Jak na věc


psaní velkých písmen ulic

b) psaní názvů ulic, nábřeží, náměstí, domů atd. tvořených spojením 2. p. obecného jména a 2. p. jména vlastního

    Jde především o dokumenty, v jejichž názvech se vyskytují výrazy jako vyhláška, smlouva, nařízení, řád, zákoník atp. I tady je zapotřebí rozhodnout, zda daný název v konkrétním textu považovat za jméno vlastní, nebo obecné. Záleží na tom, co jimi chceme vyjádřit. Pokud máme na mysli jejich obsah, tj. o čem jsou, co popisují, vykládají, upravují, kterou oblast řídí (např. podle zákoníku práce se dovolená smí čerpat ..., současný obchodní zákoník blíže neurčuje ...), pak fungují jako jména obecná a měla by se psát s malým písmenem. Jestliže však z nich citujeme (nebo se odvoláváme na jejich formulace) s uvedením konkrétních bibliografických údajů, např. podle § 14 odst. b Zákoníku práce je v rozporu..., už jde o vlastní jméno dokumentu, a tudíž je namístě písmeno velké.
    Nová PČP rozšířila okruh institucí a organizací s psaním velkého písmene v oficiálním názvu. Tím vymizely jisté anomálie (např. dříve se doporučovalo: Obvodní národní výbor v Praze 4, ale obvodní soud v Praze 4, Jednotné zemědělské družstvo v Černovicích, ale základní škola v Černovicích, kdežto dnes: Obvodní úřad v Praze 4, Obvodní soud pro Prahu 4, Obecní úřad v Černovicích, Základní škola v Černovicích). Pedagogické fakulty se měly psát s velkým písmenem jen tehdy, jestliže fungovaly jako samostatná vysoká škola (Pedagogická fakulta v Hradci Králové, ale pedagogická fakulta Univerzity Karlovy). Nyní se i fakulty jako součásti vysokých škol píšou s písmem velkým (Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Fakulta elektrotechnická ČVUT). Nově bylo zavedeno psaní velkého písmena u oficiálních názvů ministerstev, např. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.


4. Zkratky pro akademické tituly

    U pojmenování, u nichž je třeba zvážit, zda plní funkci vlastního, nebo obecného jména, je třeba brát na zřetel, že hranice mezi vlastním a obecným je propustná a často ne zcela jasně vymezená. A ne všichni uživatelé ji proto dokážou bezpečně určit. Tím se pochopitelně objevuje variantní způsob psaní. A tuto variantnost nelze rozhodně dešifrovat tak, že jeden z členů je správný a druhý chybný.
    Stejné pravidlo o psaní velkého písmene platí i pro předložková spojení s podst. jmény dům, lékárna, kavárna, restaurace atpod.: dům U Dvou slunců, restaurace Na Růžku, hospoda U Lípy apod.;
    a) Nejobvyklejší pojmenování organizací tvoří víceslovná pojmenování složená z přídavného jména (přídavných jmen) a jména podstatného, u nichž se píše velké písmeno u prvního výrazu (Okresní úřad (v Náchodě), Státní ústřední archiv, Slovanský ústav Akademie věd České republiky, Komerční banka, a. s., atd.). Totéž pravidlo je třeba uplatnit i u názvů organizací vzniklých sloučením dvou původně samostatných subjektů. Mezi ně patří např. Investiční a poštovní banka (sama tato banka však píše velké písmeno i u přídavného jména poštovní), Základní škola a městské osmileté gymnázium v Bruntále. Psaní velkého písmene i u výrazů poštovní a městský, pokud jde o organizaci jedinou, je zavádějící. Ti, kterým chybějí věcné znalosti, by mohli z této pravopisné podoby usuzovat, že jde o organizace dvě.


2. Psaní názvů organizací a institucí a jejich složek

    Co se týče názvů jednotlivých částí organizací (institucí), jako jsou rady, výbory, odbory, předsednictva, děkanáty, oddělení atp., nová PČP i v této oblasti zvětšila okruh pojmenování s velkým písmenem a v podstatě tak kodifikovala způsob psaní v úzu již delší dobu převažující. Např. podle starší kodifikace bylo namístě psát předsednictvo vlády, prezidium Akademie věd, ačkoli v praxi jsme se běžně setkávali s podobami: Předsednictvo vlády, Prezidium Akademie věd (a také Předsednictvo Prezidia Akademie věd) – a tento způsob psaní také nová PČP doporučují.
    Nutno podotknout, že někdy se někteří uživatelé češtiny nechávají ovlivnit způsobem psaní, který shledáváme především v reklamních textech, kde se to velkými písmeny jen hemží a v nichž je velké písmeno pro domnělé zdůraznění a upoutání pozornosti mnohdy přiděleno všem výrazům, např. Magnesia – Síla Přírodního Účinku; Korunní – Královna Minerálních Vod; Servis Automatických Praček.II. Pojmenování, která se mohou psát dvojím způsobem, a jejichž pravopisná podoba tedy závisí na tom, co označují. Jde převážně o pojmenování, u nichž je třeba rozhodnout, zda plní funkci vlastního, nebo obecného jména. V popředí neustálého zájmu jsou zejména tato pojmenování:


