Jak na věc


miminka chrudimský deník

Miroslav Bárta: Bojme se sami sebe, ne islamistů nebo Ruska

    Přesvědčení, že zatvrzelý kacíř má být potrestán hranicí, bylo tak všeobecné, že ve středověku nenalézáme žádný hlas, jenž by tomu oponoval (s výjimkou samotných heretiků, kteří, když se octli před soudem a hrozila jim smrt, volali po zrušení tohoto trestu, pokud však měli moc, sami jej hojně uplatňovali). Sám Hus v době, kdy se těšil přízni Václava IV., smýšlel úplně stejně. Palacký píše (Dějiny…III, str. 117), že při teologické diskusi před králem na Žebráku „hotov byl podati články své i písemně, budou-li protivníci jeho … chtíti se zavázati k dostatečnému průvodu žaloby své, a to pod pokutou odvety, totiž pod upálením, jakovéž na kacíře slušelo…“ Z Kostnice ovšem píše svým přátelům dopisy, v nichž vášnivě protestuje proti trestu smrti pro heretiky – dodejme: když se týkal jeho osoby, když se ale měl týkat jeho odpůrců, jak dokazuje výše uvedený citát, tak bylo naopak všechno v pořádku.


Horoskop na srpen 2015 pro jednotlivá znamení

    Ptám se ho, zda tehdy neuvažoval o tom, že by svůj podíl také prodal, podobně jako Walentovi. Jestli si vůbec dovede představit, že by tu dlouhou rodinnou tradici přerušil. A on se zase směje. „Jestli půjdeme dál, jestli Pewag vytáhneme z problémů, to nebyla vůbec otázka, to byla samozřejmost. Chtěl jsem firmu udržet a dál rozvíjet. Ale ne kvůli stoleté historii, ale pro ty roky před námi. Nesl jsem tehdy za firmu odpovědnost, plně ji nesu dodnes, a chtěl jsem uspět – za sebe i za firmu,“ vysvětluje Pengg. Když se stal před dvanácti lety jediným vlastníkem, provedl v Pewagu malou revoluci – zrušil pozice obchodního ředitele i výrobního ředitele a dal více pravomocí šéfům jednotlivých závodů. „Chtěl jsem, aby se chovali víc jako podnikatelé. Aby Francouz měl pocit, že je ta fabrika jeho, a tak se o ni musí starat, aby to Čech řídil tak odpovědně, jako by mu ten závod patřil. A to byl podle mě jeden ze zásadních klíčů k úspěchu,“ říká Pengg. Jeho manažeři v dceřiných firmách podle něj vě
    Úspěšně se uchází o podporu krále Václava IV., což mu neslouží ke cti. Václav byl opilec, cizoložník a ukrutník, jenž mj. i kvůli těmto vlastnostem přišel o císařskou korunu. K Církvi se choval nepřátelsky, chtěl ji mít plně pod kontrolou jako svůj poslušný nástroj, proto všude, kde mohl, dosazoval do vedoucích úřadů své milce. To se stalo r. 1393 osudným arcibiskupovi Janu z Jenštejna a jeho generálnímu vikáři sv. Johánkovi (Janovi) z (Ne)Pomuku: první skončil v doživotním exilu, druhý mučednickou smrtí ve Vltavě. To, že Hus ostře napadal – ať už právem, či neprávem – nemravný život části kléru, zato však mlčel k obrovskému pohoršení, jež dával svým životem a násilnými skutky král Václav, nelze nazvat jinak než pokrytectvím a účelovým jednáním.


Markéta Šichtařová: Jak na imigranty?

