Jak na věc


biskupství českobudějovické nemovitosti

Diecézní konzervátorské centrum

    Namísto uvedení pramenných zdrojů a citací, si dovoluji jen uvést odkazy na novější „po drátě“ přístupné práce, které je obsahují, a ze kterých jsem čerpal i některé informace a podněty.


Počátek založení pražského biskupství

    Boleslav I. kolem roku 960 ovládl nejméně sever Moravy a nalezl zde dědictví po velkomoravském arcibiskupství se třemi biskupstvími. Jak přežívalo od pádu Velké Moravy se nedá s jistotou určit. Můžeme však přijmout, že Boleslav učinil restauraci jednoho biskupství se smíšenou liturgií a obsadil jej biskupem. Jenže toto biskupství muselo být nově přiřazeno pod nějaké arcibiskupství, když původní moravské již neexistovalo. Nejvhodnější arcidiecézí pak byla Mohuč zásadového polovičního Slovana, arcibiskupa Viléma. Byl schopný obhajovat jiný názor nežli měl Ota I. a dokázal vzdorovat tomuto vlastnímu otci. Takový krok zároveň nepoškozoval jinou diecézi, takže se nezachovaly ani listinné dokumenty protestů, nebyl ani nutný zvláštní souhlas s obnovou moravského biskupství a nebyla ani osoba která by z nějakého důvodu chtěla vystoupit proti tak vlivnému muži, jakým byl arcibiskup Vilém. Záhada kolem přiřazení Prahy pod Mohuč tedy vznikla poněkud „pragocentristickým“ přístupem. Za hlavní byl p
    Předposledním falzátorem historie byl tzv. Kristián v 1. polovině 14. století. V době „prvního národního probuzení“, kdy byla také česky napsána kronika tzv. Dalimila, a na nějž později nemohl nereagovat ani Karel IV., vznikla kompilace tzv. Kristiána. Autor využil dosavadní latinské texty a aby dodal svému dílu na vážnosti a starobylosti, věnoval jej svému „nepos carissime“ sv. Vojtěchovi. Dnes je fiktivní postava tzv. Kristiána považována za našeho „nejstaršího kronikáře“ z konce 10. století a legenda je v odborné literatuře hojně citována jako důvěryhodný pramen. Podle závěrečného doplňku legendy o zázračném poražení kouřimského knížete a jeho ponechání hradským správcem, jsou v historické literatuře vytvářeny spekulace o Václavově mírumilovném rozšiřování přemyslovské domény, které se lišilo od ukrutného řádění Boleslava I. Nikomu přitom nevadí, že Kristián použil název středověkého města Kouřimi, založeného až kolem poloviny 13. století.


Pastorační středisko brněnské diecéze

    Po získání Slezka a Krakovska, nejisto zda v té době i Červených hradů (k tomu je pouze Nestorova zmínka o dvou Češkách mezi Vladimírovými manželkami a informace o novém držení Červených hradů kyjevským Vladimírem I. v roce 981, ibn Jakúb se v letech 966–967 zmiňuje pouze o Krakovu), musel Boleslav I. udělat tradiční krok. Provdal roku 965 svojí dceru (spíše vnučku) Dobravu za svého nového souseda Měška I. Tento sňatek je dosud vykládán za doklad dobrých vztahů mezi oběma vládci. No, provdání postarší dcery by bylo jistě jen nutný politický tah v příslušné době, nikoliv projev dobré vůle. Spíše se jedná o provdání dcery syna Boleslava I., který měl být jeho následníkem. Sňatek byl stvrzením smlouvy, která zajišťovala Boleslavovi I. a jeho synovi uznávání nových hranic přemyslovské državy Měškem I. do smrti některého z účastníků smlouvy.
    Autor legendy, neznámý bavorský mnich, by tedy falšoval skutečné události, ovšem s celkem dobrým přehledem o předchozím dění v Praze. Po Spytihněvově smrti roku 915 svěřil Vratislav jeho nezletilého syna Václava kněžně Ludmile sídlící na Budči. Z toho byla udělána „Václavova výuka žaltáři knězem jménem Učen na Budči“. Stejně z Drahomířina poslání Ludmily do vnitřního exilu na Tetín udělal autor vyslání vrahů Drahomírou, kteří zavraždili Ludmilu za to, že „Václav byl zkažen od kněží a žije jako mnich“. Věděl by, že Boleslav Václava nezabil, ale pouze bodl mečem do hlavy a asi částečně skalpoval roku 936. Proto zapsal, že „Boleslav udeřil mečem Václava do hlavy“, ale dodatečně jej zabili vymyšlení Boleslavovi lidé. V případě Ludmilina zavraždění by se však muselo jednat až o dodatečnou aktualizaci stručnou vsuvkou pod vlivem později samostatně vytvořené legendy o sv. Ludmile. V Crescente fide totiž není dostatečně popsán motiv Ludmiliny vraždy.


