Jak na věc


krematorium zlín pohřby tento týden

Krematorium | Pohřebnictví Zlín

    Hydrologické průzkumy, které se v současnosti provádějí dříve, než je rozhodnuto o založení nového hřbitova, nebo před rozšířením hřbitova staršího, ukazují, že spodní vody, které jsou spojitými vodními toky, roznášejí biologické nečistoty z pohřebišť na daleko větší vzdálenosti, nežli se všeobecně soudí. Je to mnohem dále, než zákony definovaná ochranná pásma - v České republice 50m.
    Zlínské krematorium zahájilo provoz v dubnu 1978. Projekt zpracoval ak. arch. Jiří Čančík a generálním dodavatelem byl tehdy národní podnik Průmyslové stavby Gottwaldov. Vedoucím stavby byl Ing. Petr Pinkava. Na stavbě se taktéž podílely desítky subdodavatelů.
    První stopy pohřbívání žehem pocházejí již ze sedmého tisíciletí před naším letopočtem. První písemné zprávy z Antiky. Pohřbívání žehem se rozšířilo od antických Řeků k Římanům a odtud s římskou civilizací do celé Evropy.
    Od 15. do 17. století byli hromadně zpopelňováni padlí ve válkách a oběti moru či zemětřesení v řadě italských měst. Zpopelňováni byli padlí ve francouzsko-pruské válce v letech 1870-1871. V habsburské monarchii platil přísný zákaz pohřbívání žehem až do jejího konce.


Proč je pohřbívání žehem lepší než pohřbívání do země

    Historii současných krematorií otevřel rok 1874. Je významný dvěma událostmi. V platnost vstoupil nový italský zdravotní zákon, který jako první v křesťanském světě povolil zpopelňování zesnulých v krematoriích. Téhož roku německý inženýr Frederic Siemens postavil a vyzkoušel žároviště koncepcí blízké současným kremačním pecím. Roku 1876 začalo sloužit veřejnosti první novodobé krematorium v italském Milanu.
    Je účelně a vkusně umístěno po pravé straně hlavního vchodu na Lesní hřbitov. Uvnitř hřbitova stojí hlavní objekt. Skládá se z provozní části a obřadního areálu. V provozní části jsou chladicí boxy, žároviště se dvěma žehovými pecemi, šatny zaměstnanců a místnost pro personál.
    Nemusí se jednat o vandalismus, kterým je narušen věčný klid pohřbených do země. Může to být válka, zemětřesení či stavební činnost, která se dotkne hřbitova. Kolumbária či urnové háje se v případě nutnosti přemístí snadno a se vší pietou.
    Nejen pohřební obřady, ale i sám žeh, byly krásné. Zesnulí byli ošetřováni vonnými substancemi, spolu s nimi bylo páleno kadidlo, ke zpopelňování se používalo vonných dřev, oheň byl veden pečlivě a čistě, obřad byl doprovázen hudebními a jinými uměleckými produkcemi. I chudí byli důstojně zpopelňováni. Skromněji, ale jejich popel byl vždy pečlivě shromážděn, uložen do urny a ta byla obřadně pohřbena.


Statistika zpopelnění a obřadů v letech 1978 - 2013

    Nástup křesťanství v prvních stoletích našeho letopočtu pohřbívání žehem omezil, protože jedním z jeho základů je víra ze zmrtvýchvstání. Roku 785 francký král Karel Veliký zpopelňování zakázal pod trestem smrti a tento zákaz byl v křesťanské Evropě respektován více než 1 000 let.
    Kremace byla známa z historie a z Východu a po celý evropský středověk o ní s různou odvahou hovořili vědci, lékaři a hygienici. Znovuzavedení pohřbívání žehem v Evropě se stalo aktuálním v 19. Století. Vyslovovali se pro ně Tomaso Campanella, Mattia Naldi, Goethe, Schiller i bratři Grimmové. O pohřbívání žehem bylo diskutováno na mezinárodních lékařských kongresech v roce 1869 ve Florencii, 1871 v Římě, 1876 v Drážďanech, 1891 v Londýně, 1894 v Budapešti a 1897 v Moskvě. Vědecké i společenské autority se vždy vyslovovali pro ně. Bohužel jiné autority a mocní tehdejšího světa dokázali pohřbívání žehem brzdit.
    Obřadní část se skládá z čekáren, výstavu a vlastní obřadní síní s hudebním studiem. Účastníci smutečních obřadů se shromáždí v čekárnách - jedna je pro nejbližší pozůstalé, druhá pro ostatní smuteční hosty.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00