    Je zvláštní a také charakteristické, že současní husovští badatelé různých orientací tuto knihu vysoké kvality většinou neberou příliš vážně, ačkoliv v roce 1915, kdy poprvé vyšla, za ni udělila prof. Sedlákovi cenu samotná Evangelická akademie. Proč je dnes tato monumentální práce tolik opomíjena? Proč jsou naopak stále vyzvedávány husovské publikace belgického katolického neomodernisty Paula de Voogta, který označuje proces s Husem přímo za „zločin“ katolické církve? Odpověď je jednoduchá: Protože Sedlák předkládá informace, jež jaksi „nepasují“ do obrazu Husa jako průkopníka „ekumenismu“, který by se tak údajně mohl stát symbolem sjednocení křesťanů bez nutnosti návratu odloučených k jednotě se Svatým stolcem a přijetí katolické nauky.
    Pod vlivem této agitace se v epoše národního obrození postupně utvářel názor, že být dobrým Čechem a být dobrým katolíkem se navzájem vylučuje, protože katolická církev prý Čechům „upálila“ Jana Husa. Jeho postavu využili pro svoji protikatolickou agitaci v průběhu dvacátého století liberálové, socialisté a především komunisté. Hus se stal symbolem boje za svobodu vyjádření svého názoru, komunisté jej potom povýšili do roviny bojovníka za sociální spravedlnost.


Starověký Egypt - poučná laboratoř

    S pomocí krále Václava získává Hus v Praze téměř neomezenou moc, vycházející z jeho pozice na univerzitě. Středověké univerzity nebyly jen institucemi pro formaci budoucí inteligence, ale zároveň i orgány se značným ideologickým a potažmo politickým vlivem. Známý Kutnohorský dekret r. 1409 zajistil Čechům na univerzitě tři hlasy, zatímco cizincům pouze jeden. Toto opatření samo o sobě bylo celkem logické, protože v době založení Karlovy univerzity r. 1348 měly na ní početně přibližně stejné zastoupení čtyři národy: český, polský, saský a bavorský. Každý z nich měl jeden hlas. Od té doby ale vznikly univerzity v Krakově, v Erfurtu a ve Vídni, které byly pro cizince přitažlivější, takže jejich počet v Praze rapidně klesl, bylo tedy spravedlivé, aby Čechové měli většinu hlasů. Hus ale nesledoval prioritně tuto praktickou úpravu, nýbrž něco úplně jiného. Čeští univerzitní mistři v čele s ním byli poplatní viklefismu, rovněž tak čeští studenti, zahraniční mu naopak oponovali. Petrifikace vě
    Veškerá tato klišé mají ale jednu podstatnou vadu: Neberou v úvahu zásadní rozdíl středověké a novověké mentality. Hus v žádném případě nebyl průkopníkem idejí svobody a lidských práv, neboť středověk, v němž žil, vůbec takto neuvažoval. Pro něj byla rozhodující – tak jako pro všechny středověké myslitele – otázka objektivní pravdy, nikoli svobody myšlení. Hus patří v tomto ohledu zcela do středověku, jak dokumentoval především Josef Pekař. I jemu šlo na prvém místě výhradně o objektivní pravdu, jež se ovšem v jeho pojetí v některých bodech – a to nikoli bezvýznamných – s pojetím katolické církve zcela rozcházela.


Chyby zaniklých civilizací? Jsme nepoučitelní

    Ale přejděme nyní do protiútoku. Ano, Hus byl upálen, stejně tak Jeroným Pražský. Jenže Hus sám nese morální spoluvinu na upálení desítek duchovních svými stoupenci, aniž je známo, že by proti tomu řekl jediné slovo. Husité, kteří se poté zaštítili jeho jménem, mají na svědomí desetitisíce obětí z řad katolíků, jejich jediná vina spočívala v tom, že se odmítli vzdát své víry, jak uvádí Te Deum v minulém čísle v článku P. Zahradníka a jak popisuji i já ve své knize Nejkrvavější genocida minulosti a současnosti. Nahnání do sakristie kostela a upálení včetně žen, dětí a starců, topení v řece, shazování z oken na kopí, ubíjení cepy a další zvěrstva – to jsou ty ušlechtilé činy „Božích bojovníků“ a Husových mstitelů. Pro srovnání: Od třináctého do osmnáctého století, tedy během cca pěti set let, bylo v katolickém světě odsouzeno podle nejnovějších historických bádání několik tisíc heretiků. Počet katolických obětí během pouhých cca patnácti let husitského řádění je však zhruba desetinásobně


Z reformního kazatele ideolog krutovlády Václava IV.

