Jak na věc


faktura za telefony a časové rozlišení nákladů a v

Pokus o vyúčtování veškerého životního štěstí. Kolik by stálo to vaše?

    Dílo je bezesporu originální a otázka, co za fakturou skutečně vězí a zda jsou události opravdu takové, jak se zdají, je hlavním hnacím motorem k dalšímu čtení. Na příběhu samotném ovšem není nic záhadného nebo tajemného. Informace jsou zde podávány přímočaře a bez obalu jako prostá danost, což ještě zvyšuje pocit bezvýchodnosti a nevyhnutelnosti celé situace, všechno ovšem působí velmi přirozeně. Díky absurdní zápletce a především způsobu, jakým se s ní potýká hlavní hrdina, je v knize navíc přítomen určitý filosofický podtext. Ten je podáván velmi nenásilnou formou a představuje spíše možnost uvažování, kterou se čtenář může, ale také nemusí vypravit.
    Dřív než česká vláda zavede podobnou daň, dá se tato kniha chápat jako velmi příjemné pošťouchnutí pod žebra dnešní „rozmazlené“ společnosti, která bere vše jako samozřejmé a kolikrát si ani neuvědomuje, v jaké bavlnce má ponořené zadečky. Důkazem je hlavní hrdina, který naprosto samozřejmě (ostatně všichni bychom se zachovali stejně) považuje částku za přemrštěnou a který proti ní bojuje tím, že se upíná na všechny křivdy, které se mu v životě staly, jen proto, aby nakonec došel k okázalému a trochu lacinému prozření – že se má vlastně relativně dobře.
    Pracujete ve videopůjčovně, ven chodíte jen sporadicky, protože máte jednoho kamaráda, po večerech se díváte na Blade Runner a život plyne korytem té nejhlubší rutiny. Ideální život starého mládence. Až do momentu, kdy najdete fakturu, podle které má zaplatit 5 700 000 švédských korun. A to je daleko víc než 5 700 000 českých korun. Horor začíná.


RECENZE: Faktura: Když se štěstí platí penězi

    Hlavní hrdina vypráví svůj příběh v první osobě a díky tomu je celá kniha neuvěřitelně osobní. Hrdina vám bude blízký a nejspíš si ho i oblíbíte. K tomu, aby ve vás vyvolal emoce, mu stačí pár trefných popisů, několik vět k vylíčení atmosféry a hrstka neskutečně zbytečných a pitomých detailů. Zatímco ostatní šílí, hlavní hrdina je v pohodě a řeší naprosto nepodstatné věci. Karlsson poukazuje na nešvary současné doby a poslání „Faktury“ je takřka pohádkové. Z knihy vyplývá jisté ponaučení, které má sílu změnit vaše myšlení. Hodně důležitá je tady i láska a „Faktura“ funguje i jako milostný román.
    Téměř nečekaně se do popředí dostává i romantický podtext. Dlužník se po telefonu postupně sbližuje s Maud, která se mu snaží vysvětlit jeho situaci. Pracovní telefonáty postupně přejdou až na osobnější rovinu a čtenář se může jen dohadovat, zda se nakonec tito dva více sblíží.
    „Fakturu“ se rozhodně vyplatí mít doma ve své knihovničce. Je to totiž kniha, ke které se budete často vracet. „Faktura“ je zaručeným receptem na všechny chmury a splíny. Tenhle příběh je o tom, proč je úžasné být člověkem.
    Minimalistická, bizarní a nanejvýš originální Faktura z Karlssonovy sbírky Pravidla hry představuje klenot absurdní literatury zpochybňující to, co štěstím nazýváme a jak ho měříme. Tato novela, napsaná s okouzlujícím humorem a pozorně zachycující slabosti dnešní doby, je zároveň dojemným milostným příběhem, který změní způsob, jakým nahlížíme na svou existenci.


Recenze: Jonas Karlsson - Faktura

    Šel jsem si pověsit sako na háček pod pultem a boty se mi cestou lepily k podlaze. V malé kuchyňce za pokladnou jsem zapnul překapávač na kávu. Na dně konvice se něco připálilo a Tomas, který měl službu ve zbylé dny, tvrdil, že z ní nikdy pít nebude, ale mně to zase tak strašné nepřipadalo. Dokonce se mi zdálo, že připálená chuť tomuhle jinak poměrně mdlému nápoji dodává říz. Několikrát jsem zatlačil na dvířka spodní skřínky, která kvůli chybějícímu magnetu pořádně nedovírala. I přes opakované pokusy vždycky o pár centimetrů povyskočila, takže tam vznikla mezera. Nakonec jsem vzal kus lepicí pásky, stočil ho do ruličky a tu přimáčkl na vnitřní stranu dvířek, takže konečně držela.
    Švéd Jonas Karlsson (1971) je označován za renesančního člověka s mnoha talenty. Původním povoláním je divadelní a filmový herec a nutno podotknout, že v této oblasti patří ve Švédsku k těm nejlepším. V roce 2005 debutoval divadelní hrou „Noční procházka“. Ta zaznamenala nebývalý ohlas u diváků, ale i u divadelních recenzentů. Po dramatech přesedlal na kratší povídky a po nich se pustil i do románu. „Faktura“ je dílko nevelkého rozsahu a je zřejmě jedno, zda ho označíme jako novelu nebo kratší román. Každopádně myšlenek a dějových zvratů je tady požehnaně.


