Jak na věc


měsíc jupitera v křížovce

Lunární náramek Dumortierit + Láva

    Na světovou vědeckou scénu byla nová hypotéza vysvětlující původ Měsíce uvedena v roce 1974. Její zastánci ji nazvali „teorie velké srážky“. Země se před 4,5 miliardami let srazila s tělesem o velikosti zhruba dnešního Marsu. Byla to obrovská srážka. A roztočila Zemi. Domníváme se, že výsledkem je dnešní den trvající 24 hodin. Síla srážky vymrštila část hmoty obou těles na oběžnou dráhu kolem Země. A tento materiál se později spojil v Měsíc. Doktorka Robin Canupová s kolegy z Jihozápadního výzkumného institutu v Coloradu vytvořila ke studiu detailů scénáře této obří srážky počítačový model. V rámci simulace byly Země a nebezpečná protoplaneta rozděleny na množství různých částic a poté byl sledován vývoj každé částice během impaktu. Země byla v té době ještě částečně roztavena. Takže když přilétl projektil a zasáhl šikmo Zemi, byl protažen do dlouhého ramene materiálu. Vědci se domnívají, že horní vrstvy Země se v důsledku impaktu zcela roztavily. Srážka Zemi roztočila. A ta
    Jiný pozoruhodný impaktní kráter – mnohem menší než Mare Orientale, ale minimálně stejně působivý – je Tycho. Je pojmenován po významném dánském astronomovi a najdeme jej v jihozápadním kvadrantu přivrácené strany Měsíce. Leží ve světlé oblasti. Můžete jej vidět i pouhým okem. Jako všude jinde na Měsíci, byly i zde po dopadu tělesa vyvrženy proudy světlého jemného prachu, které vytvořily nápadné paprsky vedoucí od kráteru. Paprsky vyvrženého prachového materiálu sahají až 1 500 kilometrů od kráteru Tycho. Ve středu kráteru se rovněž tyčí středová hora. Ta vznikla tak, že podloží, stlačené dopadajícím tělesem, vypružilo zpět a vytvořilo středový kopec. Z části vyvrženého materiálu byl navršen vyvýšený okraj kráteru, který se prudce svažuje do středu a pak pozvolna ven.


O Prohlídce Měsíce

    Baví mě o Měsíci povídat. Baví mě dostávat otázky, na které znám i neznám odpověď. Nezaleknu se malé kavárny ani filmového sálu. Na termínu a honoráři se dohodneme. Stačí mi napsat na p.gabzdyl@gmail.com. A kde už jsem o Měsíci povídal? Hvězdárna a planetárium Brno, Academia Film Olomouc, Hvězdárna a planetárium Johanna Palisy v Ostravě, Pražské sídlo pojišťovny Kooperativa, Lidová hvězdárna v Prostějově, Hvězdárna v Uherském Brodě, Hvězdárna Třebíč, Hvězdárna v Úpici, Ivančický lesní klub.


Ovládá vás strach z budoucnosti? Připravujete se o přítomnost i krásné zážitky

    Už dávní pozorovatelé Měsíce rovněž zjistili, že náš vesmírný soused má velmi reálný vliv na Zemi samotnou. Měsíc způsobuje vzestup a pokles hladiny oceánu, tedy příliv a odliv. Představme si Měsíc jako tenisový míček a Zemi jako fotbalový míč. Příliv a odliv jsou způsobeny gravitační přitažlivostí Měsíce, která způsobuje mírné vyboulení hladiny oceánu jeho směrem. Méně zřejmé je ale to, že druhé vyboulení vzniká ve směru od Měsíce, takže následkem toho máme dva přílivy a odlivy každý den. Druhý příliv je způsoben odstředivou silou Země. Země a Měsíc rotují, což vede k tomu, že se voda hromadí také na opačné straně. Extrémní příklad rozdílu mezi přílivem a odlivem můžeme nalézt na pobřeží kanadské zátoky Fandy. Výška vodní hladiny se mezi přílivem a odlivem změní o neuvěřitelných 17 metrů. Pro některé formy pozemského života vytváří vzestup a pokles přílivu a odlivu přirozené životní prostředí. A je pravděpodobné, že právě na úzkém pruhu pobřeží střídavě zalévaném vodou se odehrál přec
    Lunární den začíná východem Měsíce a končí západem Měsíce. Každý den má svoji specifickou energii, kterou na nás působí. Žití v souladu s těmito energiemi nám přináší snadnější a rychlejší  zdolávání cest a překážek, které se v našem životě objevují. Znalost energií lunárních dní nám usnadňuje orientaci v každodenních situacích a dává nám možnost žít v harmonii sám se sebou, ale i s okolním světem. Více o lunárním dni..
    Jednou z nejsympatičtějších podob Měsíce, kterou můžeme pozorovat během cyklu změn měsíčních fází, je úzký srpek. Jak se dá ulovit?


