Jak na věc


psychologické testy pro řidiče zdarma

V současné době existuje v psychologii pět hlavních proudů:

    Zjišťující (explorační) metody –slouží ke sběru dat, využívají různých technik např. explorační rozhovory, dotazníky, testy apod. Mezi explorační metody patří:
    Psychopatologie se zabývá chorobnými změnami psychických jevů vycházejících z nejrůznějších příčin neurologických, endokrinologických či společenských.
    Poradenská psychologie se zabývá školním, výchovným, profesním a manželským poradenstvím.
    Hlubinná psychologie-zabýváse psychoanalýzou(rozborem duše), zkoumá podvědomí. Zahrnuje v sobě klasickou psychoanalýzu (Freud), analytickou psychologii (Jung), individuální psychologii (Adler) a neopsychoanalýzu (Fromm).
    Psychodiagnostické metody – soubor metod postihujících úroveň vývoje člověka, vlastnosti jeho osobnosti, jeho aktuální stav, přítomnost symptomů a syndromů, potenciální možnosti dalšího rozvoje. Využívají se např: výkonové testy, testy osobnosti, rozhovor, pozorování, analýza slovních projevů, rozbor výsledků činností apod.
    Pozorování- sledujeme člověka , jeho projevy bez záměrného zásahu psychologa a zaznamenáváme je. Pozorování můžeme dělit na metodu


Dějiny psychologie a psychologické směry:

    V průběhu vzniku psychologie jako vědy se byl předmět psychologie určován různě. V období, kdy bylo psychologické myšlení závislé na filozofii, se za předmět psychologie považovala duše. V minulosti chápali duši jako oživující princip. Ztotožňovali ji s dechem, krví nebo míchou. Teprve později se prosazovalo pojetí na těle nezávislé duše. Současná psychologie má sice ve svém názvu „psyché“ (duše), ale ve svých teoriích se pojmu duše vyhýbá. Se vznikem vědecké psychologie se předmětem psychologie stalo studium psychických procesů, stavů a vlastností. Psychologie se stala empirickou vědou (vychází ze zkušeností).
    c) hlasové chování- odpovídající myšlení (myšlení je nehlasné mluvení)
    Za zakladatele psychologie je považován Aristoteles podle jeho spisu O duši. Ve vývoji tzv. předvědecké psychologie, kdy byla součástí filozofie (až do 19. století), rozlišujeme dvě etapy vývoje: v první etapě byla chápána jako nauka o duši
    Behavioristé přeceňovali roli učení a výchovy a neuznávali vrozené psychické dispozice. Pokládali chování za sled naučených odpovědí. úkolem psychologie je podle nich zkoumat jen vnější reakce, tj. chování. Vnitřní stavy do psychologie nepatří, protože nejsou přístupny objektivnímu vědeckému zkoumání.


Metody výzkumu v psychologii:

    Behaviorismus- (z anglického behavior=chování) psychologii chápe jako vědu o chování. Ztotožňuje duševno a vědomí s chováním. Vznikl na základě snahy opustit zkoumání subjektivních pocitů a zaměřit se na zkoumání chování člověka, které vykládá zejména jako reakce na podněty. Zakladatelem je Američan John B. Watson(1878-1958), který navazoval mj. na výzkumy ruského fyziologa I.P.Pavlova.. Watson rozlišuje trojí chování:
    Humanistická psychologie zdůrazňovala tvořivost osobnosti, vědomí a sebeuvědomování. Mezi zakladatele patří Abraham H. Maslow (1908-1970) a Carl R. Rogers (1902-1987)
    3.Sémantický diferenciál – slouží k měření významu různých objektů a jeho srovnávání (dotazovaný je požádán, aby popsal něco/někoho pomocí několika připravených škál, jejichž póly tvoří protikladná slova, např. moudrý 1 2 3 4 5 hloupý).
    Psychoanalýza se rozšířila v průběhu prvních desetiletí 20. století po celé Evropě a podstatně ovlivnila i sociální teorie v USA. Brzy pronikla i za hranice medicíny a psychologie a ovlivnila některé směry společenských věd a umění.
    Experimentální psychologie- do 2. poloviny 19. stol. spadají počátky vědecké psychologie, kdy v Lipsku založil německý fyziolog, psycholog a filozof Wilhelm Wundt (1832-1920) první experimentální laboratoř 1879. Ve své vědecké práci se orientoval na oblast poznávání duševních pochodů pomocí vědecké introspekce.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00