Jak na věc


starověkých civilizací

Abúsír - působiště české egyptologické expedice

    První čistokrevná heroická fantasy conanovského typu Stopou velkého Tora od malíře Karla Zemana. Otištěna ve dvou dílech v Kometě č. 19 a 20. Celý příběh svým skrytým poetickým způsobem sleduje cestu velké arkány tarotu. (Dóv)
    MAYOVÉ — starověký národ, který vytvořil ve Střední Americe (Yucatan, Honduras a Guatemala) vlastní civilizaci s vyspělou architekturou, astronomií, vlastním hieroglyfickým písmem aj. Mayové přitom neznali kovové nástroje a z hlediska technologie žili tedy v době kamenné. Počátky mayské civilizace sahají před n. 1. a vrcholu dosáhla v 1. tis. n. 1. Na konci 10. stol. podlehli vpádu TOLTÉKŮ, kteří asi 200 let vládli z Chichen Itza celému Yu-catanu. Dnes žijí ve Střední Americe asi 2 milióny Mayů.


Egyptská suknice – běžná součást šatníku

    EGYPŤANÉ — starověký národ hamitského původu, který na sklonku 4. tis. př. n. 1. vytvořil v údolí Nilu pozoruhodnou civilizaci. V 18. stol. př. n. 1. pronikli do Egypta z Asie tzv. Hyksósové (snad šlo o některé semitské kmeny pod vedením CHURRITŮ), kteří s sebou přinesli i znalost bronzu. Ve 13. a 12. stol. př. n. 1. odrazili Egypťané útoky LIBYJCŮ a MOŘSKÝCH NÁRODŮ, ale pak zasedli na trůn faraónů dynastie NúBIJCŮ, LIBYJCŮ i ASYŘANÉ a PERŠANÉ. Od 5. stol. př. n. 1. sílí pronikání ŘEKŮ, jejichž kultura po dobytí země Alexandrem převládla u vládnoucí vrstvy. Zároveň egyptská civilizace silně ovlivnila ŘEKY a také ŘÍMANY, kteří v 1. stol. př. n. 1. Egypt ovládli. Potomci Egypťanů, Koptové, kteří přijali křesťanství, si dlouho udrželi vlastní kulturu i po připojení země k arabské říši.
    ARMÉNI — indoevropský národ, pravděpodobně blízce příbuzný THRÁKŮM, s jejichž posunem asi ve 12. stol. př. n. 1. je spojován i příchod Arménů do jejich dnešní vlasti. Nejstarší zprávy o vlastních Arménech jsou však až z 5. stol. př. n. 1.
    Od prvních dynastií do období Nové říše prodělala mužská móda velké změny. Oblečení muselo být zejména praktické – je potřeba si uvědomit, že v Egyptě po celý rok vládlo horko, prašné prostředí a tomu se pochopitelně musela přizpůsobit také móda.


Angelus Silesius - Cherubský poutník

    ARAMEJCI — souhrnné označení kočovných semitských kmenů, které ve 2. tis. př. n. 1. obývaly území mezi Palestinou a Eufratem. V polovině téhož tisíciletí tu vytvořily řadu menších státečků, mj. v Sýrii (SYŘANÉ). Od 12. stol. př. n. 1. pronikly do Babylónie (CHALDEJ-CI), kterou postupně arameizovaly. Aramejšti-nu do konce 1. tis. př. n. 1. přejali i ASYŘANÉ, ale i ŽIDÉ a další národy. Stala se jedním z úředních jazyků říše PERŠANŮ i jazykem vzdělanců, k čemuž přispěla i jednoduchost aramejského písma.
    Obřadní písně lakotů v lakotštině a překladem do angličtiny. K poslechu též po kliknutí na název písně. (Dov)
    PYGMEJOVÉ — ve starověku napůl mytický národ trpaslíků (podle řeckého Pygmaioi an-dres — lidé velcí jako pěst), o nichž se zmiňuje už Homér. Jejich sídla byla kladena do Afrikyi Indie. Víme, že představitelé Pygmejů — afrických trpasličích populací — žili na dvoře faraónů a také v případě Indie šlo snad o ohlas na setkání s populacemi malého vzrůstu (Ved-dové).
    ARABOVÉ — ve starověku kočovné semitské kmeny, které obývaly Arabský poloostrov. Nejstarší zprávy o nich z konce 2. tis. př. n. 1. přinášejí ASYŘANÉ, kteří se tu bez větších úspěchů pokoušeli o výboje. Zlatý věk Arabů začíná na konci starověku a je spojen s vy-stoupením Muhammada a vytvořením ohromné říše pod praporem islámu.


