knížku mi jako e-knihu k recenzi poskytla Kniha Zlín (čímž jí za to děkuju).


Sněhulák (filmová obálka) (Harry Hole #7)

    Jo Nesbø v románu Syn používá mnoho biblických obrazů. Nejen obětního beránka pykajícího za viny druhých, ale už i jméno hlavního kriminalisty Šimon Kéfas. Šimon značí naslouchající a Kéfas je hebrejská podoba jména Petr, tedy kámen, skála. Má zřejmě symbolizovat život hlavního hrdiny – jako Šimon se tvrdě lopotil a namáhal, jako Petr zradil svoji čest a jako skála zůstal neúplatný, aby odčinil své předchozí viny.
    Po dvanácti letech ve vězení, kde se Sonny stal zpovědní vrbou všech spoluvězňů, se od jednoho z nich dozvídá, že pravda o jeho otci byla jiná a že za jeho smrtí stojí někdo, kdo spravedlnosti uniká. Sonny přestává být přežívající troskou, prchá z vězení a stává se mstitelem. Ovšem – je legální vraždit?
    Detektivní závěry jsou překvapivé a následně ještě překvapivější. Nesbø umí. Pro čtenáře je to dobrá zpráva, autor neztrácí tempo ani energii a to je určitě příslib do budoucnosti.


Kdo je „dvojče“? A kdo „levák“?

    Role jsou v této hře jasně dané. Sonny, napravený feťák, který vzal spravedlnost do svých rukou a likviduje darebáky na potkání. Sice zabíjí jenom ty, kteří si to zaslouží, ale i tak, je to pořád vrah. Šimon, bývalý gembler, jehož žena potřebuje nutně peníze na komplikovanou operaci, jinak přijde o zrak. Ctižádostivá Kari, která bere práci u policie jen jako drobnou zastávku ve své kariéře. Marta, sociální pracovnice. Její  snoubenec ji mlátí a ona se jen tak nechává unášet životem, dokud jí cestu nezkříží Sonny. Nikdo není ani zlý ani dobrý. Všichni jsou šediví, všichni něco skrývají, všichni si jsou rovni, všichni se snaží odolat pokušením, uniknout svým nočním můrám.
    Asi ne každého při čtení zaujme tato novozákonní symbolika. Myslím si ale, že i bez tohoto vhledu bude příběh Syna srozumitelný široké čtenářské obci. Jistěže není příliš reálný (tedy, alespoň v to doufám) stejně jako všechna díla severské krimi. Obsahuje až moc velké množství mrtvol, shod okolností a náhod, které hrají hrdinům do karet. Přesto se u jeho čtení budou čtenáři bavit, protože obsahuje přesně to, co u knih tohoto žánru vyhledávají: napínavý nejednoznačný příběh, osudové lásky, hrdiny, kterým se dá věřit a ztotožnit se s jejich odhodláním bojovat se špatností.


Oko za oko, recenze na novinku Syn od Jo Nesba

    S tou se pojí romantičtější část knihy. Nesbø do svých příběhů rád motá city, nikdy ale nejde o jednoduché vztahy. Další podobnost můžete vidět v detektivech, protože jak Harry, tak Šimon, se vyléčili ze závislosti, bojují se svou minulostí a velmi osobitým a často netradičním způsobem také se zločinci. Roli v této detektivce sehraje nám všem již známý Kripos, který Jo Nesbø zřejmě opravdu nemá rád, protože si spolu s osloskou policií budou znovu lézt do zelí. O místech, na kterých už jsme se v Oslo procházeli třeba s Harrym Holem ani nemluvím...
    Příběh začíná tím, že se v Osloském vězení seznámíme se Sonny Lofthusem, narkomanem a synem zemřelého policejního komisaře Aba Lofthuse, který posledních 12 let žije ve moderním norském vězení. Sonny je ostatními vězni považován skoro za svatého muže, který je dokáže vyslechnout a dát jim odpouštění.
    Dalo by se říct, že Nesbo má talent na tvoření postav detektivů, které vám ihned padnou do oka. Příjemní neurotikové, kteří si vždy všimnou něčeho, co jiní přehlédnou a v hlavě se jim neustále točí kolečka. Jdou do všeho naplno a klidně i na vlastní pěst.
    Od stvoriteľa Harryho Holea prichádza samostatný román, odohrávajúci sa v Osle. Je to dych berúci príbeh o korupcii, gangsteroch, drogách, obchode s ľuďmi a pomste, hrajúcej sa ako mačka s myšou. Sonny brilantne unikne z väzenia s vidinou odplaty za smrť svojho otca. Nastupuje cestu vražedného vyčíňania, ktoré ochromí políciu aj podsvetie. No nebol by to Jo Nesbø, ak by veci dopadli tak, ako spočiatku naznačujú.


