Jak na věc


my bychom nebo bysme

2. Vývoj kondicionálu v češtině

    [1]Aby, ktož budeš čísti, rozuměl mé české řeči, věz, žeť sem psaltak, jakož obyčejně mluvím; neb v jednom kraji Čechové jinakmluvie a v jiném jinak. U příkladě: ... Já diem bychme bylidobří, a jiní bychom byli dobří. A jest jiných drahně proměn.
    že tadyten rozdíl se stírá, ovšem pořád je, že jo. samořejmě < bychom > tady museli trošku rozlišit precizněj, jesli, jesli tedy míníme velky město, třeba myslíme patnáctitisícový město, jo. čili tady, tady asi si myslím, že < bychom > relativně malý rozdíly viděli třeba mezi ňákym malym okresnim městem... (PMK)


8. Spisovné byste a varianty nespisovné

    Posloucháme-li dnešní běžně mluvenou češtinu a dáváme-li pozor na to, zda mluvčí používají v podmiňovacím způsobu spíše spisovné tvary bychom (resp. abychom, kdybychom), anebo nespisovné tvary bysme (abysme, kdybysme), zjistíme, že lidé říkají obojí. Předpoklad, že může být rozdíl mezi mluvčími v Čechách a na Moravě, by bylo třeba ověřit. Nahlédneme-li do dvou korpusů mluveného jazyka, jednoho pražského, jednoho brněnského, vidíme, že situace je v obou v podstatě obdobná. Pražský mluvený korpus, obsahující 674992 slov, zaznamenává 45 výskytů tvaru bychom a 236 výskytů tvaru bysme (včetně 15 zápisů by sme)[16]. Brněnský mluvený korpus má 38 výskytů tvaru bychom a 180 výskytů bysme (včetně 3 zápisů by sme). V obou případech je tedy poměr bychom : bysme přibližně 1:5 a obdobný poměr nacházíme i u tvarů abychom/abysme a kdybychom/kdybysme.
    „Cože? Ty seš zase na ortopedii?“ „Jsme tady s Arnoštem Blažejem sami dva, a nutně < bysme > vás sem potřebovali. Alespoň na rok.“ „To ne, Bětuško, už ne,“ odmítl (Dietl, Nemocnice na kraji města).
    Peřinu přes oči a uši přikrýt dlaní, nutit se do spánku, kde mohla < by jsi > stát. Usnulas, má lásko, já ještě malou chvíli tě chtěl (Nedvědové).


6. Bych a bysem v současném psaném jazyce

    V mluvené řeči užíváme vedle tvaru bys také tvar by si: Měla by si tam jít, Přeji ti, aby si byla zdravá, Bylo by lepší, kdyby si to vymaloval apod. Výraz by si může být navíc přerušen, zejména při emocionálním projevu, nějakým jiným prvkem, zejména zájmenem ty: Dej pozor, aby ty si to zvládla, Jen aby ty si to pochopil, případně aby tys to zvládla, aby tys to pochopil, vedle abys ty to zvládla, abys ty to pochopil. Podobně slýcháme Kdyby ty si tolik nemluvil spíše než Kdybys ty tolik nemluvil a Kdyby ty si šla za ním spíše než Kdybys ty šla za ním apod. Při výběru varianty, a tedy i při výběru tvaru bys nebo by si hrají roli okolnosti krajové, jistě i generační, ale důležité jsou i okolnosti intonační, rytmické, větné členění a větný důraz apod. Kromě toho mohou mít jednotliví mluvčí své ustálené volby, anebo naopak v jedné promluvě užívají střídavě tvary bys a by si.
    Žádnou buržoazní dívku. Janinku. Docela se mu zachtělo manželství s Janinkou. Byli < bysme > v Praze. Jenže jaká by asi byla v Praze? Už by to nebylo zakázanéovoce (Škvorecký, Tankový prapor).
    Doktor Bohadlo neřekl nic. Kluk řekl: „Měli < bysme > je vodzbrojit.“ „Jsou příliš dobře vyzbrojení a vycvičení. Bylo by to zbytečné krveprolití,“ řekl (Škvorecký, Zbabělci).
    Poslední doklad svědčí o tom, že písemné dialogické žánry do sebe vstřebávají mnohé rysy mluvených dialogů, podmíněné interakčností, kontaktností a adresností tohoto žánru; zachovávají stavbu promluvy i s jejím slovosledem, větným důrazem a intonací.