    blog.idnes.cz - Nejsem rasista. Nejsem xenofob. Dokonce se považuji za nadprůměrně svobodomyslného člověka. A přesto se mi nelíbí, jak se Evropa postavila k tématu, který momentálně cloumá vším: k vlně imigrace.Anebo možná nelíbí se mi to právě proto.Abychom si rozuměli hned na začátku, z které strany Evropu napadám: Není vůči imigraci dostatečně tvrdá. Ovšem tohle konstatovat nestačí. Tak jako u mnoha diskusí podobného kalibru se mi totiž zdá, že argumenty jak „pro“, tak „proti“, jsou přinejmenším hodně povrchní, či dokonce pomýlené. Jak už to u takových témat bývá, obyčejně se vytváří dvě silné skupiny, jedna fanaticky „pro“ a druhá fanaticky „proti“, aniž by byla tolerována existence názoru jen trochu víc šťourajícího pod povrch.Tak tedy co považuji na stávající prudké vlně imigrace za asi největší problém? Nejčastěji zaznívají slova jako „fundamentalismus“, „terorismus“ a podobně. To jistě je u některých migrantů pravda, ale současně se to jistě týká jen okrajového procenta. Spíš b
    Pomluva, že Zikmund věrolomně svým glejtem slíbil Husovi bezpečný návrat, je již dávno vyvrácena a ani odpůrci Církve k ní již nesahají. Jednalo se o ochranu během cesty tam i zpět, o nic více. Nebudeme se zde rozepisovat podrobně o Husově pobytu v Kostnici, což je běžně dostupné v kterýchkoliv jiných publikacích, připomeneme pouze to, o čem se převážně nepíše.
    Nic takového neříkám. Jen si ale musíme přiznat, že se něco děje a že je nejvyšší čas s tím něco dělat. Evropa by se už měla konečně vzpamatovat ze svého snu o politické korektnosti. Příkladem jí může sloužit Kanada či Austrálie. Azyl poskytují jen potřebným, kteří respektují tamní zákony, a nikomu se za to neomlouvají. Měli bychom se tedy konečně rozhodnout, co chceme: komu pomáhat a jak. Sociálními dávkami nic nevyřešíme - jen jimi oddalujeme úpadek.


Aegyd Pengg: Kvůli sto letům historie to nedělám

    Husovi na koncilu dokázali z jeho spisů třicet bludných vět, původně jich bylo třicet devět. Žádali po něm, aby je odvolal, neustále měnili formulace, aby pro něj zněly co nejpřijatelněji a nejméně potupně (osm prelátů přišlo za ním až do vězení, navštívil ho tam i jeho bývalý přítel Štěpán z Pálče). Když Hus všechny odmítal, bylo zřejmé, že si smrt na hranici sám přeje – a s tím už nemohl koncil nic dělat. 6. července r. 1415 se tedy uskutečnila jeho poprava ohněm.
    V letech 1401–3 je Hus děkanem fakulty svobodných umění a rektorem univerzity. V této době se odehrává první spor o nauku anglického heterodoxního myslitele Johna Viklefa, kterou hájili zejména Husův učitel Stanislav ze Znojma a přítel Štěpán z Pálče. Viklefovy spisy přinesli do Prahy Čechové studující v Anglii. Hus nepochybně již v téže době sympatizuje s Viklefovými názory, nicméně je opatrný a snaží se příliš nevyčnívat. R. 1401 v diskusi na svatojakubské faře, jak dokumentuje Sedlák, hájí Viklefovu nauku o remanenci, byť v umírněné formě. Zatímco Viklef zcela popíral reálnou přítomnost Krista v Nejsvětější Svátosti a učil, že se jedná pouze o „obraznou“ přítomnost, Hus, i když tuto tezi anglického reformátora akceptoval, tvrdil, že Bůh přece jen prý „může“ způsobit transsubstanciaci, tzn. že chléb a víno se „mohou“ stát Tělem a Krví Spasitele, i když v principu se tak prý neděje.


