Jak na věc


hostující profesoři david lodge čtenářský deník

Přihlášení k odebírání newsletteru

    Skutečná Amerika a Británie se však v Lodgeových románech v pravém smyslu slova neobjevují. David Lodge totiž není tak docela realista. Svět jeho románů představuje fiktivní univerzum, které se k ,reálnému‘ vztahuje a s gustem ho komentuje, avšak nekopíruje. Lodge tím do jisté míry navazuje na tradici literárních alegorií. Na začátku každé knihy pečlivě formuluje autorskou poznámku, která čtenáře upozorňuje, že podobnost míst a postav vystupujících v knize čemukoli či komukoli reálnému, je zcela náhodná. V rozhovorech Lodge tento postup šalamounsky vysvětluje úmyslem vyvarovat se soudních sporů. Každému čtenáři ovšem dojde, že „podobnosti“ Lodge úmyslně vytváří. V Hostujících profesorech tak vystupuje pravicový guvernér Donald Catcher, který kdysi býval filmovým hercem. Stát Euforia, kterému vládne, se velice podobá Kalifornii, stejně jako město Papridge (v překladech dalších románů zachováno původní “Rummidge“) připomíná Birmingham. Euforijské knihkupectv
    „PHILIP: (…) Nedá se absolutně poznat, který záběr bude poslední. Film pokračuje, tak jako pokračuje život, lidé se pohybují, jednají, pijí, mluví a my se na ně díváme a režisér může v libovolném okamžiku, aniž nás upozorní, aniž se cokoli vyřeší nebo vysvětlí nebo uzavře… prostě udělat konec. PHILIP pokrčí rameny. Kamera se zastaví a v půli gesta ho znehybní.“ [konec knihy]


Lodge, David Hostující profesoři

    Lodge má mimo jiné,skvělou schopnost zkratkovitě postihnout jádro určitých společenských fenoménů. Jak již bylo naznačeno, svébytnou tematickou rovinu snad všech jeho románů představuje společnost a kultura místa, kde se odehrávají. V Hostujících profesorech jde o Británii a Ameriku let šedesátých, v Pěkné práci o Británii pod vládou Železné lady, v Terapii (Therapy, 1995) pak tutéž zemi v rozplizlé současnosti. Lodgeovi nejde o analýzy příslušných epoch jako takových. Spíše se soustředí na různé jevy, jež pro ně byly typické. Co se týče Hostujících profesorů, jako příklad bychom si mohli uvést třeba nástup nových britských univerzit v šedesátých letech a jeho následky.
    Ať se Lodge zabývá univerzitní praxí, thatcherismem, turistikou nebo kognitivní vědou, z jeho tvorby je vždy cítit lehkost, ohromující obzvlášť vzhledem k výše zmíněné komplexnosti. Ta pravděpodobně vysvítá z většiny již citovaných příkladů; následující bude spíše z těch jednodušších, ale obzvlášť názorných. K zcela přesnému srovnání britské a americké mentality Lodgeovi stačí reakce pilotů obou národností na fakt, že je navigační věž málem nechala nabourat:
    Jak je vidět, Lodge svým postavám elegantně odporuje. Odmítá proti sobě ona média radikálně vymezit; prosazuje pravý opak. Naznačuje, že novou krev do žil knihy (potažmo románu) je možné hledat kupříkladu v syntéze literárních výrazových prostředků s mimoliterárními.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00