DORŮSTAJÍCÍ (přibývající) MĚSÍC, I. čtvrť Objevuje se zleva doprava putující, ke Slunci přivrácená strana Měsíce. Ukáže se srpek Měsíce ve tvaru D (Dorůstá). Nastává  I. fáze Měsíce, trvající 6-8 dní.  Pak přichází II. fáze Měsíce, která končí úplňkem. Dvojnásobnou účinnost má všechno, co tělu dodáváme, co ho posiluje. Čím víc Měsíc dorůstá, tím hůř se hojí rány a operace. Prádlo se špatně vypere, rodí se více dětí. Klíčová slova: přivádí, plánuje, přibírá, buduje, absorbuje, vdechuje, ukládá energii, sbírá síly, vyzývá k tomu, abychom se šetřili a zotavovali.

    Když jsem se narodil, byly poslední lidské šlápoty na povrchu Měsíce staré dva roky a světem už se přes rok nesla hudba z Temné strany Měsíce. Někdy na počátku devadesátých let jsem se podíval na Měsíc velkým dalekohledem a bylo vymalováno. Začal jsem jej šmírovat, poznávat a kreslit. Měsíc mě pak zavedl z jednoho karvinského dolu rovnou na Hvězdárnu ve Valašském Meziříčí. Od roku 2000 působím na Hvězdárně a planetáriu Brno, pro kterou vytvářím představení (třeba Zapomenutá hvězda, Měsíční podvod, Extrémní vesmír a Neuvěřitelné Brno).
    Ačkoli je Měsíc úzce spojen se Zemí, stačí jen krátká návštěva na něm, aby bylo zřejmé, že ve skutečnosti je to ve srovnání s naší planetou velmi odlišný svět – a nesmírně nebezpečné místo. Není zde vzduch, takže potřebujete skafandr. Měsíc nemá žádnou atmosféru. Takže zde není žádné prostředí, které by mohlo přenášet zvuky. Pokud byste stáli na Měsíci s přáteli a zkoušeli hovořit, nemohli by vás slyšet – jedině přes vysílačku. Nepřítomnost atmosféry také znamená, že zde nejsou žádné molekuly vzduchu, které by rozptýlily sluneční záření. Proto je obloha vždy černá. Ani povrch hornin příliš nepomáhá prosvětlit obraz krajiny. Příliš mnoho barev na Měsíci nevidíte. Kameny jsou převážně šedé či hnědé. Trochu teplejší tóny barev najdete možná ve směru ke Slunci, a chladnější tóny ve směrech ostatních. Ale moc barevné to není.


Lunární náramek Perleť + Karneol

    K pocitu nehostinnosti mohou také přispět extrémní teploty. Prudké změny mezi horkem a chladem jsou kruté. Od 130 stupňů Celsia v poledne do mínus 150 stupňů během noci.
    Střední vzdálenost Země – Měsíc činí 380 000 kilometrů – třídenní let kosmickým prostorem. Průměr Měsíce je zhruba jedna čtvrtina průměru Země, to je téměř 3 500 kilometrů. Jeden den na Měsíci je ekvivalentní 27,3 pozemského dne. Proto je k nám přivrácena stále jedna strana Měsíce – říkáme, že Měsíc má se Zemí vázanou rotaci. Takže Měsíc musí jednou oběhnout kolem Země, aby stihl jednu otáčku kolem své osy. Podobně jako děti při hře „Kolo, kolo, mlýnský“. Pořád stojí čelem k sobě, drží se za ruce a točí se kolem sebe navzájem.