Další falšování historie 10. století

    Od rozpačitého hledání souvislostí legendy se založením pražského biskupství, úvah „o pomstě staré gardy“ apod. se můžeme oprostit, jestliže se vzdáme předpokladu prvotnosti této legendy. Crescente byla nejprve považována za stručný výtah z Gumpolda a teprve J. Pekař v rámci svého dokládání pravosti Kristiána filiaci změnil. Následnou diskuzi uzavřel D. Třeštík tezí, že dochovaný text Crescente je skutečně pozdější, ale neliší se výrazně od nedochovaného archetypu pocházejícího z doby kolem roku 974. Jak se dá něco takového vědět? Jestliže ovšem vznik Crescente navrátíme do doby od konce 11. až průběhu 12. století, jako mávnutím kouzelným proutkem se zbavíme mnoha potíží a dostaneme zřetelný motiv pro vznik svatováclavského kultu.
    Dosud se neochvějně předpokládá, že autorem listiny se souhlasem ke zřízení pražského biskupství a benediktinského kláštera při sv. Jiří, skrývajícím se pod titulem „Jan, sluha sluhů Božích“, je papež Jan XIII. (pontifikát 965–972). Stávající časové zařazení vzniku listiny bylo hlavně odvozováno z přiřazení návratu Mlady k roku 967 v Kosmově kronice. To je ve skutečnosti mylná domněnka. V kapitole XXI. je uvedeno úmrtí Boleslava I. s chybným rokem 967 a první zmínka o jeho nástupci (zřejmě mylně synovi) Boleslavu II. Následuje kapitola XXII. v níž je Boleslav II. chvalořečen a označen jako zakladatel dvaceti kostelů. Dále se v ní dovídáme o Mladě, jejím návratu z Říma a o textu papežova souhlasu se založením pražského biskupství a kláštera při sv. Jiří. Stylisticky je text celé kapitoly XXII. v tomto místě vložen jen proto, že navazuje na první zmínku o Boleslavovi II. Navíc v ní není žádná formulace typu „v témže roce“ nebo „na podzim“.


Středisko pro liturgickou hudbu

    Boleslavův nutný krok však byl nepříjemný pro Otu I., nová koalice Boleslav–Měšek totiž učinila hráz pro původní, patrně dalekosáhlé, představy o christianizaci a ovládnutí východu Evropy na úkor Byzance. Tím zcela přestala mít smysl i podpora vzniku pražského biskupství se smíšenou liturgií a vůbec všeho, co by mohlo přispět k posílení moci a vlivu Boleslava I.
    Papež byl následně v roce 963 kvůli zradě Oty I. přehnaně obviněn z mnohočetných sexuálních orgií a vražd a rozhodující roli v jeho sesazení měl cremonský biskup Liutprand. Snad zde napsané nezavdá příčinu k napsání pikantních článků s názvem typu „Co by mohla abatyše Mlada vyprávět?“, ale je zajímavé, že k Janu XII. byla se žádostí vyslána žena. Odvoďme z toho, že Jan XII. byl asi opravdu milovníkem ženské společnosti a vyslání Mlady mělo přispět k získání souhlasu proto, že žádost předává žena.
    960 – Papež Jan XII. (asi 937–964, pontifikát 955–963 a 964) požádal na Vánoce o vojenskou pomoc Otu I. proti samozvanému italskému králi Berengarovi II.


