Jak na věc


půlnoční mše karlovy vary

Netopýr (paperback) (Harry Hole #1)

    Ulf totiž nejenže není chladnokrevný nájemný zabiják, on má problém zabít i v sebeobraně. Což mu proti profíkovi, který je mu na stopě, moc šancí nedává. Jeho femme fatale pak patří ke svérázné náboženské sektě, která má v kraji velké slovo. A samozřejmě i onen kraj je fascinující sám o sobě.
    Jo Nesbø se v románu Půlnoční slunce opět vrací do Norska sedmdesátých let minulého století a opět vzdává hold klasikům drsné školy – nebo aspoň její špinavější odnože, kde už dávno nejde o čistého detektiva ve zkaženém světě, ale o lidi chycené v pasti vlastních – a co hůř, cizích – rozhodnutí. Po čím dál překombinovanějších dobrodružstvích (slovo případy už se ani nezdá vhodné) Harryho Holea podobný přístup Nesbømu vyloženě prospěl.
    John Hanssen je nájemný vrah, který ještě před pár dny pracoval pro Rybáře. Ze seznamu spolupracovníků se dostal na seznam obětí proto, že se svým posláním zabijáka má tak trochu problém. I když ví, že utéct Rybářovi je téměř, ne-li zcela, nemožné, rozhodne se alespoň zkusit štěstí.


JO NESBO - PŮLNOČNÍ SLUNCE - RECENZE

    John Hansen alias Ulf je, co se lásky i života týče, prostě smolař. Potřeboval peníze a tak upsal duši ďáblu, drogovému bossovi Rybářovi. A protože byl na takovou práci moc velký dobrák, udělal chybu. Chybu, která mu vysloužila přední místo na Rybářově seznamu mužů určených k likvidaci. Johnovi se však na poslední chvíli jako zázrakem podaří uniknout. Úkryt najde v zapadlé norské vesničce mezi Laestadiány. Azyl mu poskytne půvabná Lea, dcera místního kazatele a matka zvídavého a roztomile ukecaného kluka Knuta. Na neurčitou dobu mu pronajme jejich loveckou chatu, dokonce mu půjčí i manželovu kulovnici, což Johnovy šance na přežití mnohonásobně zvýší. Postupně se mezi nimi vyvine úzký vztah a když pak přijde zpráva, že se při lovu tresek utopil Lein muž, začne John, toužit po normálním životě víc než kdy jindy....
    Ulf rozhodně není zlý člověk. A tak snadno udělá chybu, kterou Rybář nenechá bez povšimnutí a která se v prostředí mafiánů neodpouští. Z Ulfa-lovce se tak brzy stává kořist a chce-li si zachránit holý život, nezbývá mu nic jiného, než zmizet Rybářovi a jeho lidem z dohledu. Opuštěná lovecká chata kdesi za zapadlou vesnicí na severu Norska se na první pohled jeví jako dobrá volba, ale Ulf podvědomě tuší, že tak jednoduché to rozhodně nebude.
    Nechci utéci, tentokrát ne. Protože já to v sobě mám, jenom jsem nedostal šanci to zkusit. Vytvořit domov. Ale teď, když o tom uvažuju, se mi to líbí. Líbí se mi pomyšlení na bezpečí a předvídatelnost. Ano, jednotvárnost a monotónnost. Tyhle věci jsem vždycky hledal, jen jsem je nenašel. Prozatím. (str. 168–169)
    Mile překvapila i zvolená muzika. Monica Zetterlund, švédská jazzová zpěvačka, se svou něžnou písničkou Sakta vi gå genom stan (Pomalu procházíme městem), nebo Charles Mingus, americký jazzový kontrabasista, rozhodně stojí za poslech.