Proberme se ze snu o politické korektnosti

    To je však pouhá hypotéza, do hlubin Husovy duše nikdo neviděl. Církev však nemůže Husovu statečnost uznat jako ryzí věrnost vlastnímu, nezaviněně mylnému svědomí, protože nezbytná kritéria tady chybí. Husovu oběť na hranici nelze totiž zcela oddělit od jeho předchozího hříšného jednání, jehož se nikdy nezřekl a za něž nikdy neprosil o odpuštění, konkrétně od podněcování násilí proti duchovenstvu a servilnosti vůči nemravnému a zločinnému králi Václavovi. Husovu statečnost a oběť života není proto možno hodnotit jinak než jako falešné mučednictví.


Horoskop na červen 2015 pro jednotlivá znamení

    A.cz: Staroegyptskou civilizaci srovnáváte s "laboratoří", v níž je možné nalézt odpovědi na palčivé otázky dneška. Které považujete za nejaktuálnější? Nejde jen o Egypt. Tahle "laboratoř", kterou s kolegy zkoumáme, pokrývá posledních dvacet tisíc let vývoje lidstva. A dospěli jsme k tomu, že faktory, které lidstvo přivádějí na vrchol, způsobují následně i krize, přesněji úpadek. Stejně jako přichází vzestup, musí následovat i pád. Krize či kolapsy bychom tedy měli chápat jako období regenerace. Jakkoliv to může psychologicky být těžké a složité. Podstatné však na tomto procesu je, že starý systém se vyčerpal a nový vzniká. Takže znovu říkám: takhle to bylo, je a bude. Jen my s tím máme mentální problém, protože jsme krmeni ideologií ekonomického paradigmatu - má dáti, dal. Paradigmatu, který má určovat kvalitu našeho života. Jde o jednu z posledních ideologií, která selhává. Vyčerpal se socialismus, komunismus... a neviditelná ruka trhu selhala fatálně v roce 2007, kdy soukromé subjek


Pajonk (Svobodní): Rozeštvat lidi, a komu tím pomůžete?

    A.cz: Historik Jindřich Marek se domnívá, že islamisté vyvolávají krveprolitím hrůzu i proto, aby vlna uprchlíků rozložila Evropu zevnitř, když není v jejich silách porazit ji vojensky. To už je možná krajní názor. Není. Jindřich Marek to vyjádřil přesně. Je přece jasné, že sem přicházejí i takoví lidé (a zmiňují se o tom i bezpečnostní služby Egypta či jiných arabských zemí), kteří zdejší prostředí i evropskou kulturu nemají rádi. Chtějí Evropu destabilizovat a bojovat proti ní. Zvláště s takovými lidmi by se mělo nakládat velmi tvrdě - rychle je vrátit, odkud přišli, bez nároku na další vstup. A hrůza, kterou islamisté cílevědomě vyvolávají upalováním a stínáním hlav? Opět nejde o nic nového. Je to jen jedna z mnoha forem psychologického boje. Představitelé Islámského státu nejsou kromě toho věřící lidé. Jde o kriminálníky, kteří s lidmi manipulují. Názor historika Marka potvrzují navíc mnohé historické paralely.A.cz: Například? Podobně třeba zanikla velmi vyspělá Západořímská říše p
    Jan Hus přes všechna svá negativa, o nichž byla řeč výše, má přece jen podstatně blíž ke katolické církvi než k jiným denominacím a už zhola nic nemá společného s novověkými volnomyšlenkáři nebo bolševiky, na něž by nejspíš, kdyby vstal z mrtvých, vzal kulomet.
    Takové Církev vždycky odmítala. V minulosti se vyskytlo mnoho falešných mučedníků, kteří podstoupili, byť statečně, oběť života za nejrůznější ideje včetně nacistických nebo komunistických, přitom ale sami měli na svědomí krev nevinných nebo jiné delikty, na což byli dokonce hrdí. Tady se nedá mluvit o mylném svědomí bez vlastní viny, neboť každý člověk se zdravým rozumem a svobodnou vůlí je schopen poznat přirozený mravní zákon, jenž zakazuje vraždy, nespravedlivé násilí, krutost nebo podvody.


