Jak na věc


slabáková ivana životopis

Švaříčková Slabáková, Radmila Mýtus šlechty u nás a v nás

    Slabáková, Nikola. Naděžda Kniplová – The last Brünhilde. In Miscellanea doctorandica. 3. Olomouc: Univerzita Palackého Olomouc, Pedagogická fakulta, Katedra hudební výchovy, 2006, s. 67 – 71. ISBN 80-244-1492-9.
    Slabáková, N. Opera singer Naděžda Kniplová rejected the Thálie price. Britské listy. [online]. Leden, 2011 [cit. 2011-01-28]. Dostupný z WWW: . ISSN 1213-1792.
    Sekretářka katedry:Petra Děkanová | tel +420 48 535 4135 | Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.úřední hodiny: PO, ÚT, ST: 9,00-11,30h, 13-14,30h | PÁ: 13-15,30h
    Šedinová Slabáková, Nikola. The support of the theater culture in regional development. In Sborník mezinárodní webové konference hudební výchovy. 2. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Pedagogická fakulta, Katedra hudební výchovy, 2007, s. 265 – 274. ISSN 1802-6540.
    Slabáková, N. How does it work with refugees acceptance in Germany. Britské listy [online]. Červen, 2015 [cit. 2015-06-30]. Dostupný z WWW: http://www.blisty.cz/art/77975.html>.


Znáš někoho s příjmením Slabáková?

    V následující části pak hlavně na základě rozhovorů, které vedla s jednotlivými příslušníky šlechtických rodů, rozebírá jednotlivé „mýty“ spjaté se šlechtou, přičemž někdy se jedná skutečně o mýty či archetypy, jindy prostě jen o určitá „témata“, na kterých jsem jako čtenář ani při nejbujnější fantazii nic mytického – třeba i v tom smyslu, jak to chápe autorka – nenašel. V některých z kapitol autorka nepříliš překvapivě zjišťuje, že schéma, které z vyprávěných příběhů vypreparovala, odpovídá některému jungiánskému archetypu, přičemž pak dochází k (ještě méně překvapivému) poznatku, že ono schéma není zdaleka příznačné jen pro šlechtu.
    Historička Radmila Švaříčková Slabáková (1970) dlouhodobě věnuje svůj zájem šlechtě. Platí to o její knize první (Rodinné strategie šlechty. Mensdorffové-Pouilly v 19. století) i o té následující. Ta nese název Mýtus šlechty u nás a v nás: paměť a šlechta dvacátého století a na konci minulého roku ji vydalo Nakladatelství Lidové noviny. Druhá autorčina kniha je o poznání stručnější, obecnější a populárnější. V její první části autorka stručně rekapituluje pojem mýtu (je to podle ní „příběh o něčem významném, jehož hlavními postavami jsou osoby lidské či zvířecí a který uskutečňuje něco důležitého pro ostatní“) a dnes tak módní pojem paměti (konstatuje, že jsme v současnosti tituly na toto téma zahlceni). Dále se zabývá vztahem vzpomínání a orální historie, podle mne přitom trochu přechází třeba výzkumy jazykových biografií českých Němců, které u nás byly prováděny.


Přihlášení k odebírání newsletteru

    Slabáková, N. Triumph of otherness in Dresden. Harmonie. [online]. Červen, 2015 [cit. 2015-06-22]. Dostupný z WWW: http://www.casopisharmonie.cz/svet-opery/triumf-jinakosti-v-drazdanech.html>.


Jmenuješ se také (nebo za svobodna)Slabáková?

    Šlechtici, které zpovídá, někdy sami přiznávají, že jsou jiní než zbytek populace, kupříkladu že mají vrozené šlechtické vystupování (jako v případě Angličana, který celý život pracoval jako dělník, ovšem český šlechtický pár, který se s ním seznámil, brzy z jeho chování vycítil, že pochází ze staré šlechtické rodiny). Častěji ovšem její narátoři podobné rozdělení spíše popírají. Vypovídají o sobě, že jsou úplně normální a obyčejní, ale… Autorka jim to nechce či nemůže uvěřit a hledá různé interpretace, jimiž se snaží odhalit opravdový význam toho, co zaznamenala. A sugestivně se ptá, zda nemá být skryté poselství naopak takovéto: na to, že jde o šlechtice, ze sebe nic nedělá; nezajišťují si narátoři „uznání za čistě symbolické popření sociální vzdálenosti, což samo o sobě implikuje uznání této vzdálenosti“? Jindy referuje o jisté asociaci, jejímiž členy byli šlechtici, ovšem měli právo do ní pozvat, koho chtěli, za onoho pozvaného nešlechtice pak ale museli převzít plno


Technická univerzita v Liberci,Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická

    Několikrát se přitom autorka odvolává na zkušenost z jistého francouzského semináře, v němž žena ze starého šlechtického rodu vyprávěla o svém vyrůstání v privilegovaném prostředí. V reakci na to jiná žena, pocházející naopak z prostředí chudého, vylíčila, jak se sama musela probojovávat ke vzdělání a kultuře, na což jí ona šlechtična odpověděla slovy: „Je mi tě líto.“ To Slabáková rozhořčeně interpretuje jako „blahosklonné pohrdání“, které zcela osobně vztahuje i sama na sebe: „Není jisté, zda si narátoři uvědomovali, že i tazatelka patří k těm, kteří nemohli dostat tak dobré vychování, jimž nemohly být vštěpovány ty nejvybranější způsoby a jejichž předkové nedostávali hodiny klavíru, ani se neprojížděli na koni.“ Nebudu zakrývat, že jsem na tom se svým třídním původem stejně jako autorka, podobně jako drtivá většina českého národa, a v tomto smyslu ji chápu (mne kupříkladu z obdobných důvodů místy dráždila kniha Dobré mravy od potomka etiopského cís
    Slabáková, N. Transience of youth and beauty. Britské listy. [online]. Říjen, 2010 [cit. 2011-01-28]. Dostupný z WWW: http://blisty.cz/art/55101.html>. ISSN 1213-1792.
    Šedinová Slabáková, Nikola. Breath and voice. Instruction for good speech. e-Pedagogium [online]. 2007, roč.4, č. 4. [cit. 2008-11-16]. Dostupná z WWW: http//epedagog.upol.cz . ISSN 1213-7499.


Diskuze příjmení Slabáková (mapa)

    Švaříčková Slabáková do knihy snesla úctyhodné množství materiálu, ale jako by měla problém zaujmout k tématu šlechty dostatečný odstup. Jako by i její vlastní přístup ilustroval obecný postoj české veřejnosti, podle níž šlechtou sice opovrhujeme a haníme ji, ale na druhé straně „toužíme po princezně“: „mají to, co my nemáme; obdivujeme je, díváme se na ně fascinovaně zas a znovu, možná chceme být také takoví“. Každopádně jako východisko k diskusi o úloze šlechty v dnešní společnosti může tato kniha posloužit znamenitě: opravdu Češi nechtějí volit šlechtice ve volbách, protože je podle nich „neslučitelný s demokratickým řádem“? Poslední prezidentské volby ukázaly, že se takoví přeci jen najdou, i když jich rozhodně není většina. A skutečně pro šlechtické zásady slušnosti, zdvořilosti a zásadovosti „dnes už není místo“, podobně jako „není místo pro šlechtu“, a zůstaly nám pouze její příběhy? Doufám, že se zde autorka přeci jen mýlí, i když jistý si tím nejsem…

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00