Jak na věc


psaní velkých písmen ulic

a) tvořených předložkovým spojením

    Na závěr lze konstatovat, že díky počítačové databázi můžeme mít neustále aktuální a k tomu rychle dostupný přehled o tom, kterých jevů se dotazy týkají nejvíce, i o dotazech nových, vyvolaných novými komunikačními potřebami (např. již zmíněný i(I)nternet, město Poděbrady ve významu právnické osoby). Díky dotazům opakujícím se (a to u psaní velkých písmen není neobvyklé) poskytuje databáze i odpovědi již hotové, nebo alespoň podklady pro ně. A mnohé z nich pak slouží jako vodítko pro řešení pravopisné podoby pojmenování analogických. V neposlední řadě poskytuje i inspiraci námětů – spolu se širokou škálou příkladů, rozčleněných jak tematicky, tak uživatelsky – zejména pro přednáškovou a popularizační činnost.
    Není neobvyklé, že oficiální název se nahrazuje spojením přivlastňovacího nebo ukazovacího zájmena a podstatného jména tvořícího základ oficiálního názvu: v našem úřadě, členové tohoto úřadu. V tomto případě již nelze mluvit o (zástupném) vlastním jménu, a proto je vhodnější (i častější) zvolit písmeno malé.


7. Názvy společenských, kulturních, sportovních apod. akcí

    Co se týče názvů ulic, chtěla bych připomenout ještě dva typy, jejichž způsob psaní sice žádných změn nedoznal, ale na které dotazy občas přicházejí. První z nich zahrnují názvy tvořené dvěma přídavnými jmény (Malá Štěpánská). Velké písmeno u obou jmen (Nová Hradební, Dolní Česká) by se mělo psát tehdy, jestliže se druhým rozšířil název již existující (alespoň v minulosti), tj. předpokládá existenci ulice Hradební, Česká. Zatímco malé písmeno by se u druhého příd. jména (Nová hradební) mělo psát pouze tehdy, jestliže ulice Hradební neexistuje (nebo nikdy neexistovala). Jak vidno, při psaní tohoto typu je nutno se opřít o reálie, které však ne vždy jsou dostupné, a proto bychom měli být i k nenáležité pravopisné podobě, jíž se pisatelé neznající názvy dané obce dopustí snadno, tolerantní. (Přimlouvala bych se za to, způsob psaní sjednotit, a to ve prospěch velkého písmena u obou adjektiv.)
    Z PČP vyplývá, že je především třeba dodržovat relaci mezi velkým (malým) písmenem a interpunkčním znaménkem, tzn. pokud zvolíme malé písmeno, měli bychom jednotlivé body výčtu končit čárkou, pokud písmeno velké, tak tečkou. První způsob je obvyklý u výčtů, jejichž jednotlivé body tvoří nevětné celky, druhý u výčtů, jejichž jednotlivé body obsahují více větných celků. Je možno použít ještě jednu kombinaci: malé písmeno + středník, a to zejména při střídání větných [27]a nevětných spojení. Vhodná je přitom taková úprava, v níž všechny body výčtu začínají stejným písmenem (důsledně velkým, důsledně malým).


1. Psaní názvů ulic, nábřeží, náměstí a dalších veřejných prostranství

    [28]U většiny pravopisných jevů volí pisatel, pokud si není náležitou podobou jist, maximálně mezi dvěma způsoby psaní, navíc pravopisné zásady lze uplatňovat velmi často mechanicky (jisté výjimky se pochopitelně najdou, vedle interpunkce jmenujme psaní předpon s(e)-, z(e)- nebo psaní -i, -y v příčestí minulém). V oblasti velkých písmen však lze nejednou dané spojení napsat i několika způsoby, např. u spojení DIVADLO U HASIČŮ je možno zvolit – na pozadí významu a příslušného kontextu – několik pravopisných podob. Podobu divadlo u hasičů/Hasičů by měl pisatel užít, pokud nejde o žádný oficiální název divadla, oficiální název by pak šlo napsat třemi způsoby: Divadlo U Hasičů (pojmenování podle názvu ulice), Divadlo u Hasičů (podle příjmení), Divadlo u hasičů (předložkové spojení jako celek není vlastním jménem). (O psaní názvů divadel připravuji článek.)


O psaní velkých písmen (Na pozadí poradenské počítačové databáze)