Nejpalčivější otázky na téma „Jan Hus“

    R. 1411 král Václav zabavil všechny arcibiskupské statky, což Hus nadšeně schvaloval. Sám totiž k tomu již dříve ve svých kázáních vyzýval („psi se o kost hryžú, vezmi ji a přestanú…“). Zbyněk vyhlásil nad Prahou interdikt, dokud Hus bude v Praze, král však nařídil, že nesmí být na to dbáno. Arcibiskup Zbyněk vyčerpán a nemocen téhož roku zemřel.
    Hus, jakého vytvořilo Němcem Roykem inspirované české národní obrození, není historickou osobností, ale umělým konstruktem osvícenské a romantické epochy.
    Nicméně ovoce Husovy činnosti nebylo dobré. Stále více si počínal jako demagog a politický agitátor, neváhající sáhnout ani k násilí. Husitské války se všemi hrůzami, řekami prolité krve a totálním úpadkem mravů a kultury jsou tristním důsledkem Husových aktivit, což se nedá upřít.


Dorazí Evropu klimatická změna?

    Zapadá do toho i případ Husův? Faktem je, že byl upálen pouze za své bludy, které šířil a nakonec odmítl odvolat. To schvalovat nelze. Jenže Páleč i jiní mu na koncilu též vytkli zodpovědnost za vraždy kněží a mnichů v letech, kdy se octl na vrcholu slávy a moci (srov. výše). Za to by si snad i trest smrti zasluhoval, jenže nedá se Husovi dokázat, že podněcoval přímo a bezprostředně k vraždám. Jeho zodpovědnost je tady spíše morální než faktická, ale rozebírat to by znamenalo svévolně se pasovat na středověké juristy v oblasti trestního práva, k čemuž nejsme jako lidé žijící ve zcela jiných podmínkách kompetentní.


Radomír Malý: Jan Hus objektivně a bez příkras

    Mezitím se ale jeho otec rozhodl, že se z vedení irmy stáhne, a nabídl Aegydovi odprodej svého podílu v Pewagu. „Nejsem mužem tradice, ale jsem podnikatel, byznysmen,“ usmívá se Pengg, když o koupi otcova podílu ve firmě mluví. A tak věci nabraly rychlý spád. Na začátku ledna 1993 nastoupil Pengg do čela inženýringu Pewagu a za pár měsíců už seděl ve vedení společnosti. „Otec působil dalších sedm let v čele dozorčí rady, která zasedala čtyřikrát ročně, potom ale odstoupil,“ dodává Pengg. Teď bylo na něm, aby ukázal, co umí.„Prvních šest sedm let jsem toho ve firmě moc neměnil a vedl ji podobně, jako byla vedená předtím,“ říká Pengg a lakonicky dodává „bohužel“. Sice se rozhodl podniknout první výrobní expanzi za rakouské hranice, když před dvaceti lety koupili kovárnu v Chrudimi a řetězárnu ve Vamberku, ale management a způsob vedení podniku neměnil. To první expanzivní rozhodnutí se Penggovi vyplatilo. „Je fascinující zpětně sledovat tu proměnu. Praha byla šedivá, země ospalá. Teď je


Husovo chování na kostnickém koncilu

    Právě v tom je problém. Hus jako vzdělaný teolog dobře věděl, jaká je pravá katolická nauka, proto lze těžko hovořit o „nezaviněně mylném“ svědomí. On sám si toho byl vědom, proto se na koncilu nejdříve Viklefa zříkal, vykrucoval se, taktizoval a teprve na naléhání českého poselstva zaujal vůči možnosti odvolání kategoricky zamítavý postoj. Všechno nasvědčuje tomu, že Husovou motivací ke statečné smrti na hranici byla nejspíš vize jakési posmrtné slávy. Ctižádostivý Hus si dobře uvědomoval, že svůj boj na této zemi prohrál a odvolání před kostnickým koncilem by tuto jeho porážku zpečetilo. Odvrátit ji mohla pouze smrt na hranici, jež nabízela možnost jakéhosi posmrtného Husova vítězství, když mu nebylo dopřáno za života. S nadsázkou lze říct, že motivace Husovy statečnosti je podobná motivaci japonských kamikadze za druhé světové války nebo dnešních muslimských sebevražedných atentátníků s tím rozdílem, že Hus svým upřednostněním smrti na hranici před odvoláním a záchranou vlastního ži
    O upřímnosti reformního zápalu arcibiskupa Zbyňka Zajíce svědčí, že dvakrát Husa pověřil, aby na synodě duchovenstva kázal proti zlořádům v kléru. O tom, jak si Husa cenil, svědčí fakt, že mu dal za úkol vypracovat negativní stanovisko k tzv. zázraku ve Wilsnacku. Tato německá vesnice byla přepadena a zničena loupeživými rytíři, za oběť padl i tamní kostel. V troskách se našla konsekrovaná hostie potřísněná krví, což si lid vyložil jako zázrak. Hus poukazoval na to, že krev se na hostii mohla dostat přirozeným způsobem, když lapkové masakrovali místní obyvatelstvo, není proto žádný důvod k tomu, mluvit o zázraku.


