Jak na věc


snehulák z papíru a z vaty

První Sněhulák s druhým sněžením. Jo Nesbø.

    Nic to nemění na tom, že Sněhulák i s tušením pachatelovy identity udrží napětí až od závěrečné tečky. Už jen sledovat obratný pohyb vypravěče dějem je čtenářským požitkem, který se s přehledem vyrovná americké škole thrilleru o sériových vrazích. Nesbø navíc přidává až dusivě úhledný svět osloských ulic a domácností, motiv detektiva požíraného plísní beznaděje, palčivé téma nevěry a několik nevídaně excentrických tahů, kterými Hole lustruje podezřelé. Navíc se tu na rozdíl od zmiňovaných autorových děl nevyžaduje znalost předchozích románů. Zkrátka, na dny, kdy do oken výhružně zírají sněhuláci, neexistuje lepší dávka čtenářského adrenalinu.
    Pokud měly předchozí Nesbøho knihy alespoň kousek ze společenského thrilleru ve stylu Stiega Larssona, tady se těšte na průzračně čistou detektivku, trochu zbarvenou do ruda prvky hororu. Po dlouhé době první sériový vrah v Norsku si hraje s Harrym jako Tom a Jerry. S tím rozdílem, že vám Toma tentokrát nebude ani trochu líto a Jerry na dětský animák trochu moc chlastá.


Přečetl jsem: Jo Nesbø – Sněhulák

    Na začiatku tohto nórskeho snehuliakového rozprávania je zmiznutie ženy - matky a potom aj ďalšie záhadné úmrtia a vraždy, z ktorých sa niektoré vynárajú aj vo vyšetrovacej retrospektíve počas odhaľovania čerstvých zločinov. Násilné zabitie sa udeje vždy v deň prvého snehu a mrazivú scénu po vražde dotvára obyčajný snehuliak. Práve snehuliak je akýmsi poznávacím znakom vraha, podpis, ktorý je výsledkom nutkavej potreby páchateľa odkázať na cyklickosť svojich zločinov a aj prvotnú príčinu vzniku vlastného sadizmu. Harrymu sa podarí spojiť celkom 11 prípadov, a tak sa naplní aj jeho skrytá morbídna túžba vyriešiť aj nórsky prípad sériového vraha.
    Čtenáři dosud nepoznamenaní norským bestselleristou si mohou lehce napsaný příběh užít pořádně. A tak by to u knihy, která bude zřejmě prezentována jako hit sezony, mělo být.
    Sněhulák je detektivka, ze které mě doslova mrazilo a nedostávalo se mi dechu. A jaksi tu chyběla nudná místa, kde bych mohla svůj dech zase nabrat. Některé věci možná trošku dopředu tušíte, ale jiné vás neskutečně překvapí a budete tu určitou pasáž číst znovu a znovu, abyste se přesvědčili, že jste se nepřehlédli. A co vás naučí? Nikdy nikomu nevěř.


Půlnoční slunce (Krev na sněhu #2)

    Druhou cestou pak je silný hrdina s potenciálem zaujmout i jinak než jako průvodce vyšetřováním zločinu. Velký detektiv musí být prostě někým, kdo nese všechnu tíhu světa… Nesbø ovšem v duchu doby přitvrdil a jeho hrdinu už ona tíha dávno semlela. Takže tam, kde byli dřív unavení rytíři, kteří jsou díky svému kodexu sice ustavičně biti, ale zároveň díky němu mají pořád sílu na ironický úšklebek, nyní nastupuje zkrachovalec, který se drží prostě setrvačností a sebezničující tvrdohlavostí.
    Stejně jako v předchozích knihách z holeovské řady sledujeme i detektivův osobní život, jen jsou tentokrát souvislosti z předchozích knih zmiňovány zcela okrajově. S jeho láskou Ráchel chodí jiný muž, vídá se s jejím synem Olegem. Zhubl, na což ho několik lidí upozorní, a v domě má plíseň. Snaží se vyhýbat alkoholu, myslí na své mrtvé kolegy a v práci se seznamuje s novou posilou. Katrine, která předtím působila na mravnostním oddělení, je do vyšetřování pořádně zapálená. Dokáže si poradit s nepříjemným kolegou, má po ruce potřebné informace a Harrymu přijde, že jsou si v mnohém podobní. Má být „náhrada“ za Béatu z kriminalisticko-technického oddělení, která se v této knize příliš neobjevuje?


Jo Nesbø: Co dělají sněhuláci, když nemají nic na práci?

