Jak na věc


nevidíme se přes hamachi

Přihlášení k odebírání newsletteru

    Doerr se v románu samozřejmě nemohl vyhnout ani otázkám existenciálním či otázce kolektivní viny. Na příkladu svých dvou postav ukazuje, že nahlížet na dějiny či válku černobílým viděním je opravdu nemožné. Autor stírá rozdíly mezi agresorem a utlačovaným, tedy Německem a Francií, a z románu jednoznačně vyplývá, že ve válce jsou si všichni rovni – každý voják i obyčejný civilista nese svůj podíl viny na válečné mašinerii, i když třeba nevědomě nebo z donucení okolnostmi. Po vstupu do armády si Werner uvědomí, čeho se jako člen Hitlerových jednotek dopouští, a dospěje k názoru, že jeho život vlastně vůbec nemá smysl. Za války umírá každý, pouze někdo dříve a někdo později, tedy i on se předem smiřuje s vlastní smrtí. Podobně přemýšlí i Marie-Laure, která postupně ztrácí své nejbližší a má pocit, že její smrt by vlastně byla vysvobozením, jelikož by konečně unikla z válečného pekla a znovu se setkala se svým otcem a strýcem.
    Samotný motiv hádanky, záhady, kouzla či hlavolamu je pro román velmi důležitý, a proto Světla, která nevidíme můžeme částečně zařadit k magickému realismu. Autor uvádí, že se inspiroval autory, kteří s prvky magického realismu pracují, například Michelem Tournierem, Cormacem McCarthym nebo Karen Russellovou. Již na počátku románu se setkáváme s příběhem o kouzelném kameni Moře plamenů, který se trochu podobá příběhům Tisíce a jedné noci. Vzácný drahokam, jenž zachránil život bornejskému princi, údajně ochrání každého, kdo ho u sebe nosí, ale sešle zkázu na celou jeho rodinu. Doerr tuto pověst do románu zakomponoval velmi šikovně, jelikož Moře plamenů je schováno ve zvláštním trezoru v přírodovědném muzeu, kde pracuje otec Marie-Laure, a právě on je ředitelem muzea nevědomky určen, aby kámen uschoval během evakuace a bombardování Paříže a odvezl ho pryč. Kletba spojená s drahokamem samozřejmě tak trochu předznamenává zápletku románu a udává jeho rámec.


Doerr, Anthony Jsou světla, která nevidíme

    Výše uvedená slova velmi dobře shrnují celý román, dokonce i autorův záměr. Doerrovi se povedlo napsat opravdu brilantní román s válečnou tematikou, kde však válečné drama nehraje prim. Spíše se snažil zachytit myšlenku, že každá doba má svá specifika, ale jisté věci a hodnoty, jistá „světla, která nevidíme“, zůstávají stejná, například potřeba lásky, mezilidská komunikace, schopnost smířit se se smrtí nebo potřeba vyhledávat či vyprávět příběhy. Právě potřeba sdělit příběh, který si zaslouží být odvyprávěn, z Doerrova románu přímo čiší. Tomuto talentovanému autorovi se povedlo v jednom románu skloubit válečné drama s prvky magického realismu, detektivní zápletku, rodinnou ságu, témata vědeckofantastické literatury a filozofickou úvahu. Autor působí jako sebevědomý a výborný stylista, čehož si čtenář všimne hned na začátku románu, tudíž je samozřejmě na místě pochválit i překladatele Jakuba Kalinu za velmi dobře odvedenou práci.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00