8. Psaní velkého písmena u zájmen Vy a Váš

    [18]Dotazy na velká písmena vznášejí z převážné části tzv. směrodatní, profesionální uživatelé češtiny.[5] Přitom lze pozorovat zřejmou souvislost mezi tazatelskými skupinami a povahou dotazu. Např. dotazy na psaní názvů organizací a jejich složek vznášejí především jejich pracovníci, s dotazy na psaní velkého písmena po dvojtečce se obracejí zejména sekretářky či zapisovatelky, na psaní velkého písmena pod obrázky a fotografiemi nebo v tabulkách jazykoví či techničtí redaktoři, na psaní názvů zahraničních institucí či pamětihodností v českém textu překladatelé atd.
    Druhý typ tvoří názvy (ulice, náměstí, ...) Sady pětatřicátníků, Alej svobody, u nichž by se velké písmeno mělo psát u prvního jména následujícího po výrazu ulice atp. vždy, u druhého jen tehdy, je-li jím jméno vlastní (Obec Ležáky).


9. Psaní velkého písmena po dvojtečce ve výčtech

    [29]PČP jsou závazná pouze pro školní výuku, pro ostatní uživatele mají formu doporučení. A v podstatě tedy záleží na každém z nás, zda tato doporučení bude akceptovat, či nikoli. Nedodržování (kterékoli) pravopisné normy (a vlastně se to týká jazykových norem všech) nelze nijak legislativně sankcionovat. Trest se může dostavit např. v podobě snížení společenské prestiže či reputace, ať už jde o jednotlivce, nebo instituce. Přitom velmi záleží na tom, ze které pravopisné oblasti chyba pochází. Některá „padne do oka“ ihned, vyvolá pohoršení, jiná se přejde bez povšimnutí. Do první kategorie bezesporu patří chyby v psaní i – y (zvl. v kořenech slov, v koncovkách jmen a příčestí), z oblasti velkých písmen snad jevy zcela základní (Jan, Novák, Morava, Vltava, Beskydy, Sněžka) a už ne určitě chyby uvedené o pár řádek výše nebo chyby jako Vinohradské divadlo, Libeňský zámeček, sídliště Svobody, zkratky Prof., Doc. a naopak ing., pokud jde o zkratku oficiálního titulu, s Fel
    Není neobvyklé, že oficiální název se nahrazuje spojením přivlastňovacího nebo ukazovacího zájmena a podstatného jména tvořícího základ oficiálního názvu: v našem úřadě, členové tohoto úřadu. V tomto případě již nelze mluvit o (zástupném) vlastním jménu, a proto je vhodnější (i častější) zvolit písmeno malé.
    Pravidelně se opakují i dotazy na to, jak nakládat s názvy jako eidam, favorit, rama, sauvignon. Totéž se vztahuje i na pojmenování večerníček, sportka, inter[26]net atd. I v této oblasti je nutno rozlišit, zda název v daném kontextu vystupuje jako vlastní jméno, nebo obecné (a ne vždy je to bohužel možné lehce poznat).[8]


1. Psaní názvů ulic, nábřeží, náměstí a dalších veřejných prostranství

    Dvojí skutečnost mohou vyjadřovat i výrazy Žid (příslušník národa) – žid (příslušník náboženského vyznání), Cikán (příslušník národa) – cikán (ve smyslu antropologickém).[10] Podobně rozlišujeme: Nový rok (= 1. leden) – nový rok (následující rok), proto bychom měli přát šťastný nový rok, Ježíšek (malý Ježíš, Štědrý den, večer) – ježíšek (vánoční nadílka), Země, Měsíc (jako hvězdářský termín) – jinak země, měsíc atp.