    Obyčejně jen tak postávají s hrncem na hlavě a koštětem v ruce, poflakují se na zahradách či veřejných prostranstvích, a když je to omrzí, tak roztají. Ale kdepak v Norsku, tam jsou sněhuláci nápaditější. Tam si jeden z nich řekl, že už nebude trpět bezohledné očůrávání majetnických psů a našel si jinou nou, lepší zábavu…
    Ani ve Sněhulákovi nemohlo chybět důkladné zasazení děje do konkrétních a existujících míst, ostatně je to severská detektivka. Velmi důkladné zasazení. Zatímco mapy pro jiné knihy jsem měl hotové za pár hodin, na Sněhulákovi jsem už strávil několikrát víc času, mám zaneseno 91 míst a stále jsem teprve v polovině knihy. Nebudu už proto čekat, mapu dokončím později.
    jmenuju se Harry Hole. Pracuju jako šéfkomisař tady v Oslu. Právě tu začalo sněžit, ale mně zima nevadí, vlastně v Norsku zima vadí málokomu. Jenže letošní první sníh byl v něčem jiný. Myslím, že nám tu začal řádit masový vrah. Mám na ně čuch.


Jo Nesbø, Sněhulák: raději nečíst, když sněží [recenze]

    To, že je Hole alkoholik, je to nejmenší. Ostatně stejně jako v minulé knize, i zde jej v podstatě nenajdeme opilého. I když by si to asi sám mnohdy přál. Opilství je jenom způsobem, jak omluvit sám před sebou a jinými, že Hole už nedokáže ve světě normálně společensky fungovat. Je romantik v prostředí, které je plné rozřezaných lidských těl a špinavých lží i mezi nejbližšími (stejně jako v předchozích knihách, i zde dojde k dalšímu rozkolu v řadách policie a především v rodinách podezřelých). Hole prochází příběhem jako zvěstovatel devastující pravdy – protože ta už dávno nenosí pouze úlevu a spravedlnost, ba mnohdy právě naopak. Protože události dospěly do stavu, kdy jen z trosek je možné znovu stavět.
    Harry Hole ve Sněhulákovi pátrá po prvním norském sériovém vrahovi. Dlouho je sám, kdo ho řadí do této škatulky, kolegové z osloské kriminálky mu ale tentokrát pátrání nijak zvlášť neznepříjemňují. Přesto se pár konfliktů odehraje i na policejní stanici; vlastně i jeden docela zásadní. Neodhalil jsem, jak kniha dopadne, a jsem zvědavý, jestli to někomu dojde dřív než Harrymu. Tím myslím skutečného vraha, ne několik postav, o kterých si to budete postupně myslet.
    10. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. Na místech, kde bylo v minulosti spácháno několik vražd, jež nebyly objasněny, jsou nalezeni mrtví policisté, kteří tyto zločiny tehdy…


Sněhulák budí hrůzu. A nadšení z dokonalé krimi

    Stejně jako v předchozích dílech dává Harry Hole příběhu, který snove sériový vrah, jedinečný podtext. Potýká se neustále s nějakým průšvihem a alkohol není výjimkou. Rakel a jejich zničený vztah mu berou spánek. Harry se snaží zůstat v kontaktu se svým synem Olegem. Pasáže, kdy Harry tráví čas s Olegem, vám dají oddechnout a čas připravit se na další klíčové události jeho pátrání po vrahovi.
    Co se týče kvality celého příběhu, nejedná se o žádnou schématickou chudou detektivku. Kromě odhalení totožnosti vraha se dozvíte i mnoho užitečných věcí nejen na poli kriminalistiky. Dozvíte se mimo jiné i o tom, jak fungují určité vražedné nástroje nebo o tom, že lidé si dodnes nejlépe pamatují prohry.
    Je to má první kniha. Alespoň to tak prezentuji a jsem pyšný, že je jím právě Jo Nesbø může být. Dříve jsem za čtenářské panenství považoval startovací díl Harryho Pottera, ve škole jsem snad ani román Na cestě Jacka Kerouaca nedočetl. Chvíli mi trvalo, než jsem se přelouskal přes všechny stránky. Zprvu jsem měl zmatek v postavách, jelikož jsem předchozí díly neznal. Povědomí o komisaři Harry Holemu jsem měl díky dobrému marketingu nakladatelství Kniha Zlín. Nikde nejsou žádné překážky. Užívat si příběh může každý milovník krimi a mrazivých chvil.


