Jak na věc


díra v srdci

Klasifikace černých děr z hlediska hmotnosti

    Když se dostatečně velké hvězdě vyčerpá palivo, není už schopna udržet svou hmotu proti své vlastní přitažlivé síle. Následně se do sebe zhroutí a vytvoří černou díru. Černé díry jsou „potížisté“ ve vývoji vesmíru. Mohou strhávat hmotu, vyvrhovat ji, formovat a reorganizovat celé oblasti vesmíru, možná části galaxií, ve kterých se nacházejí. Jsou to velké silné objekty, které se derou prostorem a nedají se zastavit. Černé díry je těžké objevit, protože jsou černé. Ale mohou být vystopovány pomocí jejich interakcí se sousedními objekty, jako jsou třeba plynová mračna, která se zahřívají a vyzařují rentgenové paprsky.
    Moderní věda odhaluje další a další tajemství černých děr. Stále však zůstává jedna otázka. Největší otázkou celé fyziky černých děr je, co se skrývá na druhé straně černé díry? Co se stane, když hodíme encyklopedii do černé díry? Ztratí se z ní veškeré informace? Nevíme to zcela jistě. Podle Einsteinovy obecné teorie relativity nemůže z černé díry nic uniknout. Ale u černých děr nepatrných velikostí zákony obecné relativity splývají se zákony kvantové mechaniky. Kvantová mechanika vládne nad světem objektů velmi malých rozměrů, jako jsou elektrony, neutrony a další subatomární částice. Pravidla obecné relativity jsou platná pro svět velkých objektů, u kterých je více patrná gravitační síla – patří sem planety, hvězdy a galaxie.


Černá díra, její vznik a hmotnost

    Dnes tak neuvěřitelné vědecké myšlenky mohou být jednoho dne tak běžné stejně tak, jako že je Země kulatá. Fyzikální zákony mohou třeba dovolovat existenci červích děr, tunelů tvořících zkratky časem a prostorem. Mohou tak být teoreticky takové kosmické dopravní prostředky přetvořeny ve stroje času? Einsteinova teorie obecné relativity umožňuje cestování časem do budoucnosti. Ukazuje nám, že rozdílné vnímání času závisí na tom, kde pozorovatel je a jak se pohybuje. Objekty pohybující se rychlostí blízké rychlosti světla stárnou pomaleji než objekty statické. A objekty blízké obrovským tělesům stárnou pomaleji než objekty vzdálenější. Hodiny běží různě rychle podle toho, v jakém gravitačním poli se nacházejí. Jdou tím pomaleji, čím je gravitační pole silnější. Tady na povrchu Země jdou naše hodiny nepatrně pomaleji, než hodiny nahoře v kosmu.


Vznik supermasivních černých děr

    Možnost vzniku miniaturních černých děr zvedla vlnu podezření a dokonce strachu. Mohly by snad přemoci zemskou gravitaci a pozřít celou naši planetu? Kosmické záření dopadá na Zemi neustále a působí daleko většími silami než tyto miniaturní černé díry, což znamená, že jsou úplně neškodné. Rozhodně nepozřou Zemi a ani nepřinesou její zkázu. Podobný strach z černých děr vypukl také ve Spojených státech. V Brookhavenské národní laboratoři ve státě New York je už v provozu menší podobné zařízení, známé pod zkratkou RHIC. V urychlovači se zde srážejí atomy zlata urychlené na 99,9 procenta rychlosti světla. Když byl v roce 2000 tento experiment zahájen, rozšířily se zprávy, že tyto srážky vytvářejí černé díry. Laboratoř se k tomu postavila velmi zodpovědně a rozhodla se veřejnosti odpovědět a uklidnit ji. Přizvali tedy skupinu pozorovatelů, kteří zjistili, že k podobným srážkám dochází ve vesmíru běžně, přičemž nezpůsobují žádné potíže. Vytvořili pro tyto srážky teoreticky velmi podobné podm


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00