O psaní velkých písmen (Na pozadí poradenské počítačové databáze)

    Při rozboru všech telefonických dotazů v jazykové poradně zachycených za šest měsíců roku 1986[1] se ukázalo, že polovinu z nich pokrývají dotazy pravopisné a z nich pak největší podíl (31 %) připadá na psaní velkých písmen. Poradenská počítačová databáze vykazuje tento podíl ještě vyšší. Do 30. 6. 1999 v ní bylo uloženo 584 záznamů[2] o pravopisných dotazech, přičemž oblast psaní velkých písmen zahrnuje 275 (47 %) – 174 je písemných a 101 telefonických. Rozdíl mezi oběma druhy záznamů spočívá v tom, že telefonický tvoří jeden dotaz (resp. dotaz na jednu třídu jevů), kdežto písemný obsahuje často dotazů více (např. záznam č. 1731 tvoří 6 dotazů na různorodé jevy). Druhý rozdíl tkví v tom, že telefonické dotazy jsou archivovány výběrově:[3] zařazovány jsou jen dotazy nerutinní povahy[4] (např. rok Opice, tančící dům, Korea – země klidných rán, sametová revoluce, Čecháček, Rusák, Amík, zlatý dukát České republiky, barbína, slapské jezero, ...). Zařazované telefonáty mnohdy př
    Na závěr lze konstatovat, že díky počítačové databázi můžeme mít neustále aktuální a k tomu rychle dostupný přehled o tom, kterých jevů se dotazy týkají nejvíce, i o dotazech nových, vyvolaných novými komunikačními potřebami (např. již zmíněný i(I)nternet, město Poděbrady ve významu právnické osoby). Díky dotazům opakujícím se (a to u psaní velkých písmen není neobvyklé) poskytuje databáze i odpovědi již hotové, nebo alespoň podklady pro ně. A mnohé z nich pak slouží jako vodítko pro řešení pravopisné podoby pojmenování analogických. V neposlední řadě poskytuje i inspiraci námětů – spolu se širokou škálou příkladů, rozčleněných jak tematicky, tak uživatelsky – zejména pro přednáškovou a popularizační činnost.


3. Psaní zkratek akademických titulů

    Odchylky, s kterými se v této pravopisné oblasti každodenně setkáváme, je třeba hodnotit střízlivě, uváženě. Některé chyby jdou na vrub nepřijetí nové kodifikace, mnohý způsob psaní jednotlivých názvů je však v rozporu i s PČP z r. 1957. Např. ani podle PČP z r. 1957, ani podle PČP by se nemělo psát Dům u Hybernů, nýbrž dům U hybernů (1957), nebo dům U Hybernů (1993). Stejně např. nikoli čtvrtý Mezinárodní varhanní festival (ale: Čtvrtý mezinárodní varhanní festival).


7. Názvy společenských, kulturních, sportovních apod. akcí

    Pravopisné zásady řídící tuto oblast nejsou rozhodně jednoduché, ale naopak velmi rozmanité, pro různé jevy odlišné. Uživatelé češtiny musejí mít např. zažitá pravidla, u kterých názvů, jež neoznačují pouze jedinou osobu, věc či jev, se píše velké písmeno (Jan, Novák, Čech, Moravan), u kterých pouze malé (hegelovec, františkán) a u kterých je volba počátečního písmena závislá na významu (Žid – žid, Sparťan – sparťan). Složitost této pravopisné oblasti lze dokumentovat i tímto příkladem: U některých typů pojmenování při inverzním slovosledu zůstává velké písmeno vždy u prvního slova (Česká republika – Republika česká, Kralická bible – Bible kralická), kdežto u jiných nikoli (Středozemní moře – moře Středozemní, Vodičkova ulice – ulice Vodičkova). PČP taxativní výčet pojmenování, u nichž obrácené pořadí vyvolává změnu v psaní velkých písmen, nedávají. Lze je vystopovat díky příkladům. Tato zásada se týká těchto pojmenování: států a jejich území (Česká
    [8] Zjistila jsem, že jde o tematiku velmi problematickou, danou složitostí tohoto typu pojmenování a hlavně jeho fungování v konkrétních textech, a proto jsem se rozhodla věnovat jí samostatný příspěvek.
    Zvláštní skupinu tvoří názvy, které běžně fungují jako obecné (obecní, městský, okresní, ... úřad, základní škola, okresní soud, zastupitelstvo) a které se stávají vlastními až na základě nějakého dalšího určení. Zpravidla jím bývá název obce a ulice s číslem popisným, u některých jen obce, u některých pouze udání toho, pro jakou oblast jsou určeny, např. Krajský soud pro Prahu-západ.


a) tvořených předložkovým spojením

    Mezi těmito názvy jsou ty, které píšeme s velkým písmenem vždy: Velká kunratická (běžecký závod), Pražské jaro (hudební festival) apod. Názvy, které pouze naznačují druh, např. zimní olympijské hry, mistrovství světa v kopané, mezinárodní filmový festival mohou být považovány za vlastní, pokud jsou doplněny buď místem konání (např. Zimní olympijské hry v Naganu, Mistrovství světa v kopané ve Francii), nebo časovým údajem (např. XX. (Dvacáté) zimní olympijské hry).


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00