Pentagram (paperback) (Harry Hole #5)

    Letošní podzim se opět nese ve znamení knih Joa Nesbøho. Po úspěšném Synovi, který je jasným důkazem, proč tento autor patří ve svém žánru mezi naprostou špičku, přichází nyní nakladatelství Kniha Zlín s pokračováním volně navazujícího diptychu Krev na sněhu. V Půlnočním slunci se tak opět vydáváme do sedmdesátých let minulého století, ve kterém na čtenáře čeká výlet do drsného prostředí překupníků drog a mafie.
    Ten nás opět zavede do sedmdesátých let minulého století – na výlet do drsného prostředí Finnmarky, které se velmi rychle začne prolínat s neméně drsným prostředí drogové mafie. Spojujícím článkem obou knih není – jak by člověk u pokračování čekal – hlavní hrdina, ale postava mafiánského bosse Rybáře. V Půlnočním slunci se tedy nesetkáme s Olavem Johansenem z prvního dílu, o svůj příběh se s námi tentokrát podělí Ulf Hansen.
    Půlnoční slunce nie je pokračovaním krimi novely Krev na sněhu. Dokonca má asi o 50 strán viac. Ale opäť je zápletka v hlavnej postave, ktorá dostala od svojho šéfa úlohu, avšak splnila ju po svojom… a teraz je na úteku. Povedomé vám pravdepodobne budú aj mená Hoffmann a Rybář. Tým celá podobnosť končí.


Recenze knihy Krev na sněhu II - Půlnoční slunce

    Posledních pět stran jsem přečetla v takovém tempu, že by i Josef Váňa koukal. Už už to s naší sympatickou trojicí hlavních hrdinů vypadá dobře, ale to by nebyl Nesbo, aby vám poslední stránkou, odstavcem, větou nevzal vítr z plachet. Ulf, Lea a Knut míří k autu vstříc novému začátku. To nemůže dopadnout dobře, anebo ano?
    Zde přitom dochází k určitému kroku zpátky oproti minulé knize. Nesbøtotiž při vší úctě není žádný regionální spisovatel, který by měl hluboký vhled do duše Sámů a dalších obyvatel dálného severu. Jeho regionem je prostě a jednoduše Oslo – a je vcelku jedno, zda současné, nebo to ze sedmdesátých let. Jakkoliv byla proto první Krev na sněhu krátká, byla hutná – každý obraz a slovo přesně pasovaly a vytvářely dojem, že mají význam, že jsou v nejlepším slova smyslu reálné a celý svět díky nim doslova hmatatelný.
    Společně pak obě Krve na sněhu představují především důkaz, že se Nesbø skutečně nemusí obávat konce Harryho Holea – a s ním ani jeho čtenáři. Naopak, nové cesty, kterými se vydává, jsou nadmíru lákavé.


Půlnoční slunce (Krev na sněhu #2)

    Nejprve na jaře přišel trochu jiný Jo Nesbø. S krátkým příběhem a 5 důvody proč číst. Nastupující díl Krve na sněhu nese větší titulek Půlnoční slunce, aby bylo trochu znatelné, že obě vyprávění nemají spolu tolik společného. Spojitost se překrývá jen v mafiánské duši postavy Rybáře. Upíše se mu svou krví John Hansen, jenž svým chováním zamotá svůj budoucí osud. Zapříčinil chybu v prácičce pro Rybáře a vysloužil si trest likvidace jeho osoby. Když jsem si celý příběh znovu odvyprávěl před psaním tohoto článku, došlo mi, že Půlnoční slunce nemá téměř žádné překvapení nebo nesdělitelný závěr. Jakoby vše plynulo příliš rychle, přesto s mírným náznakem, že Nesbův styl je blízko.
    Ulf je podobně jako nájemný zabiják Olav obětí skutečnosti, že není tak krutým parchantem, jak si jeho okolí myslí. Vlastně na rozdíl od Olava, který se coby zabiják cítil užitečný, není parchant vůbec. Prostě potřeboval peníze na léčbu dcerky. A když si Rybář, šéf osloského drogového podsvětí, špatně vyložil okolnosti úmrtí jednoho pochybného dealera, tak Ulf raději mlčel. Získal tím pověst nekompromisního zabijáka a stálý příjem. Jenže na léčbu to pořád nestačilo. A tak Rybáře podrazil. A Rybář na to přišel...
    Půlnoční slunce přináší hutný příběh, zasazený do nádherné a divoké přírody severu Skandinávie. Příběh, v němž nechybí láska, zrada či pohledy do minulosti, které nám postupně objasňují Ulfovo jednání a dokreslují tak celý příběh. Půlnoční slunce zkrátka má vše, co se mi na novém stylu Joa Nesbøho líbí. A už teď se těším, co si pro mě připraví pro příště.