Nesbøho Syn přišel na Velký knižní čtvrtek

    Oproti holeovkám ubral na jednoznačné brutalitě. Ta sice co do množství nemizí, ale nestává se tak podstatnou, je spíše dokreslující kulisou. Naopak zapracoval na sofistikovanějším vyjádření mentality postav. Sonny, zlomený narkoman posedlý touhou po pomstě, tak není otevřenou myslí, ani tradičně zobrazovaným záhadným elementem, ale jemně vykreslenou esencí tajemna a přitom zranitelné, křehké čistoty. Budí tak dojem, že byl napsán urputnou snahou o získání sympatií čtenáře.
    Jo Nesbø (*1960) – to je jméno, které již není třeba našim čtenářům představovat. I ti, kteří jeho knihy nečtou, už norského autora detektivních a dětských knih určitě zaregistrovali. Jeho kontroverzní hrdina Harry Hole (Netopýr, Švábi, Červenka, Nemesis, Pentagram, Spasitel, Sněhulák, Levhart,Přízrak, Policie) si už nadělal v literárním světě mnoho příznivců, ale i odpůrců. Teď, když jej po strhující akci v Policii nechává jeho tvůrce vydechnout, je tu čas na nové hrdiny.
    Letos vydaná útlá detektivní novela Krev na sněhu, ve které se autor inspiroval stylem noir a již chtěl původně vydat pod pseudonymem neznámého autora, však příliš úspěchu mezi čtenáři nesklidila. Ozvaly se dokonce hlasy, že Harrym Holem je Nesbø coby tvůrce bestsellerů vyčerpán.


Krev na sněhu (paperback) (Krev na sněhu #1)

    Súbežne a prepojene s Lofthusovým príbehom prebieha dejová linka sledujúca vrchného komisára Šimona Kéfasa a jeho mladou spolupracovníčku Kari. Tí sú povolaní vyšetriť príval hrozných vrážd. Skúsený kriminalista Kefas odmieta prijať, že páchateľom zločinov je človek, na ktorého poukazujú všetky dôkazy. Pokračovanie v pátraní smerom proti radám kolegov a nadriadených odráža v Kefasovi Harryho Holea. Rovnako ako on bojuje za spravodlivosť a porozumenie – nielen za seba, ale aj pre Lofthusa.
    „Chci vytvořit něco, co má hodnotu. Něco opravdového o lidském údělu nebo o morálním dilematu nebo o povaze zla. Napsat o těch tématech aspoň dvě pravdivé věty. Abych se zabýval něčím, o čem má smysl vyprávět,“ prohlásil Jo Nesbø při své jarní návštěvě Prahy.
    Sonny Lofthus, dlhoročný väzeň, je pre ďalších odsúdených niekto ako spovedník. Väzni zo všetkých smerov k nemu prichádzajú pre rozhrešenie, na liečenie duše. Ich dôveru si získal kľudnou povahou, vyžarujúc charizma snáď až svätca. No iní, za trochu drogy, ho presvedčili priznávať sa k zločinom miesto skutočných vinníkov. Takto to trvá po dobu 12 rokov, kým sa Sonnymu nepríde zveriť aj odsúdenec na doživotie Johannes Halden. Poznal Sonnyho otca, policajta, ktorý spáchal samovraždu po odhalení, že bol skorumpovaný. Johannes pri spovedi prezradí, ako to so smrťou bolo naozaj. To naštartuje celý príbeh.


