Jak na věc


rozkazovací způsob slovesa v češtině test

Tvary druhé osoby jednotného čísla

    Texty na těchto stránkách jsou chráněny autorským právem. Mohou být použity pouze pro soukromé, vědecké a výzkumné účely a nelze je bez předchozí smlouvy používat ke komerčním účelům. Při využívání textů musí být vždy uveden jejich zdroj (viz sekci: „jak citovat“). Vyjma standardních citací nelze bez svolení autorů texty dále kopírovat.
    Poznámka 4: Po větách s imperativem se v angličtině zpravidla píše tečka, např. Don't worry. Nedělej si starosti. Please call me at six a.m. Ráno mě prosím vás vzbuďte v šest. Jen po imperativech vyjadřujících naléhavou výstrahu se píše vykřičník, např. Look out! Pozor!
    U následujících typů sloves může být tvar rozkazovacího způsobu jednak zakončen na -i, jednak může zůstat bez koncovky. Významově jsou obě varianty rovnocenné, zakončení na -i bývá frekventovanější.
    Poznámka 3: Neměnnou formu mají imperativní kletby (nelze je užít v záporu a s jiným předmětem než it nebo you), srov. Blast you / it! Proklatě! Damn you / it! Proklatě!
    Tvary bez koncovky jsou nejčastější: pros, uč apod., koncová souhláska v základu se obvykle nemění: posviť, zkus, hlas, vraz. V současné češtině i sem pronikají měkčené souhlásky (od trpného příčestí), nejsou však spisovné: *nejprve se ohlaš, *nevraž do Petra.


Rozkazovací způsob 4. slovesné třídy (leč – léči)

    Sloveso slyšet má dva stylisticky i významově odlišené tvary rozkazovacího způsobu – bezpředponový tvar slyš a předponový tvar poslyš. První tvar je knižní, druhý se používá v neformální komunikaci, kde neslouží plně pro vyjádření rozkazu, nýbrž má funkci kontaktového prostředku: Poslyš, Karle, co bys říkal tomu, kdyby…, nebo naopak v knižním vyjadřování: Pojďte a poslyšte pověsti dávných časů. Pro vyjádření rozkazu s významem ‚vnímej sluchem‘ se používá tvar slovesa poslouchat: poslouchej.
    Také slovesa běžet, letět, plavat, jít mohou mít vedle bezpředponových tvarů (běž, leť, plav, jdi) tvary s předponou po- (poběž, poleť, poplav, pojď). Přidáním předpony se jejich význam mění.
    Nepočetná skupina sloves se připodobňuje vzoru „trpí“, např. bolet, duřet, hovět, náležet, souviset, šumět, večeřet, záviset, zmizet nebo expresivně užité čumět, cepenět (o člověku) apod. Tvarů rozkazovacího způsobu se však u nich z významových důvodů užívá zřídka, proto jde o tvary spíše hypotetické (s výjimkou tvarů zmiz, navečeř se, expresivního (ne)čum, předponového pohov si aj.).


Variantní tvary: bez koncovky / s koncovkou -i

    Má-li tvar rozkazovacího způsobu 2. os. j. č. variantní zakončení (bez koncovky / s koncovkou -i), bývají k nim též variantní tvary rozkazovacího způsobu 1. a 2. os. mn. č., např. masť/masti – masťme/mastěme, masťte/mastěte (zakončení může být -me/-e(ě)me, -te/-e(ě)te). Neplatí to však absolutně. Například u sloves, u nichž dochází k hláskovým změnám v kmeni (rdus – rdousi, bluď – bloudi apod.), se obvykle dává přednost tvarům mn. č. tvořeným od bezkoncovkového tvaru j. č.: rdusme, rduste; bluďme, bluďte. Tvary *rdousete, *blouděte se neužívají.
    Ojediněle se vyskytují tvary rozkazovacího způsobu kolísající mezi vzory „prosit“ a „sázet“: stavěj/stav. V jiném případě mohou vedle sebe existovat i významově odlišené dvojice sloves: znehybni (‚učiň nehybným‘; od slovesa znehybnit) × znehybněj (‚přestaň se hýbat‘; od slovesa znehybnět).
    Poznámka 2: Imperativ slovesa bar se přehodnotil v předložku, sorv. bar one kromě jednoho. Také let ve vazbě let alone pozbytlo imperativního významu. Vazba odpovídá českému natož, srov. I can hardly walk, let alone run. Sotva jdu, natož abych běžel.
    Vzor „sázet“ má zakončení tvarů rozkazovacího způsobu na -ej: střílej, házej. Slovesa tohoto typu, zejména ta, která jsou utvořena od přídavných jmen, jeví tendenci po vyrovnání tvarů s ostatními vzory 4. slovesné třídy, mohou mít tedy kolísající tvary rozkazovacího způsobu: nezdivoč/nezdivočej.