Pseudorecenze: Harry Hole píše o Sněhulákovi

    Čaro každej knihy ako takej je však v niečom inom. Nepopierateľnou silou beletrie je to, že čitatelia si aj napriek dokonalej profilácie postáv, predstavujú svojho literárneho hrdinu každý po svojom. V prípade Harry Hola to dokazuje malý prieskum na facebookových fanúšikovských stránkach venovaných práve Nesbøvi. Administrátor/ka stránky pred časom položil/a jednoduchú otázku:
    Sněhulák je strhující detektivka s několika zvraty, které jsem sice tak trochu očekával, protože o vrahovi víme od začátku jen u Columba ;) a je jasné, že v knížce, která má několik set stran, nebude vrah odhalen v polovině.
    Zpočátku jsem měl trochu problém se v postavách zorientovat (možná i kvůli severským jménům), ale za chvíli si "to sedlo" a plně pohlcen příběhem jsem četl a četl a četl...
    Bez mučení opět přiznávám, „Holeovky“ se u mě zařadily po bok McBainovek se Stevem Carellou a Chandlerova Phila Marlowa. Za svůj život mám načteno hodně knih, ale mimo fatasy žánr mě nic nechytlo tak, jako tahle svatá trojice fízlů a čmuchalů.


O Harrym a Joovi, snehu, sekerách a tuleňoch Berhausových

    V nich Harry vyšetřuje zmizení vdané ženy, u jejíhož domu se objevil sněhulák, a záhy poté dochází k dalšímu zmizení. Jak se zdá, začíná hon na skutečného sériového vraha. Právě sériového vraha Harry kdysi dopadl. On je ideální člověk, který by mohl Sněhuláka chytit. K dalším zmizením přitom zřejmě došlo i dříve. A jak s tím souvisí volby amerických prezidentů? Je to náhoda, že se scény z let 1980, 1992 i 2004 odehrávají vždy v době, kdy byli zvoleni američtí prezidenti? Nebo má na čtenáře dýchnout jen trochu reálných událostí ve fiktivním příběhu a důležitý je začátek listopadu?
    V Osle napadol prvý sneh. Jonas ráno vstane a zistí, že jeho matka zmizla. Ostane po nej jediná stopa – ružový šál, čo jej daroval na Vianoce. Má ho na krku snehuliak. Predošlú noc sa nečakane zjavil na dvore a jeho čierne oči hľadia priamo do domu. Prípad rieši inšpektor Harry Hole (postava objavujúca sa vo viacerých Nesbových knihách), ktorý nedávno dostal tajomný list s podpisom Snehuliaka. Situácia sa ešte väčšmi zamotáva, keď Harry zistí, že tento model sa opakuje – za posledných desať rokov sa stratilo jedenásť žien, a to vždy presne v deň, keď napadol prvý sneh. Vyšetrovanie je pre Harryho o to zložitejšie, že sa týka jeho novej kolegyne, ale aj milovanej Rachel.
    Malý Jonas Becker se probouzí z nepříjemného snu a rozhodne se najít ve ztichlém domě mámu. Jenomže je 01:11 a máma není doma, i když tam s ním přece zůstávala. A sněhulák před domem (kterého nikdo z nich rozhodně nepostavil) má kolem krku omotanou její růžovou šálu…


Lehce přemražený Sněhulák od Jo Nesba

    Už tradične je príbeh postavený na detailoch, ale ani ich pozorné čítanie vám pravdepodobne neprinesie odpoveď na to, kto má na svedomí tie zločiny a aký je ich motív. No minimálne niektoré motívy sa dajú odtušiť podstatne skôr.
    Knihu jsem měl k dispozici v předstihu v rámci tzv. reading copy. Četl jsem výměnou za sepsání recenze. Sněhulák oficiálně vychází 11. října 2012 v nakladatelství Kniha Zlín jako tištěná i elektronická kniha současně.
    Sedmý román série je tak určitým druhem rozloučení se starým Harrym, ale zároveň i příslibem, že se znovu vrátí – trochu jiný, ovšem ve stejné kvalitě.
    Až v den, kdy napadne první sníh, půjdete domů a u dveří bude stát sněhulák, otočte se a utíkejte pryč – nečeká vás totiž nic pěkného. Detektiv Harry Hole takových sněhuláků potká hned několik. Dámy a pánové, představuji vám vrchol letošní detektivkové sezony.