Pohřební služba s tradicí a koňským pohřebním vozem

    Pro Williama Hartmanna z Planetárního výzkumného institutu v Tucsonu v Arizoně znamenaly informace získané z měsíčních kamenů podporu teorie, na které pracoval už téměř deset let. Významný astronom a malíř obrazů vesmíru Hartmann studoval na počátku šedesátých let na Arizonské univerzitě, kde se účastnil projektu mapování měsíčních kráterů – od obrovských pánví neboli „moří“, až po ty nejmenší viditelné jamky. Tehdy zjistil, že velké pánve jsou ve skutečnosti impaktní struktury. Některé mají tisíc kilometrů v průměru. Jak velké muselo být těleso, aby je vytvořilo? Kolem 150 kilometrů v průměru. V době, kdy se tvořila Země, se tedy ve vnitřní části Sluneční soustavy musela vyskytovat takto velká tělesa. Představa dopadů těles o průměru 150 km na planety vedla Hartmanna k dalším otázkám: Mohou se vůbec tělesa o rozměrech planet spolu srážet? A může to mít něco společného se vznikem Měsíce? Aby tyto myšlenky prověřili, vytvořili Hartmann a jeho kolega z Tucsonu, astronom
    Lidé samozřejmě Měsíc pozorně sledovali už dlouho před vynálezem dalekohledu a sestrojením kosmických sond. Kdysi dávno mnohé národy uctívaly Měsíc jako božstvo. Není divu. Vždyť lidem sloužil jako navigační vodítko, jako znamení pro zemědělce, a zejména praktická míra času. V dobách, kdy neexistovaly současné moderní přístroje, bylo sledování času složitým úkolem. Dávní strážci času měli dvě možnosti: mohli sledovat Slunce, nebo Měsíc. Pokud chcete sledovat datum a použijete sluneční kalendář, tak jak je tomu dnes, máte v roce 365 dnů. A to je obrovský počet dnů. Tolik, že jej běžný člověk není schopen příliš dobře sledovat. Srovnejte to s lunárním kalendářem. Každý umí říct, kdy je úplněk a kdy nastává nov. Je to jednoduché. V lunárním cyklu máme jen 28 nebo 29 dnů. To se dá lehce spočítat. A proto většina civilizací začínala s lunárním kalendářem.


Dále rozlišujeme lunární rok, měsíc a den:

    Podle nejnovějších poznatků máme ve Sluneční soustavě více než 150 měsíců. Neptun si nárokuje 13 z nich. Saturn jich má 48. A Jupiter jich nashromáždil neuvěřitelných 62! Kdežto Země má jenom jeden... ale ten je mimořádný. Náš Měsíc – nebo „Luna“, jak jej nazývali Římané – je pozoruhodný svou velikostí. Ne proto, že by to byl největší měsíc ve Sluneční soustavě. Několik jich je větších. Jeden ze Saturnových měsíců – Titan – je například dvakrát větší. Ale Měsíc je největším v poměru ke své hostitelské planetě. Je velký jako čtvrtina Země. To je opravdu hodně. Naše planeta je v tomto ohledu výjimečná. Pro některé astronomy jsou relativní rozměry obou těles dostatečné k tomu, aby o systému Země–Měsíc hovořili jako o dvojplanetě.
    V poslední době se v ústředí NASA znovu uvažuje o návratu na Měsíc a vybudování stálé obydlené základny. Taková základna by mohla poskytnout prostor pro trénink astronautů pro dlouhodobé pobyty ve vesmíru a také mnohem výhodnější výchozí bod pro případné výpravy na Mars. Ale takové grandiózní vědecké plány jdou mimo mysl většiny obyvatel Země, kteří se občas zahledí na zářící měsíční kotouč na noční obloze. Povídání o oceánech lávy, regolitu a obřích kráterech nám nikdy nevezme romantické okouzlení z našeho tajemného souseda – Měsíce.
    Když lidé tisíce let viděli každou noc Měsíc na obloze, není divu, že začali přemýšlet o jeho původu. Jak vznikl? Odkud se objevil? V roce 455 před naším letopočtem došel řecký učenec Anaxagoras k názoru, že Měsíc je jednoduše skála, která odletěla od Země. Většina jeho současníků byla však přesvědčena, že Měsíc je bohem – anebo obrovskou ohnivou koulí. Takže Anaxagorova myšlenka byla zapomenuta.


