Jak na věc


o letadélko káně

BOHUMIL ŘÍHA O LETADÉLKU KÁNĚTI VESELÉ PŘÍHODY PEKELSKÝCH DĚTÍ A JEJICH PSA S MALÝM LETADLEM

    25 VYPRÁVĚNÍ ŠESTÉ o černém kastrůlku, který umožňuje dětem novou cestu na letiště si tak po čtrnácti dnech babička Kozelková dostala píchání do obou nohou. Padlo to na ni najednou, sotva nohy po světnici vlekla. Natožpak aby došla na letiště s obědem! A přece bylo jasné, že dědeček Kozelků jíst musí. Nemůže tam být hladem. Zavolala Anežku a prosila ji: Děvenko, dojdi na letiště s obědem. Dědeček už jistě vyhlíží tenhle černý kastrůlek. Jsou tam škubánky s prachandou a dědeček je tolik rád. Jejda, odvětila Anežka a zdvihla zvědavý nosík do výše, já tam dojdu i s kastrůlkem. Jdi, děvenko, jdi! Já bych tam došla sama, ale co mi ty nohy dneska dělají! A trefíš tam, děvenko? Já vím, rovnou přes kopec, a je tam dědeček v tom domě velkém, nebo v malém? ptala se Anežka. V tom malém, odpověděla babička, do toho velkého nechoď. Jsou tam eroplány. Těm rozumí jenom pan Hejduk a náš dědeček. Já se letadel bojím. Je to moc velká pyšnost. Člověk 24
    15 Konečně stály děti u vrat. Uviděly řadu letadel, která se skrývala v hangáru. Nejbližší z nich mělo vysoký podvozek a dívalo se na děti velmi přísně. Nehnulo se na něm nic. Ani vrtule, ani kolečko u podvozku. Vidíte? vydechl Vojta a hrnul se dovnitř. Jejda, řekla Anežka a běžela za ním. Počkejte, volal Pepíček šeptem, a když Vojta s Anežkou nečekali, utíkal s nimi také. Chtěl letadlo vidět zblízka. I na svoje kolo zapomněl. Kocijánek běžel dál než děti, které se před letadlem zastavily a prohlížely vrtuli. Kocijánek vlezl až pod letadlo a očichával kolečka podvozku. Když už měl očichávání dost, zdvihl zadní nohu a jedno kolečko pokropil. Potom přiklusal k dětem zpátky. Náhle se za dětmi ozval rachot a vrata hangáru se zavřela. Děti se lekly a Kocijánek zaštěkal. Co se stalo? Kdo přirazil vrata? Jak se děti dostanou ven? 14


Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

    14 kdyby ho viděla. Vzdychl si přitom nahlas, až se Anežka lekla. Co se ti stalo? Maminka sem z Pekel nevidí, viď? šeptal Pepíček. Ne, přece se nemůže dívat přes kopec. To je pravda, souhlasil Pepíček. Ulevilo se mu a na maminku za chvíli zapomněl. Děti došly k zadní stěně hangáru. Musely ho celý obejít, neboť vrata byla vpředu. Dozadu hledělo jen několik malých čtvercových oken. Hlavy dětí k nim nedosahovaly. Nemohly se proto podívat dovnitř. Vojta se psem Kocijánkem, Anežka a Pepíček obešli hangár. Nebylo je slyšet a snad je nikdo nespatřil. Nikde nebylo vidět ani človíčka. Jako by před chvílí všichni lidé z letiště odletěli. Děti šly spokojeně k vratům, jen Kocijánek měl uši vzhůru a tiše vrčel. Něco se mu nelíbilo. Vojta ho neslyšel. Chtěl už být honem honem u letadel, a tak se stalo, že si psa nevšiml. A to byla chyba, neboť psi někdy vědí víc než lidé.
    9 leskly a na hlavě mu stál každý vlas zvlášť. Pepíčku, kvíkala Anežka a obě ruce i malý nosík měla ve výšce. Pepíčku, štěkal pes Kocijánek, ale jeho ocasu se to netýkalo. Nesl si ho na zadku krásně vzhůru stočený jako hlemýždí ulitu. Co chcete? zeptal se Pepíček Slámů. Už ho z toho křiku začínaly brnět uši. Půjdeme na letiště! vyrazil ze sebe Vojta. Ne, na letiště se nesmí, zdráhal se Pepíček. Co tam je? Já jsem tam ještě nebyla. Anežka by byla šla na letiště hned. Dědeček Kozelků nás třeba vyžene, obával se Pepíček. Děda přece neslyší, musíme jít tiše, zašeptal Vojta. Jejda, šeptala Anežka, to je pravda! Dědeček Kozelků slyší jen málo. Musíme jít tiše! Pepíček Slámů se ještě chvíli zdráhal, ale slunce pěkně svítilo, začínaly


