Jak na věc


implantace fakicke nitroocni cocky

Implantace presbyopické fakické čočky

    41 11. Průběh operace 11.1 Implantace fakické čočky fixované v komorovém úhlu Operace je prováděna v anestezii topické, svodné nebo celkové intubační. Umístnění řezu se volí podle zvyklostí chirurga a jeho délka odpovídá použitému materiálu. Jako první se intrakamerálně aplikuje miotikum. Následuje vyplnění přední komory kvalitním viskoelastickým materiálem, důležitým pro ochranu nitroočních struktur. Tento krok je společný i pro další čočky. Pak se zavádí implantát, který se doporučuje umístnit v horizontále, tj. v pozici 3-9. Operace je zakončena odstraněním viskoelastického materiálu. Konečná pozice haptické části čočky by měla být zkontrolována peroperační gonioskopií. Inserce haptické částí Inserce optické částí pomocí injektoru a její uchopení Obr.č.20: Implantace fakické čočky fixované v úhlu (Kelman duet) 41
    43 11.3 Implantace zadněkomorové fakické čočky Operace se provádí technikou chirurgie malého řezu, což je umožněno měkkým a tenkým materiálem, ze kterého je implantát vyroben. Na druhou stranu to klade zvýšené nároky na šetrnost při injektáži nitrooční čočky, protože díky stejným vlastnostem je materiál i křehký. Další důraz je kladen na správnou orientaci čočky, protože, jak již bylo uvedeno, implantát svou zadní plochou kopíruje přední plochu lens crystallina. Většinou se proto čočka implantuje nejprve do přední komory, kde dochází k jejímu pozvolnému rozvinutí. Ve druhé fázi je definitivně fixována za duhovku. Pro tento manévr se používá buď implantačního háčku, nebo komprese viskoelastickým materiálem. Ten je třeba následně odsát ještě před dalším operačním krokem, kterým je intrakamerální aplikace miotika s kontrolou finální pozice implantátu po zúžení zornice. Obr.č.22: Inserce ICL Obr.č.23: Umístnění ICL 43


Operace astigmatismu diamantovým skalpelem (arkuátní keratotomie) při operaci čočky

    21 materiálu v anglické teminologii znamé jako one piece lens. Z řady důvodů (náročnosti výroby, rozdílné vlastnosti plastů) se materiál u některých typů dosud kombinuje a vznikají čočky ze dvou materiálů. Použití polypropylenů při jejich výrobě bylo prosazováno hlavně kvůli jejich flexibilitě a schopnosti přizpůsobit se tvaru prostoru, do kterého byly umístěny. Chirurgové, kteří je implantovali do sulcus ciliaris však předpokládali, že tento materiál se neuplatní kvůli nepřiměřenému tlaku na citlivé tkáně v oblasti sulcus ciliaris. To se později také potvrdilo na kadaverozních očích, kde poškodily přiléhající tkáně navzdory jejich flexibilitě. Aby oční tkáně nebyly nadměrně zatěžovány tlakem konců haptik, musí být opěrná vlákna maximálně flexibilní. Tato podmínka nebyla vždy zachována. Historickým příkladem nevhodné konstrukce, ale i nesprávných indikací, jsou Kelmanovy předněkomorové čočky. Na požadavek zmenšujícího se řezu vznikla tehdy nápaditá trojuhelníková čočka s minimálními ná