Lunární náramek Růženín + Křišťál

    Je to síla zimy a jara, znamená pozvolné přibývání, expanzi a rozkvět. Čas sklizně, stoupají šťávy, zelenina a ovoce jsou obzvlášť sťavnaté, vývoj rostlin na povrchu je zvýhodněn.
    Spekulace nepochybně pokračovaly, ale žádný nový poznatek o Měsíci se neobjevil až do roku 1609, kdy Galilei namířil na Měsíc svůj dalekohled a zjistil, že hledí na krajinu cizího světa. Když se díváte na Měsíc dalekohledem, vypadá úplně jinak než při pohledu pouhým okem. Zjistíte, že není plochý, ale že je skutečně zaoblený. Můžete spatřit stíny, můžete vidět všechny tyto krátery, které oko jednoduše neuvidí. Trojrozměrný obraz vás udeří do očí. Galilei zakreslil hlavní tvary povrchu a jednou provždy prokázal, že se jedná o pevné těleso, ne o ohnivou kouli, nebo dokonce boha. Nikdy však neuveřejnil žádnou teorii o původu Měsíce. Možná proto, že se jeho zájem rychle přesunul k ostatním planetám.


Co skrývají symboly na obalech přírodní kosmetiky?

    Jedním z opravdu zvláštních je Mare Orientale neboli „Východní moře“. Má zhruba 1 000 kilometrů v průměru a zásah, který jej vytvořil, byl tak obrovský a přímý, že jeho výsledek vypadá podobně jako přesně zasažený střed terče. Mare Orientale vypadá jako kulka vstřelená do skla, kde uvidíte jak prstence kolem středu, tak i praskliny do všech směrů. Někteří vědci říkají, že pokud by se toto odehrálo na straně přivrácené k Zemi, nejspíš by vznikla zcela jiná mytologie o Měsíci, protože by tento útvar připomínal obrovské oko, hledící na nás z noční oblohy. Mare Orientale obklopují tři soustředné prstence hor. Některé z vrcholů jsou vysoké stovky metrů. Všechny byly vytvořeny během monstrózního dopadu. Horské hřebeny zde na Zemi jsou většinou vytvořeny pohybujícími se kontinenty, které se vzájemně srážejí. Vrásněním vznikají pohoří, jež následně erodují do všech těch úžasných tvarů, které známe. Na Měsíci desková tektonika neexistuje. Povrch je zde statický. Přesto jsou i zde hor
    Jak ale přicházely nové poznatky, ukázalo se, že je tato teorie nedokáže vysvětlit. Pokud se dvě tělesa vytvoří ze stejného materiálu, jejich základní složení by mělo být stejné. Astronomům se krátce poté, kdy teorie „společné akrece“ vznikala, podařilo pomocí pozorování a matematických metod vypočítat obsah železa jak v planetě Zemi, tak v Měsíci. K jejich překvapení se ukázalo, že v Měsíci je železa podstatně méně. Tato a další nesrovnalosti nutily astronomy hledat nové vysvětlení vzniku Měsíce. Měsíc nemá žádné železné jádro jako Země. Ta má ve svém středu jádro, které včetně svého pláště dosahuje velikosti zhruba poloviny průměru Země a je tvořeno převážně železem a niklem. To jsou kovy, které klesly ke středu Země v době jejího vzniku, když byla ještě horká. Měsíc je skrz naskrz hornina. Pokud by se Měsíc vytvořil ze stejného materiálu jako Země, obsah železa by měl být podobný. Byla to skutečnost, kterou teorie Edouarda Roche nedokázala vysvětlit.


