Jak na věc


lužicka jezera v německu diskuse

Ohlédnutí do průmyslové historie oblasti

    Přijíždíme k Senftenberskému jezeru. Probouzí ve mně „předrevoluční" vzpomínky na surfařské mládí, kdy voda tohoto jezera byla buď průzračná, nebo pokryta černou vrstvou popílku z blízké tepelné elektrárny - záleží, odkud foukal vítr. Dnes Senftenberské jezero platí za příkladný přerod hnědouhelného dolu v rekreační oblast. Od roku 1970 se jezero počalo napouštět vodou a dnes zaujímá rozlohu 1300 ha.
    Naši stezku lemuje mo-hutné vrásčité horstvo, které bych v Evropě nečekala. Vesnici máme dávno za sebou, nikde ani živáček, tváří v tvář tomu podivnému horstvu by nás nepřekvapil dinosaurus. Najednou se krajina zjemní, hnědé hory se zanořují a před námi se blýskají vlnky ohromné vodní plochy.
    Vydáváme se po stezce, lemující břeh jezera s plážemi, půjčovnami surfů, tobogány k lákavému stánku, kde srpnovou žízeň zaháníme radlerem. Dopřáváme si koupel v jezeře bez plavek. Senftenberské jezero snad obklopuje více nudapláží než „textilních" pláží. Uprostřed jezera vidíme ostrov, na němž žije několik druhů vzácného ptactva. Jezero lze na bruslích objet, pouze přes centrum města Senftenbergu je horší orientace a povrch tvoří kočičí hlavy, což je ostatně specialita mnoha lužických měst a vesnic.


Lužická jezera-okruh jezerní pánví

    Odbočujeme k architektonicky unikátní stavbě, plovoucímu domu, kterých má na lužických jezerech vzniknout více. Neod-pouštíme si světácký úšklebek, že jsme čekaly větší skvost, a pokračujeme za vysněnou koupelí ve vedlejším jezeře, které se zatím jako jedno z mála může pochlubit pláží a příjemným koupáním.
    Nazítří se vydáváme po stezce po „břehu" budoucího jezera Ilse-See a dále na sever. Rozbrázděný reliéf povrchového dolu po našem boku nám najednou začal připadat naprosto fascinující. Rytmickými odrazy ukrajujeme kousek po kousku z naší asi 30kilometrové trasy. Nikde nikdo. První a dnes odpoledne jediné lidi potkáváme až v hospůdce v Pritzen, vesnici na břehu vznikajícího jezera Altdöberner See. Název vesnice je odvozen od srbského „prjecny" (příčný), což vystihuje výjimku v jinak obvyklém východo-západním uspořádání zdejších vesnic. Pritzen vyčnívá jako zelená oáza nad kráterem, který je postupně zavodňován. Obec měla být další z obětí povrchových dolů, byla již z velké části vysídlena a vyklizena, když v roce 1992 byl provoz dolu zastaven. Díky bienále v roce 1993 a 1995 se vesnice stala galerií pod širým nebem, na které se podílejí umělci i místní obyvatelé.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00