Je legenda Crescente fide opravdu nejstarší václavskou legendou?

    Falzem vycházejícím z původních pravdivých skutečností je listina císaře Jindřicha III. [IV.] vydaná na synodě v Mohuči roku 1085, zlistiněná následujícího roku v Řezně. Její znění i s komentářem uvádí Kosmas a je známa i z jiného opisu. Pražský biskup Jaromír/Gebhart se domáhal sjednocení pražského a moravského biskupství a na synodě přede všemi rozvinul privigelium biskupa sv. Vojtěcha potvrzené papežem Benediktem a císařem Otou I. O listině se vede dlouhodobá diskuze, protože neodpovídá známým faktům. Císař Ota I. zemřel v roce 973, tedy devět let před Vojtěchovým zvolením biskupem roku 982 na Levém Hradci a následnou investiturou a biskupským vysvěcením ve Veroně roku 983. V listině jsou popsány hranice údajné původní jednotné pražské diecéze včetně Červených hradů (řeky Bug a Styr), které však již roku 981 držel kyjevský kníže Vladimír, tedy opět dříve nežli se sv. Vojtěch stal biskupem. Další nesrovnalostí v listině je zmínka o krajině Váh a pak o hraniční řece Váh. Řeka nemohla
    Dosud uznávaný čas vzniku legendy Crescente fide po roce 974 je pouhou hypotézou a sama její existence nyní už neumožňuje zpřesnit chronologii vzniku pražského biskupství. Legenda by ve své stručné archetypální podobě mohla vzniknout již z odporu proti založení biskupství po roce 961 nebo po roce 973, v případě pouhé pomsty až po roce 975. Pouze jedno je teď jisté. Nevznikla by na podporu založení biskupství, jak se dosud bez výhrad tvrdilo, ale naopak jedině z odporu k tomuto záměru.


Založení Boleslavovy rotundy v roce 961

    Kolem 960 – Boleslav I.  možná již dokončil politické sjednocení České kotliny a třeba se i zmocnil severní Moravy. (V roce 965 byla údajná Boleslavova dcera Dobrava, spíše však vnučka,  provdána za polského knížete Měška. Tím bylo potvrzeno uznání hranice nových Boleslavových zisků v Polsku, ke kterým tak muselo dojít v předchozích letech. Ještě dříve by však měl Boleslav získat nejméně sever Moravy, čím dospíváme zhruba k roku 960. Na druhou stranu je možné, že následné ovládnutí Krakova se mohlo uskutečnit přes Slezsko, takže sever Moravy – Olomoucko, mohl ještě zůstat samostatným knížectvím. Ze situace jistě vyplývá jen to, že Boleslav musel být před rokem 965 novým sousedem Měška I.) Čechy v té době patřily pod svrchovanost řezenského biskupství, zatímco na Moravě přežívaly obtížně identifikovatelné zbytky velkomoravského arcibiskupství, původně se třemi sufragány, z doby krátce před rokem 900.