Léčivá síla druidů aneb možná původní evropské cvičení

    PIKTOVÉ — ve starověku označení kmenů obývajících Británii na sever od římského území chráněného Antoniovým valem (tj. zhruba v dnešním Skotsku). V latině jméno Piktové znamená malovaní (lidé) — dostali ho podle svého zvyku pomalovávat si těla. Jednalo se zřejmě o předindoevropské populace, v té době již silně promíšené s KELTY, kteří je po staletí zatlačovali na sever.
    KARTÁGINCI — také Punové, původně osadníci-FOINÍČANÉ, kteří údajně r. 814 př. n. 1. založili kolonii Kartágo. Později vytvořili velkou říši v západním Středomoří. To vedlo ke konfliktům s ŘEKY, ale porážku uštědřili Kartágincům až ŘÍMANÉ ve třech punských válkách během 3. a 2. stol. př. n. 1. V poslední válce bylo roku 146 př. n. 1. Kartágo srovnáno se zemí.
    Čchi-kung (také qigong, čtěte čí-kung) je obecně vnímán jako tradiční čínská cvičení, která pěstují čchi (qi) neboli „vitální energii“. Všeobecný název označuje praxi, která se zabývá kultivací (zušlechťováním) lidského těla.
    KIMMERIOVÉ — kočovné kmeny, které na počátku 1. tis. př. n. 1. zaútočily z oblasti Černo moří do Malé Asie, kde zničily říši FRYGŮ, a do severní Mezopotámie, kde je odrazili ASYŘANÉ. Zprávy o Kimmeriích pak mizí, na místo těchto kmenů nastoupili SKYTHO-VÉ.


Výzkumy ČEgú v Západní poušti

    AKKADOVÉ — semitské kočovné kmeny, které ve 3. tis. př. n. 1. sídlily ve střední Mezo-potámii. Okolo 2350 př. n. 1. vytvořili první centralizovanou říši na Předním východě s centrem v městě Akkadu (dosud nebylo objeveno) a podmanili si města SUMERŮ, jejichž kultu-rou byli značně ovlivněni. Kolem r. 2200 př. n. 1. podlehli vpádu horských kmenů. Po přílivu dalších semitských kočovníků, Amoritů, na přelomu 3. a 2. tis. př. n. 1. se spolu s nimi stali etnickým základem ASYŘANŮ a BABYLOŇANŮ.
    CHETITÉ — dosud nejstarší známý indo-evropský národ, který spolu s příbuznými etniky od konce 3. tis. př. n. I. pronikal do Malé Asie, kde vytvořil mocnou říši. V 16. stol. př. n. 1. Chetité dobyli Babylón a jejich postup na jih zastavil až v Palestině Egypt. Krátce nato — okolo roku 1200 př. n. 1. — však říši Chetitů smetly MOŘSKÉ NÁRODY. Na rozluštění jazyka Chetitů měl zásadní podíl český orientalista Bedřich Hrozný.
    ITALI KOVÉ — souhrnné označení indo-evropských kmenů, které na konci 2. tis. př. n. 1. ovládly většinu Itálie. Byly ovlivněny ŘEKY a ETRUSKY a počínaje 5. stol. př. n. I. se staly obětí expanze ŘÍMANŮ, jíž definitivně podlehly v 1. stol. př. n. 1. Mezi známé kmeny patří Latinové, Umbrové, Samnité a také Šikulové, kteří dali své jméno Sicílii.


Supermasivní černá díra uprostřed Galaxie

    Od roku 2003 pracuje česká expedice i v pomalu zanikající oáze El-Hajez, přibližně 400 km jihozápadně od Káhiry. V roce 2005 se prvně objevují i psané texty, které jsou psané řečtinou na střepech. Tyto texty mají nejspíš hospodářský charakter. V listopadu 2008 se uskutečnila první česká vědecká expedice do oblasti Gilf el-Kebíru a k Jeskyni plavců v egyptské Západní poušti.
    Abúsír je archeologická lokalita v Egyptě nazvaná podle nedaleko ležící současné vesnice Abúsír na západním břehu Nilu. Název lokality je odvozován od staroegyptského boha Usira, z názvu Per Usir, "(Kultovní) místo Usira" (řecky Busiris). Abúsír byl jako hřbitov využívána od konce pravěku a počátku historického období, jako královská nekropole sloužila v období 5. dynastie.