Absurdní novela z pera Jonase Karlssona

    Hlavní představitel se chová lidsky přirozeně. Když zjistí, že se pravděpodobně nejedná o podvodnou fakturu, nehodlá rezignovat na její astronomickou výši a upíná své naděje k infolince, na níž se snaží přijít na to, na co se ptá většina lidí v podobných situacích. Proč právě on? Opravdu mají jeho prožitky a štěstí takovou hodnotu? Nemůže to být jinak? Nemůže se jednat o omyl, o špatný výpočet? A platí ostatní také tak vysokou částku?
    S pocitem nespravedlnosti a snahy o uvedení věci na pravou míru zavolá vypravěč na infolinku RSZ, což je maximum, které se vzniklou situací hodlá dělat. Plná dávka absurdity přichází ve chvíli, kdy hrdina začne před operátorkou zveličovat jeho negativní pocity spojené s rozchodem a úmrtím rodičů. K tomu všemu si vymýšlí úzkost. To vše by mu podle něj mělo výslednou částku značně snížit. Při přemítání nad životem přitom ale paradoxně zjišťuje, že je s vlastní životní situací spokojený a že je docela šťastný.
    Vedle napínavých krimi a syrových příběhů mají Skandinávci velký smysl pro absurditu. Jedním z posledních důkazů je novela Faktura švédského autora Jonase Karlssona. Spisovatel čtenáři na sto třiceti stranách předkládá dost nepředstavitelnou myšlenku, že za všechny příjemné prožitky v lidském životě nakonec každý dostane účet.


Faktura: 5 700 000 švédských korun. Zaplatit prosím obratem

    Autor knihy děj postupně dávkuje, stejně jako gradující reakce hlavního protagonisty. Příběh se rozehrává velmi zpozvolna. Teprve později se čtenář dozvídá, jaký má tento pozvolný začátek význam. Autor nechává jen velmi opatrně nahlédnout na skutečnost a na čtenáři je, aby sám svou imaginací příběh rozehrál. Tím se Faktura výrazně liší od již zmíněné Místnosti. V té si autor se čtenáři hraje tak trochu jako kočka s myší. Vědomě manipuluje jejich přesvědčením o existenci nebo neexistenci tajemné místnosti.
    Jestliže se chcete pobavit a zároveň i zamyslit nad absurditou věci, rozhodně vám můžu Fakturu doporučit. I přes svou útlost vám přinese velký literární požitek, který budete mít dlouho v hlavě. Jonas Karlsson dokazuje, že nejen z krimi jsou živi severské země. Mnoho kvalitních autorů se najde i ve zcela odlišných žánrech, a proto nezbývá než je objevit. Pro mě se jednalo o první kontakt s tímto spisovatelem a rozhodně ho nelituju.


I na severu mají jiné knihy než detektivky

    Karlsson má nezaměnitelný styl. Jeho prózy jsou odvážně, minimalistické a absurdní. Když se pustíte do čtení „Faktury“, nejspíš budete mít pocit, že jste se ocitli v šíleném světě Franze Kafky. Ale nenechte se mýlit. Kafka je pesimistický a oproti Karlssonovi těžkopádný. „Faktura“ je hravá, milá a má jasný děj i závěr. Hlavní hrdina pracuje na částečný úvazek v zapadlé videopůjčovně, kam za celý den nepáchne jediný zákazník. Je nevzdělaný, chudý a ženy o něj nezavadí ani pohledem. Žije ze dne na den, málokdo by s ním měnil, ale on je paradoxně spokojený s tím, co má.
    Tento motiv je jasný už od začátku a otázkou je, jak se jím necháte uspokojit. Já jsem drsňák, co vyrostl na filmech s Van Dammem, takže bych místo bajky ocenil spíše karate, ale nemůžu popřít, že Karlssonova myšlenka je sympatická a nyní je aktuálnější než kdy jindy. Navíc má Karlsson, který je spíše herec a dramatik, dynamiku textu a dialogů v malíčku a velmi citlivě, ale přesto rychle přesouvá příběh po nejpřímější ose k jeho konci, takže vše uteče jako po másle. Námětem spíše povídka (původně Faktura vyšla jako součást povídkové knihy) a rozsahem malá novela dá vzpomenout na ty lepší Kafkovy věci, ale přesto by po ní neměli sahat jen Kafkovi příznivci. Její tón je totiž velmi jiný, přímý a v porovnání s Kafkou až nadmíru optimistický. Asi jako kdyby Fakturu napsal Kafka v nejoptimističtější den svého života během popíjení piňacolady.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00