Kniha Bylo to jinak | Jan Cinert

    Úplně posledními falzátory jsou současní historici vytvářející novodobou legendu o 10. století, která je realitě velmi vzdálena. Nejnověji je takovým historik a archeolog Prof. PhDr. Petr Charvát, DrSc, autor knihy Václav, kníže Čechů (2011). Při čtení jeho posledního díla si čtenář není jistý, jestli snad nečte román George Orwela, Michaila A. Bulgakova, nebo jinou sci-fi. Nejen kvůli obsahu, ale i podle stylizace textu. Například knížete Václava autor nazývá „pa rusky“ Venceslav Vratislavic. Snad je tato kniha již příznakem počátku úpadku a nemožnosti uplatňování novodobé legendy o 10. století. Dovolím si uvést jeden „orwelovský“ odstavec z knihy: O účinnosti tohoto opatření svědčí skutečnost, že Václav po čase matku povolal zpět. Nepochybně mezitím dosáhl svého cíle – z pražského dvora vytvořil politický organismus poslušný především jeho samého. Do stejného ranku patří i kniha doc. PhDr.Vratislava Vaníčka Ph.d. Svatý Václav (2014), která více nežli k historickému bádání je vhodná k
    Žádost Biskupství brněnskému o pověření k podávání svatého přijímání laikem. Ritus k církevnímu pověření osob, které jsou rozhodnutím biskupa pověřeny podávat sv. přijímání.


Druhá etapa zakládání pražského biskupství

    Něco takového je sotva možné. Zkusme zauvažovat podle historických souvislostí a textu legendy, jaký by byl smysl jejího sepsání. Není zmíněn první pokřtěný kníže Bořivoj, který přenesl staroslověnskou liturgii do Prahy a založil zde první kostel. Jako první pokřtěný je zapsán až kníže Spytihněv, jenž se roku 895 poddal východofranckému králi Arnulfovi a uznal příslušnost Prahy k řezenské diecézi. Chválen je i jeho bratr Vratislav, který postavil baziliku sv. Jiří pro bavorské duchovní. Vše vrcholí chvalořečením knížete Václava, posledního představitele starých dobrých „regenburských“ časů před založením pražského biskupství. Václav by tedy nebyl v archetypu legendy zamýšleným světcem, ale primárně zosobněním starého pořádku, který byl před snahou Boleslava I. o vznik samostatného biskupství. Ten, kdo se snažil o vznik pražského biskupství, se tu stal hanebným strůjcem Václavovy smrti a ten, který jako poslední uznával příslušnost k Řeznu je blahořečen.
    Zemřel Boleslav I. i odpůrce založení pražského biskupství řezenský biskup Michal, přesto biskupství stále není založeno. Dosud předpokládané „formální založení“ na sněmu v Quedlinburgu roku 973 není možné, když byl biskupský stolec obsazen až roku 976, jak na to upozornil D. Kalhous (2004, 2005).
    2. 2. 962 – Papež Jan XII. korunoval Otu I. císařem a jeho manželku Adélu Burgundskou císařovnou. O deset dní později schválil založení arcibiskupství v Magdeburgu. Pro přetrvávající odpor Mohuče se záměr opět neuskutečnil.
    974 - Bratranec Oty II., bavorský vévoda Jindřich II. Svárlivý, zpochybnil Otův nárok na vládu a v červnu zahájil proti němu odboj za podpory Boleslava II. a Měška I. Již v září se však Otovi II. poddal a posléze skončil v internaci.


Diecézní centrum života mládeže Mamre

    Na novou situaci musel Ota I. reagovat. Souhlasil se vznikem misijního biskupství s latinskou liturgií v Poznani podřízeném přímo papeži a pozměnil koncepci magdeburského arcibiskupství, jehož primární podstatou se stala jen církevní správa již dlouhodobě držených oblastí polabských Slovanů. Předběhneme-li běh času, tak proměna Otových východních záměrů vyvrcholila sjednáním a uzavřením sňatku v roce 972 jeho syna Oty II. s Theofanu, neteří byzantského císaře.
    955 – Následně poslal Ota I. žádost o svolení se založením arcibiskupství v Magdeburgu papeži Agapitovi II. (pontifikát 946–955). Proti tomu hned protestoval arcibiskup Vilém, neboť by to znamenalo zmenšení příjmů mohučského arcibiskupství, a záměr nebyl uskutečněn.