Návod, jak na zavařování broskví - se slupkou i bez slupky

    20. července 1969 američtí astronauti poprvé vstoupili na povrch Měsíce. S lunárním modulem přistáli na planině ztvrdlé lávy v Moři ticha. Pilot Buzz Aldrin popsal výhled jako „velkolepou prázdnotu“. Astronauti přivezli na Zemi více než 20 kg měsíčních hornin a prašné půdy neboli regolitu. Jejich přílet nedočkavě očekávali geologové v Johnsonově kosmickém středisku v Houstonu. Vzrušení, když byly přivezeny první vzorky, bylo elektrizující. Nikdo nevěděl, co má očekávat. Vědci ihned zjistili, že se jedná o čedičové horniny, podobné těm, jaké dnes můžeme vidět například na Havaji. Geologové NASA nalezli nejen čediče, ale také horniny jiného druhu – zvané „brekcie“. Ty vznikly při dopadech velkých těles. Když narazí velké těleso do Měsíce, jsou horniny v místě dopadu prudce stlačeny, vzniká obrovské množství tepla a natavený materiál je prudce vyvržen do všech stran. Materiál v okolí je zhutněn teplem vycházejícím z kráteru a přeměněn v horniny, které vypadají
    ..Dobrý den, prosím Vás o radu, který den je pro mě nejvhodnější k operaci žlučníku (odstranění kamenů)...mé dat. nar. 3.12.1975..děkuji mooc za odpověď...Pavlína
    Měsíc je ale skutečný! Není to holografická projekce rozmařilého miliardáře. Je tady, abychom si užívali jeho světla, aby nám občas zakryl Slunce a abychom se mu snažili víc porozumět. A tak jestli vám změny jeho fází nebo proměny zabarvení občas zamotávají hlavu, zavítali jste na ty správné stránky. Prohlídka Měsíce je pro všechny, kteří se chtějí líp seznámit s našim nejbližším kosmickým sousedem.


MUDr. Uríková svým klientům...

    Dokonce i slabá gravitace Měsíce – jen šestina ve srovnání se Zemí – je zdrojem nebezpečí. Je to skutečnost, na kterou američtí astronauti během měsíčních vycházek nikdy nezapomínali. Uvědomovali si, že za tenkým hledím mimo kosmický skafandr číhá smrt. Stačilo ztratit půdu pod nohama, přepadnout dopředu a spadnout na kámen – a toto hledí mohlo prasknout a zůstali by v měsíčním vzduchoprázdnu. To by byla opravdu vážná situace.
    Zájem o Měsíc velmi poklesl s koncem výprav programu Apollo. Teprve na konferenci o Měsíci na Havaji, v roce 1984, dvanáct let po posledním letu na Měsíc, dosáhli přední světoví astronomové shody: teorie velké srážky byla uznána jako dosud nejpřijatelnější vysvětlení původu Měsíce. Někteří lidé stále ještě tvrdí, že tato teorie není dosud prokázána. Když se ale podíváte do jakékoli učebnice astronomie či geologie, najdete tam právě tuto teorii. Jsou v ní menší nesrovnalosti, které je třeba ještě vysvětlit, ale celkem funguje. Ale ani když už se vědci shodli na teorii vzniku Měsíce, výzkum našeho nejbližšího kosmického souseda v žádném případě neskončil.


Veroničin Blog: Jak se seznámit?

    Hledání vysvětlení vzniku Měsíce pokračovalo. A nová teorie přišla z Ameriky. Thomas Jefferson Jackson See sloužil v roce 1909 jako kapitán amerického námořnictva na Mare Islandu blízko San Franciska. Jeho úkolem bylo garantovat standardní čas pro americké západní pobřeží. Byl ale také talentovaným vědcem. Jako mladík vystudoval astronomii. Byl jedním z prvních Američanů, kteří získali doktorát z astronomie, což bylo tenkrát něco neobvyklého. Musel vystudovat v Německu, protože Spojené státy neměly v 19. století po vědecké stránce žádnou úroveň. Na jeho služebním stanovišti byla i astronomická observatoř a ve své funkci měl dostatek času k bádání. Čas trávil analýzou hypotéz „společné akrece“ i „štěpení“ – a ani jedna ho neuspokojila. Thomas See postupně vymyslel svou vlastní, která později dostala název teorie „zachycení“. Podle ní se Měsíc zformoval v jiné části Sluneční soustavy. Poté obíhal kolem Slunce podobně jako ostatní planety. Pak se vša
    Má na nás Měsíc vliv? Dokáží měsíční fáze ovlivnit počasí, naši náladu nebo spánek?
    Lunární rok má stejně jako běžný kalendářní rok 12 měsíců, ale má pouze 354 dny, což je o 11 dní méně. Pro dorovnání těchto dvou cyklů se  jednou za 3 roky vsune do lunárního roku 1 měsíc navíc.