Kniha Zlín vydává další knihu o antihrdinovi Harrym Holeovi

    A stejně jako u amerických klasiků, ani zde to nevadí. Vlastně to ve spolupráci s některými až mystickými motivy (nezapamatovatelnost tváře ve Spasiteli, krev jako pojivo s minulostí v Pentagramu) přidává knihám na působivosti a v něm zobrazovanému zlu na osudovosti a nevyhnutelnosti. Takový přístup, kdy se na jednu stranu předstírá složitá, bezchybně fungující struktura stop a paralel (důležitou roli aktuálně hraje odstraňování neviditelné plísně, která se prolíná s motivem dědičných, na první pohled neviděných nemocí), která však má nějakou tu vadu, může fungovat dvěma způsoby.
    Sněhulák je masivní síť utkaná z dalších a dalších záhad, které obklopují nenápadnou postavu sériového vraha, jenž rozhodně netouží po publicitě a své dílo je schopný udržet roky v anonymitě. Harry Hole zmítaný alkoholickými recidivami i rozpadlým intimním životem se v přívalu stop a „zaručených“ podezřelých ztrácí. Jeho pátrání je hektickým potácením se mezi indiciemi, které vedou do mnoha slepých uliček. Jo Nesbø neskrblí nápady, pointami a dynamikou vyprávění. Jeho vypravěč je sebevědomým strážcem labyrintu zklamaných očekávání a zavádějících příslibů.
    Kdo od Sněhuláka očekává podobnou dávku napětí a akce jako u předchozích dílů Spasitel nebo Pentagram, nebude zklamán. Jo Nesbø dokázal udržet laťku velmi vysoko a právem se řadí k tomu nejlepšímu, co světový krimi román nabízí. Jsem přesvědčen o tom, že i tento díl série, který dokáže fungovat i jako samostatný román,bude mít v ČR velký úspěch. U nového Nesbøho zkrátka roztajete...


Soon the first snow will come and then he will appear again – The Snowman / Sněhulák (Jo Nesbø)

    V poslednej dobe sa s recenziami kníh na mojom blogu akoby roztrhlo vrece. Niet sa čo čudovať, okrem toho, že sa pravidelne zásobujem knihami pri návštevách internetových a kamenných kníhkupectiev, čím sa zmenšuje moje bankové konto priamo úmerne s miestom na policiach, som zapojená aj do rôznych projektov reading copies a spolupráce s vydavateľstvami a kníhkupectvami, ktoré ma sami zásobujú tým najlepším, čo práve vychádza.
    Musím se přiznat, že nikdy dříve jsem od Jo Nesba nic nečetla a proto jsem ani nechápala, co na něm všichni pořád mají. Mám sice severskou literaturu velmi ráda, ale 'vždyť to je jen jeden z dlouhé řady momentálně velmi populárních severských autorů píšících detektivky', říkala jsem si. Jeho kniha s názvem Sněhulák mě ale velmi zaujala nejen svou anotací, ale také knižním trailerem a rozhodla jsem se podívat se tedy panu Nesbøvi na zoubek.
    Sněhulák je 7. díl volné série detektivek s Harry Holem (první 3 jsou rozebrané a připravuje se nové vydání, 4. jeNemesis, navazuje Pentagram a Spasitel), znalost předchozích dílů ale čtenáři scházet nebude. Sněhulák funguje velmi samostatně a jako zatím jedinou část série jej brzy čeká filmové zpracování (v režii Martina Scorseseho).
    Btw., každé místo činu je umělecký masterpiece a já se nemůžu ubránit představě, že Dexter by dal svou nejoblíbenější pilku za možnost být chvíli na Harryho místě.


Zachrání doktor Proktor Vánoce? (Doktor Proktor #5)

    Aby som však predsa len neprezradila viac, ako by bolo vhodné, sústredím sa radšej na mimodejové aspekty tohto románu. Pretože hľadať nuansy, narážky, asociácie a mnohovrstevnosť v literárnom diele, to je pre mňa detektívka nemenej zaujímavá ako vypátranie vraha. A u Nesbøa toho nájde človek viac než dosť.
    A kým u predchádzajúcich kníh mám pocit, že by ich mal čitateľ zobrať pekne porade, Snehuliak bude dobre fungovať aj samostatne a nebála by som sa ho odporučiť niekomu, kto ešte nemal s Nesbøm tú česť sa zoznámiť.
    Při prvním čtení si hned nespojíte všechny detaily. Kniha je objemná a až za situace, kdy už znáte závěr a popisované děje můžete spojit s jejich důsledky, oceníte, jak Nesbø příběh vymyslel. Spíš než čtení je to už potom taková analýza, ale teprve s ní mi všechno došlo.


Stavěli jste někdy sněhuláka? Už nebudete!