5. Bychom a bysme v současném psaném jazyce

    Doklady pocházejí jak z řeči hostů, tak z řeči moderátorů, kteří jsou profesionálními uživateli jazyka: výroky Měli bysme se pokusit to stihnout; Abysme nezapomněli; Abysme si to objasnili se vyskytují vedle kultivovanějšího Navrhovala bych, abychom přistoupili k zodpovězení otázek. Tvary bychom, abychom, kdybychom jsou ve veřejných mluvených projevech, jak o tom svědčí korpus DIALOG, v průměru asi pětkrát četnější, zatímco Pražský a Brněnský mluvený korpus vykazovaly shodně přibližně pětkrát vyšší černost tvarů bysem, abysem, kdybysem. Lze tedy shrnout, že v mluvené řeči si tvary bychom a bysme konkurují. Někomu se v proudu mluvené řeči zdá tvar bychom příliš knižní, některé mluvčí zase možná tvar bysme irituje a ve své řeči se mu vyhýbají, jiní jej už zřejmě považují za přijatelný a náležitý.
    Napsal jsem ti písničku, abys byla veselá, kdyby jsi se pousmála, to < by jsi > mě potěšila. Vždyť víš, že voda se neutopí, plamínek nespálí, lávky jdou přes příkopy (Ebenové).
    [30]Jak ukazuje korpus DIALOG, volba tvaru by si je v neformálním dialogu mezi lidmi, kteří si tykají, velmi obvyklá; uvedu doklad z diskusního pořadu s mladými lidmi:
    „Za celý rok se naprosto nic nezměnilo. Opravdu je to poslední varovná výstava, pak už < by jsme > museli sáhnout po demonstracích,“ říká členka Občanského sdružení Vaňkovka Luisa Rzymanová.


3. Bychom a bysme v současném mluveném jazyce

    Dopouští se tu pisatel chyby? Je vhodnější výpovědi přestylizovat? Anebo připustíme, že při určité uvolněnosti souvětné struktury funguje počáteční kondicionál jako předznamenání, jež se už v souřadně připojené výpovědi neopakuje, a proto je tu na místě sloveso tvarově připomínající jak kondicionál (l-ové příčestí), tak indikativ (slovesná flexe)? Jisté je, že v psaném textu, který má odpovídat nárokům na přesnost vyjádření, je vhodnější užít i v druhé části uvedených souvětí náležitý kondicionálový tvar (a chtěli byste se na něco zeptat), nebo užít elipsu, která druhý, l-ový tvar těsně připojí k počátečnímu kdyby (a chtěli se na něco zeptat). To jsou řešení navržená ve prospěch zachování mluvnického pravidla. Avšak v textu připouštějícím uvolněnost větné stavby, parcelaci, neúplnost, je zřejmě dnes už možné uvedené „neplnohodnotné“ konstrukce připustit a nepovažovat je za chybné. Jsou sice syntakticky méně koherentní, ale v řeči a korespondenčním stylu se odedávna vyskytuj
    Potvrzuje se opět, že tlak mluveného projevu je v psaných dialogických textech poměrně silný a má za následek volbu tvarů, které jsou v rozporu s normou spisovného jazyka. Zajímavé ovšem je, že ne všechny odchylky od normy spisovného jazyka lze jednoznačně hodnotit jako banální chyby, které je možno odstranit prostou náhradou tvaru by jste tvarem byste. Odchylky od normy mají různé podoby a různé motivace:
    ... spánek, jak známo, posiluje, byla bych nerada, kdybyste mi ho vzbudili. Ale Mach řekl, proč < bysme > ho budili, my počkáme, až se prospí, jen se s náma nezdržujte, a sotva paní Kropáčková... (Macourek, Mach a Šebestová).


Bychom, nikoli bysme ani by jsme (pravopis)

    Jakmile chceme mluvené tvary aby si (se), kdyby si (se), že by si (se) napsat, narazíme na problém. Musíme se rozhodnout, zda napsat To bysi měl vědět nebo To by si měl vědět (odděleně např. u Jančáka v d. cit.). Záleží na tom, jaké zásady si při přepisu (záznamu) mluvených projevů stanovíme. V korpusu DIALOG jsme např. zvolili transkripci odpovídající principům „literárního přepisu“ mluveného slova, jež ovšem zdaleka nejsou jednotné.


4. Bych a bysem v současném mluveném jazyce

    V dané stati jsem se pokusila o žánrový přístup k variantnosti kondicionálových tvarů. Volba těchto tvarů je výrazně závislá na tom, zda mluvíme nebo píšeme. Aniž bych chtěla popírat individuální preference mluvčích, a u některých pisatelů též nedostatečnou znalost psaných norem, interpretovala jsem příklady shromážděné v korpusech psaného a mluveného jazyka z hlediska žánrové diferenciace komunikátů, v nichž se analyzované tvary vyskytují. V psaném textu je užívání nekodifikovaných tvarů (typu bysme, bysem, by si) žánrově vázáno na záměrné literární a publicistické zobrazení mluvenosti, spontánnosti, lidovosti, bezprostřednosti charakterizující dětskou řeč apod., v poezii a písňové tvorbě pak též na zřetele rytmické. Užívání tzv. hyperkorektních tvarů (typu by jsme, by jste) je příznačné pro publicistické texty pracující s reprodukcí mluvené řeči, s dialogickým zaměřením na osobu, s níž se vede rozhovor, se čtenářem; v naprosté většině případů jde podle mého názoru o nezáměrné porušov
    Výpovědí podobných té, kterou analyzoval před 40 lety F. Daneš, v psaném jazyce přibývá, už proto, že se běžně vyskytují v řeči mluvené: Kdyby vás to zajímalo podrobněji a chtěli jste se na něco zeptat, máte možnost. Chtěla bych, abys tam nechodila a měla jsi víc času. Chtěla jsem tě požádat, jestli bys to přečetla a řekla jsi mi, o čem to je.
    Čtyřiceti osmi haléři na osobokilometr dotuje stát také osobní přepravu. „Po navýšení příspěvku přibližně o třetinu < by jsme >, na rozdíl od ČD, byli ziskoví,“ vysvětluje Jan Šatava.
    Někteří uživatelé češtiny by možná uvítali, kdyby byl vedle tvaru bychom kodifikován jako spisovný rovněž tvar bysme. Na jedné straně by se ledacos zdánlivě zjednodušilo. Vždyť tvar bysme proniká do 1. osoby plurálu jako tvar zvukově analogický tvaru 2. osoby plurálu, totiž byste. Je ale dobré si uvědomit, že tvar bychom je zase hláskově analogický tvaru bych.


