Jak na věc


petr kolář fyzioterapeut ostr lhota

Čekejte prosím, jste v pořadí

    PV › Já si vzpomínám, to byl trapas spíš po vystoupení. Byl to úplně normální vzorovej trapas. Za mnou přišel jeden kluk, jak se s náma občas takhle někdo jako skamarádí, že někoho už zná, nebo se skamarádí rovnou s náma. No a ten kluk se vždycky jakoby ke mně měl, docela horlivě se takhle ke mně hlásil, podával mi ruku a nakláněl se ke mně. A já si myslel, že jak dneska i ty chlapi si dávaj jako ty pusy na tváře, jak se ťuknou těma spánkama, tak jsem myslel, že to jakoby chce udělat, protože vím, jak na nás vždycky s velkou přízní nastupuje. Tak jsem do toho šel a von uskočil, se lek, že to je nějaká moje iniciativa, nebo ho to překvapilo, prostě jsem si to špatně tu situaci vyhodnotil a ještě jsem pak, jak jsem měl trapnej pocit, blekotal: „Já jsem myslel, že to chceš.“ Tak to byl takovej normální trapas s takovym stálejším fanouškem.
    PV › Asi bych neměl nikoho jmenovat, protože myslím, že na nikoho nenavazuju, ale určitě spousta lidí, který jsem vnímal v podobnejch žánrech, mně museli ovlivnit nějak podprahově. Věci, který tady byly, který vlastně znám, a který se mi někdy líbily, tak vlastně všechny můžou na to mít nějakej mimoděčnej vliv.
    PV › Já myslím, že většinou dobře, těžko říct. Choděj na ty představení, a když už teď se ta rodina i moje nová rodina jako nasytily, tak posílaj svoje další známé, že to je jako někdo zná řezníka, nebo nějakýho fyzioterapeuta, tak to jako doporučuje těm známejm, tak mně zas doporučujou svý kamarády a ty choděj na představení vlastně už dneska místo rodiny. Takže voni to berou jako takovou konstantu, si myslím spíš.
    Po potvrzení formuláře Vám zašleme aktivační odkaz na Vaši e-mailovou adresu. Po kliknutí na tento aktivační odkaz bude Váš účet aktivovaný.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00