Senzační sbírka zvířat doktora Proktora

    Sonny Lofthus kdysi býval šťastný. Žil v domě se svými rodiči, otce obdivoval a chtěl být jednou policista stejně jako on. Svou matku miloval. A najednou se všechny jeho jistoty zhroutily jako domeček z karet. Otec se zastřelil, když na něj padlo podezření, že je „levák“ u policie, hraje dvojí hru a bere úplatky od „dvojčete“ – hlavy osloského podsvětí. Matka neunesla zklamání z poznání, že její muž nebyl tím, kým si myslela, že je. Sonny nachází únik od hrozné reality v drogách. Ocitne se v přísně střežené věznici, kde si odpykává trest za zločiny, které nespáchal. O své nevině mlčí výměnou za stálý přísun drog. Projevují se u něj zvláštní schopnosti, dokáže spoluvězně vyslechnout a dát jim rozhřešení. Roky v poklidu plynou. Zpověď starého umírajícího vězně však přinese Sonnymu poznání, že okolnosti smrti jeho otce byly úplně jiné, než si celá léta myslel. V jeho životě nastává zvrat, přestává brát drogy a po zdařilém útěku z vězení vyráží jako mstitel do světa zastoupit slepou sprave
    Velký knižní čtvrtek 15. 10. 2015 přináší šestnáct lákavých titulů, mezi nimiž tradičně nesmí chybět ani novinka norského krále thrilleru Joa Nesbøho. Ačkoli Nesbø sérii s Harry Holem (prozatím) desátým dílemPolicie uzavřel, rozhodně nepřestal psát. Na pulty knihkupců míří Syn.
    Série příběhů s Harrym Holem v hlavní roli už skončila. Jakého hrdinu si Nesbø zvolil pro svůj nejnovější román? Dokáže si Syn vybojovat místo na výsluní nezapomenutelných hlavních postav?
    A nyní si představte tohoto důvěrníka, který toho tolik zná a který se chce pomstít.  Nikdo nemůže vědět, co si všechno zapamatoval a co může udělat. Je to někdo, kdo není pod kontrolou. A to musí vyděsit každého, kdo má máslo na hlavě.


Recenze: Jo Nesbø – Syn jako posedlý mstitel

    Je nabíledni, že Sonny má být negativní postava, ale záhy zjistíte, že v tomto příběhu nikdo není bílo-černý. Postavy se psychologicky vyvíjejí, mění se jejich vztahy a vy občas až do poslední chvíle netušíte, kdo je kdo a jakou má souvislost s ostatními. Sonny se rozhodne pro útěk hned z několika důvodů. Tím nejdůležitějším je fakt, že se dozví, že jeho otec (další Hrdina) nespáchal sebevraždu, ale naopak byl zavražděný, protože byl na stopě zrádci v řadách policie. Na tuto hlavní linii se nabaluje řada zápletek, které jsou vystavěné podle vzoru klasických hádanek.
    Ab Lothfus a Šimon Kéfas tvořili nerozlučnou dvojici. Jako kriminalisté vyšetřovali jeden případ za druhým, když ale jednoho dne spáchal Ab sebevraždu. Zůstali po něm manželka a patnáctiletý syn Sonny. Oba dva ztráta manžela a otce odrovnala a od té doby to šlo s nimi z kopce. Ze Sonnyho se stal feťák a nakonec skončil ve vězení. Neměl pro co žít a bral na sebe i viny ostatních vražd, které přitom vůbec nespáchal. Když se k němu ale dostalo, že jeho otec byl zavražděn, rozhodl se pomstít. A to ve velkém stylu! V ten moment se na scénu dostává i vrchní komisař Kéfas, ke kterému byla přidělena mladá vyšetřovatelka Kari.