Hřbitov a kostel sv. Máří Magdalény ve Velharticích

    ŽIDÉ — potomci kočovných hebrejských kmenů, které se asi ve 13. stol. př. n. 1. usadily v Palestině. Od FOINÍČANŮ převzali řadu civilizačních prvků, ale od ostatního obyvatelstva oblasti je zásadně odlišovalo jejich náboženství s přísným monoteismem (vírou v jediného boha). Židé odolali vpádu MOŘSKÝCH NÁRODŮ (Filištínům čili Pelištejcům) a teprve koncem 8. stol. př. n. 1. ovládli sever jejich území ASYŘANÉ (v. t. SAMARITÁNI), o něco později si pak i jih podrobili BABYLOŇANÉ. Odtud se datuje i počátek rozptýlení Židů — tzv. diaspora. Ve 2. stol. př. n. 1. získali Židé znovu samostatnost, ale brzy podlehli ŘÍMANŮM. Tím, že byl pojat soubor židovských kanonických knih — jako tzv. Starý zákon — do křesťanské bible, ovlivnil celou následující evropskou kulturu.
    ACHÁJCI — označení mykénských ŘEKŮ (poprvé u Homéra, vedle dalších jmen Danajci, Argejští), kteří v průběhu 2. tis. př. n. 1. ovládli pevninské Řecko i ostrovy a v polovině tisíciletí se zmocnili i Kréty, která již předtím významně ovlivnila jejich civilizaci (mj. slabičným písmem). Při výbojích do Malé Asie (jejich ohlasem je i slavná trojská válka) se setkali i s CHETITY, ale ve 12. stol. př. n. 1. nastal jejich pád (snad v souvislosti s postupem DÓ-RŮ) a nastoupila čtyři tzv. „temná století, kdy mizí o Řecku zprávy.
    Legendární díl seriálu Strážce duší pojednávající o Faustově domě, henochiánské magii, a alchymickém Opus Magnum - kameni mudrců. Ke shlédnutí přímo zde, viz níže.


Robert Anton Wilson - Henryho prdel

    Zakladatelem české egyptologie je František Lexa, autor dodnes uznávané práce o staroegyptské magii a mluvnice démotštiny. Bezprostředním podnětem ke změně egyptologického semináře na tehdejší Československý egyptologický ústav Univerzity Karlovy v Praze a Káhiře bylo vyhlášení mezinárodní akce UNESCO na záchranu památek Núbie ohrožených vodami Asuánské přehrady.
    FRYGOVÉ — starověký národ, který po pádu říše CHETITŮ získal hegemonii v Malé Asii. Soudí se, že indoevropští Frygové byli blízce příbuzní s THRÁKY. Bohatství a vyspělost fryžské říše zapůsobily na ŘEKY (pověsti o Midovi či gordickém uzlu, převzetí hudebních nástrojů atd.). Smrtelnou ránu Frygům zasadili bojovní kočovníci KIMMERIOVÉ; v 7. stol. př. n. 1. po pádu fryžské říše se stali hegemony v této oblasti LÝDOVÉ.
    Ve starověkém Egyptě bylo sice zakázáno používat vlákna živočišného původu, nicméně kněží si při chrámových nebo pohřebních rituálech přehazovali přes ramena levhartí kůži. Levhart byl totiž spojován s pohřebními rituály. Zvláštní oděv měli také vysocí úředníci, v jejichž čele stál vezír. Nosili dlouhou naškrobenou suknici, která sahala až ke kotníkům a zavazovala se na zádech. Také faraon nosil suknici, byla ale naškrobenější a plisovanou, aby se odlišil od běžných Egypťanů.


Erben, Karel Jaromír - Svatební košile

    SKYTHOVÉ — souhrnné označení značného počtu kmenů sídlících asi od 8. stol. př. n. 1. v Černomoří. Rozhodující podíl měly mezi Skythy indoevropské kmeny íránské jazykové větve. Po vytlačení svých předchůdců KIMME-RIŮ útočili Skythové i na Mezopotámii. Jejich tlak na jih zastavili PERŠANÉ, do Evropy MAKEDONCI.
    ČÍŇANÉ — národ obývající ve starověku (a již tisíciletí předtím) rozsáhlá území severní Číny (kolem Žluté řeky), odkud postupně ovládal další oblasti, zejména na jihu a západě. Vytvořil vlastní vyspělou civilizaci s písmem, výrobou bronzu a železa, hedvábí (odtud jejich jméno Sérové — hedvábníci, užívané ŘEKY), papíru, porcelánu a v neposlední řadě i střelného prachu.
    Zajímavý a dle vlastních zkušeností plně funkční systém cvičení. Dle mého je úplně jedno, zda jakýsi cvičební systém zde v Evropě kdysi dávno byl (jak píše autor v úvodu) či nikoliv. Důležité je, že cvičení cosi zajímavého dělá s tělem i duchem. Cviky by se pro největší efekt měly provádět ve volné přírodě jak kvůli samotnému principu cvičení (kontakt se Zemí), tak z důvodu lepší uvolněnosti a možnosti doplnit cviky hlasitým zařváním, které cvik ještě více umocňuje. Doporučuji vyzkoušet. Dov.


