Jak na věc


nadace v česku

Cílem grantového programu Oranžový přechod je  zvyšování bezpečnosti chodců formou instalace osvětlení přechodů pro chodce. Nadační příspěvek je určen na instalaci osvětlení dosud neosvětlených nebezpečných přechodů v intravilánu i extravilánu.

    V tradici Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných Olga Havlová založila s přáteli z Charty 77 počátkem roku 1990 Výbor dobré vůle. V roce 1992 založila Nadaci Olgy Havlové a členové Výboru dobré vůle se stali členy její správní rady, jíž paní Olga předsedala. Hlavním cílem Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové (VDV) je pomáhat lidem se zdravotním postižením, lidem opuštěným a diskriminovaným v jejich začlenění do společnosti. Činnost Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové začala být brzy známá i v zahraničí. V některých zemích Evropy i v zámoří vznikly pobočky k podpoře hlavních cílů nadace.
    S Václavem Havlem se seznámila v roce 1953 a v roce 1964 se za něj provdala. Pak pracovala jako uvaděčka v Divadle Na zábradlí, kde Václav Havel působil. Oba z divadla v roce 1968 odešli.
    Paní Olga po sobě nezanechala žádné spisy, nenapsala knihu vzpomínek. I v tom byla volná a svobodná, nechala na druhých, aby sami posoudili její život. Někteří to již učinili. Pavel Kosatík, Helena Marková, Karel Velan a další. Žádná z těchto knih však není úplným svědectvím o životě velké osobnosti. Ale to se snad ani nestává.


Vzpomínka MUDr. Mileny Černé

    Olga patřila k lidem, jimž byla odporná lež, násilí, omezování svobodného projevu a pokrytectví. Když to bylo zapotřebí, dovedla sežehnout pohledem. Při rozhovoru šla přímo k věci. Podle toho se kolem ní kupili přátelé, kamarádi, spolupracovníci. Sama popisuje, že už jako malá byla pro ostatní děti autoritou. Jako dítě Přemysla Pittra na pražském Žižkově měla možnost sledovat dílo tohoto velkého humanisty, který po komunistickém puči v roce 1948 ztratil výjimečné postavení zastánce dětí pronásledovaných válečnými a poválečnými událostmi, byl přinucen odcestovat do Švýcarska a zbytek života strávil v emigraci.


Výbor dobré vůle - Nadace Olgy Havlové

    Měnit myšlení lidí v době politického zlomu je těžké. Všichni jsme si to představovali jinak a snazší. Nejprve se lidé přizpůsobují. Pak se vracejí o krok zpátky. Mění se normy a hodnoty. Nakonec je v kontextu společenské kultury třeba změnit modely. Tato změna je jako skok z jedné oběžné dráhy do druhé. Lidé jako byla Olga se však umanutě vrhají do změny obecného pořádku a ostatní spolu s sebou strhávají. Olga nechtěla žít v komunistickém režimu, a proto se podílela na práci Charty 77. Po listopadu 1989 chtěla přispět k šíření demokratických principů myšlení. Hledala v poskytování sociálních služeb odpověď na podporu a ochranu lidských práv těch, kdo byli vyloučeni ze společnosti. Výbor dobré vůle a později nadaci vnímala jako hybatele moderních principů pomoci lidem odsunutým na okraj. Neptala se na zásluhy, neptala se na to, jak se kdo k svému handicapu dostal – ať už pro zdravotní postižení, věk, chudobu nebo nemoc. Člověk žijící v nepříznivých podmínkách, v zajetí drog nebo
    K žádnému kroku se paní Olga nenechala přinutit. Její instinkt správně rozhodoval, co je podstatné, a co nepodstatné, bez ohledu na protokol a jiné závazky. Hodně studovala dokumenty, vzorem jí byla Hlávkova nadace a příkladem dobré základní školy církevní škola v Ostravě, kde se na počátku devadesátých let objevili první romští asistenti. Navštěvovala nově vznikající centra pro děti s kombinovanými vadami a zjišťovala, co by jim mohlo ulehčit život. Často ji bylo vidět mezi seniory. Zajímala ji transformace nemocnic na nestátní neziskové organizace a nabádala ministry k podpoře občanských sdružení působících v sociální oblasti. Poznala se s vynikajícími ženami Evropy i jiných kontinentů, s manželkou spolkového prezidenta paní Christiane Herzogovou začaly organizovat pomoc pro děti trpící cystickou fibrózou.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00