    [29]PČP jsou závazná pouze pro školní výuku, pro ostatní uživatele mají formu doporučení. A v podstatě tedy záleží na každém z nás, zda tato doporučení bude akceptovat, či nikoli. Nedodržování (kterékoli) pravopisné normy (a vlastně se to týká jazykových norem všech) nelze nijak legislativně sankcionovat. Trest se může dostavit např. v podobě snížení společenské prestiže či reputace, ať už jde o jednotlivce, nebo instituce. Přitom velmi záleží na tom, ze které pravopisné oblasti chyba pochází. Některá „padne do oka“ ihned, vyvolá pohoršení, jiná se přejde bez povšimnutí. Do první kategorie bezesporu patří chyby v psaní i – y (zvl. v kořenech slov, v koncovkách jmen a příčestí), z oblasti velkých písmen snad jevy zcela základní (Jan, Novák, Morava, Vltava, Beskydy, Sněžka) a už ne určitě chyby uvedené o pár řádek výše nebo chyby jako Vinohradské divadlo, Libeňský zámeček, sídliště Svobody, zkratky Prof., Doc. a naopak ing., pokud jde o zkratku oficiálního titulu, s Fel
    V delších textech se víceslovné vlastní názvy většinou užívají opakovaně, a pak se různě zkracují, a proto se setkáváme i s dotazy, jak tyto zkrácené názvy psát. Nejběžnější je zkrácený název jednoslovný (Okresní úřad v Benešově → Úřad). Ten lze chápat jako zástupný, tj. plnící i nadále funkci vlastního jména, a psát ho pro[25]to s velkým písmenem. Užití velkého písmene má tu výhodu, že čtenáři signalizuje, že nejde o jméno obecné (nejde o kterýkoli okresní úřad, ale jen o ten okresní, který sídlí v Benešově). Tentýž víceslovný název lze zkrátit i tak, že z oficiálního názvu se vypustí místní určení (Okresní úřad v Benešově → Okresní úřad). V obou případech je velké písmeno běžnější (malé však nelze označit jako chybné).


2. Psaní názvů organizací a institucí a jejich složek

    Na rozdíl od minulosti lze však pozorovat jednu odlišnost. Nová Pravidla totiž naznačují, že pro podstatné jméno inženýr existují dvě zkratky, jedna oficiální (Ing.), druhá neoficiální (ing.). A tak mnohé uživatele češtiny zajímá, co znamená (ne)oficiální zkratka a kdy kterou použít. Tuto dichotomii lze odvodit vymezením textů, ve kterých je užití oficiální zkratky namístě. Sem zařadíme všechny úřední dokumenty a písemnosti (občanský průkaz, pas, pracovní smlouva, dohoda o provedení práce, ...), v nichž bývá zkratka akademického titulu (a to pochopitelně ve své oficiální podobě) nedílnou součástí vlastního jména osoby. Při rozhodování, které písmeno zvolit, nám mohou napomoct zkratky pro jiné tituly. Jestliže dáme přednost (oficiálním) podobám PhDr., PaedDr. ..., tak bychom měli zvolit zkratku Ing., zkratce dr. by pak měla odpovídat zkratka ing. (pochopitelně, že psaní velkého písmene nelze tam, kde se upřednostňuje malé, chápat jako zásadní pravopisný prohřešek).
    Podle nových PČP se i jméno původem obecné (a to i když je místo něj užita zkratka) píše s písmenem velkým, např. nábřeží Kapitána Jaroše, ulice Dr. Horákové, náměstí Bří Synků, ulice Sv. Anežky.


8. Psaní velkého písmena u zájmen Vy a Váš

    Ty tvoří názvy zahrnující v sobě podst. jména jako: závod, divize, oddělení, odbor, výbor, komise, útvar, rada, kancelář, ... Tady je potřeba rozlišit, jde-li o pojmenování samostatné instituce, např. Rada Evropy, Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání, Výbor dobré vůle, nebo o pojmenování jedné ze složek některé instituce. PČP podávají k psaní složek jen velmi obecné zásady. Velké písmeno doporučují psát u jednotlivých útvarů úřadů státní správy i orgánů zákonodárných, např. Odbor územního rozvoje Obvodního úřadu městské části Praha 6. S malým písmenem se mají psát méně samostatné a příležitostné složky. Hranice mezi menší a větší samostatností tu však vymezena není, a to jednoduše proto, že nějaké jednoznačné pravidlo stanovit nelze. Příklady uvedené v PČP nejsou pochopitelně vyčerpávající a na základě obecné poučky lze u některých názvů jen stěží rozhodnout, zda je možno přiřadit je k příkladům uvedeným v PČP (a psát je podle nich), nebo ne. Proto často u téhož typu pozorujeme
    Odchylky, s kterými se v této pravopisné oblasti každodenně setkáváme, je třeba hodnotit střízlivě, uváženě. Některé chyby jdou na vrub nepřijetí nové kodifikace, mnohý způsob psaní jednotlivých názvů je však v rozporu i s PČP z r. 1957. Např. ani podle PČP z r. 1957, ani podle PČP by se nemělo psát Dům u Hybernů, nýbrž dům U hybernů (1957), nebo dům U Hybernů (1993). Stejně např. nikoli čtvrtý Mezinárodní varhanní festival (ale: Čtvrtý mezinárodní varhanní festival).


