Jak na věc


jméno pro dítě podle příjmení

Našemimi.cz - křestní jména, numerologie, jména pro miminka, jméno pro dítě, význam jmen

     V naší kulturní tradici to byl rituál křtu, kterým bylo dítě oficiálně uvedeno do společenství, ale jako mnohé jiné rituály i křest u nás ztrácí na všeobecně vnímaném významu. Čím jsme nahradili rituál? Snad „slavnostním“ vyplněním kolonky „jméno“ při příjmu do porodnice?
     4. Nejsem z těch, kdož by si mysleli, že jméno po otci je tím nejlepším vkladem do života. Jeden z mých synků to přesto tak trochu odskákal. Nemohl se bránit, a tak z něj byl (a dosud je) Pavel.
     2. Rodina a kamarádi mě oslovovali Jerome, máma někdy Jeri, spolužáci mi často říkali Ďžerome, pro německé mentálně retardované děti jsem byl Jerry Maus, děti na jazykovém táboře mi říkali Emile.


Kevin není jméno, ale diagnóza

     V naší společnosti je běžné a normální, že dítě dostane jedno, maximálně dvě rodná jména, která mu zůstanou po celý život. Po světě se ale pohybují lidé, kteří dostali své jméno díky tomu, že se matce při kojení přisáli k prsu zrovna ve chvíli, kdy ho jejich matka, vyjmenovávající postupně řadu možných jmen, vyzpívala, jako u etiopských Kaffičů. Pueblané dostávali jména podle odstínu vlasů. V některých kulturách se běžně pojmenovával už plod v matčině těle, jinde zase dostalo dítě jméno teprve tehdy, kdy se naučilo samo běhat nebo mluvit. U některých indiánů si dítě musí jméno zasloužit, jinde se jména postupně mění, v závislosti na věku a dospívání.
     Jméno může být i demonstrací postojů nebo politických názorů rodičů. Jak se asi žilo malým Adolfům narozeným během války v Protektorátu, když nastupovali do první třídy? A v kolika rodinách dostalo dítě ve stejné době jméno jako výraz protestu? Kolik se narodilo třeba Václavů? Kolik Tomášů nese své jméno jako poctu prvnímu československému prezidentovi?


Jak můj manžel (ne)prožíval těhotenství

     Jméno je „nejdůležitější kotvou naší identity,“ prohlásil ve třicátých letech předchozího století známý americký psycholog Gordon Allport. Podle jeho kolegy Williama E. Waltona je jméno dokonce „určujícím faktorem ve vývoji osobnosti, hledání přátel, a možná dokonce životního úspěchu či neúspěchu“. Většina z nás se se svým jménem identifikovala, ale překvapivě mnoho lidí cítí ke svému jménu averzi. Například mezi Němci je každý desátý dospělý nespokojený s tím, jak ho rodiče pojmenovali, a 43 % z nich dává přednost své přezdívce, kterou se představují a třeba i podepisují. Podle vědců, kteří se věnují výzkumu identity, je v pubertě se svým jménem nespokojená většina lidí. Chtěli by být někým jiným, vymezit se vůči okolí, přijmout novou identitu. Taková nespokojenost obvykle s věkem odezní, ale v některých případech přece jen zůstává i v dospělosti. Profesorka Bettina Hannover, psycholožka z berlínské Svobodné univerzity, spatřuje skutečnou příčinu odmítání vlastního jména ne ve jméně
     Kateřina Neumannová, lyžařka, olympijská vítězka 1. Se jménem jsem nikdy velký problém neměla, ale trochu mi vadilo, že je dlouhé. Když jsem se učila psát, zabralo mi skoro celou řádku.
     4. Určitě, můj muž je Viktor, já Mahulena, je logické, že jsme volili další netradiční jméno. Jméno hodně vypovídá o vaší duši, prostě Viktor a Mahulena těžko vyberou jméno Hanička. Jde o zvyk, o výchovu, jsme oba vůdčí typy s netradičním stylem života, dali jsme prostě výrazné, podivné jméno.