Další zákroky z kategorie Nelaserové refrakční operace

    11 3. Historický úvod Moderní historie umělých nitroočních čoček začala ke konci 40. let minulého století. Tehdy si anglický oftalmolog Harold Ridley všiml, že akrylátové fragmenty z kokpitu, které se při leteckých úrazech pilotů dostaly do oka, byly velmi dobře tolerovány. Na základě tohoto pozorování Ridley vyvinul a nechal vyrobit čočku z akrylátu. V roce 1949 ji poprvé implantoval do lidského oka při operaci šedého zákalu v nemocnici St. Thomas v Londýně. [8] Na tyto poznatky pak v padesátých letech navázali Barraquer (Španělsko), Strampelli (Itálie), Dannheim (Německo) a Choyce (Anglie). [1] Princip jejich metody spočíval v implantaci umělých nitroočních čoček při operaci šedého zákalu cestou rohovkového, nebo sklerálního řezu do oka. Lokalizace a způsob uchycení uvnitř oka se liší podle typu čočky, ale co mají všechny společné, je jejich umístnění ventrálně od přirozené čočky. Dojde tak ke změně dioptrické mohutnosti optického aparátu oka při zachování akomodace a poměrně velké o
    28 Obr.č.9: Vivarte Přednekomorové čočky fixované na duhovku V roce 1977 Worst navrhnul čočku s fixací na duhovku, aby se zabránilo poškození v rohovkovém úhlu. Původně byla určena pro korekci afakie, ale v roce 1986 ji Worst a Fechner modifikovali ke korekci myopie. Byla bikonkávní z PMMA o průměru 4,5 mm. Nejvíce byla rozšířena především v zemi svého vzniku v Nizozemí a dále v Indii. Nový typ čočky z roku 1991 patří mezi konvexně-konkávní typy a má rozměry přibližně 5 x 8,5 mm. Delší strana tvoří haptickou část zakončenou klepítky. Ty jsou mobilní částí čočky a fungují jako proštěpec, kterým je uskřinuto stroma duhovky ve střední periferii a nemůže tak docházet ke kontaktu s komorovým úhlem. Vývoji čočky předcházel výzkum duhovky, kdy se mimo jiné zjistilo, že její periferní třetina vykazuje sníženou mobilitu i v případě aplikace mydriatik. Tím je zajištěna stabilita implantátu. [8] 28


Implantace presbyopické torické fakické čočky

    1 MASARYKOVA UNIVERZITA Lékařská fakulta FAKICKÉ NITROOČNÍ ČOČKY Bakalařská práce Vedoucí bakalářské práce: MUDr. Šárka Skorkovská, CSc. Autor bakalářské práce: Veronika Muszková Optometrie Brno 2008


Jaké nebezpečí hrozí vašim očím během svátků?

    13 materiálů. Renesance implantací fakických nitroočních čoček nastala v osmdesátých letech 20. století. V roce 1986 Dvali implantoval fakicou čočku ke korekci myopie. Ve stejném roce Baikoff navrhnul predněkomorové implantáty, které se ukotvily v rohovkovo duhovkovém úhlu. Ty byly podobné těm, které navrhnul Kelman v New Yorku. Čočka byla vyrobená z jednoho kusu z polymetylmetakrylátu (PMMA). Měla pevné haptiky se 4- bodovým podpůrným systémem v úhlu, s vystupujícím klenutím a konkávní optickou částí. První model byl ZB implantát. V roce 1988 Baikoff a Joly přednesli první výsledky po implantaci ZB čoček pro korekci vysoké myopie. Optická kvalita byla vynikající a korekce byla stabilní v čase. Avšak i nadále byl přítomný značný pokles počtu endotelových buněk v prvních 2 letech po operaci. Tato nadměrná ztráta endotelových buněk se připisovala přílišnému kontaktu čočky s endotelem a proto byl navržen nový model ZB 5M. Optická část byla ztenšená a posunuta směrem dozadu od endotelu. Ha


Refrakční lensektomie včetně kvalitní nitrooční čočky a event. laserové dokorekce