Recenze: Nesbø se vrací k hrdinům, kteří krvácí na sněhu. Bez Harryho Holea mu to svědčí

    Bodystocking půlnoční touha, velmi sexy erotické bodystocking s otvorem mezi nohama a také na zadku, erotické černé bezešvé bodystocking za velmi dobrou cenu, bodystocking bez rukávů, bodystocking se špagetti ramínky. Bodystocking je z černého poloprůhledného tylu, na těle vypadá velmi svůdně a používá se na svádění, materiál je nylon a spandex. Bodystocking je velmi pružné, dobře roztažné a nabízené jen v jedné univerzální velikosti. Bodystocking půlnoční touha u obleč se sexy za nejnižší cenu.
    Krev na sněhu od krále severských detektivek Jo Nesba mě naprosto odrovnala a tak jsem si nemohla nechat ujít její pokračování s názvem Půlnoční slunce.
    Jako místo úkrytu si vybere oblast Finnmarky, nejsevernější možné místo, které lidé z jihu nenavštěvují skoro nikdy. Místním se představí jako Ulf, lovec bělokurů. Lovec, který nemá ani vlastní zbraň a o bělokurech toho ví asi tolik, co místní obyvatelé o nočním životě v Oslu.
    Na dalekém severu Norska, ve Finmarce, se nachází zapadlá vesnička, do které právě dorazil cizinec. Říká si Ulf a tvrdí, že přijel z Osla na lov bělokurů. Jenže malému Knutovi – a dost možná i jeho čerstvě ovdovělé matce Lee a vůbec všem ostatním – je jasné, že tady něco nehraje. Vždyť ten Ulf ani nemá pořádnou pušku. A přesto na mrazivém severu právě začala lovecká sezona – která se ovšem ani v nejmenším netýká bělokurů...


Jo Nesbo jako ikona moderní krimi

    Děj je umístěn do sedmdesátých let minulého století, takže se obejde bez mobilů, GPS navigací, počítačů a jiných moderních vymožeností. Bohužel, i v té době kvetl obchod s drogami. Hlavním hrdinou je Jon Hansen, nájemný zabiják proti své vůli. Nikdy nikoho nezabil, a právě proto musí utíkat před tím, kdo si jej najal na odstranění jednoho dlužníka. Drogový král Rybář totiž podvody nepromíjí a ve smrt člověka uvěří teprve, až vidí jeho mrtvolu.
    Ulf se sbližuje s čerstvou vdovou Leou, s jejím synem Knutem, se Sámem Mattisem, který pálí kořalku a současně je jedním z místních oddávajících... zvláštní lidé ve zvláštním kraji...
    Druhý díl minisérie Krev na sněhu norského autora Joa Nesbøho (*1960) s českým názvem Půlnoční slunce vydalo nakladatelství Kniha Zlín. Opět jde o nezvykle útlou knihu jako u prvního dílu a opět v něm nepotkáte svérázného policistu Harry Holea.
    Za připomenutí stojí dialogy. Především dialogy Ulfa s chlapcem Knutem. Připomínají mistra krátkých dialogů Ernesta Hemingwaye (Povídky). Tentokrát se rozhořela také love story a proč ne, celé to do sebe pěkně zapadá.
    "Mlčky přikývla."To musí být hezké, mít někoho tak rád", pronesla. "Myslím, jako se mají rádi ti dva v písničce.""Láska netrvá věčně.""To nemůžete vědět."


Dotaz k produktu Půlnoční slunce

    Takže se opět zadařilo, důmyslné a spletité situace vystřídal prostý příběh a Jo Nesbø dokázal, že jeho fantazie, spojená s vynikající formou a vydařeným obsahem, je téměř bezbřehá ve velkých i malých příbězích.
    V jistém ohledu připomíná Půlnoční slunce třetí holeovský román – Červenku. I v ní sáhl Nesbø po motivech, prostředí a čase, které mu nebyly zcela vlastní (konkrétně otázka norských vojáků bojujících po boku wehrmachtu). A i v Července bylo jasné, že Nesbø danou problematiku zvládá dostatečně na to, aby podpořil působivý příběh ze současnosti, ale rozhodně by se neměl pokoušet konkurovat autorům, kteří mají druhou světovou válku za domácí půdu.
    Snadný krátký příběh pro většinu čtenářů na jeden večer vyplní vhodně volnou chvíli. Najdeme v ní stejné rysy jako ve vydání Krev ve sněhu I. V úvodu jsem zmínil, že děj plyne bez překvapení, čemuž hraje pro svižnost vyprávění. Na závěr nenastane zklamání, nýbrž pocit z dobré jednohubky a chuť vrátit se ke známému Jo Nesbø, ať už máte rádi kteroukoli z jeho předchozích knížek. Při pohledu na hodinky si uvědomíte, že před spaním máte ještě čas alespoň načít takový příběh.