Martin Buber - Chasidské vyprávění

    Fantastické představy o pokladech pirátů, které v nás v dětství probouzela kniha spisovatele R. L. Stevensona Ostrov pokladů, jsou možná zhmotněny na malém ostrůvku Oak Island v zálivu Mahone u pobřeží Nového Skotska v Kanadě. Tajemná šachta, hluboká mnoho desítek metrů, představuje jednu z největších záhad moderní doby.
    V období Střední říše se suknice stala běžnou součástí šatníku každého Egypťana. Těžko říci, zda se jednalo o náhlý projev cudnosti nebo o důkaz vývoje mravů, ať tak nebo tak – v období Střední říše už v podstatě nikdo nechodil nahý. Také oblečení bohatých Egypťanů se stalo důmyslnější – na suknicích se začaly objevovat škrobené zástěry. Někteří nomarchové si přes ramena přehazovali plisovaný plášť a přes suknici si navlékali ještě jednu, která byla z průhledného plátna.
    Nejvhodnější doba pro návštěvu Egypta je v období října až března. V této době zde panují příznivé podmínky a nehrozí tropická horka. Moře v Egyptě je velmi čisté a po celoročně teplé. V Rudém moři jsou pro potápění ideální podmínky. Mezi nejznámnější letoviska patří Hurghada, pokud ale chcete obdivovat korálové útesy v celé jejich kráse, pak doporučuji Sharm el-Sheikh nebo Safagu.


Galerie slavných mužů kolem písma a knih

    KRÉŤANÉ — označení obyvatelstva ostrova Kréty, které bylo předindoevropské a etnicky nejednotné. Ve 3. až 2. tis. př. n. 1. Kréťané vy-tvořili svébytnou civilizaci s vlastním písmem, architekturou aj., která silně ovlivnila přede-vším mykénské ŘEKY — ACHÁJCE. Těm také v polovině 2. tis.př. n. 1. Kréta, zřejmě oslabena i přírodní katastrofou, podlehla.
    PERŠANÉ — starověký národ sídlící v 1. tis. př. n. 1. na jihozápadě dnešního Íránu. Podobně jako MÉDOVÉ, pod jejichž nadvládou zprvu žili, patřili k íránské větvi Indoevropanů. V polovině 6. stol. př. n. 1. se Peršané osvobodili a sami vybudovali veleříši, sahající od Indie po Egypt a Evropu. Jejich výboje zastavili až ŘEKOVÉ v 5. stol. př. n. 1. a později perskou říši dobyl Alexandros Veliký. Ve 3. stol. př. n. 1. ovládli Persii blízcí příbuzní Peršanů PARTHOVÉ, jejichž vládu o 600 let později znovu vystřídali Peršané.
    Události pocházejí z diáře dnes už nežijícího kapitána, doktora Antonína Horáka, z nějž byl do 3 čísla bulletinu National Speeleological Society NSS News z roku 1965. Odtud byl přeložen do antologie Jacquese Bergiera „Le livre de l'inexplicable“, vydané v Paříži roku 1972. Autor textu se snažil přimět vědce k pátrání po něčem, co nositel Noobelovy ceny Jacques Bergier nazval „jednou z nejpodivnějších záhad naší planety“ .


Historie Českého egyptologického ústavu

    MIXTÉKOVÉ — indiánské kmeny na jihu Mexika. Díky dochovaným kodexům můžeme sledovat jejich historii od 7. stol. n. 1. Ve 14. stol. ovládli území ZAPOTÉKŮ a měli rozhodující vliv na umění a řemeslo AZTÉKŮ, kteří se je záhy podmanili; pouze část Mixtéků zůstala samostatná až do příchodu Španělů na začátku 16. století. Dnes žije v Mexiku asi 250 000 Mixtéků.
    Dokud Egypťané nepěstovali len, pravděpodobně vyráběli suknice z palmových nebo rákosových vláken. Egypťané sice znali vlnu, protože chovali kozy a ovce, ale nepoužívali ji k výrobě oděvů. Důvodem bylo náboženské tabu související s živočišným původem vlny. Také bavlna se začala používat mnohem později, až v koptském období.
    KÁROVÉ — starověký národ sídlící v 1. tis. př. n. 1. v hornaté oblasti na jihozápadu Malé Asie. Řecká tradice je považovala za jedny z původních obyvatel ostrovů v Egejském moři a částečně i řecké pevniny. Dnes se obvykle soudí, že byli příbuzní LÝDŮM. Pobřeží Ká-rie bylo kolonizováno IÓNY a DORY a vznikla tu významná střediska (Mílétos, Halikar-nássos aj.). Ve 4. stol. př. n. 1. se Kárie sjednotila pod místními vládci, kteří uznávali svrchovanost Persie (např. známý král Mausólos). Kárové vynikli především jako žoldnéři v řeckých službách. Po přelomu letopočtu splynuli s ostatním helénizovaným obyvatelstvem.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00