Jak na věc


nežádoucí účinky warfarinu

Diskuze : Zdraví : Gastroezofageální reflux

    Nežádoucí reakce po očkování je pozorovatelná změna zdravotního stavu způsobená předchozí vakcinací zvířete. Je důležité si uvědomit, že očkování samotné musí vždy způsobit v organismu očkovaného jedince nějakou reakci. Kdyby na vakcinaci tělo nijak nereagovalo, nedošlo by k žádné tvorbě postvakcinačních protilátek. Za ideálních podmínek očkování způsobí jen nepatrnou nebo velmi mírnou reakci.
    V závislosti na intenzitě reakce se může objevit průjem a zvracení, u koček zvracení a ztížené dýchání, nevolnost na sebe upozorňuje taky nápadným sliněním.
    Pro minimalizaci nežádoucích reakcí po očkování stačí málo. Každé zvíře by mělo být očkováno hlavně proti nemocem, které mu reálně hrozí, což záleží na jeho životním stylu i způsobu chovu. Zvíře musí být při očkování zdravé, mimo stres a zátěž a také schopné očkování. Relativní překážkou je trvalé oslabení imunitního systému, v tom případě jsou kontraindikované živé očkovací látky a použijí se inaktivované vakcíny. Úplnou překážkou je jen autoimunitní choroba, protože očkování může minimálně teoreticky příznaky autoimunitní nemoci zhoršit nebo způsobit opětovné vzplanutí.
    Očkování psů proti parvoviróze je naprosto zásadní preventivní úkon v chovu psů, který je velice spolehlivě chrání před nemocí zvanou parvoviróza psů....


Jak se bránit nežádoucím reakcím

    A nakonec nezapomeňte jakoukoliv změnu zdravotního stavu, o které si myslíte, že souvisí s předchozím očkováním, hlásit vašemu veterináři. I celkové, méně závažné reakce nejsou překážkou další vakcinaci, ale veterinář o nich musí vědět! Podání stejné značky vakcíny může příště způsobit ještě vážnější nežádoucí reakci. Ale když veterinář ví, že minule zvíře po očkování reakci mělo, není nejmenší problém učinit opatření: Změnit značku, očkování rozdělit a při jedné návštěvě očkovat třeba jen proti jedné nemoci nebo se společně s očkováním dají léky proti alergii a je to.
    Tato tkáňová reakce je většinou okem nepozorovatelná, ale někdy se v místě vpichu objeví uzlík či malá tvrdá boulička, která během několika málo týdnů zase sama zmizí. Častěji než u psů se tyto místní reakce objevují při použití inaktivovaných adjuvantních vakcín u koček, u kterých může být místo vpichu i bolestivé nebo oteklé. Nápadné místní reakce v podobě velkých tvrdých otoků v místě vpichu mohou doprovázet také očkování ovcí a zvláště pak koz proti klostridiovým infekcím.


Očkování králíků proti pasteurelóze

    Pokud se mluví o „reakci po očkování“, velmi často se tím myslí právě tento typ reakce. Je to vlastně prudká alergická reakce na podanou vakcínu. Alergenem může být tělo mrtvých bakterií v inaktivované vakcíně, ale častěji se jedná o alergii na nějakou pomocnou složku vakcíny, jako třeba na želatinu, která se v některých vakcínách používá jako stabilizátor, na určité konzervační látky či na bílkoviny pocházející z buněčných kultur používaných k výrobě vakcíny, jako je fetální telecí sérum. To je důvod, proč určitým psům může vadit konkrétní značka vakcíny a na „stejnou“ vakcínu jiného výrobce reakci nemají.
    Řešením nežádoucích reakcí na očkování není neočkovat. Vypadá to sice jako jednoduché a logické řešení, ale zvířata se očkují – a tak jsou chráněná – proti nemocem, které jsou mnohem častější a vedou ke smrti mnohem častěji než reakce po očkování. Tím mnohem častějším se myslí řádově. Nemoci, které jsou zvládnutelné vakcinací, způsobují neléčitelná, rychle probíhající onemocnění s hromadnými úhyny. Příkladem takových chorob je mor králíků nebo pseudomor drůbeže či holubů. U koček má podobný efekt panleukopenie, trefně označovaná jako mor koček. U psa je očkování proti vzteklině základním očkováním, které bylo zavedeno především pro ochranu lidí, protože kdysi to byl pes, ne liška, kdo byl hlavním hostitelem vztekliny a přenašečem této smrtelné nemoci na člověka. Psi se také očkují proti psince a parvoviróze, což je také obávaný zabiják.


Existuje přátelství mezi mužem a ženou?

    Nejhorší lokální nežádoucí reakcí je postvakcinační sarkom. To je záležitost týkající se pouze koček. Některé kočky reagují na tkáňové poškození v podkoží nepřiměřeně a výsledkem je nádorové bujení. Nejedná se přímo o reakci na vakcinaci jako takovou, u vnímavých koček může sarkom vzniknout také po injekci antibiotik nebo kortikosteroidů, zvláště těch déle působících. Použití inaktivovaných vakcín s adjuvanty v sobě ale nese vyšší riziko než při použití živých vakcín nebo tzv. subjednotkových vakcín, které také neobsahují žádné místně dráždivé látky.
    Po očkování vždy počkejte v dosahu veterinárního lékaře, třeba v čekárně, aspoň půl hodiny. Případná anafylaxe by se projevila kolapsovým stavem už během této krátké doby a pokud je veterinář nablízku, je nablízku i rychlá pomoc.
    U zvířat neexistuje žádné spojení mezi vakcinací a autismem, už proto, že zvířata netrpí autismem nikdy. Stejně tak není potvrzené žádné spojení mezi očkováním a vznikem autoimunitních onemocnění.
    Závažnější celkové nežádoucí reakce už nejsou způsobené jen „přirozeným“ bojem imunitního systému proti očkovací látce, ale jedná se o reakce hypersenzitivní, nadměrné a nepřiměřené.
    Občas se ale objeví reakce výraznější, nežádoucí. Nejčastěji se jedná o reakce lokální, pozorovatelné v místě vpichu: bolest, otok, tvorba bouliček či boulí. O dost vzácnější jsou reakce celkové, z nichž nejčastější jsou otoky obličeje a svědění.


Co by měl udělat majitel zvířete?

    Drůbež se často očkuje aplikací živé vakcíny na oční spojivku nebo hrubým sprejem. Proto se u nich nežádoucí reakce objevují jako lehké respirační onemocnění, kýchání, kašlaní nebo výtok z očí. Tyto reakce se objevují asi čtyři dny po vakcinaci a přetrvávají 4 – 6 dní.
    Nejvážnější hypersenzitivní reakcí a nežádoucí reakcí po očkování vůbec je tzv. anafylaxe. Dochází k prudkému poklesu krevního tlaku, šoku a kolapsu. Anafylaxe následuje většinou během několika minut po očkování. Tato reakce může být natolik závažná, že vede až k úhynu zvířete. Naštěstí něco takového je velice vzácné. UK Veterinary Products Committee uvádí výskyt anafylaxe u jednoho psa z 385 000 očkovaných psů a u jedné kočky z 555 000 očkovaných koček a samozřejmě jen malá část anafylaxí je tak zhoubná, že se zvíře nepodaří zachránit.
    U koček se riziko rozvoje postvakcinačního sarkomu dá omezit na minimum použitím vakcín bez obsahu dráždivých adjuvantů či aspoň aplikací na taková místa na těle, kde se případné nádorové bujení dá jednoduše a zcela odstranit chirurgicky.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0000:00:00