Jak na věc


biskup řeckovýchodní církve

První typ - biskup předsedá bohoslužbě slova, ale neslaví eucharistii

    Po podstatném úkonu vzkládání rukou, po konsekrační modlitbě a po pomazání křižmem, předává světitel evangeliář, symbol a „nástroj“ biskupského poslání. A pak jsou mu předávány „insignie“ jeho biskupského úřadu, pektorál (náprsní kříž), solideo, červená čepička, kterou biskup odkládá jen před Nejsvětější svátostí při mši sv. Překlad toho názvu je „pouze Bohu“, tzn., že se snímá pouze před Bohem. Dále mitra, tradiční, z počátku církve pocházející přikrývka hlavy, a nakonec diecézní biskup předává svému nástupci berlu, pastýřskou hůl, která je znamením pastýřského, biskupského úřadu. Předávaná plzeňská berla pochází z dědictví papeže Jana Pavla II..
    Takže biskupské svěcení v Plzni bylo i velkou mimořádnou historickou událostí začlenění biskupa Tomáše do tohoto dějinného duchovního proudu života všeobecné církve. Účastnilo se mnoho, mnoho kněží, opatů i biskupů. Když šli z františkánského kláštera přes náměstí průvodem do katedrály, byl to úžasný pohled. Tento průvod naznačoval důležitost toho, co se tu děje.
    Po kladné odpovědi se na začátku obřadu zpívá hymnus, modlitba k Duchu svatému, který je vlastním „udělovatelem“ všech mimořádných Božích darů. A litanie ke všem svatým – vyprošování pomoci celého nebe.
    Světitel se nejprve ptá kandidáta svěcení, jestli přijímá tuto svátost plnosti kněžství svobodně a dobrovolně a jestli přijímá i všechny závazky vyplývající z této svátosti.


Druhý typ - biskup nepředsedá bohoslužbě, pouze je přítomen

    Krátce po vzniku plzeňské diecéze byla podobným způsobem rozdělena i olomoucká arcidiecéze a vznikla diecéze Ostravsko-opavská, takže dnes je v Čechách a na Moravě 8 římsko-katolických a jedna „východní“, řecko-katolická diecéze pro celou republiku.
    Kromě vylíčení toho podstatného - vlastního liturgického obřadu svěcení, je nutné připomenout atmosféru a společenský kontext celého velkého obřadu. Nebyla to jen církevní záležitost, ale žilo tím celé město, představitelé veřejného života, úřadů, podniků. Odcházející biskup František totiž za 23 let své služby vybudoval úzké vztahy mezi církví a veřejností, společností a městem, mezi vedením města, magistrátem i vedením kraje, i mezi oblastí kultury i mezi podniky. Řada jejich představitelů se této slavnosti zúčastnila.
    Tak odcházející biskup František připravil velice příznivou půdu pro přijetí svému nástupci biskupu Tomášovi. Celá slavnost, která byla pochopitelně hodně soustředěna na nového biskupa, byla nesena tím, co tu vybudoval biskup František.


Nakladatelství Vyšehrad na sociálních sítích

    To je titulek, který v uplynulém víkendu otevíral řadu pěkných mediálních článků, seznamujících s mimořádnou událostí v plzeňské katedrále sv. Bartoloměje – svěcení biskupa pro tuto diecézi. „První svěcení“, hlásaly články. Krásný gotický chrám, jehož stavba stojí na plzeňském náměstí již pár set let, je katedrálou teprve 23 let od r. 1993, kdy byla zřízena plzeňská diecéze.
    Tak se ukázalo, že i chudá diecéze – po stránce ekonomické i duchovní – může být pro společnost velkým požehnáním a přinášet impulzy pro veřejný, civilní život a plnit tak své vlastní poslání – sloužit společnosti.
    Svěcení jsou úkony, které předávají moc, modlitby, které vyprošují to, co se předává, vnější znamení, vzkládání rukou a pak insignie - viditelná znamení biskupského úřadu.
    I když tyto duchovní záležitosti nejsou nikterak v popisu úkolů českého velvyslance u Svatého Stolce, přece z titulu dobrých vztahů k diecézi se soukromě účastnil této slavnosti i pan velvyslanec JUDr. Pavel Vošalík, byť zůstal poněkud inkognito a nebyl veřejně představen.
    Obřad svěcení biskupa, stejně jako svěcení kněží či udělování svátosti biřmování se koná ve mši sv. a průběh obřadu se řídí podle „Ceremoniale“, knihy obřadů, které koná biskup.


Mons. František Václav Lobkowicz, OPraem

    Protože každého biskupa jmenuje papež, nástupce apoštola Petra, ptá se světitel nejprve, zda mají jmenovací dekret. Ten je pak všem ukázán a přečten - a obřad může začít.
    Tento typ může být vhodný například pro primiční mši svatou. Při ní je správné, aby novokněz předsedal celému slavení eucharistie a aby vynikla jednota bohoslužby slova a bohoslužby oběti.
    Diecézní biskup je nejvyšším představeným diecéze a biskupství, nástupce apoštolů, který je jmenován Svatým otcem jako nejvyšší autoritou církve. Biskup řídí prostřednictvím diecézní kurie celou diecézi, především ve vedení pastorační činnosti, ve výkonu správy diecéze a ve výkonu moci soudní. Biskup je v dané diecézi nejvyšší církevní autoritou a podléhá pouze papeži. K zajištění úkonů vyplývajících z církevních i světských zákonů zřizuje biskup řadu úřadů, souvisejících s naplněním jeho poslání.
    Biskup se může účastnit vstupního průvodu, v tom případě jde před koncelebranty nebo před hlavním celebrantem; může též zaujmout své místo v presbytáři již před začátkem mše.


Mše při níž je přítomen biskup aniž by celebroval nebo koncelebroval eucharistii

    Každé slavení eucharistie v místní církvi odkazuje na biskupa, který je „veleknězem svého lidu. Od něho v jistém smyslu vychází a na něm závisí život v Kristu, který mají jeho věřící.“ (Sacrosanctum concilium, č. 41). Když liturgii předsedá biskup, obklopen kněžími, jáhny a lidem, zjevuje se tajemství církve, v níž je přítomen Kristus (srov. Caeremoniale episcoporum, č. 12).
    Hlavní část jejího území patřila do té doby jednak do pražské diecéze – Plzeňsko, Chebsko, Sokolovsko- jednak do českobudějovické diecéze – Klatovsko, Chodsko. Z obou oblastí to měli kněží daleko za svými biskupy, pastorační cesty biskupů trvaly do nejvzdálenějších farností diecéze dvě až tři hodiny. To byl v podstatě hlavní důvod, proč se biskupové České biskupské konference v roce 1993 rozhodli požádat papeže Jana Pavla II. o zřízení nové diecéze. Prvním biskupem nové diecéze jmenoval tehdy Svatý otec Mons. Františka Radkovského, který byl původně vysvěcen jako pomocný biskup pro pražskou arcidiecézi v roce 1990. Před svým jmenováním působil řadu let jako kněz právě v západních Čechách.
    Vlastním místem biskupa je sedadlo v presbytáři (opatřené klekátkem), které není obráceno tváří k lidu. Může být v sektoru nekoncelebrujících kněží; nikdy mezi koncelebranty či věřícími.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00