Jak na věc


biskupství českobudějovické české budějovice správ

Další falšování historie 10. století

    Namísto uvedení pramenných zdrojů a citací, si dovoluji jen uvést odkazy na novější „po drátě“ přístupné práce, které je obsahují, a ze kterých jsem čerpal i některé informace a podněty.
    Samostatnou kapitolou je vznik denního data Václavova zavraždění 28. září, které jako první a pouze jako denní datum uvádí Gumpold. Zde se asi domníval, že Vojtěchem zprostředkované vyprávění o Václavově sesazení po smrti Jindřicha I. 2. července po svátku Kosmy a Damiána podle byzantského kalendáře 1. července se týká 27. září, tedy svátku Kosmy a Damiána dle latinského kalendáře. Po tomto svátku následuje 28. září. Přídavek pozdější I. staroslověnské legendy o vraždě v pondělí už pouze rozvíjí Gumpoldovu denní chybu spolu s dodatečným vložením Václavova zavraždění do roku 929, zkráceného rovněž o sedm let, neboť v tomto roce připadá pondělí na 28. září.
    963 – První zmínka o existenci polského knížete Měška I. (asi 935–992) a jeho državě. Podle Widukinda byl neúspěšně napaden Ratary pod vedením německého velmože Wichmara.


Založení Boleslavovy rotundy v roce 961

    Boleslavův nutný krok však byl nepříjemný pro Otu I., nová koalice Boleslav–Měšek totiž učinila hráz pro původní, patrně dalekosáhlé, představy o christianizaci a ovládnutí východu Evropy na úkor Byzance. Tím zcela přestala mít smysl i podpora vzniku pražského biskupství se smíšenou liturgií a vůbec všeho, co by mohlo přispět k posílení moci a vlivu Boleslava I.
    Kdy a jaký smysl mělo pořízení latinského výtahu ze staroslověnských análů, který obšírněji zdůrazňuje převzetí křesťanství z Moravy a křest knížete Bořivoje, zatímco o Spytihněvovi a Vratislavovi se zmiňuje stručně a Václava vynechává zcela? Motivem mohla být jedině podpora založení pražského biskupství se smíšenou liturgií a vznik je tedy možné položit do 60. let 10. století, či přímo do 1. poloviny roku 961. To je ovšem v době, kdy byl čekatelem na knížecí stolec předpokládaný Václavův syn Slavník. Proto není kníže Václav zmíněn, a jako by měl být z historie vymazán, aby nebyl podpořen Slavníkův nárok. Je vidět, že obě strany reprezentované autory legend Gumpoldova a Diffundente sole se pokoušeli upravovat historii podle svých potřeb. Takže i archetypem legendy Diffundente sole by měla být listina popisující příchod křesťanství na Moravu a pak do Prahy, hypoteticky třeba i sepsaná přímo pro papeže Jana XII.


Druhá etapa zakládání pražského biskupství

    Původ myšlenky založení pražského biskupství a příslibu pomoci Oty I. v této věci, jako odměny za Boleslavovu vojenskou pomoc, lze položit již k roku 955. Ve stejné době učinil Ota I. první kroky pro povýšení magdeburského kláštera při sv. Mořici na arcibiskupství.
    Po získání Slezka a Krakovska, nejisto zda v té době i Červených hradů (k tomu je pouze Nestorova zmínka o dvou Češkách mezi Vladimírovými manželkami a informace o novém držení Červených hradů kyjevským Vladimírem I. v roce 981, ibn Jakúb se v letech 966–967 zmiňuje pouze o Krakovu), musel Boleslav I. udělat tradiční krok. Provdal roku 965 svojí dceru (spíše vnučku) Dobravu za svého nového souseda Měška I. Tento sňatek je dosud vykládán za doklad dobrých vztahů mezi oběma vládci. No, provdání postarší dcery by bylo jistě jen nutný politický tah v příslušné době, nikoliv projev dobré vůle. Spíše se jedná o provdání dcery syna Boleslava I., který měl být jeho následníkem. Sňatek byl stvrzením smlouvy, která zajišťovala Boleslavovi I. a jeho synovi uznávání nových hranic přemyslovské državy Měškem I. do smrti některého z účastníků smlouvy.


Počátek založení pražského biskupství

    963 – Papež Jan XII. navázal kontakt s Berengarem II. Tato zrada je potrestána obviněním papeže z těžko uvěřitelných skutků vzneseným biskupem Liutprandem a Jan XII. je sesazen.
    Bakalářská práce Jitky Sedlářové Moravské biskupství v letech 885 až 1063 je studentskou prací, v níž se autorka vehementně pustila do práce, avšak s blížícím se termínem odevzdání došla ke strohému a rozpačitějšímu závěru. I tak je práce velmi cenným přínosem obsahujícím objektivní polemiku s dosavadními názory a teoriemi. Práce vznikla pod vedením Libora Jana a oponentem byl David Kalhous.


Je legenda Crescente fide opravdu nejstarší václavskou legendou?