Pomocný biskup brněnský a generální vikář 

    Archeoastronomické datum založení Boleslavovy rotundy v roce 961 jako biskupského kostela s uplatněním staroslověnské liturgie otevírá možnost pro novou koncepci založenou na mezioborové shodě. Pro období kolem roku 961 totiž máme vícero datovaných událostí, které je možno zařadit jako související se založením pražského biskupství. O vládě (936–972) Boleslava I. nejsou téměř žádné informace. Mezi dvě zcela spolehlivé patří zpráva o jeho poddání se Otovi I. v roce 950. To je však zlomovou událostí a dá se vyslovit předpoklad, že vedle napravení vzájemného vztahu došlo i na rozdělení zájmových zón pro východní expanze obou vladařů. Celý sled událostí souvisejících se založením pražského biskupství pak můžeme zahájit za situace, kdy oba vládci koordinují svou východní politiku ke vzájemnému prospěchu.
    Kdy a jaký smysl mělo pořízení latinského výtahu ze staroslověnských análů, který obšírněji zdůrazňuje převzetí křesťanství z Moravy a křest knížete Bořivoje, zatímco o Spytihněvovi a Vratislavovi se zmiňuje stručně a Václava vynechává zcela? Motivem mohla být jedině podpora založení pražského biskupství se smíšenou liturgií a vznik je tedy možné položit do 60. let 10. století, či přímo do 1. poloviny roku 961. To je ovšem v době, kdy byl čekatelem na knížecí stolec předpokládaný Václavův syn Slavník. Proto není kníže Václav zmíněn, a jako by měl být z historie vymazán, aby nebyl podpořen Slavníkův nárok. Je vidět, že obě strany reprezentované autory legend Gumpoldova a Diffundente sole se pokoušeli upravovat historii podle svých potřeb. Takže i archetypem legendy Diffundente sole by měla být listina popisující příchod křesťanství na Moravu a pak do Prahy, hypoteticky třeba i sepsaná přímo pro papeže Jana XII.


Zamýšlel Boleslav I. založit arcibiskupství?

    Podle dosud uznávané filiace legend a historického výkladu, by kult sv. Václava měl mít svůj původ v Čechách a byl záměrně šířen Boleslavem I. Výklad je to však velmi rozpačitý a zní podle D. Třeštíka přibližně takto: Boleslav I. nechal někdy v 60. letech přenést ostatky knížete Václava z Boleslavi do Prahy, jako nutný základ pro proces jeho svatořečení. Vytvoření domácího světce totiž mělo napomoci vzniku pražského biskupství, o který se Boleslav snažil. Když v roce 972 zemřel regensburský biskup Michal, odmítající založení biskupství, bylo biskupství „formálně“ založeno v roce 973. Následně vznikla v Řezně legenda Crescente fide a Boleslav II. se vzepřel Otovi II. První biskup Dětmar byl nastolen až v roce 976. Jinými slovy, Boleslav I. se o své vůli snažil vytvořit kult sv. Václava, jehož má být on bratrovrahem, a v zájmu vzniku pražského biskupství se tento úspěšný kníže chtěl jednou provždy stát legendárním bídákem, který se násilím zmocnil trůnu, byl neoprávněným tyranem a zpochy
    Biskupství brněnské je zapsáno v Rejstříku církevních právnických osob Ministerstva kultury ČR pod číslem 8/1-06/1994 v souladu s § 20 Zákona č. 3/2002 Sb. o církvích a náboženských společnostech.
    První etapa zakládání pražského biskupství skončila patovou situací, neboť pro Boleslava musely být podmínky nepřijatelné. Situace se však samospádem vyvíjela dál.
    Původ myšlenky založení pražského biskupství a příslibu pomoci Oty I. v této věci, jako odměny za Boleslavovu vojenskou pomoc, lze položit již k roku 955. Ve stejné době učinil Ota I. první kroky pro povýšení magdeburského kláštera při sv. Mořici na arcibiskupství.