Přečetl jsem: Jo Nesbø – Půlnoční slunce

    Pokud jste si však u Nesbøho knih libovali v popisech násilí, budete tentokrát trochu zklamání. Násilí zde samozřejmě je, ovšem rozhodně nehraje prim a ani tak důležitou roli, jako tomu bylo u Harryho Holea. To však neznamená, že by Půlnoční slunce bylo nějak ochuzené. Je sice jasné, že se najde řada čtenářů, kteří druhý díl Krve na sněhu odsoudí stejně jako první knihu. Na druhou stranu je z tohoto diptychu cítit, že Nesbø jej nepsal ve snaze zavděčit se všem čtenářům a vytvořit tak další bestseller, ale spíše sám sobě pro radost. Navíc zde mohl použít některé nápady, které se k Harrymu Holeovi prostě nehodili a bylo by škoda je nechat jen tak ladem.
    Stejně jako v předchozím případě, i v Půlnočním slunci se čtenáři mohou těšit na hutný příběh, ve kterém nemalou úlohu sehrává láska, stejně tak jako pohledy do minulosti, které vysvětlují hrdinovo jednání. Díky tomu zde získáváme další spojnici mezi oběma knihami, jelikož podobně autor pojal i Krev na sněhu.
    Je pravda, že první díl Krve na sněhu přijali čtenáři poněkud rozpačitě. Ostatně, co se týče rozsahu, se tato kniha rozhodně nemohla s předchozí Nesbøho tvorbou nijak rovnat. Bude tedy zajímavé sledovat, jak si pokračování u čtenářů povede, jelikož rozsah a téma této knihy je opravdu podobné jako u předchozího dílu.


Jo Nesbø Krev na sněhu II – vrah, který nevraždí a utíká

    Co jedničku a dvojku Krve na sněhu kromě podobného přebalu obou knih spojuje? Děj odehrávající se v Norském království v 70. letech minulého století, boss osloského podsvětí, co si nechává říkat Rybář (kromě drog, štětek a vražd se opravdu věnuje vedení vlastní rybárny) a dva chlápci, kteří se bohužel pro ně, tak nějak náhodou přimotali k Rybářově partě. Knihy se dají číst jako samostatné povídky, takže pokud máte v rukou jako první Půlnoční slunce, nemusíte se bát, že budete o něco ošizeni. Naopak. Knihu doslova smlsnete za jednu volnou sobotu. Prostě se od ní neodtrhnete, dokud neotočíte poslední stránku.
    Hansenovi se podařilo uniknout před pronásledováním mafie. Schovat se v kostele, následně v horách u půvabné dcery kazatele Lei. Svobodný život a naděje beze smrti rozehraje vztah mezi hrdinou dnešního příběhu a jeho zachránkyní. Lei manžel se z mořské výpravy na lovu nevracel, až ho místní prohlásili za mrtvého. To je šance, jak začít s Hansenem nový život. Do doby než mu opět začne být v patách mafie z prvních stran knihy.
    První Krev na sněhu byla kratičká historka z osloského podsvětí, kde nechyběly vraždy, zrady, přestřelky... a kde tempo udával především svérázný hrdina, který díky poruše vnímání nepatřil zrovna k nejspolehlivějším vypravěčům. Volné pokračování mění radikálně prostředí i použité žánrové motivy, ale drží se základní výhody svého předchůdce – stále překvapuje.
    Před vlastní popravou utekl až za polární kruh. V oblasti, kde znají polární den a polární noc, se chce v zapadlé vísce ukrýt, přestože tuší, že je to marné. Na světě totiž není místo, kde by jej nenašli.