Západ tajně chystá válku, postaví nás před hotovou věc. Syn ministra Baudyše našel prý množství důkazů

    Odpověď zní nicméně ne. „Otec chodil do výroby tak jednou týdně a mě tam s sebou nebral,“ říká Pengg, kterého nerozesmála vzpomínka na dávné dětské dobrodružství v továrně, ale fakt, že se ho na to vůbec někdo ptá. „Firma mě tehdy opravdu nezajímala a ani otec se nesnažil mě k tomu nějak vést,“ dodává. A nabourává tak představu, jak se měl jako dědic odmalička připravovat na převzetí rodinného impéria, které v roce 1885 založil jeho praprapradědeček. Když potom Pengg prohlásí, že není mužem tradice a rozhodně nešel do čela Pewagu proto, aby udržel více než sto let rodinné historie, nostalgickou představu rozbije úplně. A z jejích střípků pak vystupuje mozaika odhodlaného podnikatele, který si napřed vybudoval vlastní kariéru, aby pak od otce koupil rodinný podnik a během deseti let ho zdvojnásobil. Dnes má Pewag pobočky ve 120 zemích světa, třináct výrobních závodů, zaměstnává 1500 lidí a ročně utrží v přepočtu přes pět miliard korun. V rukou dvou rodin Rychlokurz historie ve výroční z
    Vědci Karlovy univerzity mimochodem v poslední době s generálním štábem spolupracují. V září minulého roku jsme pro velení armády připravili velký odborný seminář, na který pak navázala podobná akce v Poslanecké sněmovně. Zejména vojáci nové generace, kteří vystudovali, sloužili či bojovali v cizině - a možná právě proto -, si rizika, o nichž tu mluvíme, velmi dobře uvědomují.


Horoskop na červenec 2015 pro jednotlivá znamení

    Po r. 1405 však začal arcibiskup svůj přátelský vztah k Husovi měnit. Souviselo to s ostrým odsouzením viklefismu v Čechách římským papežem (Čechy se držely římského, nikoli avignonského) Innocencem VII. Hlavní protagonisté těchto bludů Stanislav ze Znojma a Štěpán z Pálče byli povoláni do Říma, kde Viklefovy hereze odvolali. Univerzitní mistr Ondřej z Brodu vydal ostrý spis proti viklefismu v Čechách. Současně s tím se zde šířily i nauky heretiků valdenských, zastávané horlivě Mikulášem z Drážďan. Valdenští popírali očistec a hierarchickou strukturu Církve, kterou považovali za „babylónskou nevěstku“ a papeže pokládali za Antikrista. Arcibiskup Zbyněk zahájil proces proti hlasateli valdenství Mikuláši z Velenovic řečenému „Abrahám“, Hus se ale postavil na jeho stranu. Tím definitivně ztratil Zbyňkovu přízeň a vztah obou se stal od r. 1408 krajně napjatý. Hus se otevřeně postavil do čela tábora wicklefistů.
    A.cz: Politickou korektnost hodil svého času za hlavu i generál Petr Pavel. V době vrcholících škrtů v rozpočtu na obranu poděkoval ještě jako šéf českého generálního štábu v nadsázce ruskému prezidentovi za jeho okupaci Krymu, protože až tahle anexe škrty zastavila.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00