Jak na věc


letohrádek královny ann

Prohlídka historického interiéru a výstavy Sbírka porcelánu SUPŠ KV je možná po předchozí telefonické domluvě na tel.: 720 021 499.

    Renesanční letohrádek Hvězda stojí v místech, kde se odehrávala bitva na Bílé hoře. Byl vystavěn na půdorysu šesticípé hvězdy a patří mezi tzv. filozofické stavby se zajímavou číselnou symbolikou. Letohrádek se skládá ze čtyř podlaží, přičemž každé patro je chápáno jako jeden živel – oheň, vzduch, voda a země. Uvnitř je stálá expozice o bitvě na Bílé hoře. Národní kulturní památka.
    Probíhá ve spolupráci v DK Ostrov a od roku 2017 ve spolupráci s Městem Ostrov. Pomyslným časostrojem se tentokrát přesuneme do alternativní minulosti inspirované romány Juliuse Verna a viktoriánskou Anglií.
    Miloslav Polcar (1947) je absolventem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, kde prošel ateliéry Václava Menšíka a Zdeňka Sklenáře. Přesto, že oba ateliéry byly zaměřené na malbu, zaměřil se autor ve své činnosti především na grafiku. V grafické práci je pro autora důležitá barva. Sleduje také vzájemné vztahy mezi obrazem a písem, v jeho díle nalézáme také prvky kaligrafie. Poetika znaku, písma a kaligrafie se projevuje v celém autorově díle. V novějších pracích zkoumá papír jako estetický materiál sám o sobě, přičemž důraz klade na účinky světla – vytváří působivé instalace komunikující s daným prostorem. Zabývá se také tvorbou autorských knih. Letohrádek Ostrov se v dlouhodobém výstavním plánu zaměřuje na významné české grafiky, k nimž Miloslav Polcar jistě patří.


Výtvarné léto v letohrádku 2018

    Ústecký umělec Robert Vlasák (1978) ve své tvorbě pracuje se základními principy fyziky, jejichž prostřednictvím vytváří jedinečné interaktivní instalace, které jsou nejčastěji založené na zvuku, pohybu či rovnováze. Tyto mechanické konstrukce bývají dotvářeny přírodními materiály jako např. písek, voda, vzduch a pod. Konstrukce jsou také vždy založeny na nějakém pohonu, který autor sám sestavil, či na spouštěči, kterým se často stává divák samotný. Mimo jiné Vlasák vytváří sochy i pro veřejný prostor a v roce 2017 se již po druhé zúčastnil mosteckého sochařského sympózia, kde pokaždé získal ocenění. Byl také členem komise ceny Exit 2017. V současné době Robert Vlasák působí na ústecké univerzitě Jana Evangelisty Purkyně na Fakultě užitého umění a designu, a to jako vedoucí ateliéru Přírodní materiály. Studoval v ateliéru Nefigurativního sochařství na FAVU v Brně a v ateliéru Přírodních materiálů v Ústí na Fakultě užitého umění a designu.
    Markéta Váradiová (1973) je sochařka a malířka, vystudovala SUPŠ bižuterní v Jablonci nad Nisou. Následně pokračovala na Institutu výtvarné kultury UJEP v Ústí nad Labem a poté dokonce na litevské Akademii Vilniaus dailés Akademija. V roce 2003 nastoupila na Fakultu umění a designu UJEP v Ústí nad Labem a nakonec na VŠVU v Bratislavě, kde se zaměřila na výtvarné umění. Její tvorba prošla od dob studií zásadním vývojem, nicméně v hledáčku autorčina zájmu byla vždy geometrie, světlo a prostor. Blízké jsou jí také různé přírodní procesy. V posledních letech vyprofilovala svůj projev až k čistému minimalismu. Často používá sklo, dřevo a různé světelné zdroje. Velmi zásadní jsou také její rozměrné malby, na kterých zachycuje nejčastěji přírodu, ovšem geometricky zjednodušenou.
    Jednodenní prodejní výstava designérů a tvůrců převážně z regionu severozápadních Čech doplněná o výtvarné dílny a workshopy tentokrát zaměřená na téma textilu.


iTRAS - Váš spolehlivý průvodce na cestách

    Letohrádek Hvězda nechal vystavět král Ferdinand I. podle plánů svého syna rakouského arcivévody Ferdinanda Tyrolského, který sám osobně položil základní stavební kámen dne 27. června 1555. Stavbu prováděli italští stavitelé, nejprve Juan Maria Avostalis del Pambio a Giovanni Lucchese, poté Hans Tirol a Bonifác Wohlmut. Během třicetileté války byl letohrádek Hvězda zpustošen. K jeho obnovení došlo až roku 1652 Ferdinandem III. Od roku 1779 na příkaz Josefa II. se z něho stalo skladiště střelného prachu (prachárna). Dnešní podobu získal letohrádek po roce 1918, kdy byl rekonstruován pod vedením architekta P. Janáka.
    Kateřina Štenclová (1959) vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze, prošla ateliéry Františka Jiroudka a Jiřího Karmazína. Štenclová se ve svém díle systematicky zabývá abstraktní malbou, přičemž hlavními výrazovými prostředky jsou jí barva a vztahy mezi jednotlivými barevnými plochami. Maluje na plátno, ale také vytváří působivé instalace z maleb na průhlednou fólii. Tyto obrazy jsou de facto malířským ready-madem, vzniklým během zakrývání podlahy průhlednou fólií. V těchto obrazech se projevuje gestičnost a exprese, která je typická pro její ranější dílo, avšak do hry vstupuje také světlo a působení v rámci instalace v prostoru. Pro mladou malířku Kristýnu Šormovou (1985) je též typická práce s barvou a hledání jejích výrazových prostředků. Kromě abstraktní gestické malby, která je mnohdy vizuální básní přírody, se Šormová věnuje také pracím na papíře, kde čerpá svou inspiraci v japonské kultuře.

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0000:00:00