    23 7.2 Zadní komora Objem zadní komory je približně 65 µl a na bočním řezu má tvar trojuhelníku. Zepředu je kryta zadní částí duhovky. Zezadu hraničí s vlastní čočkou-lens crystallina. Při narození je objem čočky 140 µl. Objem se zvyšuje na 163 µl ve třiceti a na 240 µl v osmdesáti. To má za následek, že zadní komora v osmdesáti letech může mít velikost štěrbiny. Zvětšování objemu čočky způsobuje také to, že přední komora se stavá mělčí. Hloubka přední komory se snižuje zhruba o 7% každých deset let. Zadněkomorová čočka by se neměla dotýkat naturální čočky, kvůli možnosti vzniku komplikované katarakty, čož jí umožňuje speciální destičkový, tzv. plate haptik. Ten se vsune do sulcus cilliaris. Na druhé straně dostatečná vzdálenost od lens crystallina může vyvolat tření se zadním pigmentovým epitelem duhovky a způsobit disperzi pigmentu. Poloha fakické čočky mezi duhovkou a lens crystallina může taktéž působit jako překážka v toku komorové tekutiny. Může mít na to
    5 Prohlašuji, že bakalářskou práci jsem zpracovala samostatně a že jsem veškerou použitou literaturu v textu řádně odcitovala a uvedla na konci v seznamu. 5


Operace astigmatismu diamantovým skalpelem (arkuátní keratotomie)

    26 Obr.č.6: Kelman duet Obr.č.7: Phakic 6H Phakic 6 H2 Tato fakická čočka je vyrobena z PMMA s heparinovou modifikací na povrchu, která přispívá také ke snížení možnosti výskytu synechií. Průměr optické části je 6 mm s flexibilním klenutím 18. Celková délka je od 12,0 do 14,0 mm. Vyrábí se ke korekci myopie od -2 D do -25 D a hypermetropie od +2 D do +10 D. [7] NuVita MA20 NuVita je typ předněkomorové čočky fixované čtyřbodově, vyvinuté podle Baikoffa. Tyto typy vycházejí z běžných afakických čoček s haptikou otevřené kličky, avšak vzhledem k rozdílným parametrům fakického a afakického oka se zásadně liší sklonem haptické části a způsobem ukotvení v komorovém úhlu. Představuje již třetí generaci Baikoffových čoček. Čočky první generace označené ZB měly optickou část o průměru 4,5 mm. Při jejich použití docházelo k poškození endotelu a ke glaukomovým komplikacím. Druhá generace s označením ZB 5M s novým designem měla menší optickou část, jen 4 mm, což se ukázalo nepraktické. Kromě probl


RLE + multifokální torická čočka

    15 progresivně, v současné době jsou jejich výhody a nevýhody mnohem lépe probádány. Díky postupnému výzkumu refrakčních implantátů jsou více známé jejich nevýhody, ale také jejich význam a znovu si začínají získavat své místo v refrakční chirurgii. [1] 4. Základní požadavané vlastnosti fakických čoček 4.1 Biofyzikální vlastnosti Z biofyzikálního hlediska by měla fakická nitrooční čočka jako celek splňovat několik požadavků: neměla by zatěžovat nitrooční struktury svojí hmotností, optická část by měla i v mydriáze plně pokrývat zornici a poskytovat co nejlepší zobrazení na sítnici. Konstrukčně by měla zabezpečit vlastní centraci v optické soustavě oka tak, aby nedráždila citlivé struktury oka. Materiál by měl být snadno zpracovatelný ve vysoké optické kvalitě, měl by mít vysoký index lomu, neměl by podléhat biodegradaci a vyvolávat jakoukoli antigenní reakci a musí být sterilizovatelný. 4.2 Biokompatibilita Fakické nitrooční čočky jsou příkladem implantátu, na který jsou kladeny jedny
    36 Další výhodou Artemis je možnost překrytí obrázků. Implantovaná fakická zadněkomorová čočka může po čase změnit polohu, čímž se může změnit i její vzdálenost od lens crystallina. Překrytím jednotlivých obrázků pořízených postupně v čase můžeme sledovat změny ke kterým dochází. Jelikož Artemis využívá ultrazvuk, přesnost naměřených hodnot je s odchylkou 1 až 5 µm v závislosti na hloubce, ve které měří. Obr.č:16: Vyšetření na Artemis 2 Obr.č.17: Ultrazvukový snímek z Artemis 2 Čím více se budou fakické čočky implatovat, tím najdou nové zobrazovací techniky větší uplatnění. Donedávna byly před implantací fakické čočky k dispozici jen údaje o hloubce přední komory a počtu endotelových buněk. Před vstupem do oka by však měly být známy anatomické poměry oblasti, do které bude čočka implantována. Například u předněkomorových čoček je znalost všech parametrů velice důležitá. Přední komora totiž není dokonale okrouhlá, ale je 36