Stezka korunami stromů je ideální výlet na léto! Bude bavit vás, i děti

    Kosmický skafandr může měsíční návštěvníky ochránit před vakuem, nedostatkem kyslíku, teplotními extrémy a smrtícím slunečním zářením, ale stále tu zůstává jedno nebezpečí, před kterým nechrání. Tím jsou mikrometeority dopadající ve vysoké rychlosti. Neustále buší do měsíčního povrchu. Drobné meteority v zemské atmosféře shoří. Známe je jako padající hvězdy. Na Měsíci není atmosféra, a tak dopadají až na povrch. Rozemílají měsíční povrch a vytvářejí prašnou pokrývku z materiálu podobnému štěrkopísku, který se nazývá regolit. Je to výsledek více než čtyř miliard let bombardování meteority a mikrometeority, které dopadají na povrch a drtí horniny. Měsíční regolit se vytvořil v celé škále velikostí zrn, od velkých kamenů po jemný prach. Tento jemný prach známe ze snímků z Apolla, na kterých jsme viděli otisky stop astronautů v prachu. Je velmi jemný. Tak jemný, že s ním astronauti měli problémy. Lepil se jim na skafandry, pronikal do vybavení, a kam se dostal, tam působil škody.
    Stoupající sílu mají znamení Zvěrokruhu od zimního slunovratu k letnímu slunovratu (21.12 - 21.6.) Střelec, Kozoroh, Vodnář, Ryby, Beran, Býk, (Blíženci)
    První vědecky založená teorie o původu Měsíce se na veřejnosti objevila až v roce 1873. Vytvořil ji francouzský astronom Edouard Roche. Roche přišel s takzvanou teorií „společné akrece“, která říká, že Země a Měsíc vznikly ve stejný čas ze stejného materiálu. V té době začala být řada vědců přesvědčena, že planety vznikly z oblaku horkého zhušťujícího se plynu. Ten postupně chladl a smršťoval se. A jak se smršťoval, oddělily se z něj prstence plynu. A z prstenců se nakonec vytvořily planety. Roche pojal Zemi a Měsíc jako miniaturní sluneční soustavu. Podle jeho teorie se Země začala tvořit z plynné koule, která chladla, smršťovala se a odvrhla prstenec plynu, ze kterého se vytvořil Měsíc.


Lunární kalendář Krásné paní 2016

    Je tak blízko, a přesto daleko. Lidé toto fascinující kosmické těleso po tisíciletí pozorují a spojují s ním různé představy. Ale jak se vlastně Luna na naší obloze objevila? Americký dokumentární cyklus


Nabídka přednášek

    A tak brzy po teorii „společné akrece“ vznikla další hypotéza. V roce 1878 uveřejnil britský vědec George Darwin teorii původu Měsíce „štěpením“. Jeho myšlenka získala jistou pozornost, částečně také proto, že George byl synem slavného objevitele evoluce – Charlese Darwina. Časem George Darwin vystoupil ze stínu svého otce, když pečlivým studiem slapových jevů došel k závěru, že Měsíc si od Země stále více vzdaluje. Bylo to potvrzeno až o 95 let později, když astronauti přistáli na Měsíc. Zanechali tam malá zrcadla. Pokud posvítíte na Měsíc laserem, paprsek se odrazí od zrcadla a vrátí zpět. Můžete tak přesně změřit vzdálenost mezi Zemí a Měsícem. Tato vzdálenost roste každým rokem o 38 milimetrů. Kdybyste natočili extrémně zrychlený film, viděli byste, jak se Měsíc od Země postupně vzdaluje. Darwin začal přemýšlet, co by se stalo, kdyby tento proces proběhl obráceně – jako kdybyste film pustili pozpátku. Jak by se Měsíc přibližoval, musela by být jak
    A je tu ještě další gravitační efekt Měsíce na naši planetu, který se zasloužil o vývoj a zachování života na Zemi. Měsíc stabilizuje pozemské klima. Gravitační působení Měsíce udržuje konstantní míru sklonu zemské rotační osy. Tento sklon způsobuje opakované střídání ročních období během oběhu Země kolem Slunce. Kdybychom neměli Měsíc nebo kdyby byl například mnohem menší, dá se matematicky dokázat, že by se sklon severního pólu měnil mnohem více. Jeho úhel by se měnil od 0 do 90 stupňů. V současnosti činí 23,5 stupně. A navíc by se měnil chaoticky. Takže Měsíc hraje významnou roli v zachování stability osy rotace naší planety, a tím i našeho podnebí.
    Zbrusu nová a řádně vymazlená knížka, která přináší 80 otázek a odpovědí pro malé i velké milovníky Měsíce. Dozvíte se nejen hromadu zajímavých informací, ale užijete si také spoustu zábavy s interaktivními mechanismy a hravými ilustracemi.


