Jak na věc


atmosféra a střídání ročních období

Exosféra[editovat | editovat zdroj]

    Biosféra je vrstva, do které spadají dna nejhlubších oceánů a zasahuje až několik kilometrů do atmosféry. Je to vrstva, která v porovnání s ostatními částmi zemské atmosféry nedosahuje takových rozměrů, ale najdeme v ní několik milionů známých i neznámých žijících organismů. Stratosféra je oddělena od troposféry přechodnou vrstvou – tropopauzou, která je charakteristická konstantní teplotou.
    Exosféra je vnější vrstva atmosféry, která tvoří přechodovou vrstvu do meziplanetárního prostoru, dosahuje výšky asi 1000 km. Pouze z této vrstvy mohou unikat atmosférické plyny, atomy a molekuly do meziplanetárního prostoru.
    Atmosféru lze rozdělit z hlediska chemického složení nebo ji rozčlenit vertikálně, tj. podle stupně ionizace vzduchu a podle teploty vzduchu v závislosti na výšce. Naše atmosféra se z chemického hlediska skládá z tzv. čisté atmosféry, vody a aerosolů. Dokonale suchá a čistá atmosféra je směs plynů, která se z hlediska fyziky chová jako ideální plyn.


Stratosféra[editovat | editovat zdroj]

    Hustota atmosféry s rostoucí výškou dramaticky klesá, atmosféra do výšky 30 km nad zemským povrchem tvoří 99 % její celkové hmotnosti. Šířka troposféry je v závislosti na ročním období a na zeměpisných šířkách v rozmezí mezi 8 až 18 kilometry nad úrovní moře. Nejširší je v létě a nejužší naopak v zimě, u pólů dosahuje 8-9 km, nad rovníkem asi 17–18 km. V této části atmosféry se odehrávají veškeré atmosférické děje – počasí. Tato vrstva se vyznačuje poklesem teploty s výškou, v průměru asi o . Země je tedy jedinou známou planetou ve vesmíru, kde existuje život. Pro život na Zemi jsou velmi důležité vrstvy právě troposféra společně s biosférou.
    Oblast mezosféry a termosféry se nazývá ionosféra (60 až 500 km), protože obsahuje velké množství volných iontů a elektronů. V této vrstvě dochází k ionizaci ultrafialovým zářením.
    Atmosféru dle závislosti teploty vzduchu na výšce rozdělujeme na troposféru, stratosféru, mezosféru, termosféru a exosféru, která již tvoří přechod do meziplanetárního prostoru. Vrchní hranice exosféry je asi ve výšce 1000 kilometrů nad povrchem Země.
    Jinak atmosféru můžeme dělit dle stupně ionizace vzduchu na ionosféru a neutrosféru. Neutrosféra je vrstva zasahující 60 km nad úroveň moře, kde je elektrická vodivost vzduchu nízká.
    Termosféra navazuje na stratosféru a dosahuje až do výšky asi 500 kilometrů nad zemský povrch. Tato vrstva je charakteristická enormním vzrůstem teploty. Teplota této vrstvy dosahuje hodnot 500 °C až 2 000 °C, v závislosti na aktivitě Slunce. V této vrstvě vznikají polární záře a obíhají zde družice a sondy a také vesmírná stanice ISS (360 km).


Hlavní vrstvy atmosféry[editovat | editovat zdroj]

    Mezi 50. a 85. kilometrem se nachází mezosféra. Tato vrstva je charakteristická značným poklesem teploty, ve výšce 80 km dosahuje -100 °C, což je způsobeno zanedbatelným obsahem vodních par, vody a ozónu a tím, že nedochází k absorpci slunečního záření. Meteory v této části atmosféry většinou pohasínají, a sice jako důsledek kolize s miliardami částeček plynu obsažených v této vrstvě. Kolize vytvoří dostatečné množství tepla, aby objekt padající k Zemi shořel, než dosáhne jejího povrchu.

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0024:00:00