Poznámky k jednotlivým slovesům

    Poznámka 1: Imperativu slovesa suppose se v běžně mluveném jazyce užívá k vyjádření návrhu (tentativní výzvy) (podobně jako let's), např. Suppose we go for a swim. Což abychom si šli zaplavat. V základním významu odpovídá českému „dejme tomu, předpokládejme“: Suppose it's true. Dejme tomu, že to je pravda.
    Sloveso vidět má nepravidelně tvořené tvary rozkazovacího způsobu: viz, vizme, vizte. Protože jde o slovesný tvar, a nikoli o zkratku, nepíšeme za viz v odkazech tečku, např. viz kapitola/kapitolu 6, viz následující strana/stranu (viz Tečka, Zkratky čistě grafické (p., mil., mld., s. r. o., tzn., fa)).
    Typ 1: slovesa se základem zakončeným na -sť, -šť, -tř: oprosti/oprosť, roztříšti/roztřišť, opatři/opatř. V menší míře se dubleta vyskytuje u sloves na -zď, -dč, -č: brzď/brzdi, přesvědč/přesvědči, leč/léči.
    U některých sloves se tvary rozkazovacího způsobu neužívají, popř. se užívají velmi zřídka či ve vysoce stylizovaných kontextech. Je to dáno významem slovesa. Jen stěží lze totiž např. rozkázat cizopasníkovi cizopas, ohni popal, gumičce zpuchřej/zpuchři, jablku moučnať/moučnatěj či starci prošedivěj.


Kolísání mezi vzory „prosit“ a „sázet“

    Poznámka: Let's se někdy přestává pociťovat jako imperativ 1. osoby plurálu a nabývá funkce neměnné částice s výzvovou funkcí: I propose that we / you. Doklad o tomto funkčním přehodnocení jsou vazby, v nichž po let's následuje zájmeno, např. let's you and me do the dishes, let's us do the dishes. Ty a já umyjme nádobí. Tyto vazby mají velmi neformální, hovorový charakter a někteří mluvčí je nepovažují za přijatelné.
    Poznámka: Odpověď na rozkazovací větu závisí na jejím významu. Na rozkaz není třeba odpovídat verbálně, pokud je hned vykonán. Má-li být vykonán později, souhlas se vyjadřuje pomocí all right (v amer. angličtině O.K.) dobrá nebo yes se zdvořilostním vokativem, popř. yes, I will, např. Do your homework. – All right. / Yes, mum. / Yes, I will. Napiš úlohu. – Dobrá. / Ano, maminko. / Ano, napíši. Odmítnutí rozkazu se vyjadřuje pomocí I'm sorry I can't, s uvedením příčiny, např. I'm sorry I can't, I've left my textbook behind. Nemohu, zapomněl jsem si učebnici. Na nabídku a přání se odpovídá Thank you. Děkuji.


Užívání tvarů rozkazovacího způsobu

    Základní forma rozkazovací věty je imperativ 2. os. s nevyjádřeným podmětem, např. Write in block letters. Pište tiskacím. Keep off the grass! Nechoďte po trávě. Pay at the desk. Plaťte u pokladny. Imagine a large and very complex computer. (Moray 97) Představte si velký a velmi složitý počítač. (viz 8.83.2). Kromě rozdílů v pojetí 2. os. (viz 4.11) a vidové neutrálnosti anglického slovesa (viz 8.82.23) je mezi angličtinou a češtinou ve vyjadřování rozkazovacích vět imperativem v zásadě shoda. Ojediněle anglický imperativ odpovídá českému infinitivu, např. Shake before use (Před použitím zatřepat) nebo jednočlenné větě substantivní, např. Look out! Pozor! Mind the step! Pozor, schod! Větší rozdíly jsou ve vyjadřování některých významových odstínů imperativu (viz níže).Vedle základního typu rozkazovacích vět bez vyjádřeného podmětu se někdy vyskytují rozkazovací věty s vyjádřeným podmětem. Vyjádření podmětu v rozkazovací větě je příznačné pro živý rozhovor. Mluvčí tím chce adresáta zain

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00