3. Psaní zkratek akademických titulů

    Co se týče názvů jednotlivých částí organizací (institucí), jako jsou rady, výbory, odbory, předsednictva, děkanáty, oddělení atp., nová PČP i v této oblasti zvětšila okruh pojmenování s velkým písmenem a v podstatě tak kodifikovala způsob psaní v úzu již delší dobu převažující. Např. podle starší kodifikace bylo namístě psát předsednictvo vlády, prezidium Akademie věd, ačkoli v praxi jsme se běžně setkávali s podobami: Předsednictvo vlády, Prezidium Akademie věd (a také Předsednictvo Prezidia Akademie věd) – a tento způsob psaní také nová PČP doporučují.
    Problémy vyvolávají ty názvy, které mohou označovat různé skutečnosti. Např. je třeba odlišovat názvy městských částí od názvů, podle nichž své jméno získaly. Např. pražské sídliště Černý Most vděčí za své jméno mostu (Černý most), který se v dané lokalitě nachází, městská část Bílá Hora kopci (Bílá hora) známému bitvou v r. 1620, podobně i Červený Vrch (část Prahy) – Červený vrch (kopec). Dále sem lze zařadit ty názvy, u nichž bývají přítomny výrazy sídliště, město,[9] lázně. U nich se píše velké písmeno jedině tehdy, jsou-li součástí názvu, např. Sídliště Míru, Město Libavá, Lázně Bělohrad, naproti tomu sídliště Jižní Město, město Pelhřimov, lázně Teplice. K tomuto typu lze přiřadit názvy náměstí Míru, náměstí Republiky jakožto názvy náměstí a Náměstí Míru, Náměstí Republiky jakožto názvy stanic hromadné dopravy.


9. Psaní velkého písmena po dvojtečce ve výčtech

    U pojmenování, u nichž je třeba zvážit, zda plní funkci vlastního, nebo obecného jména, je třeba brát na zřetel, že hranice mezi vlastním a obecným je propustná a často ne zcela jasně vymezená. A ne všichni uživatelé ji proto dokážou bezpečně určit. Tím se pochopitelně objevuje variantní způsob psaní. A tuto variantnost nelze rozhodně dešifrovat tak, že jeden z členů je správný a druhý chybný.


b) psaní názvů ulic, nábřeží, náměstí, domů atd. tvořených spojením 2. p. obecného jména a 2. p. jména vlastního

    2. Při své poradenské činnosti a zejména pak při přednáškách jsem se setkala s tímto stanoviskem, které zastávají (někteří) právníci: Pokud v obchodním rejstříku je v oficiálním názvu dané organizace zapsaný název ulice podle původních pravopisných zásad, musí se tento způsob [20]psaní používat i nadále, neboť odlišný způsob psaní v textech právní povahy by mohl způsobit komplikace. Upřímně řečeno, nedovedu si představit, že by existovaly dvě organizace stejného jména, sídlící ve stejné ulici (např. NA POŘÍČÍ) se shodným číslem popisným a jediným jejich rozlišovacím znakem by mělo být velké, resp. malé písmeno u slova poříčí. Podobně tomu je, i pokud jde o přítomnost/nepřítomnost interpunkční čárky před zkratkou pro akciovou společnost či pro společnost s ručením omezeným za vlastním názvem. Z jazykového hlediska by se čárka měla psát, protože jde o přístavek. Podle právníků však její psaní záleží na tom, zda čárka je anebo není zanesena do obchodního rejstříku. Pokud se od zapsané pod
    Při řešení jednotlivých konkrétních dotazů nelze vždy vystačit s jednoznačnou určeností, tj. s opozity správný – nesprávný, náležitý – nenáležitý. Na rozdíl od jiných pravopisných jevů se škála hodnotících výrazů při odpovědích na konkrétní dotazy zmnožuje: je vhodnější, výhodnější, zřetelnější, výraznější, běžnější, obvyklejší použít podobu ..., což zároveň implikuje, že odlišný způsob nelze označit jako chybný. U této pravopisné oblasti bychom rozhodně nevystačili s běžným školským přístupem: hrubá – malá chyba.


4. Zkratky pro akademické tituly

    1. Na jazykovou poradnu se obracejí někteří z těch, kteří se seznámili s pozn. č. 2 na s. 42 akademického vydání PČP, vztahující se k psaní typu Na Můstku, a kteří z ní vyvozují, že je možno původní způsob psaní (tj. Na můstku) i nadále užívat. Přitom však přehlédli, že obsah této poznámky se týká úzce odborných textů. A tím se míní především ty, které objasňují etymologii jednotlivých pojmenování, zvláště z onomastiky neboli dílčí jazykovědné disciplíny zkoumající vlastní jména.
    [8] Zjistila jsem, že jde o tematiku velmi problematickou, danou složitostí tohoto typu pojmenování a hlavně jeho fungování v konkrétních textech, a proto jsem se rozhodla věnovat jí samostatný příspěvek.
    Pravidelně se opakují i dotazy na to, jak nakládat s názvy jako eidam, favorit, rama, sauvignon. Totéž se vztahuje i na pojmenování večerníček, sportka, inter[26]net atd. I v této oblasti je nutno rozlišit, zda název v daném kontextu vystupuje jako vlastní jméno, nebo obecné (a ne vždy je to bohužel možné lehce poznat).[8]


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00