Další produkty se stejným parametrem

    49 Ale kdepak už byl Vojta! Palouček byl pěkně vysekán a mírně se svažoval dolů. Na pravé straně stál borový les, jinak věnčilo palouk husté křoví. Vojta v běhu vyskočil na kolo a fičel dolů jako vítr. Husy se před ním rozlétly, jako když do nich střelí, straky na smrku se rozkřičely. Na spodním konci palouku kolo vjelo do křoví. Vojta do něho zapadl jako do vody. Než se vydrápal ven a kolo zase vytáhl, přiběhl Pepíček a jen se mu brada třásla, jak se rozčilil. Nevěděl, jestli se má zlobit, nebo plakat. Jeho krásné kolo vjelo takovou rychlostí do křoví! Jistě se celé poškrábalo. Vojto, už ti kolo nepůjčím! křičel Pepíček zlostně a tahal Vojtovi řídítka z ruky. 48
    5 Když byly Anežce tři roky, přijela babička z vesničky Koniklec a znovu pomáhala u Tomešových. Maminka ležela v posteli a nechtěla vstávat. V síni stál nový kočárek. Anežka se do něho podívala, nadzdvihla barevnou peřinku, ale kočárek byl prázdný. Příštího rána se malá Anežka lekla. Někdo ve světnici plakal a malá Anežka hned poznala, že je to děťátko. Zprvu si nebyla jistá, jestli nekřičí ona sama, a proto se raději podívala do zrcátka. Ale tam se jí ukázala zavřená ústa. Anežka to tedy nemohla být. Anežko, pojď sem! volala babička a ukázala na bílou peřinku v kočárku. Narodil se ti bratříček. Kde je? vyhrkla Anežka a běžela ke kočárku. Opravdu, ležel tam černý panáček, který právě hrozně řval. Proč křičí? divila se Anežka. Nelíbí se mu v peřince, chce ven.


Bezplatná online poradna na dotazy, které vás zajímají

    6 Tak ho, babičko, pusťte, půjdem si spolu hrát. Děvenko malá, odpověděla babička, na hraní má tenhle křikloun dost času. Teď musí ležet. Ale Vojtíšek v peřince dlouho nezůstal. Byl to kluk jako brousek a ruce i nohy mu jen hrály. Rejdil s nima od rána do večera. Nejraději ze všeho jezdil. Nejprve na stoličce a potom na psovi Kocijánkovi. Ten se ovšem zlobil, že zároveň s Vojtou nemůže nosit krásně nakroucený ocas. Když byl Vojtíšek větší, vysazoval ho tatínek na vola Hulána, se kterým pracoval na Slámově poli. Vůl Hulán ucítil na hřbetě zalechtání, ale protože byl líný, ani se neohlédl. Jen tam hodil oháňku a zasáhl Vojtu rovnou do hlavy. Klouček se rozzlobil a nabil volovi pravou rukou. Vůl Hulán to skoro necítil, zato Vojtu pravá pěst silně bolela. Vojtíšek chtěl také létat jako čmelák nebo jako vrabec. Vylezl na plot a skočil dolů. Nic nepomohlo, že přitom mával rukama, jako by to byla křídla. Spadl do kopřiv a popálil se na nose. Lítáš jako naše stará husa, smála se Anežka. Jo, hu


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00