Jak na věc


hošek daniel ortopedie

Kryštof Hošek – The Plastic Women of the Universe

    Kryštof Hošek svou tvorbou upozorňuje na jeden důležitý faktor, na který se v současném sochařství často zapomíná. A to, že socha je na rozdíl od obrazu trojrozměrné médium. To je sice zdánlivě samozřejmý fakt, ale někteří současní sochaři na něj často zapomínají. Sochu samozřejmě vytvoří v plném objemu. Nicméně fakticky počítají pouze s frontálním pohledem. Hošek plně využívá trojrozměrnosti sochy. Divák tajemství jeho sochy odhaluje tím, že ji obchází. Postupně se před ním otevírá příběh a obsahové sdělení celého díla. Jako klasický příklad může sloužit socha Amorek z roku 2011, která v nadživotní velikosti do sochařské podoby parafrázovala amora ze slavného Caravaggiova obrazu Amor Vincit Omnia. Právě díky své trojrozměrnosti přinášela Hoškovu ironickou interpretaci otázky, kterou si už přes více než tři sta let kladou milovníci umění: Co má vlastně Caravaggiův amor v ruce, kterou schovává za zády?
    Kryštof Hošek patří k nejtalentovanějším mladým českým sochařům současnosti. Je to zapřisáhlý figuralista. To je charakteristika, kterou je potřeba uvést v době, kdy se na rozdíl od předešlých století sochařská tvorba pohybuje v širokém spektru forem od realistického ztvárnění přes abstrakci a v nejnovější době až po různé multimediální a konceptuální instalace objektů. V základním dilematu dnešního sochaře, jestli dělat sochu nebo objekt, vyhrává u Kryštofa Hoška socha.
    Kniha českého religionisty, teologa, pedagoga a univerzitního profesora Pavla Hoška Je to náš příběh: Teologický esej o vlastenectví a křesťanských hodnotách české kultury představuje jednu z nejpromyšlenějších lekcí o pojmech, které jsou v současnosti často skloňovány – národ, vlastenectví, češství a česká kultura.


Proč jsi ho jen nechala utéct, mohl to být skvělý večer

    Esej jako žánr autorovi umožňuje vyjádřit to podstatné. Nezatěžuje čtenáře mnohastránkovými sondami do dějin české státnosti a nevyčerpává se v obrozeneckém a masarykovském chápání dané věci. Určité penzum znalostí, řečeno poetikou Cimrmanovy školy, prostě předpokládá. Jde hlouběji a stále má na zřeteli křesťanské hodnoty a křesťanský přístup člověka k člověku a k tomu, co mu bylo svěřeno jako dar k opatrování – rodná země, respektive místo, kde žiju. Nastavuje tak zrcadlo těm, kteří často, rádi a hlasitě hovoří právě o křesťanských hodnotách, plodech židovsko-křesťanské a antické kultury a zároveň trpí izolacionistickým komplexem. Pro čtenáře křesťanské orientace budou zajímavé Hoškovy úvahy o vlasti jako domovu, o pozemském a nebeském ráji či o tom, je-li naše pozemské putování a ukotvení předzvěstí věčného života. Tento proud autorova myšlení má univerzální charakter a byl by srozumitelný i lidem jiného jazykového a kulturního okruhu.


Přihlášení k odebírání newsletteru

    Už po přečtení prvních stránek je jasné, že kniha má potenciál oslovit spíš aktivní čtenáře, kteří se o fenomén národovectví, kultury a jejích duchovních proudů zajímají v širších a kultivovanějších souvislostech. Hoškův nový titul bezesporu patří nejen do akademického světa, ale i do veřejného prostoru, k dialogu rozličných skupin s různými světonázory. Kromě předmluvy, kde se autor zabývá svou motivací k tématu, tu najdeme osm kapitol, mapujících otázku vlastenectví, vlasti jako domova, národa jako velké rodiny, tradice českého národovectví, spory o význam pojmu národ, národ jako dar a úkol a národ, respektive národní pospolitost v optice Ježíšova vykupitelského příběhu, potažmo velkých biblických historií. Hošek se ponořil do tezauru české a částečně také světové literatury pojednávající o nacionální problematice z různých úhlů. Objevují se tu citáty a odkazy na Bibli, Dalimilovu kroniku, na Martina Bubera, Tomáše Halíka, Erazima Koháka, Jána Kollára, Tomáše Garigua Masaryka, Jana P
    Sedmero duchovních a kulturních tradic, které tak či onak formovaly naše pojetí vlasti, národa a domova, považujeme za typicky české, ale v i evropské historii bychom k nim určité paralely našli. Jde o tradici cyrilometodějskou, svatováclavskou, husitsko-bratrskou, svatojanskou, obrozensko-masarykovskou, tradici vztahu k pohanství a tradici vztahu k židovství. Tato pluralita tradic, na kterou spolu s Hoškem upozorňuje česko-italský teolog Karel Skalický, z níž jsme vyrostli a kterou nelze odbýt mávnutím ruky, by mohla inspirovat čtenáře chápající nacionalitu výhradně v neustálém vymezování se vůči druhým.
    Za 27 let máme v oboru bohaté zkušenosti. Zde si můžete prohlédnout některé z našich realizovaných zakázek.


Autor Kryštof Hošek a kurátor Robert Janás Ph.D.

    Příkrov národní negativity, zahořklosti, poraženectví a ublíženosti není podle Pavla Hoška na místě. Zvolil pozitivní metodu reflexe národních dějin a nevzdal se ani zrcadlení duchovních tradic, které byly po roce 1948 vrchními ideology režimu považovány za přežité a „kontrarevoluční“. Hoškova originální práce, psaná srozumitelným, pěkným jazykem je otevřena všem čtenářům, kteří by se rádi o duchovních a kulturních tradicích zemí Koruny české dozvěděli víc. Mohla by dobře sloužit jako studijní materiál pro studenty středních a vysokých škol a dostat by se měla i k těm křesťanům různých denominací, kteří jsou s křesťanstvím, Kristem, svou vírou a češstvím zabarikádováni v prostoru, do něhož pouštějí jen někoho. Mnozí čtenáři povedou s autorem polemiku, neboť text není jednoduchý; otřásá iluzemi, vede k náročnému přemýšlení, netváří se jako dogma, které tu bude na věky věků. Spolu s knihou Tomáše Petráčka Západ a jeho víra: 9,5 teze k dopadům Lutherovy reformace (Vyšehrad, 2017), s prací
    Všechny tyto aspekty Hoškova díla má divák možnost shlédnout v novém cyklu soch vystavených na výstavě The Plastic Women of the Universe. Může se pokochat formálním zpracováním realisticky pojatých ženských postav. Může se zamyslet nad společenským apelem plastik mladých žen, které za pomoci parafráze názvu legendy českého undergroundu atakují plastic – umělost současného globalizovaného světa a s ním související ztrátu obecných hodnot. A jako kompletující součást oněch tří zmíněných faktorů si může prohlédnout sochy ze všech tří stran a klíč zastrčený v zádech plastické slečny mu poskytne zbývající dílek skládanky, v níž umělost současné společnosti dotvořila mladé ženy do podoby chodících natahovacích umělohmotných panenek.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0000:00:00