Nesbø patří ve svém žánru mezi naprostou špičku

    Čtenáři detektivek se mohou radovat z dalšího krimi románu Joa Nesbøho Syn, který vyšel v Knize Zlín. Je zajímavé, že v době, kdy lidé stěží přečtou noviny, klidně vystřihnou 500 stran knih tohoto autora. Proč? A proč osm, deset knih, a stále se stejným úspěchem? To je to tajemství umění psát a udržovat čtenáře v napětí. Často se Nesbøho knihy přirovnávají k drsné americké škole thrillerů a kriminálních románů. Tam se sice také velmi nevybíravým a důvtipným způsobem vraždí, ale postavy bývají ploché. Právě vrstevnatost Nesbøho postav čtenáře baví a láká. A dál? Dynamika psaní. Vtip. Nadhled. Úvahy o životě. Nejednoznačná vyjádření. Vytříbená jazyková vybavenost.
    Knihy Joa Nesbøho jsou návykové. Pokud jste od něj ještě nic nečetli, klidně se pusťte nejprve do Syna. Je to skvělá kniha, která vás k dalšímu objevování autorova díla dozajista navnadí.
    I tentokrát autor do knihy propašoval krapet muziky. Sonny sice ve sluchátkách nejradši poslouchal Depeche mode, ale já jsem pro vás zvolila písničku od Leonarda Cohena, která je v knize taky zmiňována a která mi přišla vhodnější k celkové teskné atmosféře.
    Již v úvodu si je potřeba uvědomit jednu důležitou věc. Toto není další Holeovka, i když k nim nemá daleko. Pokud se tedy těšíte na další případ svérázného Harryho Holea, budete možná trochu zklamáni. Věřte však, že hrdinové této knihy vám dají na slavného alkoholika rychle zapomenout. Jak už je u Nesbøho zvykem, i zde se hlavní hrdinové budou potýkat s nejrůznějšími závislostmi. A v tomto ohledu autor tentokrát rozhodně nešetřil.


I prodej a výkup ojetých vozů se dá dělat srdcem

    15. října na Velký knižní čtvrtek vyjde samostatný thriller Joa Nesbøho s názvem Syn. Autor se po menším zaváhání s Krví na sněhu opět vrací na vrchol svých sil a nabízí dílo, které balancuje na stejné laťce jako série s Harrym Holem.
    Jo Nesbø u nás bezpochyby patří mezi nejoblíbenější severské autory. Za svou popularitu může vděčit především svésérii s Harry Holem, kterou si oblíbilo bezpočet čtenářů. Nesbø - to však není jen tento slavný vyšetřovatel, ale také řada dalších neméně zajímavých knih, které se však u čtenářů netěší takové oblibě. Tento fakt však Nesbø hodlá zvrátit se svou nejnovější knihou, která právě vyšla u nakladatelství Kniha Zlín.


Kdo může pomstít otce? Přece syn!

    I přes skvěle napsanou zápletku a vynikající styl, na který jsme u Joa Nesbøho zvyklí, postrádá Syn místy hloubku. Řada situací je podřízena tomu, aby věci nakonec zapadly do správného vzorce, který nás dovede k vyvrcholení příběhu. Jde zejména o vedlejší postavy, jejichž chování a motivace nebývají vždy logické, ale dostanou je ve správný čas na správné místo. Problém jsem měla i s tím, jak rychle a snadno se Sonny dostal ze závislosti (i když přiznávám, že se jeho rekonvalescence může zdát nereálná zejména kvůli absenci Sonnyho myšlenek). Poslední výtka padne na adresu hlavního špatňáka – Dvojčete, který ovládá prakticky celé kriminální podsvětí. Zdá se být skoro až komiksovou postavou, Sonny se stává Batmanem a Dvojče je jako Tučňák.
    V Synovi se vyskytují i další postavy a každá z nich má svůj příběh. Po Sonnym je v díle hodně rozebraný komisař Šimon Kéfas. Už v mládí se zadlužil a bohužel se s ním finanční problémy táhnou pořád. Do toho ještě potřebuje jeho milovaná polovička drahou operaci očí, a to už člověka donutí shánět peníze úplně kdekoli a jakýmkoli způsobem.
    V záplavě podzimní nálady a sychravého počasí se čtenáři nemohli dočkat velkého knižního čtvrtku. Před víkendem dovezli do knihkupectví mnoho novinek a taky já se vrátil k dlouho rozečtené knize. Prodloužené večery k tomu vybízejí. Pokud váháte, kterou novinku otevřít, Jo Nesbø se svým příběhem Syn může být dobrou volbou. Pro fanoušky autora určitě.
    Syn je stejně jako ostatní romány autora i zajímavou sondou do života norské společnosti. Zprávou o stavu politiky a kriminality, svědectvím o všudypřítomné korupci. Čtenáře určitě zaujme ubytovna pro aktivní narkomany, nebo vězení s režimem, o jakém se českým vězňům ani nesnilo.