Článek se vztahuje k období asi

     Jména používaná v naší kultuře můžeme zběžně rozdělit do tří skupin: módní, staromódní a řekněme neutrální. Samozřejmě, v průběhu let se jména z jednotlivých kategorií přesouvají jinam. Třeba Anna, před nedávnou dobou mezi malými dětmi jméno vysloveně vzácné, je dnes jedním z nejpopulárnějších. Jiná jména se drží tradičně na předních místech popularity - David, Jan, Petr, z dívčích třeba Martina, Jana. V sousedním Německu se nedávno pokusili zjistit, jak vnímáme nám úplně neznámé lidi jen podle jména. Lidé měli posoudit šedesát typických mužských a ženských jmen, a to podle věku, atraktivity, inteligence a religiozity jejich imaginárních nositelů. Výsledek byl překvapivý: nositelé moderních jmen byli pravidelně považováni za mladší a zároveň byli odhadováni jako atraktivnější a inteligentnější. Vnímaný věk je u jména centrální informací.
     Pomineme-li pro tuto chvíli proces, kterým se rodiče rozhodují, jaké jméno potomkovi přiřknou, nastává chvíle, kdy se jméno stává oficiální charakteristikou dítěte. Ve většině kultur se tak děje v rámci nějakého rituálu, slavnostního okamžiku, kdy dítě přestává být „tou malou“ nebo „svištěm“ či třeba „vetřelcem“ v matčině lůně.
     4. K Erlanovi: Když jsem jako 18letý listoval modrou učebnicí petrologie, obdivoval jsem zvukomalebnost názvů hornin: buližník, gabro, luneta, mineta, obsidián. Tehdy jsem si řekl, že až budu velký, tak můj syn se bude jmenovat Erlán, tzn. vápenato-silikátový kontaktně metamorfovaný rohovec. Tedy, jestli bude mít můj syn v dospělosti nějaké poznámky ke svému geologickému jménu, tak mu řeknu, že může být tak akorát rád, že není Čedič.


Pojmenování jako součást rituálu

     2. Pro rodiče a kamarády jsem byl Petr nebo Péťa. Mezi spoluhráči na basketu krátce i Andrej! Což mi docela lichotilo. V našem tehdejším nejlepším klubu (jak my jsme k nim vzhlíželi!) bylo totiž moc Jirků, a tak si každý vysloužil přezdívku. Z Růžičky byl Fialka, Konopásek - neznámo proč - Leši. A Zídek zas Andrej. Právě jemu jsem byl údajně dost podobný. Škoda, že ne hrou, ale jen rozsochatostí. Můj Andrej však skončil záhy na potupném smetišti dějin. To když s námi začal hrát jakýsi mladý dement. Důsledně mi říkal Kosťo, Andreje si nebyl s to zapamatovat.
     4. Děti nemám, ale jméno bych volila výhradně podle toho, zda se hodí k příjmení partnera. Scarlett Wilková je totiž zajímavé jméno, ale Scarlett Slepičková či Polívková by byl fakt průšvih. To bych raději dala třeba jméno Andulka. Líbí se mi stará česká jména, asi bych nějaké volila.
     3. Dnes se mi to jméno moc líbí. Zlomilo se to až někdy v dospělosti, nevím proč. Dnes mi vůbec nevadí, když se mě někdo ptá, proč takové jméno mám. Naopak, ráda si povídám o tom, že se jmenuji podle hrdinky románu Jih proti Severu Scarlett 0‘Harové a vlastně jsem za to jméno mámě vděčná. Je to zvláštní, ale teď mi ta „výjimečnost“ nevadí, naopak.


Co pro nás znamená vlastní jméno?

     Slavomil Hubálek, psycholog: 1. Dobrý, vůbec jsem netušil, že mé jméno je neobvyklé, protože se tak jmenoval otec i dědeček. Až v adolescenci jsem se dozvěděl, že mému plzeňskému pradědečkovi zemřelo prvních deset dětí a na ty vyplýtvali všechna tehdy běžná jména, jako byl František, Josef, Rudolf a další jména odrážející lásku našeho lidu k domu Habsburskému. U 10. dítěte zvolili jméno ze slovanského kalendáře, pokud vím, tak jméno je z Rukopisů.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00