Jo Nesbø - box (6.-10. díl) (Harry Hole)

    Musím říct, že mě kniha opět mile překvapila. Ne tak svojí čtivostí – tu jsem očekávala –, ale hloubkou myšlenek, které na malé ploše nechává zaznít. Čtenář může přemýšlet nejen o tom, kde a jaká je vlastně hranice dobra a zla, ale například i o Boží existenci.
    Jon Hansen alias Ulf byl dealer s hašišem a skvělý vymahač dluhů. Ulf měl především dobré srdce a všechno to dělal, aby dokázal našetřit na nákladnou lečbu své malé těžce nemocné dcerky. Měl jedinou chybu. Jednou přišlo opravdu do tuhého a on nedokázal oddělat toho, koho měl. Zachránil mu život. Kdo ale teď zachrání Ulfa? Mladík pocházející z Osla se vydává na cestu přes celé Norsko (v zádech s bandou zabijáků největšího místního mafiána), aby našel spásu v nejsevernějším cípu země fjordů.
    Pro čtenáře se přitom nejedná o žádný problém. Je to čisté konstatování, v čem je Nesbø silný – a že rozhodně nepíše norskou verzi Posledního Laponce. Je tedy třeba vědět, co od knihy chceme. Půlnoční slunce je prostě rychle odsýpající příběh, který těží z šikovné hry s žánrovým schématem a z vnitřního konfliktu hlavní postavy „zabít a zachránit“ se vs. „nezabít a umřít“. A odehrává se v pohádkově krásných a volných kulisách Finmarky.


Spasitel (paperback) (Harry Hole #6)

    Možno to nie je kniha, ku ktorej by som sa chcela vrátiť alebo o ktorej by som hovorila i mesiac po dočítaní. Ale v tej chvíli, kedy som ju čítala, splnila účel na jedničku. Bavil ma príbeh, bavila ma záplatka, tie jemné milostné náznaky, i záver. Jo Nesbø je stávka na istotu a viem, že kedykoľvek budem mať náladu na dobrý krimi príbeh, on ho napísal.


Půlnoční slunce ve stínu realismu

    Autor opouští osloskou policii a policii vůbec a vydává se na cestu s hrdinou příběhu, který si říká Ulf a utíká před Rybářem a jeho lidmi, kteří ho mají zabít, protože svého šéfa lstivě podfouknul. Ví, že nemá šanci, protože Rybář vždycky najde to, co hledá. Útočiště objeví na dalekém severu mezi laestadiány, kteří jsou ve své víře velmi asketičtí a ovlivněni šamanismem. Tady potká Leu, která je kostelnicí a zároveň zvoní na kostelní zvony (zvonění hraje v příběhu důležitou roli), jejího desetiletého syna Knuta, nedostudovaného teologa Mattise a šamanku Anitu. Všechno to jsou postavičky velmi osobité a pro Ulfa velmi přínosné. Ten čeká v lovecké chatě u vesnice na své vrahy, bilancuje, pije a poznává své okolí přírodní i lidské. Pro zabíjení nemá vlohy, zbraň sice nosí, ale jakmile ji má použít, je v koncích. Naprosto se liší od chladnokrevného omezeného zabijáka Olava Johansena v Krvi na sněhu I. Ulf má rád alkohol. Pro pijáky všeho druhu má prostě Nesbø slabost. Dovede bravurně vylí
    Pokud se těšíte na nějaké dramatické vražedné scény, musím vás zklamat. Jistá míra násilí a napětí v knize samozřejmě je, ale tentokrát ustupuje víc do pozadí a větší důraz se tentokrát nachází na samotném příběhu a postavě Johna Hansena.
    Ulf to dobre vie. Vie, že po ňom idú Rybárovi ľudia. A v malej dedine, kde má vplyv prísne laestadiánske hnutie, je ako cudzinec veľmi nápadný. Takže to nebude mať vôbec ľahké. Bez zbrane, bez toho, aby niekoho poznal, unavený po dlhej ceste. Loviť nebude on, ako tvrdí miestnym. Lovený bude on.
    5. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. V Oslu začíná období prázdnin a dovolených a město zasáhla vlna letních veder. V jednom bytě nedaleko hřbitova Našeho Spasitele začíná…


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00