Niekedy je pomsta jediným riešením

    Detektiv Harry Hole proslavil Jo Nesba v (nejen) našich končinách proslavila. Ačkoli Syn není „holeovka“, přesto je excelentní detektivkou plně v intencích Nesbeho vypravěčského umu.
    Syn je samostatný román, v němž jde především o pravdu, přátelství, drogy, peníze, pomstu a odpuštění. Setkáváme se tu s detektivem Šimonem Kéfasem, mužem stojícím na prahu důchodového věku, s bandou drogových zločinců, a s jedním zdvořilým, mlčenlivým vězněm.
    V textu se objevují zajímavé filozofické pasáže rozebírající víru, lásku, morálku, dobro i zlo, zločin a trest. Nelze si proto nevzpomenout na slova jiného velmi úspěšného severského autora Stiega Larssona: „Detektivky jsou jedna z nejoblíbenějších forem zábavy a výborně se hodí, když chcete skutečně něco říct.“


Jo Nesbø - vychází jeho nový román Syn

    Poté, co v roce 2013 norský prozaik Jo Nesbo ponechal po deseti příbězích osobitého detektiva Harryho Holea spát, napsal knihu Sonnen (2014), Syn. Před několika týdny vyšla v českém překladu. Vyšetřujícím detektivem je v ní Šimon Kéfas, stárnoucí muž s pestrým životem na obou stranách zákona. Hrdinou je nicméně Sonny Lofthus, syn policisty, který po letech strávených ve vězení za to, že se za dávku drog přiznal k vraždám, které neudělal, bere zákon do vlastních rukou.
    Sonny Lofthus vždycky vzhlížel ke svému otci, byl příkladným žákem, talentovaným zápasníkem, byl oblíbený, vždycky ochotný pomáhat, toužil se stát policistou jako on. Pak se mu ale zhroutil celý svět. Ab Lofthus spáchal sebevraždu a v dopisu na rozloučenou přiznal, že byl levák, bral úplatky. Zanedlouho zemřela i Sonnyho matka a obrovskou zradu, která šestnáctiletého mladíka pronásledovala, dokázal utišit pouze heroin. Teď je Sonny už 12 let závislý a sedí ve vězení za zločiny, které nespáchal. Přizná se ke všemu, chcete-li, stačí pár sáčků bílého prášku.
    Úvod knihy je trochu pomalejší, protože příběh v něm dostává ráz, a než ho získá, zaměřuje se na úkor vypravěčské ladnosti na přiblížení okolností. Jakmile ale Sonnyho Lofthuse autor pojmenuje Synem, startuje drama pomsty, ve kterém brzy čtenář přijme fakt, že muž, jenž vraždí, je ten, komu přeje.


Syn vychází z pekla a soudí živé i mrtvé

    Kniha je neuvěřitelně lidská a uvěřitelná. Být to tuctový příběh, autor by mohl lehce sklouznout ke kýči nebo patosu. Některé scény (zejména ty, ve kterých je řeč o ženách) balancují na hraně dobrého vkusu, ale Nesbø z podobné situace pokaždé vybruslí svým břitkým a cynickým humorem. Autor je drsný a drsné jsou i jeho postavy. Lidé se vraždí z rozličných důvodů a většina motivů vám bude připadat pochopitelná.
    Nemluvného narkomana Sonnyho odsoudili v jeho osmnácti letech, následujících dvanáct prožil za vězeňskou mříží. Odpykává si trest za dvojnásobnou vraždu, kterou nespáchal, výměnou za pravidelnou dávku heroinu. V moderní a přísně střežené věznici funguje pro ostatní vězně jako jakýsi zpovědník s pověstí léčitele. Při jedné ze zpovědí se však dozvídá převratnou pravdu o svém mrtvém otci, bývalém policistovi. A tato pravda se stane spouštěčem událostí, hnacím motorem jeho pomsty.
    Proč vlastně takto brutální knihy vůbec čteme? Asi pro tu pohádkovou pravdu, že zlo v nich bývá potrestáno, viníci dostiženi a konec dobrý, všechno dobré. A hlavně, máme jistotu, že se ta hrůza odehrála pouze v představách nějakého autora, a tudíž se nás nedotýká tolik jako skutečnost. Naopak nám umožňují snít a odpočinout si od vlastních problémů. Dávají nám naději, že když v knize všechno dobře skončí, i nám se povede naše každodenní boje vyhrát.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00