Implantace fakické torické čočky

    44 12.Peroperační a pooperační komplikace 12.1 Peroperační komplikace Asi nejčastější a zároveň velmi závažnou komplikací může být peroperační akutní nárůst nitroočního tlaku s tendencí k prolapsu duhovky do rány. Částečně se na této skutečnosti může podílet i nespolupracující pacient, což je důvodem, proč někteří chirurgové tuto operaci provádějí zásadně v celkové anestezii. Tato komplikace se netýká pouze tohoto typu implantátu, ale i ostatních fakických čoček. Při vzniku těchto obtíží chirurg šetrně reponuje prolabující duhovku pomocí chirurgického nástroje, nebo viskoexpresí. Ideální je okamžitě nitrožilně podat diuretikum. Následuje po něm relativně okamžitý pokles nitroočního tlaku 12.2 Pooperační komplikace předněkomorových čoček Komplikace dělíme na časné pooperační pozdní pooperační Časné pooperační komplikace Pupilární blok vznikne v důsledku uskřinutí optické části implantátu pupilárním okrajem duhovky. Dojde k okamžitému bloku odtoku komorové tekutiny do přední komory. Ta s
    34 Obr.č.13: Visante OCT Obr.č.14: Obraz přední komory pořízený pomoci Visante OCT 9.2 Pentacam Pentacam využívá rotující Scheimpflugovu kameru k vytvoření mnohonásobných obrázků přední komory. Její software pak zobrazí trojrozměrné obrázky a vypočítá rozměry přední komory. Vytváří detailní příčné řezy nebo pohyblivé 3D obrázky od zadní plochy lens crystallina až k přední ploše rohovky. Umožňuje změřit rohovkoduhovkový úhel, objem a hloubku přední komory, průměr zorničky. Poskytuje údaje o rohovkové excentricitě, centrálním poloměru, astigmatismu, pachymetrii, denzitometrii rohovky a lens crystallina, a o topografii přední a zadní plochy i mapu její skutečné refrakční hodnoty v jakémkoliv zadaném bodě. 34


Laserová operace již od 8.500 Kč za oko!

    22 7. Umístnění fakické čočky a anatomie místa fixace 7.1 Přední komora Přední komora je ohraničena rohovkou a přední plochou duhovky. Její objem je přibližně 250 µl. Při fixaci čočky do rohovkoduhovkového úhlu se čočka svými haptiky dotýká reticulum trabeculare, kudy prochází Schlemmův kanál. Komorová tekutina odtéká přes trabekulum do Schlemmova kanálu. Při umístění haptik na trabekulum může dojít k omezení vstřebávání komorové tekutiny a následně k zvýšení nitroočního tlaku sekundárního glaukomu. Ten může po několika týdnech odeznít, nebo tento stav může nadále přetrvávat. Při fixaci čočky na duhovku je čočka připevněná na přední plochu duhovky. Pomocí tzv. klepítek je část duhovky z periferie uskřinuta. Zadní strana je konkávní, aby se minimalizovala možnost dotyku s čočkou pacienta. Postupně s věkem, jak se zvětšuje lens crystallina, se hloubka přední komory zmenšuje. Proto je centrální optická část konstruována s takovou tloušťkou, aby se minimalizovala možnost dotyku s ent


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00