Čeština – jak správně mluvit a psát

    Za pár, ale za pár měsíců, soudruhu. Takovéhle věci se musí trestat přísně. To < bysme > měli za chvíli z armády noční podnik. Styďte se, soudruhu podporučíku! (Škvorecký, Tankový prapor).


Jsi, ses, sis, bys, bychom, byste aneb Pozor na hyperkorektnost

    Teoretické otázky sbližování psaného a mluveného modu současné češtiny se dotknu jen stručně, v souvislosti s příkladem, který analyzoval F. Daneš v Malém průvodci po dnešní češtině[24]: „Četl jsem onehda toto souvětí: ‚Dali byste nevím co, kdyby se hodnocení ujal někdo jiný a vy jste mohli zdvořile, přátelsky mlčet‘ a dal posoudit lidem kolem sebe, najdou-li v něm chybu, anebo ne. A někteří ji našli, a jiní ne...“ Chyba (F. D.) spočívá v tom, že slovesný tvar jste ve výrazu vy jste mohli má platnost podmiňovacího způsobu, což je ve zřejmém rozporu s gramatikou. Ale i když tu jde v podstatě o tutéž chybu, jako kdyby někdo napsal Byl bych rád, kdyby jste přišel, nelze autora vinit z negramotnosti, dodává Daneš. Rozebírá pak možné varianty výpovědi, jejichž stylizace je komplikována dvojím kondicionálním rámcem výpovědi a dvojí mluvnickou osobou (dali byste a někdo jiný by se ujal a vy byste mohli) a po zvážení možností navrhuje znění: ... a vy (kdy)byste mohli zd
    já si myslim, že v podstatě by to nemělo bejt něco velkýho. dyž < bychom > teda brali něco z útulku, že jo. no, rozhodně nechci žádnou takovou... (PMK)
    Oba uvedené korpusy mluvené řeči ukazují, že v soukromé, neveřejné a neformální řeči dává více mluvčích přednost tvaru bysme. Ale jakmile lidé začnou mluvit veřejně, užívají mnozí přece jen spisovný tvar bychom. Potvrzují to údaje, které nám poskytuje korpus DIALOG, v němž jsou soustředěny přepisy mluvené řeči pořízené z nahrávek televizních pořadů, v nichž se setkávají mluvčí při různých interview, diskusích a debatách[17]. Tento korpus poskytuje následující obraz situace ve veřejných mluvených projevech:


7. Spisovné bys a jiné varianty

    Novotvary se postupně prosazovaly a prosazují, nejprve v mluveném jazyce, ale odtud pronikaly a pronikají i do jazyka psaného. Tomuto jevu v současné češtině se věnoval např. M. Dokulil v Jazykovém koutku Československého rozhlasu[12] a F. Daneš v Malém průvodci po dnešní češtině[13]; k oběma příspěvkům se ještě v závěru naší analýzy vrátíme, a to v souvislosti s výkladem konkurence spisovných tvarů bys a byste a nekodifikovaných by jsi a by jste. V knížce O češtině každodenní[14] se na adresu kondicionálových tvarů uvádí: „Není proto divu, že takto osamocené tvary jsou v současném jazyce vystaveny silnému tlaku ostatních sloves a že se jim, pokud jde o zakončení v jednotlivých mluvnických osobách, někdy přizpůsobují.“
    Určitou afinitu dialogického (a v psaném jazyce korespondenčního) stylu a rozkládání tvaru byste na složky by a jste potvrzuje jak současný úzus, tak doklady historické. V korespondenci Boženy Němcové[23] najdeme v dopise Václavu Hankovi např. tuto větu:
    Jak je patrné z uvedených dokladů, tvar by jsme bývá nejčastěji užit v citaci cizí řeči a jeho užití lze tedy připsat na vrub mluvčího, jehož redaktor cituje. Toto vysvětlení však není zcela přesvědčivé. Redaktor se pravděpodobně dopouští chyby sám. V mnoha jiných dokladech z novinářského jazyka totiž nalézáme tvar by jsme v autorské řeči:


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0000:00:00