    Nesbø vystavěl příběh knihy na osvědčeném konceptu, kdy střídá několik zdánlivě na sobě nezávislých, dějových a časových linií, v nichž často klade důraz na detaily. I ten nejmenší může hrát v celkovém výsledku velkou roli - precizně provázaná struktura je však typická i pro předchozí díly série. Vedlejší linie se pak postupem času připojují k hlavnímu příběhu a v závěru vytvoří ucelený obraz. Nesbø rád také nechává čtenáře v nejistotě, a že se mu to opravdu daří, dokazuje v knize hned několikrát. Tu zatají jméno oběti, které prozradí o chvíli později, támhle zase opomene zmínit důležitý časový údaj. Nebohému čtenáři pak nezbývá, než zběsile číst dál. Bohužel prvky, které Nesbø s oblibou znovu a znovu využívá, nebývají jen ku prospěchu věci. Právě kvůli nim bývají jednotlivé díly série předvídatelné, Sněhuláka nevyjímaje.
    Brzy napadne první sníh. A pak se Sněhulák zase objeví. Až sníh zmizí, opět s sebou někoho vezme. Otázka, kterou si musíte klást, zní: „Kdo vytvořil Sněhuláka? Kdo vytváří sněhuláky? Kdo zrodil The Murri?“ Protože Sněhulák sám to neví.
    „Vaše vrata jsou příliš úzká na to, abyste si sem mohl dát zákaz parkování,“ sdělil mu Harry. „Pošlu sem někoho od dopraváků, aby vám tu protiprávně vyvěšenou ceduli odšrouboval. Obávám se, že dostanete taky pořádně mastnou pokutu.“
    Brilantní detektivka Sněhulák má místy blízko k hororu. Chlad, děs a panika střídaná frustrací prostupují celým příběhem. Sněhulák (vrah) je nepolapitelný a dělá šílené věci, které má předem zatraceně dobře promyšlené. A jak je Nesbøho zvykem, je neuhádnutelný až do samého konce.O Sněhulákovi (knize) platí, že „cesta je cíl.“ Celý příběh je spisovatelský koncert a vlastně vůbec nejde o to, kdo je vrah, ale jak na něj Harry Hole postupně přichází.


Smrt má úsměv Sněhuláka a Nesbo se blíží Chandlerovi

    Na konci léta dostane detektiv Harry Hole přiznání k vraždám podepsané Sněhulákem. Divné na tom je, že Hole o žádných vraždách neví, dokud s prvním sněhem nezačne vyšetřovat případ pohřešované ženy…
    Předchozí díly neznám, takže nevím, jestli Harry Hole pije víc nebo míň než obvykle či jestli už se některé postavy objevily i v předchozích dílech. Ale ničemu to nevadí - příběh, který Sněhulák přináší, není na těch předchozích nijak závislý.
    Je to paradox, ale protože se Hole snaží o to, co se od policie v ideálním světě očekává, ale čemu už vlastně nevěříme (tedy vyšetřit a potrestat zločin, případně mu samozřejmě zabránit), projevuje se jako ukázkový psychopat neberoucí ohled na druhé ani na sebe. A navíc si je svého postižení vědom, ale nedokáže s ním nic dělat. Na rozdíl od Phila Marlowa tak Harry Hole není tím nejlepším mužem pro všechny světy, ale rozhodně je tím, kterého si ten náš zaslouží.


Stojí vám před domem sněhulák? Zemřete!

    S radostí jsem zjistila, že Harry se vyvíjí dál. Řeší a vyřeší svůj vztah k Ráchel, dál si ujasňuje svůj vztah ke své práci, k policii jako takové, ještě výrazněji si uvědomuje, co přesně jí dává a co ona mu bere. Na konci románu „Sněhulák“ tak má čtenář znovu pocit, že se loučí s jiným Harrym, než s kterým se setkal a na začátku, a že tenhle nový Harry dříve nebo později udělá další krok, který jeho osudy zamíchá ještě podstatně radikálněji než všechny dosavadní.
    „Dobré historky nikdy nepojednávají o nenápadném úspěchu, nýbrž o okázalých prohrách,“ vyjádřil se (Støp). „Ačkoli Roald Amundsen vyhrál závod o dobytí jižního pólu, pamatuje si svět mimo Norsko Roberta Scotta. Žádnou z Napoleonových vyhraných bitev si lidé nepamatují tak jako porážku u Waterloo. Srbská národní hrdost staví na bitvě proti Turkům na Kosově poli v roce 1389, tedy na bitvě, v níž byli Srbové na hlavu poraženi. A vezměte si Krista! Symbolem muže, o němž se tvrdí, že zvítězil nad smrtí, by měl přece být muž před hrobem s rozpřaženýma rukama. Místo toho si křesťané navěky vyvolili okázalou prohru, chvíli, kdy Kristus visí na kříži a málem to vzdává. Protože příběhy proher se nás dotýkají nejvíce.“


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00