    Pokud máme nalézt nejvhodnější dobu pro poslání žádosti o souhlas se zřízením pražského biskupství, tak je to jedině vojenská intervence Oty I. v zájmu papeže Jana XII. (pontifikát 955–963 a 964) vypravená v srpnu roku 961. V doprovodu vojska by pak spolu s manželkou Oty I. Adélou/Adelheid (931–999) byla i Mlada, vyslaná svým otcem Boleslavem. Autorem souhlasu je tedy spíše Jan XII. a během příprav vojenské výpravy do Itálie založil 3. dubna Boleslav I. rotundu Zvěstování P. Marii jako budoucí biskupský chrám. Velmi důležitý je papežův požadavek v listině, že biskupský stolec nemá být zřízen „… podle obřadů neb sekty bulharského a ruského národa, nebo dle slovanského jazyka ...“ a dále, aby byl za biskupa vybrán kněz „... především v latinském písmu vzdělaný“. Tyto nepředpokládané podmínky musely být pro Boleslava velkým rozčarováním, neboť byly v rozporu s jeho záměrem prosadit smíšenou liturgii v tradici závěru Velkomoravské říše. Podivný je i sled událostí kolem založení kláštera. J
    Něco takového je sotva možné. Zkusme zauvažovat podle historických souvislostí a textu legendy, jaký by byl smysl jejího sepsání. Není zmíněn první pokřtěný kníže Bořivoj, který přenesl staroslověnskou liturgii do Prahy a založil zde první kostel. Jako první pokřtěný je zapsán až kníže Spytihněv, jenž se roku 895 poddal východofranckému králi Arnulfovi a uznal příslušnost Prahy k řezenské diecézi. Chválen je i jeho bratr Vratislav, který postavil baziliku sv. Jiří pro bavorské duchovní. Vše vrcholí chvalořečením knížete Václava, posledního představitele starých dobrých „regenburských“ časů před založením pražského biskupství. Václav by tedy nebyl v archetypu legendy zamýšleným světcem, ale primárně zosobněním starého pořádku, který byl před snahou Boleslava I. o vznik samostatného biskupství. Ten, kdo se snažil o vznik pražského biskupství, se tu stal hanebným strůjcem Václavovy smrti a ten, který jako poslední uznával příslušnost k Řeznu je blahořečen.


Kniha Bylo to jinak | Jan Cinert

    955 – Následně poslal Ota I. žádost o svolení se založením arcibiskupství v Magdeburgu papeži Agapitovi II. (pontifikát 946–955). Proti tomu hned protestoval arcibiskup Vilém, neboť by to znamenalo zmenšení příjmů mohučského arcibiskupství, a záměr nebyl uskutečněn.
    2. 2. 962 – Papež Jan XII. korunoval Otu I. císařem a jeho manželku Adélu Burgundskou císařovnou. O deset dní později schválil založení arcibiskupství v Magdeburgu. Pro přetrvávající odpor Mohuče se záměr opět neuskutečnil.


Přiřazení pražského biskupství pod arcidiecézi v Mohuči

    Falzem vycházejícím z původních pravdivých skutečností je listina císaře Jindřicha III. [IV.] vydaná na synodě v Mohuči roku 1085, zlistiněná následujícího roku v Řezně. Její znění i s komentářem uvádí Kosmas a je známa i z jiného opisu. Pražský biskup Jaromír/Gebhart se domáhal sjednocení pražského a moravského biskupství a na synodě přede všemi rozvinul privigelium biskupa sv. Vojtěcha potvrzené papežem Benediktem a císařem Otou I. O listině se vede dlouhodobá diskuze, protože neodpovídá známým faktům. Císař Ota I. zemřel v roce 973, tedy devět let před Vojtěchovým zvolením biskupem roku 982 na Levém Hradci a následnou investiturou a biskupským vysvěcením ve Veroně roku 983. V listině jsou popsány hranice údajné původní jednotné pražské diecéze včetně Červených hradů (řeky Bug a Styr), které však již roku 981 držel kyjevský kníže Vladimír, tedy opět dříve nežli se sv. Vojtěch stal biskupem. Další nesrovnalostí v listině je zmínka o krajině Váh a pak o hraniční řece Váh. Řeka nemohla
    Článek Davida Kalhouse Záhadné počátky pražského biskupství, ve kterém autor upozornil na nesrovnalosti v tzv. oficiálním výkladu, obsahuje bohatou bibliografii. Téma zpracoval i ve své disertační práci Kristiánova legenda a počátky českého politického myšlení pod vedením Martina Wihody. Zadání disertační práce přineslo plod v teoretických úvahách o odrazu vzniku české státnosti v legendě domněle z přelomu 10. a 11. století, byť ve skutečnosti pochází z 1. poloviny 14. století. Přesto je práce cenným příspěvkem k našemu tématu a obsahuje rovněž odkazy na zdroje.


Zamýšlel Boleslav I. založit arcibiskupství?

    Autor legendy, neznámý bavorský mnich, by tedy falšoval skutečné události, ovšem s celkem dobrým přehledem o předchozím dění v Praze. Po Spytihněvově smrti roku 915 svěřil Vratislav jeho nezletilého syna Václava kněžně Ludmile sídlící na Budči. Z toho byla udělána „Václavova výuka žaltáři knězem jménem Učen na Budči“. Stejně z Drahomířina poslání Ludmily do vnitřního exilu na Tetín udělal autor vyslání vrahů Drahomírou, kteří zavraždili Ludmilu za to, že „Václav byl zkažen od kněží a žije jako mnich“. Věděl by, že Boleslav Václava nezabil, ale pouze bodl mečem do hlavy a asi částečně skalpoval roku 936. Proto zapsal, že „Boleslav udeřil mečem Václava do hlavy“, ale dodatečně jej zabili vymyšlení Boleslavovi lidé. V případě Ludmilina zavraždění by se však muselo jednat až o dodatečnou aktualizaci stručnou vsuvkou pod vlivem později samostatně vytvořené legendy o sv. Ludmile. V Crescente fide totiž není dostatečně popsán motiv Ludmiliny vraždy.
    960 – Papež Jan XII. (asi 937–964, pontifikát 955–963 a 964) požádal na Vánoce o vojenskou pomoc Otu I. proti samozvanému italskému králi Berengarovi II.
    976 – Byl nastolen první pražský biskup Dětmar/Thietmar. Na soudu 28. dubna v Mohuči byla zaznamenána přítomnost biskupů wormského, špýrského, pražského a moravského.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00