Přiřazení pražského biskupství pod arcidiecézi v Mohuči

    Známý historik D. Třeštík v zájmu uplatnění této koncepce, jako i v jiných případech, nezohlednil všechna známá data a události. Na to upozornil D. Kalhous (2004, 2005) a právem zpochybnil výklad D. Třeštíka vývoje v 70. letech 10. století. Podle něj se v červenci roku 974 Jindřich opět vzbouřil proti Otovi a posléze skončil v internaci a nemohl se již zasazovat o vznik pražského biskupství ani provádět odškodnění řezenskému biskupství. Autor dále zpochybnil samotný fakt formálního založení na sněmu v roce 973, neboť potom by k nastolení prvního biskupa došlo záhy po sněmu a dovozuje, že i nový řezenský biskup Wolfgang musel zpočátku odmítat založení pražského biskupství. Přidejme k tomu nyní ještě to, že i samotné vložení počátku úsilí o založení pražského biskupství do druhé poloviny 60. let 10. století nemá v ničem oporu.
    954 – Mohučským arcibiskupem se stal Vilém/Wilhelm (kolem 930–968), první, ale nemanželský syn Oty I. Jeho matkou byla snad příbuzná slovanského knížete Tugumíra z Havoly a dá se předpokládat, že díky své matce asi uměl slovanskou řeč.


Centrum pro rodinu a sociální péči

    Pokud máme nalézt nejvhodnější dobu pro poslání žádosti o souhlas se zřízením pražského biskupství, tak je to jedině vojenská intervence Oty I. v zájmu papeže Jana XII. (pontifikát 955–963 a 964) vypravená v srpnu roku 961. V doprovodu vojska by pak spolu s manželkou Oty I. Adélou/Adelheid (931–999) byla i Mlada, vyslaná svým otcem Boleslavem. Autorem souhlasu je tedy spíše Jan XII. a během příprav vojenské výpravy do Itálie založil 3. dubna Boleslav I. rotundu Zvěstování P. Marii jako budoucí biskupský chrám. Velmi důležitý je papežův požadavek v listině, že biskupský stolec nemá být zřízen „… podle obřadů neb sekty bulharského a ruského národa, nebo dle slovanského jazyka ...“ a dále, aby byl za biskupa vybrán kněz „... především v latinském písmu vzdělaný“. Tyto nepředpokládané podmínky musely být pro Boleslava velkým rozčarováním, neboť byly v rozporu s jeho záměrem prosadit smíšenou liturgii v tradici závěru Velkomoravské říše. Podivný je i sled událostí kolem založení kláštera. J
    Bakalářská práce Jitky Sedlářové Moravské biskupství v letech 885 až 1063 je studentskou prací, v níž se autorka vehementně pustila do práce, avšak s blížícím se termínem odevzdání došla ke strohému a rozpačitějšímu závěru. I tak je práce velmi cenným přínosem obsahujícím objektivní polemiku s dosavadními názory a teoriemi. Práce vznikla pod vedením Libora Jana a oponentem byl David Kalhous.
    Pastorační středisko brněnské diecéze | Diecézní muzeum | Diecézní centrum mládeže | Diecézní centrum života mládeže | Centrum pro rodinu a sociální péči | Manželská a rodinná poradna Bethesda


Manželská a rodinná poradna Bethesda

    Článek Davida Kalhouse Záhadné počátky pražského biskupství, ve kterém autor upozornil na nesrovnalosti v tzv. oficiálním výkladu, obsahuje bohatou bibliografii. Téma zpracoval i ve své disertační práci Kristiánova legenda a počátky českého politického myšlení pod vedením Martina Wihody. Zadání disertační práce přineslo plod v teoretických úvahách o odrazu vzniku české státnosti v legendě domněle z přelomu 10. a 11. století, byť ve skutečnosti pochází z 1. poloviny 14. století. Přesto je práce cenným příspěvkem k našemu tématu a obsahuje rovněž odkazy na zdroje.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0000:00:00