Stojánek na vonné tyčinky, Namasté

    Přípravek Triphala je kombinací tří ájurvédských bylin na účinnou detoxikaci organismu přírodní cestou. Blahodárné účinky směsi bylin Amalaki, Vibhitaki a Haritaki jsou známy už více než 5000 let. Tato kombinace působí velmi pozitivně na celý trávicí systém, nervovou soustavu a psychický stav. Aktivujte svůj imunitní systém směsí bylin Triphala a vyhněte se mnohým nemocem, které souvisí s oslabenou imunitou organismu. Zbavíte se také únavy, vyčerpání a stresu.
    Měsíc se nám někdy vybarví. Jindy se jakoby zvětší. Občas se kolem něj objeví světlé kruhy nebo barevné aureoly. Čím je to všechno způsobeno?


UBÝVAJÍCÍ (couvající) MĚSÍC, II. čtvrť  Měsíc putuje dál, vidíme ho ve tvaru C (couvající) začíná asi třináctidenní fáze ubývajícího Měsíce, III. a IV. fáze. Daří se operace, domácí práce, můžeme více jíst a přitom neztlosutneme. Je výhodné setí a sázení kořenové zeleniny. Klíčová slova: vyplachuje, vypocuje a vydechuje, vysouší, vyzývá k aktivitě a vydávání energie.

    V minulosti zasáhla Měsíc také opravdu velká tělesa. Dopady planetek vytvořily na měsíčním povrchu rozlehlé tmavé kruhové oblasti. Jejich obrysy mnohým pozorovatelům připomínají oči, nos a ústa lidské tváře. Dohromady poskládaly iluzi „lidské tváře na Měsíci“. Planetky v měsíčním povrchu vyhloubily obrovské krátery – některé z nich mají více než 1 100 kilometrů v průměru. V místě dopadu vytryskla z nitra Měsíce tmavá láva a zaplavila dno kráterů. Dnes se tyto tmavé oblasti nazývají „mare“, což je latinsky „moře“. Název pochází ze 17. století, z doby, kdy Měsíc studovali tehdejší astronomové. Domnívali se, že by tmavé oblasti mohly být oceány, a tak také mnohé z nich pojmenovali. Všechna jsou pojmenovaná podle vlastností, které byly kdysi Měsíci připisovány. Takže máme „Moře bouří“, „Moře krize“, „Moře ticha“ a tak dále. Některé z mladších impaktních pánví měly méně času erodovat a jejich tvary jsou stále ještě rela
    Měsíc se nám někdy jeví jako úzký srpek, jindy jako různě zaoblený kotouč a občas jej na obloze nevidíme vůbec. Proč a jak se to děje?
    Ať si říká kdo chce co chce, náš Měsíc je prostě skvělý! Pohled na něj, ať už pouhýma očima, nebo s pořádně vytuněným astronomickým dalekohledem, by měl leckoho ohromit. Ukazuje nám pozůstatky po kosmickém bombardování a nabízí výlet do hodně vzdálené minulosti. Při pohledu na miliardy roků staré lávové pláně se nám ani nechce věřit, že to nejsou jenom filmové kulisy.
    Představit Měsíc by zabralo spoustu hodin povídání, desítky knih a stohy článků. A tak se vám Měsíc představí alespoň výmluvnou řečí čísel.
    Měsíc vídáme v roztodivných podobách. Někdy jej vidíme jako úzký srpek, jindy má podobu půlměsíce. Nejvíce pozornosti ale vzbuzuje úplněk.

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0000:00:00